--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Petrů Vladislav, dr. č.: 1006
Název: Realita právního státu u nás
Zdroj: NN Ročník........: 0002/009 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V listopadu 1989 jsme prohlásili konec totalitního režimu a současně vyhlásili myšlenku právního státu. Čehože jsme se po obsahové stránce vlastně zbavili? Bývalý režim vycházel z určitého druhu apartheidu-rozlišoval mezi svými vyvolenými stoupenci a zavrženými odpůrci. Rozlišujícím kritériem nebyly jen názory, ale i sociální nebo stranický původ (viz rubriky v kádrových dotaznících). Od nového demokratického režimu jsme očekávali změnu zásadní orientace v tom, že stranický apartheid nebude již mít nadále legální základnu. Očekávali jsme, že slušného společenského postavení bude moci na základě svých schopností dosáhnout každý občan tohoto státu. Přitom jsme si nedělali iluze, že při realizaci se nevyskytnou kazy. Jaká je však realita? Bývalí prominenti sametově nepotrestaní si žijí bez jakéhokoli ostychu ze svých miliónů, z kont založených u bank v zahraničí v rozporu s československými devizovými předpisy. Bývalí estébáci žijí z tučných důchodů, které jim byly přiznány za věrné služby totalitnímu režimu, které oproti jejím zločinům nejsou promlčeny a zapomenuty, ani neoceněny. Lidé zbabělí a oportunističtí k totalitnímu režimu zastávají čelná místa v hospodářské sféře a ve státním aparátu. Na druhé straně ti, kteří tenkrát řekli své ne kolaboraci a opustili dobře placená zaměstnání na vysokých školách nebo v akademii věd, jsou na tom sociálně a finančně mnohem hůř než ti zprvu jmenovaní. Nemají totiž ten fundus z dvacetiletých vysokých platů a jiných prebend. Zákon č. 87/1991 Sb. umožnil těmto postiženým, aby se mohli vrátit do zaměstnání, odkud byli před dvaceti lety vyštváni. Je zajímavé, že mzdové vyrovnání se jim ze zákona neposkytuje. Nyní však vyšel nový zákon č. 578/1991 Sb., kterým byla zvýšena daň ze mzdy pracujícím důchodcům až o 100 %. Toto zvýšení zasáhne převážnou většinu restituovaných. Vezmeme-li v úvahu, že tito lidé pracují vzhledem k svému věku na poloviční pracovní úvazky, pohybuje se jejich čistá měsíční mzda pod úrovní podpory v nezaměstnanosti. Připadá mi komické, že restituovaný úředník ve vyšší funkci na ministerstvu nebo učitel na vysoké škole pobírají za vysoce kvalifikovanou práci čistou měsíční mzdu 1.500,- Kčs, to když jejich hrubá mzda při plném pracovním úvazku je stanovena na 5.000,- Kčs měsíčně. Lze namítnout, že pobírají důchod. Ten však svou výší neodpovídá platu, kterého by dosáhli, kdyby mohli po celou dobu vykonávat své povolání. Oproti nomenklaturním kádrům jsou stále v nevýhodě, protože tito již v důchodovém věku vzhledem k svému finančnímu zajištění pracovat nepotřebují. Je zde i další pochybnost, zda tento zákon o zvýšení daně ze mzdy nepopírá, co se týká restituovaných občanů, účel zákona o mimosoudních rehabilitacích. Navrácení zaměstnání bylo patrně restitučním zákonem chápáno jako forma morální satisfakce, nemělo by být postihováno opatřením sledujícím regulaci zaměstnanosti. Dávám tímto podnět příslušným státním orgánům, především zastupitelským sborům, a dále ústavnímu soudu ČSFR.

dr. Vladislav Petrů