--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Mlynárik Jan, poslanec FS č.: 1008
Název: Arpád Fízl a Špígl
Zdroj: NN Ročník........: 0002/009 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ARPÁD FÍZL A ŠPÍGL Bylo málo takových "psavců" v českém tisku, jakým je jistý (arp). Píše do fialového plátku úvodníky, poznámky, glosy, zaplní někdy půl čísla, píše o všem od Latinské Ameriky po Singapur, o zemědělství, průmyslu, důchodcích i nemluvňatech. Prostě - všude byl, všechno viděl a všechno zná. K tomu se druží neuvěřitelná agresivita, drzost a arogantnost, takže i po stránce jde o projev suverenity. Je to vlastenec, který hřímá, že země je ohrožena germánstvím, přichází Bílá hora, zaprodává se vlast. Jen on, ryzí vlastenec, zapálený Čech, jak poleno ví, jaký je lék proti potupné smlouvě. Proto na Staromáku vyleze na tribunu a před dědečky (ne vždy s čistou minulostí) pranýřuje zrádce. Tam alespoň vystupuje pod vlastním jménem, jako tiskový mluvčí jistého hnutí, za sociální spravedlnost. I zde má co dělat se starší generací - jeho hnutí se "zastává" těchto lidí, dětí, sociálně slabých. Je to jistě interesantní osobnost.

Ten pracovní rozsah, šíře zájmů a pikantní přehánění všeho musí být podezřelé každému soudnému člověku. Ono totiž každý extrémizmus je jaksi mimo obraz, za kterým se něco skrývá, falšuje a deformuje. A tak je i s naším Arpádem (sám rád dává jména, nuže najděme něco i pro něj). Výbojným Arpádovcům z úsvitu uherských dějin se podobá nejen svojí zkratkou, která by klidně mohla znít jako (prd), anebo (drb).

Náš Arpád ze Špíglu není nikdo jiný než Franta Prachař z Prahy 4, Imrychova 881.

Náš Arpád se narodil v době vrcholného stalinizmu u nás (12. 4. 1951), v začátku jeho znovuoživění za normalizace dospěl. Dozrál na počátku Husákovy éry a s ní a v ní prožil svůj junácký věk. A právě v době vrcholení perzekuce naší společnosti, několik měsíců před rozhodujícím střetnutím této odporné moci s Chartisty, 1. 9. 1976 náš Arpád - ve věku necelých 25 let - vstupuje do zaměstnání u I. správy SNB, neboli lidově řečeno, k estébákům - k "ocelovému meči dělnické třídy". A jako poctivý fízl v tomto svazku zločinecké organizace nesloužil dobu krátkou, jako mnozí jeho kolegové. Sloužil víc než 15 let, až režim normalizace zkrachoval. A náš Arpád by byl sloužil i déle - třičtvrtě roku přesluhoval v novém režimu, až 26. 7. 1990 disident Ruml mladší ho vyhodil.

Co měl Arpád dělat? Z podpory se žít nedá, to je jasné. A tak se dal do služeb fialového plátku. Nevím, zda majitel a vydavatel prvního soukromého deníku ví, kohože má to v redakci, a zda podobných darebáků tam nemá víc. Také nevím, zda JUDr. Lakatoš, představitel Hnutí za sociální spravedlnost, ví, kdo je vlastně mluvčí jeho hnutí. V každém případě je to otázka jejich politické zodpovědnosti a občanské slušnosti.

Arpád fízl terorizoval naši společnost, ale i naše emigranty a exulanty po 15 let. Žil z neštěstí svých obětí. Parazitoval na znevolnění země cizí velmocí - on, kterému nesmrděla spolupráce s politickou policií sovětského okupanta KGB, nevadila mu sovětizace země a zaprodávání jejího zájmu, staví se dnes do pózy největšího protigermánského vlastence. Vůbec mu nevadila služba okupantovi, který měl zde svá vojska. Vadí mu však všechno, co éru okupace z našeho vědomí a praxe eliminuje. Proto se jeho hrdiny stali fízlové - Růžička alias Živčák nebo opačně, proto největším slovenským politikem je pro fialový plátek Mečiar, proto se jména skutečných obhájců svobody proti sovětizaci zahazují špínou a svinstvem všeho druhu. Proto se pro fialový plátek stal nejodhodlanějším zastáncem všeho špinavého, s čím se naše nová společnost chce rozloučit.

Arpád fízl má zřejmě ještě v bezpečnosti kamarády. Trestná oznámení na něj vyšetřovatelé rychle "odloží", stal se nepostižitelným.

Co říci k tomuto lidskému odpadu, který moralizuje naši společnost? Lustrační zákon postihuje spolupracovníky StB. Avšak docela normální trestní zákon by měl stíhat především Arpády fízly, kteří mnohé ze svých obětí donutili vydíráním ke spolupráci, kteří vytypovávali oběti příští spolupráce, žili z neštěstí frustrovaných lidí. Tvrdím, že Arpád fízl je zločinec a namísto snaživého psaní a moralizování by měl sedět ve vězení a psát - po práci - paměti. Možná, že by byly užitečnější než ty propagované paměti Růžičky-Živčáka.

Ján Mlynárik, poslanec FS

P.S.

Článek odmítl publikovat Respekt (osobně Petruška Šustrová), byl zaslán Metropolitanu, Rudému právu, Českému deníku. Nechuť k pranýřování fízla je věru pozoruhodná.

J. M.