--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kebrle Jiří č.: 1010
Název: Slovo jako trestný čin
Zdroj: NN Ročník........: 0002/009 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 17.02.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

"Jedním z největších nebezpečí, které toto období zanechalo, je však skutečnost, že komunistické potlačovatelství jako by se stalo zvykem. Pak se bere jako fakt, že dnešní mocní téměř instinktivně přebírají jeho metody. Zdá se, že to je případ dodatku k článku 260 trestního zákona.

Článek 260 kvalifikuje jako trestný čin s trestní sazbou vězení až do výše čtyř let "podporu a propagaci" hnutí, která buď chtějí omezit práva a svobody, nebo hlásají národnostní, rasovou, třídní či náboženskou nenávist. Je-li "podpora a propagace" uskutečněna prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků nebo členem organizované skupiny, trestní sazba je minimálně tři roky a může být až osm let.

Původně zákon uváděl jako příklad takového hnutí pouze fašismus, minulý měsíc však Federální shromáždění přidalo jako další příklad komunismus. Fašismem - který skutečně káže nenávist a potlačení svobody - se tady nebudeme zabývat. Komunismus a komunistická strana však zůstávají legální, tato strana má zastoupení ve Federálním shromáždění a v obou národních radách, v československých svobodných volbách v červnu 1990 získala druhý největší počet hlasů. Od té doby se chová jako tradiční levicová strana. Bez ohledu na to, co snad bývalý komunistický režim v minulosti spáchal, neexistuje skutečný důkaz pro to, že je v zájmu ochrany práv a svobod Čechů a Slováků nutno potlačit to, co komunisté říkají dnes.

Dodatek tedy porušuje jak ducha, tak literu obou dokumentů, přijatých před necelým rokem - Listiny základních práv a svobod a Evropské koncence lidských práv. Článek 3(1) Listiny základních práv a svobod nepřipouští odpírání základních práv a svobod komukoliv z důvodů "politického nebo jiného přesvědčení" a článek 3(3) nepřipouští, aby někdo při uplatňování základních práv a svobod došel újmy. Článek 17 zakazuje jakýkoliv zásah do svobody vyjadřování "kromě případů, kdy je to nezbytné v zájmu těchto práv a svobod v demokratické společnosti", toto ustanovení vychází z článku 10 Evropské konvence, kterou se ČSFR zavázalo dodržovat vzhledem ke svému členství v Radě Evropy, a podle odstavce 2, ústavního zákona ze dne 9. července 1991, kterým byla Listina přijata.

A o který druh "komunismu" vlastně jde? Komunismus Marxe a Engelse, Karla Kautského, nebo pražského jara 1968? Vztahuje se tento zákon na učitele, který promluví pozitivně o marxismu? Tato vágnost a neurčitost stačí sama o sobě k tomu, aby byl zákon odmítnut jako akt, který omezuje svobodu vyjadřování. Zastrašuje totiž ty, kdo by chtěli o komunismu říci něco pozitivního. Určitě bude tento zákon ohrožovat činnost legitimní politické strany, pro kterou hlasoval velký počet lidí ve svobodných volbách před necelým rokem a půl a kterou budou možná chtít podpořit v příštích svobodných volbách. Takový zákon do svobodné společnosti nepatří!!

Herman Schwartz

K článku profesora Hermana Schwartze "SLOVO JAKO TRESTNÝ ČIN", otištěném v LIDOVÝCH NOVINÁCH 17. ledna 1992

To, že komunismus jako ideologie a komunistická strana zůstávají legální a že tato strana má zastoupení ve Federálním shromáždění a ve svobodných volbách v červnu 1990 získala druhý největší počet hlasů, nepovažuji za argument, který by mne mohl přesvědčit o tom, že dnešní komunisté nepředstavují vážnou hrozbu svobodě. Je snad to, že dnes veřejně neproklamují třídní a náboženskou nenávist, dostatečná záruka k tomu, že ji opět nebudou hlásat, prohlubí-li se ještě více hospodářská a politická krize, jejíž vleklý průběh má na svědomí právě přílišná sametovost k těm, kteří tuto těžkou hospodářskou, ekologickou a morální katastrofu zavinili, nebude-li existovat zábrana ve formě DODATKU K ČLÁNKU 260, TREST. ZÁKONA.

Pokud vím, tak se komunisté dosud nezřekli učení Marxe, Lenina a Gottwalda. Ve svobodných volbách v květnu 1946 získala KSČ dokonce největší počet hlasů. Tehdy také veřejně nehlásili, že chtějí po vzoru sovětských bolševiků zakroutit demokracii krkem a nastolit tu jejich diktaturu proletariátu, jak to hlásali před válkou.

Oni se totiž nezměnili, jen přizpůsobili taktiku politického boje momentálním potřebám, tak jak je to učil Lenin.

O dnešním Rakousku nemůže žádný objektivní člověk říci, že není svobodnou společností, a přesto je zde veřejné hlásání národnostní a rasové nenávisti, zlehčování nebo popírání zločinů NACIONÁLNĚ SOCIALISTICKÉ NĚMECKÉ DĚLNICKÉ STRANY, rozšiřování nacionálně socialistické propagandy a užívání jejich symbolů, možné trestně stíhat a jen málokdo z demokraticky smýšlejících lidí, to odepírání práva nacistům, svobodně se vyjadřovat, považuje za porušování lidských práv. Naopak se volá i po postihu těch politiků legálních stran, které mají také zastoupení v parlamentě, když v zápalu předvolebního boje, dají volný průchod svým skutečným šovinistickým názorům.

Stejně jako nelze ve svobodné společnosti tolerovat rozšiřování omamných jedů a zločiny s tím spojené, nemůže demokratická společnost v zájmu své existence, tolerovat šíření zhoubného nacionálně-socialistického, nebo marxisticko-leninského jedu. Jiří KEBRLE