Rozhovor s mluvčím parlamentní vyšetřovací komise Patrem Tomanem
Zvláštní
fond, zvaný „Z“, je problém velmi diskutovaný, leč nedořešený. Telegraficky
zopakujeme již známá fakta. Na jaře 1990 dochází k dohodě mezi ministrem
vnitra Richardem Sacherem a prezidentem Václavem Havelm, podle níž je třeba
zabránit údajně nekontrolovaným hromadným lustracím. Poté ministr ujistí
prezidenta, že podnikl opatření, která tomu zamezí. (Odsunul citlivé materiály
do zvláštní místnosti). Než se tak ale stalo, byly všechny osoby ve vysokých
politických a vládních funkcích, se souhlasem R.Sachera, ale bez vědomí a
souhlasu parlamentu a vlád prolustrovány předlistopadovými příslušníky StB.
Tato tzv. Sachergate byla později vyšetřována zvláštní skupinou zástupců generální
prokuraturyČR a Hlavní vojenské prokuratury, která tyto skutečnosti sice
potvrdila, žel nikdo se z ničeho nezodpovídal. Tohoto nacvičování údajného
eventuálního zneužití lustrací bylo s největší pravděpodobností použito
k blokaci údajů z politického prostředí. Richard Sacher dnes svoje
tehdejší počínání obhajuje slovy: „Fond byl určen skutečně jenom k tomu,
aby nedošlo k destabilizaci politické scény před volbami 1990.“
Zůstává otázkou, jak závažné údaje
to byly, ale především o kom, když jejich zveřejnění by znamenalo destabilizaci
naší země. Nabízí se odpověď velmi nepříjemná – do fondu „Z“ byla ukryta fakta
o těch, kteří se těšili důvěře veřejnosti, zastávali či aspirovali na funkce
nejvyšší a měli řídit a díky Sachrově manipulaci také řídili a vlastně dosud
ovládají naši politickou scénu. Je paradoxní, že ten, který měl odhalit
nepřátelské osoby, je chránil. Zdali se na exministrovo domnělé mesiášství
nevztahuje § 158 – zneužívání pravomoci veřejného činitele, a ještě na další
souvislosti, jsme se zeptali osoby povolané – poslance Petra Tomana, mluvčího
parlamentní vyšetřovací komise.
Nelze kvalifikovat „odložení“
materiálů exministrem Sachrem jako zneužití pravomoci veřejného činitele?
Paragraf 158 by jakýmsi způsobem
přicházel v úvahu posouzením jednání bývalého ministra Sachera
v červnu, kdy jako ministr byl zodpovědný za řádné lustrace. Já osobně
věřím ministru Sacherovi, proč si tam materiály dal tenkrát, na jaře. Ale pokud
řekne, že v červnu zapomněl, že je tam má, tak tomu já bych nevěřil. Čili
doporučoval bych podívat se do trestního zákona na paragraf 158, ale
v souvislosti s obdobím až po usnesení vlády k lustracím, proč
nebyly provedeny dobře.
Kdo ale by měl nahlédnout do
trestního zákona?
Prokuratura.
Vzhledem k tomu, že to dosud
neudělala?
Může tak učinit kdokoli. Ten, kdo
to chce posoudit, nechť to posoudí a předá prokuratuře.
Už jste řekl, že nevěříte tomu, že
pan Sacher zapomněl, že materiály schoval. Proč myslíte, že je v červnu
nevyndal?
…To nevím.
Považujete existenci „Z“ fondu i
po listopadu za správnou?
Považuji, pouze však do okamžiku,
než jsme přepsali registry svazků. Teď už je na nic.
Co vlastně v tom „Z“ fondu
bylo?
V podstatě archívní věci
z minulosti, například Pich-Tůma, to jsou velice citlivé věci i dnes, po
těch letech. Jsou tam pravděpodobně také údaje o vysokých státních
funkcionářích z minula, o jejich bývalé spolupráci se Státní bezpečností
ještě předtím, než se stali státními funkcionáři. Každopádně v resortu
vnitra jsou okolnosti, se kterými by se neměla seznamovat nejen veřejnost, ale
ani normální příslušníci ministerstva vnitra, FBIS apod.
Údaje o dnešních kandidátech a
současných poslancích a členech vlády tam uloženy nejsou?
Dneska to s tím nemá naprosto
nic společného. To mělo smysl tenkrát, kdy byla poloskartovaná, všelijak
popřeházená evidence. Já bez té uvedené kartičky, bez toho, že bych si tam
přečetl registrační číslo, jsem nemohl nalistovat registr svazků a ty věci si
tam přečíst. Jenže ministr Sacher tyhle kartičky vyndal k sobě do svého
trezoru, tak jsem se dostat do registru svazků nemohl a jiná cesta, jak se tam
dostat, nebyla. Dnes, kdy jsou všechny registry přepsané do počítače, tento
postup pozbývá smyslu. Takže ten fond existuje v nezměněném stavu pouze
proto, aby se vědělo, co v něm tenkrát bylo – pro případná další šetření.
R.Sacher říká, že nejvýkonnější
agenti stejně nebyli v registrech svazků vedeni?
To říká od samého počátku, při
každé příležitosti tvrdí, že byli vedeni pod signálními svazky. My jsme se
s ničím podobným za celou dobu naší činnosti nesetkali.
Máte dnes, po všech zkušenostech
s lustracemi, pocit, že lze do estébácké mašinérie vůbec proniknout?
Nemají skryté rezervy, které tušíte, o kterých ale nevíte?
Myslím, že do toho proniknout lze,
ale dlouho to trvá, je to pracné. Kromě všech předpisů, rozkazů, směrnic, které
k vedení evidence a k práci s tajnými spolupracovníky existovaly
a v mnoha směrech se stejně nedodržovaly, byly praxí vytvořeny zvláštní
předpisy a také byly vytvořeny zvláštní praxe. Příklad: Bylo určeno, že při
ukládání každého svazku do archívu musí být archívní číslo. A nad rámec toho se
vžila praxe, ale zase ne u všech správ, což lze zjistit zkušenostmi, kdy
platilo a kdy ne, že k tomu nutnému archívnímu číslu oni přidali ještě
jedno. Podle svého uvážení – výběru tak, aby součet posledních dvou čísel u
spolupracovníků byl lichý. U nepřátelských osob sudý. Tohle nikde nevyčtete, to
je jenom praxe.
Jak jste na to přišli?
Ne. To nám někdo musel říct.
Ale kdo?
T postupně vyplynule z naší
činnosti, z diskusí s různými příslušníky tajné Bezpečnosti.
Takovýchto věcí je ovšem daleko víc, což jsme dřív nevěděli, je potřeba je
odkrývat praktickou činností, stykem s bývalými estébáky.
Byli jste ovšem odkázáni na to, co
vám takzvaně pustí. Co když ale jejich občasná sdílnost je součástí další
konspirace? Nebo se snad domníváte, že se obrátili?
Nemyslím, že by se rozhodli jít
s námi. Jim už prostě ale nezáleží na tom, co bylo. A tak někteří po
pravdě říkají, jak to bylo, jiní zase lžou.
Asi mi potvrdíte, že byla StB
zřízena KGB.
To je pravda, to se potvrzuje.
Po listopadu byla StB částečně
paralyzována. Pak ale jako by se vzpamatovala. Působení KGB nabylo na
intenzitě?
Souhlasil bych s vámi plně,
kdyby nedošlo k rozpadu Sovětského svazu. Pak by bylo naprosto samozřejmé,
že pouze pracovali v nových podmínkách. V souvislosti se změnami, ke
kterým došlo v samotném Rusku, musíme přece jenom dojít k určité
modifikaci tohoto závěru, se změnou činnosti ve vedení KGB po rozpadu na
jednotlivé republiky. Ta odpověď spíš vyplývá z toho, jak pracuje KGB u
nich. Pokud došlo ke změnám v Rusku a v činnosti KGB jako takové, tak
pravděpodobně došlo ke změnám v její činnosti u nás. Pokud ty změny byly
minimální, tak pracují úplně stejně u nás i nadále. A daleko aktivněji. A pak
máte pravdu.
To ale tedy budete mít ještě hodně
práce?
My už nebudeme mít žádnou práci.
My už jsme jako komise skončili.
Pokud se sem ale z Ruska
někdy materiály o činnosti KGB dostanou, kdo se jimi bude zabývat?
To už nebude naše komise, ale
myslím, že na triku to bude mít FBIS nebo rozvědka. Jako dozor nad FBIS bude,
vlastně už existuje, parlamentní komise.
Pokud se vůbec podaří odhalit
spolupracovníky s KGB, kolik myslíte, že jich bude ve srovnání s StB?
Určitě jich budě míň, ale za to
budou na významnějších místech a budou daleko důležitější než ti naši.
Děkuji za rozhovor.
Jarmila Kudláčková