--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kinda Ivan č.: 1029
Název: Už zase my a oni
Zdroj: NN Ročník........: 0002/010 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Za posledních čtvrt století jsem měl možnost setkat se v Melbourne se čtyřmi "oficiálními" Čechoslováky. Soudruh prokonsul Andrus nás v Národním domě navštívil první, brzy po "sametové revoluci". Malá ryba, chudák kariérista se strachem o budoucnost té své. Štvali jsme ho svými drzými otázkami, ale držel se. Trochu mne rozveselil, když tvrdil, že za celých posledních čtyřicet let prý neměl konsulát mezi emigrací jediného informátora. Vtipálek, šetří si je na budoucnost.
Také mne moc pobavila jedna paní v obecenstvu (která zde byla na návštěvě u syna), když nás nabádala, abychom splnili svou vlasteneckou povinnost, všechno tady prodali, peníze převedli těm lidumilům v SBČS a vrátili se do Československa. Jen tak se můžeme stát plnoprávnými občany a bude nám i dovoleno volit své zástupce do parlamentu. Soudruh prokonsul nám k tomu ještě vysvětlil, že trvalé bydliště (podmínku skutečného, plnohodnotného občanství) dostaneme po šesti měsících pobytu. Co nám nevysvětlil, bylo, že jako "devizové cizince" nás těch šest měsíců úplně ožebračí. Například, minulý měsíc se návštěvník z Melbourne dotazoval v Liberci na hotelový pokoj. Ano, samozřejmě, máme volný pokoj - cena 128 Kčs. Beru, praví zakuklený "devizový cizinec". Děkuji, ukažte nám, prosím, občanský průkaz. Nemám, praví "cizinec" a vyndává australský pas. Cena se okamžitě změnila na 960,- Kčs. To ještě nic není, minulý rok mi francoužští turisté vypravovali o hotelu Paříž v Praze - US/S 250,- na noc. Zkuste to bydlet jako devizový cizinec v Praze šest měsíců, než vás uznají za plnoprávného občana.
Ivan Havel s ženou Dášou byli lepší, ale nebylo to ono. Bylo na nich vidět, že nás, emigranty (promiňte, exulanti, ale na takové jemné nuance dneska v Československu nikdo nemá čas) nemohou ani cítit. Kdosi se ho zeptal, kdy se vládě podaří vyměnit existující zaměstnance na konzulátu v Sydney... no, víte, máme to těžký, nejsou lidi, kteří umějí řeči, znají zahraniční kultury a jsou prověřeni. I zeptal se jakýsi nevycválanec, jestli ho to napadlo, že zrovna teď sedí v místnosti s asi dvěma sty lidí, z kterých mnozí by vyhovovali všem těm předpokladům.
Ten se rozpálil ... dneska by každý emigrant chtěl být velvyslancem, nikdo je ale nezná ... Samozřejmě, v Praze je nikdo nezná, nejsou to kamarádi. Diplomatická služba, jako asi mnoho jiných "místeček", je dodnes v Československu pro kamarády, za odměnu, a také to podle toho vypadá.
Alexander Dubček, to byla kapitola sama pro sebe. Chudák, nějak mu ten socialismus s lidskou tváří zastydnul. Ale politický rozšafa a manipulátor je to schopný. Jakási paní se velmi slušně zeptala, jestli nám, emigrantům, už v příštích volbách dovolí vláda volit. Pan Dubček jí žertovně vysvětlil, že "my jsme na svobodné volby museli čekat dvacet let, i vy se jednou dočkáte". Saša, a jemu podobní, možná čekali na svobodné (pro ně) volby dvacet let. Zbytek obyvatel Československa přes čtyřicet. Václav Klaus z nich byl daleko, daleko nejlepší. Téměř bych byl i ochoten od něho koupit ojeté auto. A to je veliká pocta, neznám tady v Austrálii jediného politika, o kterém bych mohl říci to samé. Dost jsem se ale pobavil, když nám pan ministr financí pyšně sdělil, že jeho rozpočet přinesl obrovský přebytek. Opomněl ale vysvětlit, jak k tomu došlo - kdysi dávno se "znárodnilo" (tedy stát ukradl bez náhrady) a teď ten ukradený majetek ten samý stát prodává v dražbách (podle mých informací již asi 10 % tzv. malé privatizace proběhlo). To je nějaké umění vykázat v této situaci rozpočtový přebytek?
Pan Klaus mne osobně naštval pouze jednou - když tvrdil, že československé zákony nejsou úmyslně diskriminující proti emigrantům, že to "prostě přehlédli". Lže. Například zákon o restituci hned ze začátku praví, že se vztahuje na všechny občany, kteří mají trvalé bydliště na území republiky. Vylučuje tedy všechny, kteří mají trvalé bydliště a nejsou občany, stejně jako ty, kteří jsou občany, ale bydlí jinde. To není něco "přehlédnutého", naopak - to je do té věty přidané. Nemám rád, když se mi lže. To takový ministr zahraničí Dienstbier to řekl v Německu na plnou hubu - československá vláda se dívá na sudetské Němce stejně jako na emigranty a jiné cizince. No, vidíte, vlastenci, aspoň víte, na čem jste.
Pokud se "restitucí" týče, je to velmi jednoduché. Voliči, tedy občané s trvalým bydlištěm na území republiky, se demokraticky rozhodli, že nás (ty ostatní - emigraci - nevoliče - bez "trvalého bydliště") prostě okradou, respektive "nechají okradené". Samozřejmě, že se to panu Klausovi líbí, je nás "venku" téměř půl miliónu, každý tam něco málo měl a teď by snad státní pokladna měla být připravena o ten "rozpočtový přebytek", který získá dražbou?
I voličům se to líbí - závidí nám lepší než jejich životní standard (každý přece ví, že tady "na západě" poletuje spousta pečené drůbeže, zatímco oni tam, chudáci, trpí hlady). Okrást nás je tedy jejich demokratickým právem a dokonce bych řekl, jakousi porevoluční tradicí. Dovolte, abych vám tuto tézi vysvětlil. Brzy po vytvoření republiky se "znárodnily majetky šlechty" - národ zaplesal a řekl si dobře jim tak, stejně to byli samí "Rakušáci". Bylo to považováno za morální řešení, protože ... těch okradených bylo málo a těch, co si myslili, že z toho budou něco mít, hodně. Samozřejmě, že všichni, co z toho měli nějaký prospěch, tvrdili, že to je dobré z "vlasteneckých" (demokratických) důvodů.
Příští "revoluce" byla nacistická a "arialisovaly" se majetky židů. Nemyslím si, že by národ jako celek plesal, ale rozhodně se to moc líbilo těm, na které se při tom novém pořádku také trochu dostalo. Samozřejmě se toto vše dělo ve jménu "vlasteneckých" (tentokrát rasově očistných) důvodů.
Další revoluce se stala hned po válce, když "byli odsunuti" Němci. Plesání bylo obrovské - jedna čtvrtina obyvatel byla vyhnána a majetek si ty zbývající tři čtvrtiny rozdělily. A každý zlatokop, který si vzal na bedra "národní správu" to, nedivme se, dělal z "vlasteneckých" (tentokrát anti-fašistických) důvodů. Lidé už si uvykli a dokonce se na takové morální kotrmelce těšili a vyžadovali je. I byla "milionářská dávka". Jaké bylo morální zdůvodnění? Žádné - mají na to, keťasové, tak ať platí, a stejně, je jich málo a mají ve volbách jenom jeden hlas. Nás, ne-milionářů, je víc - přehlasujeme, okrademe. Pokud se morálního aspektu týče (kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde), vždy se najde dostatek "intelektuálů", kteří to nějak vysvětlí a omluví. Následovalo znárodnění podniků přes 500 zaměstnanců - obyvatelstvo jásá, kromě těch pár znárodněných. Potom těch trochu menších podniků - když je možno znárodnit velké, jaká morální obrana existuje pro malé? A tak to šlo dál, a dál ... až se všechno znárodnilo. Vše je tedy znárodněno a obyvatelstvo se chová podle hesla "kdo nekrade denně aspoň hodinu ... okrádá sebe a svoji rodinu".
Republika se nezničila nějakou převratnou revolucí, nějakým "zemětřesením", ona se rozkradla. Dnes je každému jasné, že takhle to už dále nejde - není z čeho krást. Co teď? Inu, stala se špatnost (opět se to musí nějak morálně zdůvodnit) - napravíme. Nelze ovšem napravit všechno, konec konců je to pořádný propletenec. Jsou objekty, které přešly od "šlechty" k "židům", aby se pak staly postupně kořistí "arijců", "národních správců" a později "kapitalistů" a "emigrantů".
I rozhodlo se, po celkem veřejné diskusi, že se udělá vertikální čára (i pan Klaus se jí oháněl a předstíral, že mu v tom nějak odporujeme) v roce 1948. No, co se dá dělat, řekne si našinec, někde se asi opravdu musí udělat čára, jinak by se v tom nikdo nevyznal. Proč zrovna v roce Ţ48, nevím, nemyslím si, že znárodňovací dekrety dr. Beneše se v podstatě lišily od těch pozdějších. Časová čára je nespravedlivá jaksi generačně, ale na to jsme zvyklí - smířili jsme se s tím, že nás naše děti přežijí. Tiše, bez diskusí, drtivá a zřejmá většina voličů s tím totiž souhlasí, se udělala ale i další čára - horizontální. Horizontální čára kdysi oddělila šlechtu, židy, Němce, kapitalisty a teď nás - emigranty. Nejde vlastně ani tak moc o ty "grunty", jde ale o morálku. Už se zase krade, samozřejmě, opět z "vlasteneckých" důvodů.
Ivan Kinda