--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dvořák Bohdan č.: 1031
Název: KAN - trochu historie /našim leadrem je volič/
Zdroj: NN Ročník........: 0002/010 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Naším leadrem je volič Klub angažovaných nestraníků vznikl na jaře 1968 jako tehdy jediná politická organizace, která odmítala vedoucí úlohu Komunistické strany Československa. Vznik KAN, který nabízel prostor do té doby druhořadým bytostem - nestraníkům, měl bouřlivou odezvu v celé republice. Prakticky během čtrnácti dnů byly založeny kluby ve všech větších městech, byly založeny okresní výbory a nesmírně rychle rostla členská základna.
Desetitisíce členů v tak krátké době vyděsily soudruhy v okresních výborech, kde ještě zdaleka nenalézaly reformní snahy příznivou odezvu. Ostatně i akční program KSČ z dubna 1968 upozorňoval na "vzrůstající nebezpečí zprava" a na "aktivizaci pravicových sil". Klub angažovaných nestraníků byl potom jmenován v řadě usnesení ÚV KSČ jako nebezpečné pravicové seskupení a ze strany komunisty ovládané státní správy byly činěny nejrůznější překážky v činnosti, stejně jako se množily útoky a výhrůžky na aktivisty KAN. Vzpomínám si, že jako tehdy nejmladší člen okresního výboru KAN v Pardubicích (bylo mi osmnáct let) jsem byl jediný, kdo byl ochoten dát svoji adresu jako kontaktní pro nové členy, protože většina z těch, kteří měli rodiny, měla obavy z represí ze strany KSČ. Činnost KAN byla také tehdejším ministerstvem vnitra povolena pouze jako přípravná a definitivní povolení činnosti bylo vázáno podmínkou vstupu KAN do Národní fronty, což tehdejší vedení KAN jednoznačně odmítlo. Ideály KAN však přesto oslovily desetitisíce lidí v celé republice, neboť stejně jako dnes bylo deset miliónů nestraníků v pozici, kdy nomenklaturní strop omezoval velmi brutálně jejich možnost uplatnění ve veřejném i hospodářském životě. Společně s K 231, který sdružoval politické vězně z 50. let, byl KAN hrozbou do budoucnosti a objevoval se jako předmět vytrvalých stížností ze strany stalinistů z ÚV KSSS a dalších "bratrských" stran v průběhu jednání v Drážďanech, Varšavě, Čiernej pri Čope i v Bratislavě. Při červencových jednáních v SSSR slíbil ostatně Alexander Dubček zákaz činnosti KAN, který splnil ovšem až po okupaci Československa v srpnu 1968 jako první "normalizační akt". Zákaz činnosti nám byl sdělen 29. srpna 1968 a od té doby byl již KAN vzpomínán jako kontrarevoluční organizace. Chtěl bych připomenout, že toto označení se objevilo již v usnesení ÚV KSČ, které ještě řídil Alexander Dubček, tehdejší první tajemník ÚV KSČ. Popravdě ale musím říci i to, že když nám tehdejší předseda ONV v Pardubicích zákaz činnosti oznamoval, velmi důrazně mě nabádal, zřejmě v předtuše, jak bude vypadat další vývoj politické situace, k důkladnému zničení seznamu členů. KAN potom vystoupil z ilegality už pouze dvakrát - v dobách listopadových stávek studentů v roce 1968 jsme na stávkový výbor dostali řadu podpůrných prohlášení zrušených organizací KAN a při manifestacích v srpnu 69 vystoupil KAN naposledy. V období, které následovalo, emigrovala většina členů tehdejšího vedení KAN do zahraničí, včetně jeho tehdejšího předsedy MUDr. Jana Štěpánka. Vzpomínám si, jak při výsleších na Státní bezpečnosti, které jsem absolvoval stejně jako všichni aktivisté KAN, kteří neemigrovali, žádal vyslýchající kapitán StB jména a adresy členů okresního výboru KAN v Pardubicích a k mému velkému potěšení přiznal, že znají pouze dvě jména - moje a ing. Slaničky, který jako předseda výboru již emigroval. Potěšen jsem byl proto, že jsme předpokládali, že mezi členy výboru byl nasazen agent StB (tehdejší odhady hovořily o tom, že každý čtvrtý dospělý občan nějakým způsobem spolupracoval se Státní bezpečností), a zjištění, že tomu tak nebylo a že mezi deseti členy výboru nebyl ani jeden konfident, bylo po mém vyloučení z právnické fakulty první dobrou zprávou. Bohužel, na dlouhých dvacet let poslední. Po listopadu 89 se většina členů KAN účastnila při zakládání Občanských fór a byli jsme v té době přesvědčeni o tom, že OF je naplněním ideálů KAN z roku 68 a že není nutné činnost KAN obnovovat.
KAN bez komunistů
Masivní příliv komunistů, kteří statečně odhodili své stranické legitimace a zhruba v polovině prosince 89 začali houfně přicházet do OF, se však v činnosti OF začal projevovat tak negativně, že bylo zřejmé, že OF nemůže plnit ideály, s nimiž jsme šli v listopadu na náměstí. Byl jsem v té době mluvčím OF v Pardubicích a vzpomínám si, jak jeden z těchto "statečných" chtěl v OF zakládat komisi pro usměrňování diskuse a komisi pro styk s veřejností. Po památném projevu pana premiéra Pitharta (tehdy mluvčího KC OF), který v lednu 90 slyšel trávu růst a označil členy KSČ za nepostradatelné odborníky, bylo zřejmé, že prostor nedostanou ti, kteří byli čtyřicet let ponižováni a diskriminováni, ale že má být zachován pro ty, kteří s tituly doktorů politických věd z vokovické Sorbonny likvidovali až do listopadu 89 každý pokus o demokratizaci našeho života, byť by přicházel i ze země, kde včera znamenalo předevčírem.
Jak a kdo
Tehdy se zrodilo rozhodnutí obnovit činnost Klubu angažovaných nestraníků, jehož realizace se ujali zakládající členové KAN z Ústí nad Labem, paní Zdeňka Hradcová a JUDr. Vojen Guttler (dnes soudce Ústavního soudu). 29. března 90 se v ÚKDŽ sešlo na tři sta bývalých členů KAN z roku 1968, režisér Miloš Horanský a PhDr. Andrej Gjurič (dnes poslanec ČNR). Nechyběl ani pan profesor Sviták, který tehdy (dva dny po svém návratu ze Spojenách států) horlil ještě velmi pravicově proti OF, proti volbám, konaných za přítomnosti okupačních vojsk atd., nicméně byl zakládajícími členy KAN označen za "bolševického vrtichvosta" a bylo vzpomenuto jeho obsáhlého "filosofického díla" z let dřevního komunismu, pro které si předešlý přídomek plně zaslouží. Salto mortale, které potom pan profesor Sviták předvedl svým vstupem do sociální demokracie, v níž je dnes mnohem více bývalých komunistů než bývalých sociálních demokratů, nás jen utvrdilo v přesvědčení, že výskyt bývalých aktivistů KSČ v pravicových stranách je skutečně smrtelným nebezpečím pro myšlenkovou a morální čistotu každé politické organizace, a bylo rozhodnuto, že členem Klubu angažovaných nestraníků nemůže být v žádném případě bývalý člen KSČ či jiné strany bývalé Národní fronty. Tuto myšlenku potvrdil i sjezd KAN 6. října 1990, který ji vtělil do stanov KAN. Zkušenosti z činnosti přípravného výboru infiltrovaného agenty StB nás vedly nakonec i k rozhodnutí, že každý člen Klubu angažovaných nestraníků je povinen požádat o svoji lustraci. Tato ochranná opatření spolu s neortodoxní organizační strukturou, která plně dává prostor místním klubům a není řízena ústředím, přispěla k tomu, že až doposud byl KAN ušetřen různých frakčních bojů a menšinových názorových skupin, využívaných v akci KLÍN proti ostatním pravicovým stranám. KAN je kompaktní, jednotnou organizací, jejíž členy spojuje pozitivní antikomunismus a snaha o debolševizaci, kterou nechápeme pouze jako odstranění komunistů z funkcí, ale zrušení mechanismu státní moci, zanechaného komunisty, který svojí byrokratickou podstatou brání jednotlivci prakticky v každé činnosti.
KAN proti komunismu
Od obnovení své činnosti se KAN podílel prakticky na všech významnějších akcích a aktivitách, směřujících proti bývalé nomenklatuře. 12. května jsme byli spolupořadateli velké manifestace za zestátnění majetku KSČ na Václavském náměstí, 21. srpna 1990 další velké manifestace k výročí okupace. Zde bych chtěl připomenout fakt, že v týž den na manifestaci pořádané OF vyzval pan Petr Kučera (dnes ČSSD/b) k zahájení "druhé revoluce", na niž díky jemu a jemu podobným marně čekáme dodnes. Následovala bouřlivá a velmi početně navštívená manifestace na Staroměstském náměstí dne 11. října, na níž KAN reagoval na výrok pana (tehdy ještě soudruha) Mohority o konci "národního usmíření". Následovaly manifestace k výročí 28. října (1990), na níž byl poprvé vyhlášen program debolševizace a manifestace k prvnímu výročí 17. listopadu 89. V roce 1991 pořádal KAN, který díky bojkotu sdělovacích prostředků nemá jinou možnost presentace svých názorů, společně s Konfederací politických vězňů a dalšími organizacemi sérii manifestací při všech významnějších výročích, na nichž upozorňoval na přetrvávající nebezpečí resistence starých struktur, které doplněny o zastánce socialismu s lidskou tváří vedou tuto zemi k podivným socialistickým zítřkům, které tak dobře známe.
Jelikož KAN považuje za zásadní otázku nápravu křivd minulosti, které hrozí přerůst v nové křivdy, uspořádal společně s KPVČ a Institutem pro středoevropskou kulturu a politiku již dvě mezinárodní konference o zločinech komunismu, které nám uložily uspořádat v průběhu tohoto roku mezinárodní tribunál, na němž by byl komunismus odsouzen stejně, jako byl odsouzen fašismus po druhé světové válce. Je zvláštní, jak často jsme byli informováni o těchto zločinech v roce 1968, kdy spolu soupeřily dvě frakce komunistů, a jak zoufale se snaží obě tyto skupiny o to, aby se o těchto zločinech nedozvěděli dnešní mladí lidé.
Jsme svědky toho, jak se zamlčují zásluhy našich emigrantů, bez nichž by možná byly v této zemi stovky Wonků a možná žádný Dienstbier, Pithart a Rychetský. Za to se jim stávající parlament odvděčil tím, že je vyřadil jak z procesu privatizace, tak z nároků restitučních, a nakonec jim znemožnil i uplatnění práva volebního. Přitom nejde o jiná práva, než jaká má každý občan Československa, kterými oni zůstali po celou dobu své emigrace.
Debolševizace - základ demokracie
Otázka návratu skutečného práva a spravedlnosti namísto bolševického právního bastarda ústavního recidivisty Jičínského je prvořadým úkolem naší společnosti, pokud chceme mluvit o právním státu. Přerušení kontinuity s bývalým režimem, zkompromitování komunismu, který nebyl rozhodně něčím krásným, co se jen trochu nepovedlo díky soudruhům Jakešovi a Fojtíkovi, je nutností, bez níž proces přeměn bude pro řadového občana zcela nevěrohodný.
Denně se setkáváme s konstatováním, že se nic nezměnilo, že vládnou dál titíž soudruzi, kteří vládli před listopadem, a není možné donekonečna je odbývat tvrzením, že změny musí prosadit pouze oni sami. Je nutné vytvořit takový právní řád a takovou společenskou atmosféru, v níž takové změny budou možné. Zatím jsme svědky toho, že každá snaha zjednat nápravu na místě je odměněna vyhazovem z práce, který opět usnadňuje stávající pracovní zákoník. Neznám jediný státní podnik, který by nesnížil v uplynulých letech výrobu a už jen tento fakt zakládá podle zákona možnost snížit stavy pracovníků. A tak odcházejí ti nejnepohodlnější, ti kteří upozorňují na fakt, že ve stávajících státních podnicích se více než na naše proděravěné tisícikorunové známky privatizuje na stranické legitimace, že se tyto podniky rozkrádají ve velkém, záměrně se snižuje jejich hodnota, aby se pak staly snadnou kořistí neokomunistických podnikatelů, kteří se tak stávají sami sobě třídním nepřítelem. Oni nám tak v praxi potvrzují, že demokratický socialismus je stejný nesmysl jako pečený sněhulák. Komunistům šlo vždy pouze a jen o moc, ať už je představována mocí politickou, nebo mocí hospodářskou. Umožníme-li jim dnes tuto transformaci jedné moci v druhou, připravujeme si již dnes nový Vítězný únor. Pragmatické cítění finančníků nesmí převládnout nad morálkou.
Tyto problémy se stávají čím dál více rozhodujícími pro to, jak dopadnou příští parlamentní volby. Buď převáží otupující pocit bezmoci, nebo se dokážeme rozhodnout pro radikální řešení, které nepochybně mělo přijít již před dvěma lety, ale je možné i dnes. Narůstající apatie lidí, vyjádřená rostoucím procentem nerozhodnutých voličů, či lidí, kteří k volbám jít vůbec nechtějí, nás přivedla k rozhodnutí spojit své síly s těmi, kteří cítí tyto problémy stejně jako KAN a nabídnout program zásadní změny systému státní moci těm, které dnešní poměry zlobí stejně jako nás.
Kdo, s kým
Vzhledem k volebnímu zákonu, který byl přijat s odůvodněním zachování stability stávajícího politického systému a zaměřen proti mimoparlamentním stranám a proti možnosti vytvoření koaličních seskupení demokratických sil, nabídl Klub angažovaných nestraníků prostor na své kandidátce přátelům z Konfederace politických vězňů, Antikomunistické aliance, Hnutí za občanskou svobodu a Republikánské unie, stejně jako nezávislým kandidátům, kteří osvědčili své smýšlení v minulých letech.
Naším cílem je vytvoření prostoru pro nezkompromitované mladé odborníky, kteří tváří v tvář byrokratickému přežívajícímu systému státní moci nenalézají pro sebe v této zemi uplatnění. Pokud nevyřešíme tento základní problém, dojde v budoucnosti k odlivu těch nejschopnějších mozků a rukou do zahraničí a zde budou až na věky vládnout komunisté všech barevných odstínů. Na našich kandidátkách dáváme prostor i zástupcům našeho exilu, který by mohl při vstřícných podmínkách udělat mnoho pro skutečnou transformaci našeho hospodářství, jak investicemi, tak i zkušenostmi ze skutečně tržní ekonomiky, které tak těžko získávají národohospodáři, kteří v minulosti nedokázali zajistit občanům ani toaletní papír a i nadále chrlí elektroniku, která podléhá i v boji s Vietnamci pašovaným šmejdem. Vrátíme-li do života pojmy jako spravedlnost, morálka a právo, nebudeme muset skřípat zuby vztekem a bezmocí nad tím, že nám vládnou dál komunisté a že stejně jako dříve jsou milióny nestraníků bytostmi druhé kategorie. Demokracie není bezzásadovost a heslo "Nebát se a nekrást" vyřkl T. G. Masaryk již před sedmdesáti lety. Vyřkl jej v Československu s jednou vládou a s jedním právem pro všechny.
Bohdan Dvořák, předseda KAN