--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Durdil Miroslav č.: 1032
Název: Okupace 2: Den zúčtování
Zdroj: NN Ročník........: 0002/010 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1968 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Okupace Československa vojsky Sovětského svazu a jako "zástěrky" před světovou veřejností i pluky armád čtyř socialistických zemí (Bulharska, Maďarska, NDR a Polska) v roce 1968, bude ještě dlouho předmětem bádání, nejen historiků. Po dvaadvaceti létech, se konečně v roce 1990 začala publikovat fakta z tohoto smutného léta. Byla otevřena otázka vlastizrady některých našich tehdejších vládních činitelů. V současné době se veřejnost zajímá i o postoj naší justice ohledně promlčení tohoto zločinu. Podle sdělení staršího prokurátora Generální prokuratury ČSFR dr. Nechanického se případy spolupráce našich občanů s příslušníky vojsk, která uskutečnila v roce 1968 intervenci, posuzují jako trestný čin vlastizrady, jehož trestnost však zanikla uplynutím promlčecí doby. Naše veřejnost je právem rozhořčena vyjádřením pana prokurátora. Účinkování tehdejších představitelů je ohledně okupace Československa relativně známé. Postoje A. Dubčeka, J. Smrkovského, O. Černíka i dalších z opačného břehu (V. Bilak, A. Indra atd.), byly uveřejněny v masmédiích i publikacích věnujících se tomuto tématu. Mnohem méně se ví o postojích příslušníků naší armády i ministerstva vnitra. Z vlastní zkušenosti vím, že v armádě nejméně polovina okupaci odsuzovala. Na straně opačné bylo nemálo příslušníků armády i vnitra, kteří intervenci uvítali. Jedním z nich byl npor. OTAKAR PILSKÝ (nar. 9. 7. 1935), bytem Příbram VII, č. 288.

....................................... Pražské jaro jsem nepřivítal ...

....................................... "Události ledna 1968 jsem nepřivítal, neboť jsem prakticky nevěděl, o co jde. V polovině března jsem si po vystoupení Josefa Smrkovského na shromáždění občanů Žižkova udělal názor, že jde o palácový převrat, který poškodí stranu. Tento můj poznatek ještě umocnilo organizování bývalých politických vězňů v K 231. Bylo mi hned jasné, že jde o kontrarevoluci! V březnu 1968 jsem byl v pražských ulicích sledován býv. agentem CIC Pastorkem a později informován býv. vězněm Láskou, že jsou na příslušníky MV NZ shromažďovány dokumenty o jejich činnosti v Nápravně pracovních táborech. Od té doby jsem počítal s možností kontrarevoluce v Československu a přes zákaz vedení školy FED jsem nosil u sebe zbraň. V prvé polovině roku 1968 jsem aktivně vystupoval na veřejnosti pro podpoření dopisu pěti socialistických zemí. Na veřejném aktivu posluchačů školy MV FED jsem před přítomnými členy ÚV KSČ kriticky vystoupil proti náměstkovi ministra vnitra za jeho článek podporující kontrarevoluci, uveřejněný v Rudém právu. Ostře jsem nesouhlasil se štvavou kampaní v masově sdělovacích prostředcích a proti televiznímu pořadu o Mírově (jedno z nejkrutějších vězení komunistické zlovlády, pozn. red.). Napsal jsem redaktorovi tohoto pořadu p. Bronislavovi (v roce 1969 jsem se osobně zasadil o prošetření jeho postoje a propuštění z televize). Internacionální pomoc socialistických států mne nijak nepřekvapila, protože jsem v ní viděl spásu a záchranu socialistického zřízení a v neposlední řadě i své osoby. Už v květnu 1968 mi bylo jasné, že politické prostředky nejsou proti nastupující kontrarevoluci dostatečně účinné, a proto jsem viděl jediné řešení ve vojenském zásahu (byl jsem jedním z těch, kteří žádali Sovětský svaz o pomoc)".

............

Den zrady

............

"Když jsem byl v srpnu na dovolené a dozvěděl se o příchodu vojsk soc. zemí, okamžitě jsem přerušil její čerpání, a přestože jsem nebyl k tomu vyzván, ihned jsem nastoupil k útvaru. Očekával jsem, že mě bude potřeba, protože 21. srpen jsem považoval za den zúčtování s kontrarevolucí. Pozdější vývoj mě měl přesvědčit o opaku. Dne 22. 8. 1968 vypukla na útvaru SNV Příbram (kde jsem sloužil) vzpoura odsouzených. Aktivně jsem přispěl k organizování obrany objektu, k vyhledání a dokumentaci trestné činnosti jednotlivých osob, podílejících se na této vzpouře. Nedělal jsem to pro odměnu, kterou jsem později dostal za svou aktivitu. Několik dní po 21. srpnu jsem s pomocí majora RASOCHINA, plukovníka SOLOMOVSKÉHO a dalších, se spojil s představitelem sovětské vojenské kontrarozvědky mjr. TIMOFEJEM. Od té doby jsem organizoval pro kontrarozvědku "CA" informátorský systém z příslušníků SNV, ČSLA a občanů města Příbrami. Po odchodu sovětské divize z města do prostoru v NDR jsem navázal kontakt s důstojníky Kudakovem, Dimitrovem a Pankratovem z posádky Milovice".

............................................ Sloužím Sovětskému svazu, tak přísahám ...

............................................ "V té době jsem nebyl plně pracovně vytížen, a tak jsem se zabýval výrobou různých letáků, tiskovin a brožůr. Tyto jsem rozmnožoval a předával k distribuci mezi příslušníky útvaru, SNB, občany města i okolních vesnic. Materiály jsem v rámci tzv. "Rudé pošty" rozšiřoval i mimo okres Příbram. Jednalo se o více než 40 tiskovin marx-leninského obsahu. Podílel jsem se rovněž na distribuci časopisu "Zprávy" (vydávaný okupanty, pozn. red.) a brožůr vydaných za pomoci sovětského vedení "CA". Jeden z úkolů, které jsem dostal, zněl vyšetřit údajnou ztrátu většího množství masa. Tento úkol jsem splnil tak, že potraviny předané sovětské armádě námi, důstojníky, jsem nahlásil jako odcizené těmi, kteří na tento případ upozornili. Bral jsem to jako pomstu ohlašovatelům rozkrádání! Na listopadové členské schůzi jsem při mém vystoupení konkrétně odhalil pravicově orientované členy strany ve městě, na jehož základě proti mně organizovala skupina Hochman-Sirotek kampaň k podání trest. oznámení okresní prokuratuře. Koncem roku 1968 jsem se aktivně zasloužil o založení odbočky SČSP při útvaru a o jejich obnovení ve městě. Propagoval jsem i časopis "TRIBUNA", do kterého jsem přispíval svými články. Počátkem roku 69 jsem požadoval zhodnocení minulého období, odvolání pravicových politiků v KSČ, poskytoval jsem ochotně informace vyšším stranickým orgánům. Nezapomněl jsem ani na prohlubování spolupráce mezi naším útvarem SNV a vojenskou posádkou v Milovicích. V srpnu 1969 jsem m.j. poskytl ÚV KSČ dokumenty o kontrarevoluční činnosti na vojenském útvaru BROD, na jejich základě byla poté odhalena a mně byl zaslán děkovný dopis z vedení Hlavní politické správy ČSLA (ze dne 20. 10. 1970) s tím, že informace pomohla úspěšně a důsledně vyřešit jeden z nejsložitějších případů. V té době jsem již pracoval na IV. odboru STB v Praze. Jak k tomu došlo? Dne 3. 3. 1969 jsem byl nejprve přeřazen na OVB Příbram do funkce referenta skupiny boje proti rozkrádání a spekulaci (sic!).

O dva měsíce později jsem byl předvolán k tehdejšímu náčelníkovi VB pplk. Kuldovi a jím označen za nositele konzervatismu a přeřazen na vesnické odd. VB. Toto jsem podrobně popsal ve své zprávě pro Inspekci KS SNB i s jednotlivým hodnocením osob ohledně stranických prověrek. Pochopitelně jsem si postěžoval i na svůj neoprávněně snížený plat. Poté jsem byl přeřazen na již zmiňovaný IV. odbor STB. Zde jsem se aktivně angažoval na očištění řad STB od pravicově smýšlejících příslušníků. V místě mého bydliště a na útvarech, kde jsem předtím vykonával službu, jsem předal stranickým orgánům řadu hodnocení na osoby mající odlišné názory. Na základě mých informací byla řada osob stranicky potrestána a poté propuštěna ze státních služeb. Byl jsem též vybrán do prověrkové komise, v ní jsem vykonával co nejzodpovědněji svou práci v marx-leninském duchu a tím se podílel na očistě stranických řad. V roce 1970 mi za moji činnost v létech 1968-69 bylo uděleno státní vyznamenání. O rok později mi za rozvíjení československo-sovětského přátelství byl udělen okresním výborem SČSP odznak II. stupně".

Tato fakta uvádí npor. Otakar Pilský ve vlastnoručně podepsaném životopise ze dne 30. 1. 1972.

.................

Jménem republiky

.................

Definujme si v kostce právnické pojmy: Trestným činem je čin pro společnost nebezpečný, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Pro případ Otakara PILSKÉHO, pozdějšího náčelníka IMV ČSSR i jemu podobných, je důležitý ş 91 trest. zákona. Trestný čin vlastizrady spáchá ten, kdo ve spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem se dopustí trestného činu rozvracení republiky, teroru či sabotáže. V jeho případě se naplnila skutková podstata trestného činu (viz.. byl jsem jedním z těch, kteří žádali o pomoc..., spojil jsem se s představitelem sovětské vojenské kontrarozvědky...organizoval jsem informátorský systém...) v úmyslu rozvrátit ústavní zřízení a samostatnost republiky a spojil se s představiteli cizí moci. V otázce promlčení musí pak hrát roli ş 67 a) trestního zákona, podle něhož uplynutím doby (20 let u vlastizrady) nezaniká trestnost podle ş 1 zák. 165/1950 na ochranu míru. Tento zákon se stal součástí našeho právního řádu na základě zákona č. 148/1969. Podle něho lze dodnes bez promlčení stíhat každého, kdo se pokusí rozrušit mírové soužití národů tím, že jakýmkoliv způsobem podněcuje k válce, válku propaguje, anebo válečnou propagandu jinak podporuje! (viz...informátorský systém...rozšiřování brožůr, novin apod.). Pachatel může být trestán v tomto případě odnětím svobody až na 10 let, za přitěžujících okolností až na 15 let. Možnost trestního postihu tak zůstává otevřena proti všem, kterým lze skutkovou podstatu prokázat bez jakéhokoliv časového omezení, a přitom jen pouhý pokus o tento trestný čin se pokládá za dokonaný čin! Ozbrojené přepadení a následná dlouholetá okupace Československa je válečným zločinem proti míru.

Na základě tohoto i jiných paragrafů musí být zločinec Otakar PILSKÝ postaven před soud a odsouzen.

Mir. Durdil