--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kos Jan č.: 1035
Název: Mozková příhoda Lidových novin
Zdroj: NN Ročník........: 0002/010 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Již delší dobu je veřejným tajemstvím, že se náš list nelíbí poradci premiéra Pitharta P. Příhodovi, ale teprve teď jsme se dozvěděli, proč. Naše noviny jsou špatné, protože (citujeme z Metropolitanu, 16. 4.) "... utvrzují v určitých pocitech ty, kdo už je mají, nic víc. Politický zisk (pozor: volby!) žádný. Křik nespokojených není účinným argumentem". Vadí tedy naše nepodbízivost a nedostatek přizpůsobivosti každodenním proměnám naší politické arény. V tomto směru máme vskutku zejména ve srovnání s Lidovými novinami co dohánět.

Mile nás překvapuje, že P. Příhoda projevuje tak velké obavy o politický zisk pravicových stran. Ještě víc nás však těší, že tento náš dnes čelný politický myslitel zřejmě sám v nejbližší budoucnosti zakotví v řadách "okázale pravicově smýšlejících občanů". Nalézáme totiž u něj řadu povahových rysů, které on sám označil za příznačné pro tuto skupinu obyvatelstva. Je to v prvé řadě nepřehlédnutelná "duchovní mátožnost" a další vlastnosti, které Příhoda se slovy: "Bůh Vám pomoz, za prvé až za osmé" vypočítává v dopise redaktorovi Černockému: netázavost, černobílé myšlení, neschopnost kritické sebereflexe, autokritičnost, neslučitelnost hájených stanovisek, slepota, verbální radikalismus a malá informovanost. U P. Příhody však můžeme upozornit ještě na jednu vynikající vlastnost, kterou oplývá, ale kterou z neznámých příčin do své diagnózy nezařadil. Je to nezatíženost jakoukoli argumentací, která mu dovoluje vynášet ortely s imponujícím sebevědomím, které připomíná někdejší přesvědčení komunistických bossů o tom, že pouze komunistická strana sama může napravit omyly a křivdy, kterých se sama v minulosti dopustila.

Žijeme v době, v níž přes poměrně liberální přístup zejména liberálních politiků ke komunistickým zločincům a jejich pomahačům řada z těchto osob špatně spí. Ne snad z důvodu, že by jejich minulost mohla nějakým způsobem ohrozit jejich současnost, ale prostě proto, že dnes již ve slušné společnosti nepatří k dobrému tónu lámat dívčí srdce líčením, jak jsem lámal hnáty zatvrzelým kontrarevolucionářům. Tajná přání nejednoho estébáka, jehož v noci trápí noční můra, popisuje vcelku výstižně P. Příhoda v Lidových novinách 8. dubna t.r. slovy: "Rádi bychom se dědictví té minulosti zbavili, protože spoutává naši přítomnost i dohlednou budoucnost. Také sen o tom, že bychom ji při troše ráznosti odložili jako galejnickou kouli, patří mezi libé sny". Jak vidno, P. Příhoda se sám z této dobré společnosti nijak nevylučuje: "Mám-li být upřímný, musím přiznat, že kus toho neblahého dědictví mám v sobě také. Není to příjemné zjištění. Útěchou mi může být to, že znám jen několik málo lidí, kteří se s ním vypořádali způsobem, pro jaký mám obdiv." Inu, jestli někdo v oněch pohnutých listopadových dnech ukořistili svůj svazek agenta a dnes jej doma chová pod polštářem, to je terno, které si samozřejmě jistý obdiv zaslouží...

Potřebu zatlouci vlastní minulost označuje P. Příhoda za "epochální úkol" a dále píše: "Starost o jeho splnění by přitom neměla vytěsnit starost o přítomnost a minulost. To všechno by vlastně měla být jedna jediná starost. A někdo by si ji měl vzít na starost." Jednu věc P. Příhodovi skutečně nikdo nemůže upřít, totiž, že je člověk starostlivý. Chtěl-li by někdo napodobit jeho vytříbený styl, musel by asi konstatovat, že se na stránkách Lidových novin přihodila mozková příhoda, kterou způsobil P. Příhoda tím, že v příhodnou chvíli si ho nikdo nevzal na starost. Ať se přesto na nás pan Příhoda nezlobí, že se s jeho pozoruhodnými názory neztotožníme. Snad je to tím, že jsme o něco mladší a - jak P. Příhoda píše - "pubescentní", ale my si za svou minulostí stojíme a nechceme se jí zbavovat. Už proto nemůžeme přijmout ani jeho návod, podle něhož vyrovnání s minulostí může nastat pouze "duchovní silou přítomnosti". Duchovní síla přítomnosti, to je fikce, kterou si vymysleli prodejní intelektuálové, kteří si vydělávali na živobytí spolu s pieroty a polykači ohňů na dvorech mocných a potřebovali si zvýšit vážnost ve svých vlastních očích.

Proti nám dnes stojí týž prokurátor, který dvacet let úspěšně šlapal po právech slušných lidí a opět se směje naší bezmocnosti. Někdejší nomenklaturní kádr nás opět okrádá - nikoli již jako ředitel masokombinátu, ale jako představitel investičního fondu, který své milióny získal z někdejšího komunistického majetku. A vy nám, pane Příhodo, tváří v tvář těmto gangsterům budete povídat "cosi" o duchovní síle přítomnosti? Jakkoli je nám nemilé vést náš nechtěný "dialog" takovým způsobem, jakým ho vedeme, nemáme jinou možnost, protože referenční rovinu této konfrontace určují oni, a ne my. Nesnažte se, prosím, hrát si v tomto zápase na sudího. Máte totiž na sobě dres jedné ze zúčastněných stran. Jan Kos