--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich č.: 1039
Název: Bludný kruh bezpráví
Zdroj: NN Ročník........: 0002/010 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Proradnost komunistických vůdců byla vždy dostatečně známa: účelové přizpůsobování fakt a používání vědomých lží, vše podle hesla o účelu světícím prostředky - to bylo a dosud zůstalo hlavním a určujícím charakterovým rysem těchto "lidí zvláštního ražení".

V době po skončení II. svět. války vyvstala nová naděje na konečně klidný a spokojený život v mírově Evropě ... Byl to však klamný pocit. Komunistický dravec si již brousil drápy: připravoval se ke skoku a chystal se zardousit čerstvou a v náznacích znovunabytou občanskou svobodu a státní samostatnost. Jedním ze základních práv člověka, tehdy ještě platných, byla záruka soukromého vlastnictví půdy - ústava zaručovala, že půda patří tomu, kdo ji obdělává. Dokonce i komunisté, přesně podle výše uvedených zásad, rolníky ujišťovali, že nemají v úmyslu zemědělství kolektivizovat po vzoru rudého bratra z Východu. Stále opilý K. Gottwald ve svém vystoupení na sjezdu zemědělských výborů, ještě 29. února 1948, řekl: "... vlastnictví půdy bude rolníkům zaručeno ústavou... kdo přijde do vaší vesnice s podobnými zvěstmi (-že komunisté budou zavádět kolchozy, pozn. aut.), je sabotáž a reakcionář ... žeňte ho rychle pryč." Zanedlouho po tomto "uklidňujícím" prohlášení rudého vůdce československých bolševiků kolektivizace začala ...

Osudy jedné selské rodiny, která po dvě desetiletí zvelebovala na úvěr zakoupený statek, nám vyprávěl jeden z našich čtenářů. Není to veselé vyprávění, v přímém světle však ukazuje zvrácenost marx-leninské ideologie, hrabivost a tupost bolševických pohůnků - zástupců "předvoje lidstva." Loupeže a ničení cizího majetku, diskriminace rodinných příslušníků - krátce řečeno - cílevědomá likvidace celé rodiny "kulaka", to byly zcela běžné metody této rudé sedliny, jež se nevyhýbala ani nejodpornějším zločinům. Příběh má své pokračování v dnešní době, kdy varujícím mementem zůstává fakt, že bolševický systém stále přežívá beze změny, leckdy s podporou sametových nejvyšších. Zástupci zhovadilého socialistického systému, kteří před 40 lety loupili, dnes odmítají uloupený majetek vrátit právoplatným majitelům. K udržení lupu jim slouží staronové zákony. Bolševismus je úporná choroba, která prostoupila všemi a vším a není oblastí touto deviací nezasažené... Dejme však slovo našemu čtenáři.

Doba prosperity

Naše rodina vlastnila středně velký statek o výměře 32 hektarů, který koupil dědeček v roce 1924 za 158.000 Kčs. Statek byl koupen téměř celý na úvěr a všichni se měli co ohánět, aby splatili nemalé dluhy. Přesto však statek prosperoval: veškeré budovy byly ve vzorném stavu a udržované. Statek zásoboval velmi kvalitními a levnými potravinami téměř celý tehdejší moravskokrumlovský okres. Prarodiče byli vzorní hospodáři a svému dílu rozuměli. Kontrolovaný chov prasat a hovězího dobytka, který provozovali, byl známý svou kvalitou v celé republice. Statek bez újmy přežil období hospodářské krize počátkem třicátých let i II. světovou válku, kdy i během těchto krušných a nelehkých let zásoboval potravinami celou vesnici a okolí, bez nároku na vyrovnání, neboť byl hlad a lidé neměli peníze.

Po rudém puči

Co nezmohla léta krize a válka, to hravě dokázal šílený komunistický systém během několika málo měsíců.

Po únorovém "vítězství pracujícího lidu" nastala éra kolektivizace po sovětském vzoru a štvanice na tzv. kulaky. Provádělo se "scelování půdy", již tehdy s nezakrývaným úmyslem zničit "kulacká" hospodářství. Dědeček dostal v rámci onoho scelování za svou půdu vysoké bonity štěrková pole a strž ... Komunisté požadovali stále vyšší a vyšší dodávky. Ve snaze zachránit statek, nakupoval jeho majitel obilí za neuvěřitelně vysoké ceny od ostatních hospodářů a odevzdával je státu na tzv. dodávky. Strž, kterou dostal výměnou za svá pole, byla dokonale neúrodná (...). V další etapě úspěšně pokračovala další socializace vesnice. Neustálé výhrůžky a násilnosti nesly své ovoce. Dědeček pod nátlakem "odevzdal" svá pole JZD, ponechal si pouze menší výměru ke své osobní obživě, odmítl však odevzdat budovy.

Loupeže, devastace, zkáza ...

Netrvalo dlouho a socialistická vesnice vtrhla do našeho dvora. Vše, co bylo možno odnést, bylo ukradeno, vše ostatní alespoň zničeno ... Jenom seznam strojů z té doby, bezprostředně uloupených nebo zničených, má 3 stránky formátu A 4 a jedná se asi o 100 položek! Např. traktor Fordson, koupený před lety za 36.000 Kčs, byl tentýž měsíc družstevníky "vykoupen" pro strojní traktorovou stanici v Miroslavi jako vrak! Jiný traktor, Zetor 25 k, družstevní pacholci v zimním období roztlačovali pomocí páru koní. Motor byl ztuhlý a nechtěl naskočit. Pacholci bili koně obrácenými biči, až tito lezli po kolenou, strašlivě ržáli a z kolenních kloubů jim prýštila krev. Traktor pak v polovině trupu doslova přetrhli. Tehdy dědeček prý poprvé v životě plakal... Na staveništi nové kolny na obilí, kterou již majitelé statku nestačili postavit, se podle seznamů nacházelo např. 1.700 nových cihel plných, 300 cihel starých, 22 párů krovů 11x13x6 m, 2.200 křidlic, 2 okenní rámy a další materiál. Vše bylo neprodleně odvezeno a použito na stavbu rodinného domu jednoho z čelných představitelů JZD. Tupost duševní byla pro příslušníky "nové vrstvy" vždy příznačná, proto často docházelo až k neuvěřitelným příhodám. V tomto případě se stala onomu soudruhovi nepříjemná věc - chyběla ještě traverza délky asi 9 m. Vše vyřešili jednoduše, vyjmuli ji za pomocí autogenu z klenby již stojící stáje. Klenba se jako zázrakem nezřítila a stopy po amputaci jsou patrné dodnes...

Diskriminace rodiny

Po úspěšně provedené kolektivizaci a rozkulačení byl strýc poslán na vojnu k útvaru PTP, kde byl převychováván prací pro socialismus. Vrátil se s podlomeným zdravím. Celá rodina majitele statku byla zproletarizována. Maminka chodila celý život pracovat do továrny, kde v hlučném a prašném prostředí rovněž ztratila zdraví ...

Zkáza statku byla dokonána

Bolševici zničili všechno, na co se jen podívali. Meruňkový sad se 120 meruňkami vytrhali pásovým traktorem ("My nový život chcemŢ na zemi, ať zhyne starý podlý svět!" - dopl. aut.). Z meruňkové školky prodali již do vlastní kapsy 5.000 sazenic meruněk: alespoň je nezničili ... Do konce roku měli čistý zisk z našeho majetku 100.000 Kčs, získaných především odprodejem našeho kontrolovaného chovu dobytka. Nelze již vyčíslit, kolik financí plynulo do kapes vlastníků židlí po čtyři desetiletí neoprávněného užívání uloupeného majetku.

Mravní škody, zmařené osudy mnoha lidí podobně postižených, zbídačení, násilnosti, převedení do ranku občanů 2. kategorie potenciálně komunismu nebezpečných, se vyčíslit nedají, přesto však z dokumentů, pečlivě vedených rodiči našeho čtenáře, vyplývá mnohé.

Po listopadovém převratu

Po euforickém listopadu 1989 se náš čtenář, pomýlený sliby sametových vůdců a ve víře v zákony, pokouší o navrácení svého majetku. Ruleta bezpráví se však točí nerušeně dál. Na žádost o vrácení majetku, důkladně zdokumentovanou veškerými možnými listinami z tehdejší doby, dnešní JZD Moravský Krumluv zpočátku vůbec nereagovalo, později jen nesměle a slušně řečeno, scestně. První podmínkou družstva bylo, že nemohou jednat o vrácení majetku se svým vlastním členem - strýcen našeho čtenáře (...). Doporučují vystoupit z družstva, pak se prý uvidí. Na celé záležitosti je velmi pikantní to, že jeho syna, bratrance našeho čtenáře, vyhodili z práce již jaksi preventivně, těsně před nástupem vojenské služby. Dalším tahem JZD byl příslib předání pár hektarů dobré půdy na pěstování zeleniny. Ovšem bez náhrady za stroje, dobytek, poškozené stavby apod. Co se strojů týče, je to obzvlášť těžké - je třeba určit "povinnou osobu", kterou není JZD, ale již neexistující traktorová stanice, která stroje "vykoupila".

Průtahy, potíže, výmluvy

Mezi rodinou čtenáře a JZD se rozvinula čilá korespondence, která však k ničemu nevedla. V jedné ze žádostí rodina uvedla (patrně kvůli černému humoru), že požaduje vrácení půdy v původních hranicích a hlavně odstranit všechny stavby protiprávně postavené na této půdě nejvyšší bonity. Šlo totiž o vily komunistických zbohatlíků, stojící na poli původního majitele statku. Vede tudy i žel. vlečka jaderné elektrárny postavené bolševiky, proti zdravému rozumu, uprostřed chráněné krajinné oblasti Mohelnské hadcové stepi. Půdu pro žel. násep elektrárna "vykoupila" za 0,40 Kčs/m2. JZD odpovídá: "Máte-li připomínky, bude s vámi zahájeno vyvlastňovací řízení" (sic!).

Poslední postoj nynějšího ZD M. Krumlov k žádosti rodiny, je již opravdová bomba. Půdu prý vrátí, ale v hranicích, jaké byly stanoveny po scelování. Přeloženo do češtiny: vrátíme vám ten úhor, štěrk a strž, na které jsme vás vyhnali, abychom vás zničili. Nevzdáte-li to, stejně nemáte šanci, neboť za ukradené stroje náhradu nedostanete. Budete-li chtít dobytek, nějaký vám klidně dáme, ale musíte ho stejně porazit, neboť ho nebudeme mít čím krmit. Geniálně vymyšleno, stačí jenom podtrhnout a sečíst ...

Rudé paragrafy

Kde je právo, kde jsou zákony? Je-li Zákon o půdě takto děravý, proč byl vůbec přijímán? (To bychom také rádi věděli, nejspíše to byl záměr stvořit dalšího bolševického mrzáčka, pozn. aut.). Navenek předstíráme demokracii a právo, ve skutečnosti však v této republice vládne bolševismus mnohem pevněji, než kdykoli předtím. Nikdy dříve neměli komunisté všech odrůd tolik pravomocí, jako mají nyní. Není třeba dlouho přemýšlet a sestavovat divoké konstrukce po vzoru pana M. Dolejšího. Dnes už je většině přemýšlivých lidí věc jasná. Byli opět podvedeni, tentokrát svými staronovými sametovými vůdci, kteří v záplavě kázání o morálce, výzvách k životu v pravdě a lásce, jaksi zapomněli na sebe.

Dopustili, ať už vlastní neschopností či po dohodě, aby vše opět ovládli komunisté, tentokrát už zpravidla bez rudých knížek. Je více než zřejmé, že doslova zablokovali výměnu nomenklaturních kádrů na všech úrovních řízení ekonomiky i státní správy. Nelze zapomenout na vzácnou fyzickou vlastnost páně Pitharta, který nedlouho po listopadu "slyšel trávu růst" a dal tím impuls tehdy ještě vystrašeným pohrobkům bolševického režimu, aby zvedli opět hlavy, že není třeba se bát. Rudé mafie ovládají vše, na co v tomto státě padne zrak, a o venkovu to platí dvojnásob. Slušovická Zemědělská strana soudruha Trnky spolu s KSČM ovládá většinu dnešních ZD. Tito soudruzi jsou pevně svázáni s vládními představiteli příslušnými většinou Občanskému hnutí, spolku osmašedesátníků a podivně uvažujících intelektuálů. Také proto Zákon o půdě vypadá tak, jak vypadá. Několik zoufalců v čele s ministrem Kubátem či ing. Tylem, Tlustým a Tomáškem, spásu nepřinesou. Jediná naděje je v tom, že lidé na venkově sami poznají, kam je vedou falešní proroci v rudém hávu.

Bedřich KAREL

(upraveno podle vyprávění čtenáře NN RK)