--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín č.: 1014
Název: Také jeden "nepostradatelný"
Zdroj: NN Ročník........: 0002/010 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ředitel českých věznic, doktor práv Zdeněk Karabec, patří nepochybně k těm, kdo ani v nejmenším nemají alibi nevědomí o tom, komu a čemu sloužili za vlády komunistů. O politických procesech a politických vězních z padesátých i pozdějších let věděl jako vězeňský specialista nepochybně mnohem víc než kdo jiný. A byl asi víc než hodný, když ho hodnostáři komunistického režimu pověřili spoluautorstvím vysokoškolské učebnice! Její první vydání vyšlo v roce honů na signatáře Charty 77, to jest v roce 1977. Důvěru mocných dr. Karabec nezklamal! Ohlupoval a křivil studenty velice zdatně. Dokonce tak zdatně, že i kdyby on netrpěl absolutní ztrátou politického i docela obyčejného lidského studu, netroufal by si vůbec považovat se po listopadu 1989 za hodna jakékoliv významnější funkce. Mohl bych posloužit četnými komentovanými citáty ze zmíněného "veledíla". Pro ukázku uvedu alespoň dva "skvosty":

Bolševickou zvůli po únoru 1948 si dr. Karabec pochvaluje následovně: "V oblasti sociálně politické lze nepochybně konstatovat upevnění socialistických společenských vztahů a zabezpečení politické moci dělnické třídy. Otevřený odpor svržených vykořisťovatelských tříd slábl tak, jak se s postupujícím úspěšným budováním socialistické společnosti ukazovala bezvýslednost nadějí a kalkulací na politický zvrat... Vnitřní i zahraniční reakce se však svých konečných cílů nevzdala a postupně se stále intenzívněji orientovala na rozkladné působení zejména v oblasti ideologické a politické.

Byla dobudována materiálně technická výrobní základna socialismu a dovršeno vytváření socialistických výrobních vztahů v zemědělství, došlo k dalšímu růstu životní úrovně obyvatelstva." (str. 68)

Zmírnění bolševické zvůle kolem roku 1968 hodnotí tento "nepostradatelný" takto:

"Souhrnně lze konstatovat, že aktivizací protisocialistických a protisovětských sil došlo k rozrušení celého veřejného a hospodářského života společnosti. Vážně byly narušeny i základní funkce socialistického státu. Činnost mocenských orgánů byla v té či oné míře ochromena, politická dezorientace zasáhla i státní a hospodářské orgány a společenské organizace.

Tím bylo vytvořeno mimořádně příznivé ovzduší pro narůstání všech forem kriminality.

Kriminální živly se zpolitizovaly a zúčastňovaly se hromadných pouličních vystoupení. Výrazně vzrůstala trestná činnost proti republice a proti veřejnému pořádku. Docházelo k nepovoleným masovým shromážděním, na kterých se útočilo proti KSČ, proti orgánům činným v trestním řízení a zejména proti orgánům ministerstva vnitra, byly hanobeny státy světové socialistické soustavy a jejich představitelé.

V důsledku společenské situace byla tato kriminalita téměř legalizována, rozvrat státního mocenského aparátu vedl k tomu, že až do konce roku 1968 docházelo k jejímu stíhání minimálně... Teprve v druhé polovině roku 1969 po nástupu nového stranického vedení, které začalo důsledně prosazovat konsolidační opatření, došlo i k intenzívnějšímu postihu všech forem protispolečenské činnosti... V souladu se zásadní stranickou linií byla společenská krize překonána politickými prostředky a trestní postih se uplatnil pouze v tom omezeném počtu případů, kdy politicky motivovaná trestná činnost pokračovala i v období konsolidace... V druhé polovině roku 1969 účinně přispělo k zamezení dalšího výskytu masových akcí narušujících veřejný pořádek zákonné opatření Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb., o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku.

Pro delikty uvedené v ş 3 cit. zákonného opatření bylo k 31. 12. 1969 stíháno celkem 7.646 osob." (str. 70-71)

Dr. Karabec tedy provozoval svou politickou prodejnost způsobem snad nejpustošivějším, to jest v oblasti výchovy studentů. Kdo byl schopen propůjčit se k něčemu tak podlému, měl být potupně vyhnán z významné funkce hned po listopadu 1989! Místo toho byl tento borec naopak povýšen na ředitele českých věznic. Vina a hanba tehdejšího ministra "spravedlnosti" by neměla být už pro tuto obludnost zapomenuta! Nepatří se však mluvit také o vině a hanbě ministra, který toho "nepostradatelného" nechává v tak vysoké funkci dodnes?! Nebylo by na místě u takových ministrů mluvit spíše o ministrech nespravedlnosti než o ministrech spravedlnosti? Nedopustil se snad trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele ministr, který z tohoto neviňátka udělal ředitele věznic? A nedopouští se snad stejného trestného činu i ministr, který ho v této funkci ponechává? Co si má politicky a morálně neotrlý člověk myslit nejen o nynějším ministrovi spravedlnosti, ale i o politické straně, která prosadila za ministra spravedlnosti člověka se smyslem pro spravedlnost tak narušeným, tak zakrnělým?!

Ant. Bělohoubek