--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pok Marcel č.: 1016
Název: O podivných náhodách /přetištěno z Metropolitanu/
Zdroj: NN Ročník........: 0002/010 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 04.03.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

O podivných náhodách Od samého začátku se hovoří o nutnosti vytvoření obranných principů demokracie (demokracie, která vzniká po totalitě, je křehká a občanská společnost musí mít možnost ji chránit). Jedním ze zákonů, který obsahuje jeden z obranných principů, je zákon lustrační. Tento zákon měl sice být přijat už mnohem dříve, ale nestalo se tak, a proto musíme vycházet z dané reality. Od přijetí je okolo lustračního zákona a dění ho provázejícího mnoho podivných náhod. Žádný z poslanců, který byl pozitivně lustrován, nepřiznal vědomou spolupráci a zpochybňoval práci lustrační komise FS. Množí se případy, že i mnoho ostatních občanů zpochybňuje svým přístupem lustrační zákon. Zdá se, že těch asi 150 tisíc agentů a spolupracovníků StB existovalo jenom na papíře a všichni byli vlastně bojovníci "za svatou věc svobody, a západních demokratických hodnot". Situace je o to absurdnější, že v případě poslance Kavana vyslovila lustrační komise 17. listopadu pozitivní nález o jeho spolupráci se Státní bezpečností a ministerstvo vnitra mu zaslalo negativní osvědčení. Situace je o to podivnější, že pro lustrační osvědčení přichází v zájmu publicity Kavan s Petrem Uhlem, ředitelem ČSTK. Naštěstí ministr Langoš odvolává odpovědného vedoucího pracovníka, který tento nález vystavil, a prohlašuje toto a další negativní lustrační osvědčení za neplatná. Aby toho však nebylo dost, tak diskusní klub Respektu přinesl velmi zvláštní debatu na téma lustrace a lustrační zákon. Za stolem seděli dva pozitivně lustrovaní, kteří podle lustračního osvědčení měli být kandidáty tajné spolupráce, dramatik Steigerwald a publicista Kábele. Tón, kterým se celá diskuse nesla, měl za cíl zpochybnit lustrace jako takové v jejich samotné podstatě. Naštěstí celou záležitost zachraňoval ministr vnitra Langoš a poslanec Hubálek. Reakce publika na zpochybňování lustrací publicistou Urbanem byla více než negativní. Dění okolo lustrací má mnoho společného s komunisty používanou metodou klenby. Teorií klenby je nedopustit, aby byl někdo odvolán a bylo mu něco dokázáno. Každý kamínek, který z klenby vypadne, může strhnout lavinu a klenba manipulace a polopravd se zhroutí. Prokuratura nevydá ani jednoho viníka, ani jeden ministr neodstoupí i pro skutečné závažné chyby, ani jeden poslanec není tajný spolupracovník StB a společnost, která by se měla blížit k demokracii, je sdělovacími prostředky a státní správou, která existuje z daní občana, manipulována.

Marcel Pok

(Metropolitan, 4. 3. 1992)