Už je to tady
(pokračování
z minulého čísla)
protože principály nelze podezírat z pošetilých představ o společnosti fungující na tlačítkové povely typu: revoluce – teď, …teď už zase ne… a teď už zase ano, v nejlepším případě lze tak ještě uvažovat o zoufalém principálském úsilí – likvidovat všemocnou byrokracii etablováním všemocné byrokracie. Byrokracie vlastní provenience. Zajisté.
Jinými slovy: Vyzývat v lednu k vinobraní,
jež bylo nutno provést nejpozději před prvními podzimními mrazy, podobný apel
by byl odměněn – nu, čímpak by byl tak asi odměněn? V meritu též nicméně
sklidí – světe div se – potlesk. Byť z pochopitelných příčin skromný…
Netřeba ani připomínat, že ti, kteří se v nejvyšší čas snažili zachránit
z úrody alespoň pár bobulí,
dostali od představenstva StS Sametové vinohrady přes prsty. Dnes je jim
pro změnu lámán vaz „nomenklaturními bratrstvy“. Za jediný výsledek
dlouholetého úsilí a zrání, za jedinou faktickou úrody lze tedy považovat
představenstvo zmíněného StS. A ovšem, bratrské svazky starých a nových
struktur, s ošatkou nebývale jedovatých mimoproduktů. Několik sklizených,
jakkoli vzácných hroznů vína, vzhledem k bohaté úrodě, jež byla
v pravý čas k mání – je spíše výsměchem než úspěchem…
-
Inu,
o tuto úrodu zřejmě nešlo.
Názor „na věc“ může být jistě různý. Nitky současné
mizérie, táhnoucí se kamsi do zákulisí, však nemůže zaregistrovat ani slepec.
Zakopne o ně prostě.
Ano. V této zemi se odehrálo jedno
z největších pimprlových divadel v dějinách lidstva. Definice věru
výstižná. Až neurvale výstižná. Teď už jen blížeji terminovat…
Kdy přesně se podařené zákulisní divadélko odehrálo?
Až po zákroku policie na Národní třídě? V důsledku prudce radikalizující
se situace, s cílem tuto situaci „normalizovat? Anebo už dávno před
17.listopadem? Č tak nějak „půl napůl?“ Dvoufázově? A co hlavní loutkář
pimprliády? Kdopak to asi byl? Míněno ten skutečný…ŠÉFloutkář…?!
Jak vidno, díky nezměrné lásce ku pravdě, současným
českým prominentům tak bytostně vlastní a jejich hlubokému odporu
k utajování informací před vlastními poddanými, vlastně před lidem
obecným, možno na inkriminované události (a nejen na ně) pohlížet
z povícera aspektů… Majících společné přinejmenším to, že stávající
nomenklatuře jsou nanejvýš nepříjemné… Protože pravda, jak už to bývá, vzápětí
po mocenském přesmyku přestala zapadat do vytyčených schémat. Pakliže do nich,
pokud se událostí 17.listopadu týče, vůbec kdy zapadala… Pakliže ne, historická
skutečnost se může jevit třebas takto: Na základě předběžných dohod u tajného
stolu byl vypracován scénář, ve kterém byla studentům přidělena úloha jatečného
dobytka a policajtům role řezníků. Studenti byli dle scénáře seřezáni (někteří
s dlouhodobými následky), několik policajtů posléze potrestáno (dle
scénáře) – a ti, jež celý tyjátr zrežírovali či jinak se na něm podíleli, si
dnes na exponovaných místech mnou radostí ruce, jak znamenitě se věc zdařila…
Znamenité, ne?
Co vy na to, vy zmlácení? Co vy na to, vy
potrestaní?
Ať už je to tak nebo tak, účel prostředky zas jednou
posvětil, cíle bylo dosaženo. Lidé vyšli do ulic s určitými představami, a
byli – jak dnes už zpečetěno – elegantně podfouknuti… Podvedeni poprvé, nikoli
ovšem naposled – pochopitelně. Průběžně byli sice taháni za nos přiíbližně celý
další půlrok (a taháni jsou pochopitelně dodnes), k dalšímu kapitálnímu
podvodu však došlo až ve spojitosti s vykutálenými „plebiscitními
volbami“, či jak tuto mašrútu nazývat. Plesbicit byl vzhledem
k polistopadovému status quo či charakteru předesílaných změn nepochybně
na místě. Či přesněji: Byl apriorním imperativem! Ovšem – plesbicit! Lidové
referendum, kde každý občan by přesně věděl, o jaký zásadní obrat v životě
společnosti a k příslušným alternativám se jednomyslně mohl vyjádřit. Tj.
výslovně rozhodnout – ať už 1) pro totalitní byrokratickou diktaturu,
determinovanou monostranickým mocenským aparátem, státním kapitalismem
s centrálně řízeným hospodářstvím, kastovnictvím a kamuflážní suitou
z bezobsažných levičáckých frází (tedy společensko ekonomický systém z doby
minulé) – anebo – 2) pro totalitní byrokratickou diktaturu determinovanou
polystranickým mocenským aparátem, privátně-státním kapitalismem s tržním
hospodářstvím, kastovnictvím a kamuflážní suitou z bezobsažných
pravičáckých frází (tedy systém relativně se prosazující v současnosti) –
anebo – 3) pro některý ze subtotalitních hybridů obou byrokratických diktatur
(tedy systém prosazující se reálně v současnosti) – anebo – 4) pro
demokratickou občanskou samosprávu, determinovanou minimalizací byrokratického
aparátu a jeho vlivu, samosprávnými výrobními vztahy s regulovaným tržním
hospodářstvím (nezaměňuj s dirigovaným), rejekcí kastovních výsad
(nezaměňuj s rovnostářstvím), zásadovou sociální politikou (nezaměňuj
s demagogií), skutečnou svobodou slova a objektivizací právního fenoménu,
která by zabránila byrokratické totalizaci společnosti. Tedy systém, pro
panstvo rudé, hnědé, černé, modré či jakékoliv jiné „víry“ absolutně
nepřijatelný. Na rozdíl od kterékoliv z eventualit předchozích, jež proto
možno shrnout pod trojnumero. Stejně jako panstvo.
Na uvedené platformě mělo tedy ve stádiu uvedených
společenských přeměn být apriorně občanům umožněno k dějinným alternativám
se vyjádřit. Nedvojsmyslně, v rámci referenda výhradně k tomuto účelu
uspořádaného, jehož výsledek by byl určující pro veškeré společensko ekonomické
procesy další. Explicitně „tak“ anebo „tak“. Jednoznačně k věci, na bázi
jednoznačných alternativ skutečného plesbicitu.
(pokračování příště)