Podíváme.li se na některé způsoby odměňování
některých pracovníků koncernu Škoda Plzeň, a.s., není bez zajímavosti všimnout
si té skutečnosti, že veškeré odměny za práci jsou výhodnější pro nomenklaturní
kádry. Stále ve Škodovce přetrvává způsob odměňování praktikovaný
z minulého režimu, podle kterého byli lépe odměňovaní členové KSČ. Stále
přetrvává rozdíl v platech mezi členem KSČ (bývalým) a nestraníkem.
Pracovníci odboru práce a mezd byli a mnohdy stále ještě jsou členy KSČ.
Musel-li nomenklaturní kádr odejít ze své funkce, vydělal na tom, neboť mu byl
zachován původní plat. Dnes se setkáváme se řadovými referenty, kteří díky
svojí komunistické minulosti mají platy vedoucích odborů a oddělení.
Za této situace se nelze divit, že jsou neustále
vypláceny různé odměny a prémie, které jsou nejvyšší právě u bývalých komunistů
s nejvyššími platy. Za této situace prchají ze Škodovky mladí lidé, kteří
v tomto podniku ovládaném nomenklaturními kádry nevidí další perspektivu.
Mzda mladých vysokoškoláků se pohybuje na hranici minimální mzdy a v mnoha
případech je stejná jako u pologramotného člověka bez vzdělání. Absolventi
škol, kteří pobírali podnikové stipendium, jsou nuceni je vracet a podobná je
situace u různých podnikových školení a kurzů. Na tom by nebylo nic divného,
kdyby na druhé straně komunisté opouštějící Škodovku nedostávali tučné
odstupné, které činí až pětinásobek průměrné mzdy. Poskytování odstupného sice
upravují směrnice, ale protože o něm rozhoduje kromě ředitelů komunisty a
milicionáři obsazený personální úsek, dostávají jej především členové
komunistické mafie.
Ing. Josef Zídek, dlouholetý příslušník a funkcionář
LM, obdržel trojnásobek, tedy asi 40 000 Kč. V jeho případě nešlo o
organizační změnu, ale o pouhou změnu názvu střediska, které zůstalo
v plném rozsahu zachováno. Takto se realizuje v koncernu Škoda
lustrační zákon. Dalším kandidátem na odstupné byl vedoucí odboru práce a mezd
ing. Bardoň. To je pro změnu člen normalizační prověrkové komise, milicionář a
člen PV KSČ, který je navíc v důchodovém věku (1931, 6.8.). Aby jeho
ztráta výdělku nebyla tak znatelná, provádí předání funkce svému nástupci,
který byl jeho stranická kádrová rezerva již několik let připravován na vedoucí
funkci. Má tedy naprosto volný vstup do koncernu a přístup ke všem materiálům.
Nakonec díky odporu škodováků bylo dosaženo „úspěchu“, neboť s. Bardoň obdržel
pouze trojnásobek měsíčního výdělku 35 tisíc místo plánovaných 50 tisíc. Než
odešel do důchodu (28.2.), měl od 1.1., kdy byl zbaven vedoucí funkce,
k dispozici pracovnu se sekretářkou a samozřejmě zachován plat. Tím ovšem
není všemu konec, neboť v prvním březnovém týdnu se s. Bardoň objevil opět
na svém pracovišti, ale to už jako soukromý poradce pro ekonomické otázky za
velmi slušnou odměnu. Nomenklatury ve vedení přece nemohou poškodit svého
soukmenovce. To jsou pouze dva příklady za mnoho jiných.
Asi by nebylo třeba věnovat tolik řádek činnosti
těchto nomenklaturních kreatur, kdyby
bylo dostatek prostředků na vyplácení mezd zaměstnancům koncernu. V únoru
si Škodovka vypůjčila několik desítek miliónů korun u jedné společnosti na 17 %
úrok. Běžné banky již Škodovce nepůjčují. Vyplácet komunistům a milicionářům
odstupné za takové situace se zdá podivné. Stačí si však připomenout několik
dalších jmen lidí, kteří dnes rozhodují o personálních otázkách, aby nám bylo
vše jasné. Personalisté jako milicionář Truchlý, Matoušek či Wittner obsazují
do funkcí své soukmenovce. V únoru sesazený personální ředitel ing. Habán
(student sovětské vojenské akademie) reprezentuje dnes firmu v Paříži.
Také v čele útvaru pro vztahy k veřejnosti stojí bývalý funkcionář
CZV KSČ ing. Kuděj. Nařizuje cenzuru časopisu Škodovák, což mohu potvrdit
z vlastní zkušenosti, když na příkaz vedení nesmím ve Škodováku
publikovat. Názory skutečného Škodováka na nadvládu komunistické mafie se na
stránky časopisu nedostanou a ani podnikový rozhlas na tom není lépe.
Díky působení těchto soudruhů se ze světoznámé
Škodovky stal za 40 let podnik, který není schopný konkurence na zahraničních
trzích. V situaci, kdy řadové pracovnice účtáren pracují na pokraji
fyzického zhroucení pro nedostatek výpočetní techniky a mnohé provozy
připomínají první polovinu století, jsou viníkům tohoto stavu, komunistům a
milicionářům, vypláceny za jejich devastační činnost tučné odměny. Zločinci,
kteří na základě lustračního zákona opouštějí svoje místa, tyto normalizační
kreatury skládali, jak víme, přísahu se zbraní v ruce.
Přísaha příslušníků LM, odstavec 3:
„Jem připraven chránit se zbraní v ruce zájmy
strany, revoluční vymoženosti dělnické třídy a socialistický stát před vnitřním
nepřítelem a v případě potřeby nebudu váhat při jejich obraně a položit
svůj život.“
V koncernu Škoda se lustrační zákon realizuje
ta, že lidem, kteří byli ochotni střílet do vlastních spoluobčanů, jsou
vypláceny tučné odměny. Takové porušování lidských práv komunistů nemůže zůstat
bez povšimnutí. Kopie tohoto článku bude zaslána Ústavnímu soudu, který bude
v nejbližší době projednávat návrh 99 poslanců Občanského hnutí, KSČM a
dalších. Dienstbierovci spolu s komunisty prohlašují lustrační zákon za
protiústavní. Ochrana lidských práv nestraníků, kteří jsou stále na mnoha
místech v područí normalizačních komunistů, je nezajímá. Je to
pochopitelné, protože pan Dienstbier od svého mládí snil o Evropě komunistické.
Proto se on a jeho soukmenovci z KSČM tak diví, když se také nestraníci
hlásí o svá práva.
Na základě materiálů KAN
Plzeň připravil: Jiří Kubík