--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blahož Josef č.: 1053
Název: Soudruh Blahož
Zdroj: NN Ročník........: 0002/011 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 30.01.1989 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Místopředseda vlády, pan Mikloško uvažuje o vytvoření československé verze institutu ombudsmana, jakéhosi nezávislého rozhodčího v otázce lidských práv. Tato instituce se v mnoha evropských zemích ujala a plní svou funkci. Překvapuje však, že přípravnými pracemi byl pověřen soudruh Josef Blahož. Protože podle některých úvah by byl dokonce soudruh Blahož ideálním kandidátem na tuto funkci, je třeba připomenout jeho dosavadní zásluhy o naše práva.
Soudruh Blahož byl v období normalizace ředitelem Ústavu státu a práva ČSAV o jehož lokajském postoji ke komunistickým vládcům svědčí velmi výrazně např. provolání pracovníků ústavu k výročí Vítězného února z roku 1989, které bylo odesláno na ÚV KSČ a které tu přetiskujeme. Ústav hostící dodnes ve svých řadách agenty StB byl aktivním partnerem režimu při tehdejším zaměňování práva za neprávo. O skutečných úkolech tohoto expertního pracoviště se dnes můžeme jen dohadovat.
Soudruh ředitel byl již tehdy činný na poli obhajoby lidských práv, konkrétně členem Výboru československé veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci. To byla instituce, jejímž hlavním účelem bylo dokazovat demokratickým zemím, že to s lidskými právy v Československu není zase tak špatné. Z titulu této funkce sjezdil Blahož nejednu mezinárodní konferenci a všude pohovořil ke znepokojeným účastníkům, jak to doma klape. Podobně probíhala akce v dánské Louisianě v lednu 1989, tedy jen několik dní poté, co policie poprvé masakrovala demonstranty v centru Prahy. Některé pasáže z důvěrné zprávy, kterou o této akci soudruh Blahož napsal, rovněž zveřejňujeme.
Ze zprávy vyplývá, že si oficiální československý představitel nepadl ve Skandinávii do oka s panem Janouchem, kterému se zřejmě zdálo, že na hájení lidských práv československých občanů má v této části světa monopol on. Naproti tomu došlo k pozoruhodnému sblížení s představiteli Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva a padl návrh na užší spolupráci a "věcný dialog" mezi oficiálními československými institucemi a Chartou 77. V pozadí těchto návrhů nestál samozřejmě nikdo jiný než kníže K. J. Schwarzenberg, dnešní kancléř na pražském Hradě. Později se dohodlo konání mezinárodní konference o lidských právech v Praze v červnu 1990, přičemž prezident Výzkumného výboru pro lidská práva (IPSA) se písemně zavázal, že výběr československých občanů (včetně těch bývalých) bude proveden ředitelem Ústavu státu a práva, tedy soudruhem Blahožem. Nevíme, v jakém duchu se vedla další jednání a co všechno bylo dohodnuto. Nevíme ani, do jaké míry se v tomto "dialogu" uplatnili i partneři z Charty 77, jak bylo předjednáno. Víme pouze tolik, že když soudruh Blahož po listopadu 1989 z funkce ředitele Ústavu státu a práva odešel, nijak si neuškodil a dnes se o něm opět uvažuje jako o možném představiteli důležité funkce...
S. Zelný
Vážený soudruh
dr. Ostap Koropecký, CSc.,
oddělení školství a vědy
ústřední výbor Komunistické
strany Československa, Praha
My, pracovníci Ústavu státu a práva ČSAV jsme se seznámili s Provoláním předsednictva ústředního výboru KSČ k 41. výročí Vítězného února. Plně sdílíme stanovisko vedení strany, že základem komplexní přestavby všech oblastí našeho společenského života je přestavba hospodářského mechanismu, nerozlučně spojená s dalším zdokonalováním socialistické demokracie, a že hlavním požadavkem současnosti je přejít všude k uskutečňování programu přestavby a demokratizace, k praktickým činům. V této souvislosti se zavazujeme, že vynaložíme všechny své síly k tomu, abychom, jak se v provolání uvádí, podnícení novým politickým kursem KSSS a závěry 7. zasedání ÚV KSČ napomohli uskutečnit přestavbu všech oblastí společenského života, k nimž má věda o státu a právu co říci.
V tomto duchu rozvíjíme již dnes svou vědeckovýzkumnou a expertizní činnost. V těsné součinnosti se stranickými a státními orgány jsme se jako jedno z hlavních pracovišť základního výzkumu ve společenských vědách aktivně zapojili do příprav XVIII. sjezdu KSČ, k nimž chceme přispět svým podílem na přípravě programu strany, nové ústavy ČSSR i dalších legislativních děl spjatých s přestavbou hospodářského mechanismu, s demokratizací naší společnosti a jejího politického systému. V rozvoji socialistické demokracie bude zvláště naším úkolem rozpracování otázek zdokonalování práv občanů, neboť rozhodujícím aktivním činitelem přestavby je pouze občan, který je plně přesvědčen, že jeho práva a svobody, jimiž vyjadřuje své zájmy i zájmy svého pracovního kolektivu a celé společnosti, nacházejí plné uplatnění ve společnosti i ve státě. Proto se zavazujeme, že urychleně rozpracujeme návrhy opatření ke zdokonalení socialistického právního státu a jeho ústavních a zákonných garancií a budeme svou vědeckou prací přispívat k vytváření demokratického společenského prostředí v naší socialistické společnosti, v němž konstruktivní práce, dialog a diskuse se všemi občany, spojené s občanskou odpovědností, jsou jedině možnou cestou vpřed. Chceme také přispívat k tomu, aby náš stát zdokonalováním právního řádu a politické a právní kultury svých orgánů důstojně dostál svým závazkům vyplývajícím ze závěrečného dokumentu vídeňské následné schůzky Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.
Nezakrýváme, že i my musíme ve své práci překonávat mnohé nahromaděné problémy, setrvačnost, někde i sebeuspokojení a pohodlnost, o nichž se hovoří v provolání. Abychom je překonali důsledně a bez dlouhých odkladů, k tomu potřebujeme tvořivou atmosféru otevřených vědecký diskusí, v nichž vládne důvěra, kázeň a odpovědnost.
V nadcházejícím období jsme odhodláni jít pevně, tvořivě a angažovaně tímto směrem, který jsme již nastoupili.
Člen korespondent ČSAV,
Josef Blahož,
ředitel ústavu
Výbor KSČ
Závodní výbor ROH
V Praze dne 1. 3. 1989
Z důvěrné zprávy
Dne 22. ledna 1989 jsem se jako člen Výboru československé veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci zúčastnil konference o lidských právech ve východní a západní Evropě konané v Dánsku v Louisianě. Pořadatelem konference bylo Dánské centrum pro lidská práva (Danish Center of Human Rights, Kejsergade 2, P. O. Box No. 38, DK-1002 Copenha- gen K, Denmark).
Konferenci v Louisianě předcházela neformální recepce v Kodani dne 21. ledna v bytě jednoho z vedoucích činitelů Centra Nielse Barfoeda, jíž se zúčastnili všichni aktivně činní účastníci konference včetně pracovníků Centra. Neformální rozhovory, které jsem zde vedl, se týkaly možností spolupráce Výboru československé veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci s dánským Centrem. Zájem o spolupráci s Výborem čs. veřejnosti již zde projevil rovněž výkonný ředitel Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva Gerald Nagler.
Konference v Louisianě se konala v konferenčním sále Le Musea moderního umění celý den 22. 1. za účasti cca 500 posluchačů - novinářů, vědeckých pracovníků, poslanců politic-kých stran atd.
Celkově je možno hodnotit výsledky konference jako cennou výměnu názorů na situaci v oblasti lidských práv v Evropě. Pozornost byla věnována jak zemím socialistickým tak kapitalistickým i když, vzhledem k převaze účastníků ze Západu převládal rozbor situace v oblasti lidských práv v socialistických zemích. Velmi silně se projevila tendence západních představitelů rozlišovat socialistické země podle dodržování Paktů o lidských právech do několika kategorií. Na místo první byl kladen Sovětský svaz, na místo druhé Maďarsko a Polsko, na místo třetí Bulharsko a NDR. Za nejkonzervativnější byly většinou přednášejících a diskutujících označovány v jedné rovině Československo, Rumunsko a Albánie. Proti takovému rozlišování jsem vystoupil a zároveň jsem řekl, že ČSSR se neuzavírá diskusím o lidských právech. Zvláště Československo se stalo terčem velmi ostrých výpadů v souvislosti s několikanásobným zákazem a rozehnáním demonstrací na Václavském náměstí. Se zvláště hrubým výpadem vystoupil v této souvislosti proti Československu a mému referátu emigrant František Janouch, žijící nyní ve Švédsku. V odpovědi jsem označil jeho vystoupení za nevhodné pro vědeckou konferenci, neboť mělo, jak jsem uvedl, charakter pouhé demonstrace proti Československu a vůbec nepřispívalo k věcné diskusi, která je v tak citlivé otázce jakou jsou lidská práva jediným východiskem. I když posluchači v konferenčním sále byli již předchozími kritikami značně zahroceni proti Československu a pod vlivem jednostranných informací tisku a televize, přijali mou odpověď Františku Janouchovi s potleskem. Rovněž na ostatní kritické odpovědi jsem věcně odpověděl a zdůraznil stanovisko ČSSR. Obdobný charakter mělo i mé krátké vystoupení v dánské televizi a delší interview pro dánský rozhlas o než jsem byl požádán. Kritická rozprava pak pokračovala dopoledne dne 23. ledna v Dánském centru pro lidská práva. Největší pozornost kritizující se soustřeďovala na pět otázek:
1. Zda lze Chartu 77 a jiné obdobné skupiny považovat za nezákonné organizace, když vlastně nemají charakter společenských organizací a jsou pouhým seskupením osob.
2. Zda zákaz jejich shromažďování na Václavském náměstí byl z hlediska čs. právního řádu ústavní a zákonný.
3. Zda tento zákaz neodporuje závazkům vyplývajícím z mezinárodních paktů o lidských právech.
4. Zda použití prostředků k potlačení demonstrace bylo z hlediska jejího průběhu adekvátní charakteru těchto demonstrací.
5. Proč nebylo Jiřímu Hájkovi povoleno vycestování a účast na oslavách 75. narozenin Willy Brandta a na konferenci v Louisianě. Navzdory velmi ostré a obtížné diskusi, s níž jsem byl nucen se na konferenci vypořádat, přinesla oficiální československá účast pozitivní výsledky. Především se podařilo účastníky přesvědčit, že nelze další rozvoj demokratizace socialistické společnosti a lidských práv v Československu posuzovat pouze pris-matem neúplných a tendenčních informací o těch událostech, které zrovna nastaly. Dále se podařilo myslím úspěšně prokázat, že ČSSR je odhodlána plně dostát svým mezinárodním závazkům v oblasti lidských práv, zejména také zdokonalováním ústavnosti a zákonnosti, jakož i tu skutečnost, že Československo má zájem na rozvoji mezinárodní spolupráce v oblasti lidských práv a v oblastech humanitárních otázek vůbec, ať již jde o výzkum či praktickou implementaci. Zároveň bylo pozitivně přijato ujištění, že ČSSR se neuzavírá seriózní diskusi o lidských právech jak vnitrostátně tak i na úrovni mezinárodní.
Nebyly to ovšem zdaleka pouze Československo a některé socialistické země, které byly na konferenci kritizovány. Sám jsem hovořil velmi kriticky o nedávném brutálním potlačení demonstrací ve Velké Británii - důvodem demonstrací byla drastická likvidace prakticky všech sociálních výhod pro nemajetné studenty. Rovněž jsem kritizoval nedávné brutální potlačování demonstrací černošského obyvatelstva v USA. Jednoznačný zájem o navázání spolupráce s Československem byl projeven ze strany Dánského centra pro lidská práva. Rovněž v podobě sondáže byl dále precizován zájem pana Geralda Naglera, výkonného ředitele Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva, o členství Výboru čs. veřejnosti v této střechové organizaci národních nevládních organizací pro lidská práva za pod-mínek, že by Československo bylo v této federaci zastoupeno jak Výborem čs. veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci tak Chartou 77, nebo že by Charta 77 se začlenila do tohoto výboru. Pokud by obojí nebylo pro Výbor čs. veřejnosti přijatelné bylo by podle jeho slov možné zvážit prozatímně neformální spolupráci Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva s Výborem čs. veřejnosti pro lidská práva za situace, že dojde k věcnému dialogu Výboru čs. veřejnosti s Chartou 77. Zároveň pan Nagler uvedl, že jde jen o námět nikoliv definitivní stanovisko této mezinárodní federace. Sdělil jsem mu, že o námětu budu informovat. V čele této federace stojí Karl Johann Schwarzenberg (švýcarský občan). Považuji za vhodné upozornit, že jeho úzké osobní vazby a mimořádný vliv na vládnoucí politické kruhy západoevropských zemí jsou všeobecně známé, stejně tak jako jeho vazby na nejvýznamnější podnikatelské kruhy v těchto zemích. Bylo by proto myslím vhodné uvážit, zda ostrá kritika jeho osoby, která se nyní objevila v našem tisku i když věcně opodstatněná, je z hlediska zahraničně politických a zahraničně obchodních zájmů ČSSR plně žádoucí.
Gerald Nagler rovněž sdělil, že by on a K. J. Schwarzenberg uvítali eventuální jednání s Výborem čs. veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci, ať již v Československu nebo ve Vídni. Domnívám se, že by bylo vhodné zvážit vhodnost oficiálního pozvání K. J. Schwarzenberga a G. Naglera Výborem čs. veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci do Prahy, jakmile výbor zahájí efektivně svou práci tj. cca na březen až duben letošního roku. Zároveň by bylo velmi žádoucí, aby Výbor čs. veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci vyjádřil v krátké době své stanovisko ke konání zasedání stálého Výzkumného výboru pro lidská práva Mezinárodní asociace pro politické vědy Praze v roce 1990 včetně svého eventuálního podílu na této akci, který by byl podle mého názoru velmi vhodný a to ve formě spolupořadatelství. Mezinárodně politické vědecké aktivity v oblasti lidských práv, které dnes tvoří neoddělitelnou součást evropské bezpečnosti jsou naléhavou výzvou, aby Výbor čs. veřejnosti zahájil co nejdříve a velmi efektivně svou činnost.
V průběhu svého pobytu jsem byl dvakrát přijat velvyslancem ČSSR v Dánsku s. prof. Ludovitem Pezlárem. Jeho a pracovníky velvyslanectví jsem detailně informoval.
Člen korespondent ČSAV,
Josef Blahož
V Praze dne 30. 1. 1989