--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Placák Petr č.: 1060
Název: Čekání na socialismus Zdeňka Mlynáře
Zdroj: NN Ročník........: 0002/011 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Je pozoruhodně jak je v bývalých komunistických funkcionářích zadřena touha mít možnost rozhodovat o věcech veřejných. Po 17. listopadu se desítky komunistických důchodců, zbavených kdysi této možnosti, bez jakýchkoli skrupulí přihlásily o svá "práva na funkci". Místo toho, aby osmašedesátníci svými znalostmi komunistického aparátu pomohli rodící se demokracii tento aparát zlikvidovat, snaží se o jeho konzervování a obnovení jeho politického vlivu. Přitom hrají nemalou roli, neli roli hlavní, jejich osobní ambice.

"Reformní" komunisté dnes dokazují, že v šedesátých letech jen využili širokého demokratizačního hnutí v čs. společnosti k tomu, aby se prosadili proti svým stranickým kolegům. Vsadili ovšem na špatného koně a v 17. listopadu vidí možnost, jak si tuto dějinnou nespravedlnost aspoň z části vynahradit.

Když se koncem roku 1988 zakládal "Klub za socialistickou přestavbu" - OBRODA, obrátil se Vladimír Kolmistr na tajemníka ÚV KSČ z roku 1968 Zdeňka Mlynáře, co tomu říká a zda by se nechtěl připojit. Mlynář nereagoval, považoval to za provokaci! Sám se však v té době exponoval ve styku s reformním křídlem KSSS a po 17. 11. 1989 pak dával přednost utváření nové levicové strany mimo rámec OF.

Zdeněk Mlynář, který na jaře roku 1977 emigroval do Rakouska, předával od roku 1985 všechny své politologické studie prostřednictvím akademika Ambarcumova do Moskvy a brzy po svém návratu do Prahy v listopadu 1989 požádal představitele ÚV KSSS Musatova, Dorochina a Šmerala (syn B. Šmerala) o setkání s M. Gorbačevem, svým bývalým spolužákem. Setkání se uskutečnilo, a to 16. prosince 1989, když pro Mlynáře přijelo do Vídně auto sovětské ambasády z Prahy a odvezlo ho k letadlu a pak i po návratu z letiště.

Už první Mlynářova cesta do Prahy 27. listopadu 1989 byla svým způsobem kuriózní. Do Prahy ho přivezlo auto našeho zastupitelského úřadu ve Vídni poskytnuté čs. zástupcem ústavu IIASA ing. Tiborem Vaškem, který mu už v září 1989 zprostředkoval písemné spojení s J. Lenártem. Ing. Tibor Vaško, který zavezl Z. Mlynáře rovnou do sekretariátu ÚV KSČ k novému gen. tajemníkovi Urbánkovi a seznámil ho tam též s Hegenbartem za přítomnosti Štrougala, je v registru svazků veden jako tajný spolupracovník StB pod r. č. 5 600 s krycím jménem TIBOR (Už předtím byl Z. Mlynář až do roku 1981 pod "dohledem" jiného TS Josefa Hodice, r. č. 2 710, krycí jméno DVOŘÁK).

Zdeněk Mlynář přicestoval do Prahy v souvislosti s osvobozením syna své manželky, Jakuba Dubského, a s nabídnutým vystoupením v čs. televizi. Současně vedl v Praze četné politické rozhovory s představiteli OF a OBRODY i se zmíněnými zástupci KSSS. Dnes se rezolutně ohražuje proti tvrzení, že přišel převzít nějakou funkci v novém režimu. V tom smyslu dal také ČTK své dementi. Podle svědectví svých přátel se dal kdysi slyšet, že "kdyby Urbánkovi nabídl, že to za něj vezme, tak by mu Urbánek generální tajemnictví hned rád předal". To patrně vedlo k pozdější domněnce, že se o tuto funkci ucházel. Zdeněk Mlynář má však přece jen, na rozdíl od svých bývalých stranických kolegů, trochu větší přehled. Stal se zatím jen "poradcem" Weissovy Strany demokratické levice a zřejmě i nové Strany práce. Podle informací OBRODY předpokládají sovětští komunističtí stratégové, že se Československo do 5 let vrátí k socialismu. Do té doby bude zřejmě Mlynář využívat pohodlí svého kapitalistického exilu. Nejsem sice přílišný optimista, ale přece jen si myslím, že v jeho případě už to bude nadosmrti.

Petr Placák