--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel č.: 1044
Název: Vrchol práva - vrchol bezpráví
Zdroj: NN Ročník........: 0002/011 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Hospodářsky motivovaná emigrace Čechů, Slováků a Rusínů v 19. století vytvořila fenomen krajanů - našich zahraničních komunit, jež si zachovaly citová, kulturní, jazyková a příbuzenská pouta k vlasti. S nejvýznamnějšími z nich se setkáváme zejména v USA, Kanadě a Austrálii. Na pozvání carské vlády vznikla krajanská společenství na Volyni, Krymu, Kavkaze a dalších oblastech ruského impéria. Politika vnitřní kolonizace vídeňské vlády vedla ke vzniku krajanských komunit na území dnešního Rumunska a rozpadající se Jugoslávie. Ve stejné době se utvořily naše menšiny ve Vídni a v Budapešti, kde byl větší počet pracovních příležitostí. K tradici českého státu se stále hlásí Češi v Kladsku, k Československé republice tíhnou Podkarpatští Rusíni, kteří svůj vztah k nám prokázali a zpečetili krví na bojištích druhé světové války v československých zahraničních jednotkách. V dramatických a osudových situacích 20. století nám krajané byli vždy velkou hospodářskou a politickou oporou. Skutečnost, že naši politikové dosud pokaždé velmi brzy na krajany zapomněli, je obrazem naší bídy a krátkozrakosti. S výjimkou importované komunistické proradnosti se česká malost ukázela velikášskými sny o tlustých čarách za minulostí versailleského nebo disidentského typu, rozhořčována slovenskou malostí, snící velikášské čechobijské a rozkolnické sny v narcisistním sebezahledění do vlastních fašistických vzorů. Zlé vědomí ve vztahu k našim krajanům první republika kompenzovala triumfálními pochody o sokolských sletech. Komunisté měli univerzální sedativum v tezi o třídním boji a nenávisti a pokleslých dílech "inženýrů lidských duší." Polistopadová moc ve vztahu ke krajanům, třetímu exilu a odboji navázala tezí o budování právního státu na komunistické zákonodárství, které emigraci a exil kriminalizovalo, zbavilo občanství a okradlo. Styl diskriminace krajanů zejména v politice Občanského hnutí vystihuje rčení ze hry Sebetrapič kartagiňského propuštěnce Publia Afra Terentia: "Svrchované právo bývá často svrchovanou zlovolností."
Krádeže "ze zákona"
Znevolnění obyvatel paragrafy o tzv. nezákonném opuštění republiky plnilo pro komunistickou nomenklaturu dvě funkce. Bylo prostředkem politického zastrašování odsouzením emigranta k několika letům vězení a nástrojem perzekuce jeho příbuzných pomocí kádrového a sociálního systému. Komunistické funkcionáře a jejich příbuzné mnohem více zajímala ekonomická stránka věci - zabavení majetku emigrantů. Občané utíkající před zatčením odcházeli s holýma rukama. Generál Obranného zpravodajství František Moravec o svém poúnorovém odchodu píše: "Příběh mého úniku je tak podobný tisíci jiných, že ho tu nebudu líčit. Jenom chci podotknout, že to byl můj třetí. V té malé aktovce, kterou jsem držel pod paždí, jsem měl všechno, co mi zůstalo z celoživotní služby Československu: břitvu, štětku na holení, kus mýdla, čtyři kapesníky, dva páry ponožek, a přípisy vyznamenání americké Legion of Merit a britského Order of the British Empiere (pro důkaz mé totožnosti ve spojenecké zóně v případě, že se tam dostanu), nabitý revolver a 24 nábojů." Ani posrpnoví emigranti využívající turistického vycestování na svůj záměr nemohli upozorňovat rozprodejem majetku. Jejich domy, pozemky, byty a vybavení, starožitnosti a umělecké předměty zde museli zanechat. Po zabavení státem se tohoto bohatství za nízkou odhadní cenu zmocňovali komunisté a jejich příbuzní podle těch zákonů, jež polistopadovou transformací komunistického práva zůstaly v platnosti, neboť "vše bylo v souladu s tehdy platnými zákony", okrádajícími emigranty a jejich příbuzné, okrádajícími stát nízkými odhadními cenami a nadále demoralizujícími společnost praktickými důkazy o stálé výhodnosti členství v KSČ a účasti na kolaboraci. Nikdo z nich nekupoval tento majetek "v dobré víře." Současné snahy takto postižené emigranty odškodnit prostřednictvím obligací jsou opět výsměchem spravedlnosti. Neboť my všichni bychom měli platit ten majetek, který si komunisté nakradli, a který jim tímto řešením bude ponechán, aniž by alespoň státu doplatili jeho skutečnou hodnotu.
Bohumil Laušman, paní Horáková a Frigera a. s. Pražský podnikatelský rod Vobořilů začal se svými úspěchy ve dvacátých letech. Vybudoval tři podniky - Frigeru a. s. v Karlíně, kde byla vyráběna chladící a technická zařízení, firmu B. Vobořil a. s. - zastoupení General Motors Corporation a firmu Vobořil + Bayer a. s. - továrna textilního zboží se sídlem v Praze a továrna v Semilech. Na žádný z těchto podniků se nevztahovaly Benešovy znárodňovací dekrety. V době protektorátu se Vobořilové chovali čestně, podporovali odboj, Miloš B. Vobořil bojoval v útvaru RR-48. Karlínská Frigera a. s. patřila jeho otci, který ji založil v roce 1924 a vybudoval od piky. Rozhodnutím ministra průmyslu Bohumila Laušmana (sociální demokracie, jeho sekretářkou v té době byla nynější manželka předsedy ČSSD-b JUDr. Jiřího Horáka) ze dne 23. ledna 1947 byla Frigera a. s. prohlášena za jeden podnik s firmou B. Vobořil a. s. proto, aby podle znárodňovacích dekretů byla splněna podmínka 500 zaměstnanců pro vyvlastnění.
Zakladatel Frigery ve svém podniku mohl dožít jako nádeník. Jeho dcera prožila období komunistické diktatury v roli třídního nepřítele. Syna Miloše B. Vobořila 28. února 1948 varoval kapitán Pazdera při podpisu vojenského propouštěcího listu: "Nechoď k matce do Českého Brodu! SNB si zde včera bylo pro adresu." S pomocí vojenského atašé USA pana plukovníka Woldika se panu Vobořilovi podařilo hned 29. února uniknout zatčení odjezdem do Paříže, kde sloužil jako motorový důstojník U.N.R.R.A. a spolupracoval s generálem Lvem Prchalou. Na pozvání belgické vlády se pak usadil v Belgii a založil exportní firmu. Od roku 1952 podnikal v USA, získal občanství a vychoval dva syny. Oba byli přijati ke službě a studiu na Americké vojenské akademii ve West Pointu. Mladší Antonín se vyznamenal v operaci "Pouštní bouře" proti Saddámu Husajnovi v hodnosti Master Sergeant 24. pancéřové divize.
Po listopadu 1989 se pan Miloš B. Vobořil spolu s mnoha jinými krajany s velkým nadšením zapojil do účinné pomoci vlasti. Jako konzultant General Motors Corporation se zasloužil o miliónové objednávky pro Československo. Stejně tak byl rozhodnut dát naší armádě oba syny s cílem pomoci vytvořit moderní československou armádu. Jen málokdo dokáže promrhat vynikající politické šance přezíravým vztahem ke krajanům a exilu jako polistopadové vedení státu, unesené neoprávněným pocitem vlastní velikosti a pýchy v tenatech komunistické administrativy.
Varovné hlasy a hrozba entropie
Bohumilu Laušmanovi po únoru 1948 pomohl utéci do Vídně maršál Josip Broz Tito. Ve spolupráci s KGB ho naše čacká StB unesla zpět do republiky prožít zbytek života ve vězení a zemřít za dodnes nejasných okolností. Jeho sekretářka a JUDr. Jiří Horák měli více štěstí. Po listopadu byl panu Horákovi opět dán mnohem větší prostor než podnikatelům typu pana Vobořila. A tak jako nepoučený stoupenec Laušmanova posluhování komunistům sehrál JUDr. Horák smutnou historickou roli v přenechání ČSSD komunistické Obrodě a dalším nepřátelům svobodného podnikání a odpůrcům hospodářské restituce, zaměřené proti našim podnikatelsky úspěšným krajanům, odhodlaným dát všechny své síly a um republice. Fakta v případě Frigery a. s. navíc ukazují, že současné politické vedení státu má větší zájem na předání privatizovaného majetku komunistickým firmám a podnikovým strukturám, nebo cizímu kapitálu s vlastní tichou účastí, než na spravedlnosti a zapojení krajanů do společného úsilí v překonání krize a dosažení hospodářského vzestupu.
Měsíčník "Budování státu" vycházející s podporou Československé národní rady americké a Rady svobodného Československa, svými analýzami už dlouho varuje před nebezpečnými tendencemi našeho vývoje, který nabyl rysy hrozivě připomínající poměry na začátku roku 1939 otevřením otázky sudetských Němců, zpochybněním neplatnosti Mnichova, otevřením dveří separatismu a revanšismu, opomenutím skutečnosti, že se politika a ovzduší v Německu bude měnit, oslabením naší obranyschopnosti kolínskými rodáky a spolužáky Vackem a Dobrovským, nedostatečným vyhodnocováním a zatajováním neúspěchů v zahraničněpolitické oblasti, na nichž se významnou měrou podílí přezíravý vztah ke krajanům a neschopnost přiznat si nezdar politiky "tlusté čáry" i ve vnitřní politice. Ani zamýšlená personální řešení po červnových volbách nevyvolávají velký optimismus. Místo velvyslance v Londýně je připravováno pro JUDr. Pitharta. Je tragické, že jedno z klíčových diplomatických míst, dotýkající se naší bezpečnosti a perspektivní hospodářské spolupráce, má zastávat osobnost, která ve své funkci selhala pro svoji nerozhodnost, schizofrenní vize dvojdomků a nestatečnost, projevující se mimo jiné v útěku před voliči jižní Moravy roku 1990, na kandidátku do jižních Čech. Velké naděje nelze spojovat ani se jmenováním pana Mariána Čalfy do funkce velvyslance v Kanadě, zamýšleným jmenováním pana Dyby do funkce ministra zahraničních věcí a dalšími jmenovacími akty tohoto typu. Naše spoléhání se na exkomunisty a tzv. formální komunisty husákovské a jakešovské éry je pro naše krajany nepřijatelné stejně jako pro naši veřejnost. Je s nimi spjato mnoho politických nezdarů a polovičatostí způsobených neschopností překročit z kariérních důvodů vlastní stín.
KAN - zahraničněpolitická linie
Klub angažovaných nestraníků ve své koncepci odmítá vycházet z romantického snění amatérů z kotelny. Důraz klade na velmi plastické formování zahraniční politiky bez dogmat a slepé důvěry. V orientaci na státy s pevně ustálenou demokratickou organizací je za zvláště důležitý považován náš vztah k Německu, který se musí vyznačovat oboustrannou korektností a přátelstvím bez neoprávněných požadavků na revizi mezinárodních rozhodnutí po druhé světové válce a nedomyšlených morálních soudů. Za rozhodující kritérium je považováno dodržování lidských práv a demokracie ve všech příslušných státech s tím, že našimi přirozenými partnery jsou především středoevropské státy a země Evropského společenství. Hlavní zárukou bezpečnosti státu je majetková účast a silný interes zahraničních partnerů na našem hospodářství a důvěryhodnost posílená očistou diplomatického sboru od bývalých představitelů komunismu.
KAN v zahraniční politice přikládá velkou roli našim krajanům. Dosavadní vývoj v tomto směru považuje za neuspokojivý, ne-li ostudný a škodlivý pro obě strany. Řešit bude třeba zejména právní otázky tak, aby krajané mohli získat na základě mezinárodního uznání dvojí občanství, aby byly odstraněny všechny formy jejich diskriminace přežívající z komunistické diktatury včetně přímé rehabilitace ze zákona, uznání zásluh ve třetím odboji, zajištění přednostního práva soukromého podnikání ve vlasti - majetkové držby bez dodatkových podmínek, navrácení volebního práva a ostatních práv zcela rovných s právy tuzemských československých občanů včetně sociálních práv a práva na repatriaci.
Volební úspěch Klubu angažovaných nestraníků je pro naše krajany i pro nás samé zárukou toho, že již v příští volební kampani nebude nutné volit pro titulek článku hořký citát z Cicerovy knihy O povinnostech: "Vrchol práva - vrchol bezpráví."
Pavel Blažek