--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hulík Milan č.: 1086
Název: Prokuratura
Zdroj: NN Ročník........: 0002/012 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dramatický souboj M.Marečka s GP ČSFR obrátil pozornost veřejnosti, dosud upřený na justici, na prokuraturu, která byla dosud

mimo její zájem, protože se neprezentovala tak zjevně, jako justice se svými některými zkompromitovanými soudci a rehabilitačními aférami. Prokuratura v totalitě "jenom" obžalovávala, plnila svoji roli ochránce socialistické zákonnosti a trestního žalobce a nespravedlivé rozsudky vynášeli soudci. Prokuratura jen činila zadost své zákonné povinnosti podle zákona č. 20/1970 Sb. Tato povinnost však nespočívala jen ve funkci státního žalobce ale ze stalinského či leninského modelu prokuratury pro ni vyplývaly další úkoly, spočívající ve funkci tzv. prokurátorského dozoru. Šlo především o všeobecný dozor, dozor nad zákonností postupu a rozhodování soudů a Státních notářství a účast v řízení před nimi a o dozor nad zákonností v místech výkonu vazby a trestu odnětí svobody, ochranného léčení a ochranné výchovy. Tento všeobjímající dozor nahrazoval v totalitním státě funkce vykonávané ve státě demokratickém systémem nezávislých soudů včetně soudů správních a ústavního. Prokuratura tak ztělesňovala stalinský model právního státu, byla jakýmsi orwelovským ministerstvem všekontroly a arbitrem socialistické zákonnosti. To samo neslo v sobě (vedle jiných atributů neslučitelných s pojmem právního státu) jeden základní rozpor. Prokuratura, která v trestním řízení byla (nebo aspoň měla být) rovnocenným partnerem obhajoby, vykonávala zároveň nejvyšší dozor nad zákonem a nad rozhodováním soudů (tedy i nad tím, kde vystupovala jako "rovnocenný partner"). Tento absurdní rozpor byl i symbolem rozpornosti celé prokuratury a její úlohy v podmínkách socialistického státu. Tento nejvyšší dozor sice odstranila novela zákona o prokuratuře č. 168/90 Sb, ale všeobecný dozor zůstal spolu s všeobjímajícím posttotalitním duchem, tolik odporující duchu demokracie a právního státu. (Alespoň v myšlení mnoha prokurátorů.) Tento spor přešel z latentního napětí do otevřeného střetnutí poslanců a politiků, zejména z pravé strany politického spektra s gen. prokurátory, jehož prvním výsledkem je odvolání gen. prokurátora ČSFR dr. Gašparoviče. Nejde jen o snahu GP zachovat status quo, ale ve sporu o obsah vlastního smyslu prokuratury, plnit zásadu legality a stíhat trestné činy spáchané za minulého režimu jeho protagonisty a realizátory, jde i o političnost - apolitičnost prokuratury. V tom je i podstata současného boje o prokuraturu. Zatímco odpůrci gen. prok. jim vytýkají politické postoje, opírá se jejich obrana o zachovávanou a podle zákona povinnou apolitičnost. I kdyby tato obhajoba byla pravdivá, o čemž lze s ohledem na výroky dr. Nechanického pochybovat, pak fakt, zachovávání širokých funkcí prokuratury v rámci všeobecného dozoru samo o sobě vytváří prostor pro politické působení prokuratury. Její personální složení, přetrvávající ze zlaté éry prokurátorské superiority a aktivita obránců "právního státu" - signatářů petice na jeho obranu proti lustračnímu zákonu, svědčí o mnohém. Především o tom, že svůj hlas na obranu ústavnosti a principů právního státu pozvedají ti, kteří jej nikdy nepozvedli v době, kdy základní lidská, občanská a politická práva byla skutečně porušována. Tento hlas je spíše hlasem na obranu svých míst, která mohou být důsledným uplatněním lustračního zákona ohrožena. Tato místa byla obsazena v době, kdy prokuratura byla vybudována na leninských principech "dvojí" podřízenosti a zákonnosti. Vladimír Iljič byl autorem organizace socialistické prokuratury, spočívající na zásadě centralizace prokuratury a její nezávislosti na místních orgánech (samozřejmě s nedeklarovanou plnou závislostí na komunistické straně).Z toho vyplýval monokratismus, podřizující všechny prokurátory, ať přímo nebo prostřednictvím nadřízených prokurátorů generálnímu prokurátorovi jako hlavě prokuratury. V jediné podřízenosti prokurátorů ve směru vertikálním a v horizontální nezávislosti na místních orgánech a v již zmíněné paralelní podřízenosti vedoucí straně, jak známo rovněž zachovávající pyramidální zásadu tzv. demokratického centralismu byl spatřován hlavní předpoklad pro zajištění jednotného chápání socialistické zákonnosti. Tato zásada MM (monolitnost a monokratičnost) charakterisovala socialistickou prokuraturu a byla další funkcí socialistického státu vedle činnosti zákonodárné, výkonné a soudnictví. Tím si komunistická strana zajistila svůj totalitní dozor nad zákonem a tím i nad právem a právy občanů své země, jež se ovšem v tomto pojetí podobaly spíše "právům" poddaných nevolníků. takto vykonávaný dozor nad zákonem umožnil nedbat nejen přirozeného t.j. spravedlivého práva ale nedbat i platného pozitivního socialistického práva, pokud to bylo potřeba a pokud to vyžadovala momentální právní či trestní politika, kterou určovaly sjezdy strany a usnesení politbyra či tajné stranické instrukce.

Této rigidnosti nebylo nikdy dosaženo v justici, tam i za totalitního režimu vněkterých soudcích mihotal, byť skomírající ale občasným politickým větříkem posilovaný plamének soudcovské nazávislosti a přirozeněprávního svědomí. Tato diskrepance mezi socialistickou justicí a soc. prokuraturou se projevila právě v posledních letech komunistického režimu, zejména při postihu demonstrantů a rozšiřovatelů petice "Několik vět". Zatímco leckteří soudci již vynášeli zprošťující rozsudky, zastavovali trestní řízení či jen věc postupovali jako přestupek NV, tak prokurátoři svojí horlivostí a fanatismem (živeným právním názorem gen. prokurátora poslouchajícího jetřáby v ÚV) připomínali své kolegy z 50 let. Proto také transformace GP ČSFR a GP ČR v orgánech právního státu a jeho adaptace na demokratickou formu probíhá pomaleji než je tomu u justice.Jen tím si lze vysvětlit postoje prokuratury vůči požadavkům M. Marečka a její reakci. Neboť jen přežívající postotalitní myšlení prokurátorů vyprodukovalo "vyřízení" trestního oznámení způsobem, který by vyprovokoval i jiného, než právního perfekcionalistu Marečka. Dozvědět se více než 1,5 roku po revoluci, že jsem pro rozšiřování Několika vět byl za totality stíhán trestně zákonně, tedy pro laika správně a spravedlivě, je neuvěřitelné jen pro toho, kdo neví, jak dlouho trvá posun právního myšlení o 180 stupňů. Další vyjádření prokuratur pod tlakem hladovky jen posunuly ručičku posttotalitního budíku, aby se po posledním vyjádření GP zasekla 5 minut před dvanáctou.

Těch zbývajících 5 minut může být časem delším nebo kratším, podle toho, jak budeme vnímat čas, který prokuratura potřebuje k tomu, aby se zbavila svého posttotalitního myšlení, aby respektovala přirozenou právní podstatu práva, aby v něm ctila spravedlnost a vykládala ho v demokratickém duchu. Prokuratura se musí vrátit ke svému původnímu poslání, zbavit se svého leninského kabátu se stalinskou podšívkou, stát se úřadem státního návladního (třeba v resortu MS) a plnit toliko úlohu žalobce v trestních věcech a dozor nad zákonem ponechat jiným, ústavou k tomu povolaným orgánům.

@PROKLAD =

@PODPIS = Dr. Milan Hulík

@PODPIS = kandidát do FS za KAN v Praze