--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel č.: 1091
Název: Boutique Dagmar Burešové
Zdroj: NN Ročník........: 0002/012 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pokušení voliče, hry na eleganci, guláše a lektvary naší volební kampaně občany lákají vábničkou slibů zejména těch, co ve svých politických funkcích neobstáli, nebo byli abudou bez šance. V desítkách televizních klipů jedenačtyřiceti seskupení vyniká racionální hlas pravicových stan a hnutí-Občanské demokratické strany a Klubu angažovaných nestraníků, mířící do budoucnosti bez ideologie tlustých čar apošetilého obnažování srdce tvrzeními o vlastní pravdomluvnosti a životu v pravdě. Těchto prohřešků se dopouští i paní Burešová, která v zápalu boje vbarvách Občanského hnutí zapomíná, že právě v salónu jejích politických rozhodnutí se zrodilo a odsouhlasilo mnoho převlečníků pro kariérní vzestup komunistických nomenklatur. Již od počátku výkonu funkcí v Ob-čanském fóru a na ministerstvu spravedlnosti. Příklady ze Sboru nápravné výchovy dokazují, že slovní prohlášení a skutky nejsou jedno a totéž.

Janusova tvář a archív ÚV KSČ

Ředitel ústavu Sboru nápravné výchovy věznice ve Vykmanově-Ostrově nad Ohří pan PhDr. František Petr ve svých častých rozhovorech poskytovaných zejména regionálnímu tisku rád uvádí, že po osmnácti letech služby v SNV vroce 1988 odešel z tohoto oboru "pro nesouhlas s poměry, které tam panovaly," a že se v roce 1990 vrátil, aby se na základě doporučení resortu paní Burešové stal ředitelem uvedené věznice stím, že v následném konkursu svou funkci obhájil. Legenda pana PhDr. Petra o své minulosti je v rozporu s pí- semnými dokumenty a dalšími svědectvími. V archívu ÚV KSČ se pod č.j. 7293 ze dne 24. října 1989 nachází dopis, který byl napsán v Křivcích dne 22. října 1989.

"Vážení soudruzi,

obracíme se na Vás proto, že jsme svědky a bohužel i účastníky rozporuplných skutečností.

Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu našich dětí jsme se rozhodli odejít z Prahy, kde jsme pracovali v resortu ministerstva spravedlnosti. Ze stranic-kého tisku a Učitelských novin jsme se dozvěděli, že nejvíce potřebuje lidi školství západního příhraničí. Jednali jsme jako naši rodiče a další komunisté v 50. letech (moji rodiče budovali od r.1945 školství v Chebu, rodiče man-žela šli pracovat na Gottwaldovu výzvu do dolů).

Přijali jsme nabídku odboru školství ONV Tachov a po příslibu zaměstnání na ZŠ Bezdružice jsme zakoupili starou nemovitost 3 km od uvedené školy. Oba jsme se ihned zapojili do stranické práce. Na pracovišti i ve veřejném a politickém životě jsme se snažili důsled-ně hájit linii strany tak, jak jsme byli zvyklí z Prahy. Odezvou byla všestran-ná a tvrdá perzekuce po linii školství apo stranické linii (pod patronací ideologického tajemníka OV KSČ).

Já jsem v současné době za kritiku na stranické půdě podrobena odvetě osoby bezpartijní, agresívní, nevzdělané, santisocialistickými názory, která je zdůvodů pro mne zcela nepochopitelných zástupkyní ředitele ZŠ v Bez-družicích.

@PROKL = Dospěla jsem za rok svého působení zde k názoru, že v našem státě řízeném KSČ se člen strany, zastávající politiku strany, nedovolá. @PROKL = Já i manžel jsme pochopili proč Tachovsko trvale zápasí s nedostatkem kvalifikovaných kádrů a je nám jasné, proč tomu tak bude i nadále.

@PROKL = V současné době bychom nemohli nikomu odstěhování na Tachovsko doporučit. Dospěli jsme k přesvědčení, že se zdejší funkcionáři kvalifikovaných lidí, členů KSČ, bojí.

Oba jsme členové KSČ, děti i vnuci komunistů. Manžel je absolventem VUML, nositelem čestného uznání OV KSČ Praha 4 za stranickou práci. Vystudovali jsme oba filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, postgraduální studium. Jsme nositeli řady státních a resortních vyznamenání. Dopis odesíláme proto, abychom Vám pomohli identifikovat jeden ze zdrojů současných společensko-politických potíží, se kterými zápasíme, a který spočívá v rozporu mezi tím, co strana prostřednictvím svého tisku prosazuje, a tím, co ve skutečnosti někteří straničtí funkcionáři dělají. Se soudružským pozdravem Čest práci!" (Citovaný dopis je psán rukou paní Mgr. Aleny Petrové).

Současný "humanizátor" vykmanovské věznice pan PhDr. Petr byl do listopadu 1989 čelním funkcionářem KSČ na Bezdružicku. Velmi rychle vpřevlečníku paní Burešové obrátil azačal s manželkou vyrábět písemnosti nového módního stylu. Je až děsivé číst produkci předlistopadového předsedy MO KSČ Bezdružic Petra adresovanou po listopadu 1989 svým donedávna spolusoudruhům, v nichž je obviňuje zestébácko-konfidentských praktik, vyžaduje přezkoumání duševního stavu svého souseda Roubínka vKřivcích z "důvodu oprávněnosti pobírání invalidního důchodu". Vrcholem arivismu ředitele ÚSNV ve Vykmanově Františka Petra mohou být jeho slova adresovaná bývalému kolegovi asoudruhovi dne 20. června 1991: "...nesouhlasím, abyste jako komunistický učitel bez odpovídajícího vzdělání a s otřesnou kulturou chování ovlivňoval výchovu dětí na bezdružické ZŠ, včetně mého syna." Nepotřebují další komentář a dávají současně dostatečný obraz o politickém rozhodování Občanského hnutí a paní Dagmar Burešové, který doplňuje i následující případ adresovaný všem voličům.

Záhadné předurčení a rudý smích

V prvním letošním čísle časopisu Československá kriminalistika byl otištěn oslavný medailon k životnímu jubileu pana ředitele Sboru nápravné výchovy České republiky plukovníka JUDr. Zdeňka Karabce, CSc. Stať redakční rady a redakce uvedeného časopisu považuje pana Karabce za před-určeného k vedení našeho vězeňství vposttotalitních podmínkách jako klasicky humanitně orientovaného muže snekonformním vztahem k oficialitě. K posouzení pravdivosti uvedených tvrzení a dalších závažných souvislostí není třeba citovat interní dokumenty KSČ a pracovní záznamy z praxe pana Karabce. Obraz servilnosti a bez-ostyšné služebnosti v dostatečné míře podává jeho kandidátská dizertační práce Vývoj kriminality v ČSSR z roku 1972. Nejde jen o obhajobu teroristických poúnorových zákonů, které vrhly do koncetračních táborů několik set tisíc občanů, kdy bychom na obhajobu autora mohli uvést nedostatečnou znalost faktů a svazáckou pomatenost teplákové generace neochotnou přiznat si hříchy mládí.

Pan Karabec ve své dizertaci kladně hodnotí zákonné opatření předsed-nictva Federálního shromáždění č.99/1969 Sbírky o některých pře-chodných opatřeních, nutných k upev-nění a ochraně veřejného pořádku, kte-ré Lidovým milicím, Bezpečnosti aar-mádě v srpnu 1969 dovolilo beztrestně vraždit občany protestující proti okupaci v ulicích měst, mučit je při výsleších a ve vyšetřovacích vazbách. Zákon č.82/1968 Sbírky o soudních rehabilitacích charakterizuje jako projev snah paušálně revidovat trestní politiku padesátých let z hlediska politických potřeb pravicových sil, dobu pražského jara popisuje jako období, kdy "byla kriminalita téměř legalizována." Na straně 141 uvedené práce nikým k tomu nenucen pan Karabec píše: "Zcela mimořádný stav, který se vytvořil v letech 1968-69, zasáhl i do oblasti působnosti orgánů činných v trestním řízení. Vdůsledku aktivizace protisocialistických sil docházelo k rozrušování celého veřejného a hospodářského života společnosti. Docházelo i k otevřeným vystoupením proti výsledkům třídního vítězství nad vykořisťovatelskými třídami v roce 1948, proti socialistickým principům našeho společenského zřízení... Kriminální živly se zpolitizovaly a při hromadných pouličních vystoupeních tvořili zálohu kontrarevoluce... Nic z uvedeného redakci a redakční radě Československé kriminalistiky nebrání psát o jubilantu Karabcovi jako předurčené osobnosti s vlastnostmi "člověka existenciálně zakotveného v ideálech humanity, spravedlnosti a čestnosti." V těch řádcích je skryt rudý smích čekající na další žeň a politické viny, neodčinitelné žádným sebezaklínáním se pravdou na defilé převlečníků v politickém butiku paní Burešové, odříkávající předvolební hesla ve stylu "dobře vychovaných dívek z lepší společnosti" z limonádových barrandovských filmů.

Dva koše fíků

Není lhostejné komu dáme svůj hlas a zda se dostavíme k volebním urnám, neboť budeme rozhodovat o plodech našeho úsilí. Zda budou dobré či nikoliv. Ani ve známém Jeremiášově podobenství dobrý plod v koši špatných fíků nezmění jejich povahu. Zato špatný fík může zkazit celý koš těch dobrých. Proto je nutné umět se rozejít se vším špatným a dát hlas politické vůli, zosobněné Klubem angažovaných nestraníků a Občanskou demokratickou stranou.

@PODPIS = Pavel Blažek