--------------------------------------------------------------------------------
Autor: č.: 1092
Název: Mumlání Václava Havla aneb jsme v průšvihu
Zdroj: NN Ročník........: 0002/012 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
nejrespektovanějí deník Spojených států a možná celého světa New York Times uveřejnil dne 1. 3. 92 pod názvem "Konec jedné éry" zkrácenou verzi projevu V. Havla, který přednesl dne 4. 2. 1992 na Světovém ekonomickém fóru v Davosu.
Je těžké zcela dokonale shrnout hlavní teze projevu, ale v podstatě Havel vychází z přesvědčení, že s pádem komunismu skončila také jedna epocha trvající téměř dvě století, která se vyznačovala domýšlivým předsudkem, že svět je zcela poznatelný neboť se řídí konečným množstvím objektivních zákonů, které člověk může pochopit a racionálně využít ke svému prospěchu, což prý také vedlo k víře, že vše lze objektivně popsat, zhodnotit a vlastnit pak tu jedinou pravdu o podstatě tohoto světa založenou na shromážděných a technologicky využitých poznatcích na automatickém pokroku zprostředkovaném vědeckými metodami. Podle Havla to byla éra kultu odosobněné objektivity, jejímž cílem bylo vytvořit všeobecně platnou teorii světa a prý také najít všeobecný klíč k jeho prosperitě.
Komunismus byl perverzním extrémem tohoto trendu a jeho pád naznačuje, že teorie založené na principu objektivní poznatelnosti světa se ocitly vdefinitivní krizi. Pád komunismu je varováním lidstvu, že éra arogantního, absolutistického rozumu končí, a že je třeba z toho nutno vyvodit důsledky.
Komunismus nebyl poražen vojenskou silou, ale životem, lidským duchem, svědomím, vzdorováním bytosti a člověka manipulaci. Havel vypočítává nebezpečí hrozící naší civilizaci a uvádí, že tradiční chladná věda je sice dokáže popsat nikoliv jim však čelit.
Varuje před hledáním nových vědeckých receptů, před fatálními důsledky technologie, před hledáním objektivního východiska z krize objektivismu. Je třeba radikálně změnit postoj člověka k jeho světu. Je třeba opustit arogantní víru, že svět je pouze hádanka daná k vyřešení. Je třeba na něj nahlížet jako na přirozenou,jedinečnou a neopakovatelnou zkušenost jejíž jevy musí být chápány v jejich individualitě a pluralitě zároveň, nesvázané pokusy ospolečného jmenovatele nějaké rovnice.
Je třeba se snažit spíš chápat než vysvětlovat, pronikat k podstatě, k srdci skutečnosti, osobní zkušenosti. To pak vytvoří atmosféru tolerantní solidarity a jednoty v různosti založené na vzájemném respektu. To je velká výzva zejména pro politiky, kteří stále ještě příliš podléhají utilitaristickým a technokratickým přístupům a pak nakonec i politické moci.
Tradiční mechanismy demokracie jsou ještě spojeny s kultem objektivity a statistického průměru, který anuluje lidskou individualitu. Politik se musí stát osobou, která nedůvěřuje jen vědecké analýze světa, ale především světu samému. Nesmí věřit nesociologickým statistikám, ale také skutečným lidem. Také svému vlastnímu myšlení, své duši, nejen souhrnným zprávám, které dostává každé ráno, ale také svým citům. Musí mít odvahu i pokoru být sám sebou, důvěřovat ve svou vlastní subjektivitu jako pojítko se subjektivitou světa. Nejde, prostě jen o to hledat nové lepší cesty jak spravovat společnost, ekonomii a svět. Věc je v tom, že je třeba v základě změnit naše jednání a přístupy. A kdo jiný by tu měl být příkladem než politikové. Jejich změněný přístup k světu a k sobě samým i ke svým odpovědnostem může zrodit vskutku účinné systémové a instituční změny.
@PODPIS =
@NADPISEK = "Ať pan Havel promine,
@NADPISEK = nechme rozum panovat"
"Mumlání Václava Havla o konci moderní éry by nebylo tak zlověstné, kdyby tento muž nestál v čele znovu demokratické země a nebyl tak představitelem určitých nadějí. Pro Havla konec komunismu znamená poselství lidské rase, že užívání vědeckých metod a shromažďování objektivních znalostí k dosažení všeobecně uznávaných společenských cílů není tou správnou cestou. Místo toho nám nabízí bezbarvou oduševnělost, spiritualitu v níž nás povede nové plemeno politiků z nichž každý bude důvěřovat své vlastní subjektivitě jako hlavnímu pojítku se subjektivitou tohoto světa. Jestliže Havel tak chápe sám sebe, pak jsme všichni v průšvihu.
Jeho výzva k iracionalitě sotva pomůže vyřešit populační explozi, díru v ozónové vrstvě, dramaticky vzrůstající propast mezi bohatým severem a chudým jihem, ničení biosféry a nerostných zásob na naší planetě a taky expanzi komerční televize což všechno on sám označuje za příznaky ohrožení naší civilizace. Havlova láska k systému volného trhu, který mnozí považují za hlavního přispěvatele těch všech hlavních uvedených pohrom, by mohla být ospravedlněna jen respektováním vědeckého přístupu v nichž politická rozhodnutí jsou neustále revidována praktickou zkušeností.
Sotva někdo bude lidu Československa a jiným národům východní Evropy zazlívat, že při své nově nabyté svobodě experimentují i v tom společenském a ekonomickém směru. A jejich pokusu vyhnout se předcházejícím omylům jak komunistického tak kapitalistického systému sotva pomůže nebezpečný obskurnatismus a tmářství, které vyplývají z Havlových myšlenek. @PODPIS = převzato z vysílání Svobodné Evropy