--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kudláček Josef č.: 1097
Název: A po létě opět: kupředu levá...?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/012 Str.: 015
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Čím více se blíží, tím nejasnější je osud státoprávního uspořádání Československa. Netajím se tím, že patřím k těm, kteří nad další společnou cestou našich dvou národů již zlomili hůl. Aby nevzniklo nedorozumění - rozhodně jsem nikdy nepatřil k jakýmsi českým nacionalistům /existují oni vůbec nějací?). Coby poloviční Slovák - matka pocházela od Žarnovice (určitě ale nejen z tohoto důvodu), mně nikdy rozdíl mezi našimi dvěma národy nezajímal. Ba dokonce ani pánové Mečiar a Kňažko toho nedosáhli. Můj soukromý názor je zcela jednoznačný: je zcela lhostejné, v jakém svazku a formě se naše země bude v budoucnosti nacházet. Zda to bude ona "hvězdička na vlajce spojené Evropy" či buďme (profesionální Češi prominou) jako Freistaat Böhmen další spolkovou zemí SRN. Pro mě, ale především mé děti. Považuji za neskonale důležitější jinou skutečnost! Totiž tu, zda budou vyrůstat a žít jako svobodní občané ve svobodné zemi se všemi jejími atributy, a nebo ... v x-tém vydání socialismu, ať už s jakoukoli tváří. (Než-li budu za Freistaat Böhmen lynčován: k mým snům určitě nepatří. Chtěl jsem jen touto nadsázkou dodat důrazu mým dalším slovům).

Říkáte snad, že něco takového máme díky sametové revoluci již definitivně za sebou? Omyl! Bohužel - velice reálně k tomu může dojít již velmi brzy, definitivně o tom rozhodnou blížící se volby.

Pracovníci ústavů průzkumů veřejnosti snad odpustí, že v zájmu stručnosti čísla trochu zjednoduším. Obávám se však, že vývody z nich plynoucí, budou moci jen potvrdit. Pokud v červnových volbách v Čechách vyhraje pravice v poměru zhruba 5:4 a na Slovensku pak levice v poměru cca 4:1 (což signalizuje více méně všechny průzkumy z poslední doby), při zachování dnešního parlamentního mechanismu by to pak znamenalo jen jedno: od července tohoto roku bude v parlamentu ČSFR rozhodovat levice!

Nedávno se vynořily logické úvahy, že v takové konstelaci bude pak mít hlavní slovo vůdce nejsilnější slovenské strany - tedy pan Mečiar. A že on s tím (oprávněně) počítá, svědčí i jeho nedávné sebevědomé vystoupení v Praze, kdy prohlásil, že po volbách si bude na české scéně partnera vybírat on. Co by to znamenalo, kdyby tento člověk hrál jednu z hlavních politických rolí v tomto státě, zde nebudu rozvádět, každý soudný člověk je schopen si to doplnit již sám.

Že se mýlím? Jak rád bych, aby tomu tak bylo! Dnes tomu však - bohužel - rozhodně nic nenasvědčuje. O to více s touto skutečností kontrastuje zarytý optimismus téměř všech důležitých českých politiků včetně pana prezidenta. Marně přemítám, jakou tu supertajnou zbraň vlastní, která tento vývoj na poslední chvíli zvrátí, a která je k jejich optimismu opravňuje.

Jedna z nejdůležitějších vlastností dobrého politika je schopnost předvídat i téměř nepředvídatelné. A zde se přitom jedná o něco, co nemůže nevidět ani slepý. Pokud toto nebezpečí někdo z českých politiků není schopen (či nechce) vidět, pak to - velmi mírně řečeno - není dobrý politik. A nemohu to nenazvat podstatně méně diplomaticky: svoji slepotou a neschopností přivede tuto zemi po 30timěsíční přestávce opět do neštěstí.

Co dělat? Samozřejmě - ideální recept neexistuje. Při dnešní patové situaci lze téměř s jistotou očekávat, že do voleb se ve věci státoprávního uspořádání již nic podstatného nezmění. Poslední reálnou šanci k tomu - návrhy zákonů pana prezidenta - již naši poslanci (resp. jejich větší část) hodili přes palubu. O to důležitější pak ale bude situace po volbách. Pokud se výše popsaná, zcela reálná vize splní, bude pro nás jediná záchrana před opětovným stáhnutím do močálů socialismu a třetích cest samostatnost České republiky - zřejmě jedině cestou referenda.

Že by to znamenalo "odepsání" jistě stále ještě velkého množství federálně myslících Slováků? Asi ano. Ale proboha - jaké jiné zázračné řešení tedy ještě existuje? Doba bratrských ozbrojených pomocí je již naštěstí za námi. Když dáme právo na sebeurčení Chorvatům a Slovincům, musíme je přeci přiznat i Slovákům! A je přitom - bohužel - zcela nepodstatné, zda nacionalistické hnutí vzniklo "hlasem srdce" nebo bylo vybičováno demagogií několika málo korytářů.

Jsou na tento vývoj čeští politici připraveni? Či spíše: Jsou dnešní čeští politici vůbec schopni a ochotni si tento vývoj (pouhé čtyři měsíce před jeho velmi pravděpodobným vznikem) připustit? Paní Burešová, pane Pitharte, pane Klausi, pane Dienstbiere, pane Kroupo i Vy ostatní! Najdete si ve svém denním shonu několik minut a odpovíte čtenářům Českého deníku alespoň v krátkosti na tyto dvě otázky? Pokud nikoliv, bude to rovněž odpověď - v obou případech ... negativní.

@PODPIS = Josef Kudláček