--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Durdil Miroslav č.: 1106
Název: Pan ministr Dinstbier (OH) neslyší...
Zdroj: NN Ročník........: 0002/012 Str.: 023
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nesouhlasíme s výroky ministra zahraničních věcí p. Dienstbiera, kterými obhajuje očistu svého ministerstva. Nikdy nedovolil udělat prověrku svých pracovníků ani občanským komisím či KPVČ. Právě na jeho ministerstvu pracovali a stále ještě pracují komunisté dosazení StB a ÚV KSČ. Převážná většina konzulátních úřadů pak byla pernamentně obsazována přísl. StB. Poukazovali jsme na tuto skutečnost dopisy přímo panu ministrovi J. Dienstbierovi i při osobní návštěvě u pers. šéfa p. Vojtěcha Vágnera (ODA). Ten tyto složky vehementně bránil s poukazem na jejich odbornou nenahraditelnost a nás (KPVČ) naopak podezříval z nenávisti!

Zpráva ČSTK: Československý velvyslanec v Bonnu Jiří Grůša odhalil bývalého plukovníka a manžela jedné sekretářky jako příslušníka starých struktur. Spolupracovníci oficiálně rozpuštěné československé Státní bezpečnosti (StB) tak systematiky odposlouchávali telefonické rozhovory velvyslance ČSFR v Bonnu. Bývalý orgán KSČ Rudé právo několikrát využilo indiskreci, jen mohly pocházet jen z Grůšových telefonátů s ministrem J. Dienstbierem.

Upozorňovali jsem úřad ministerstva i na bývalého náčelníka vnitřní rozvědky StB Josefa Dynžika, bytem v Praze 3, Habrova 6. Tento přesluhoval dva roky a s velkým důchodem i odměnou za své služby odešel za svou manželkou na naše velvyslanectví v Bonnu. Jeho choť pod jménem Vyhlídalová zde pracuje od roku 1990. On sám se pochopitelně na veřejnosti svou bývalou činností nechlubí, proto tak činíme nyní v tomto článku. Pan Dynžík dostal celkem šest medailí za zadržení čs. občanů na naší bývalé zadrátované hranici se západem. Jeho konečná hodnost v armádě je plukovník. V dobách ministra vnitra L. Štrougala zastával funkci jeho náměstka, později po vyškolení v Sovětském svazu převzal řízení vnitřní ochrany (StB). Když byla jeho činnost již dříve uveřejněna na popud p. Pýchové v Expresu, podala jeho dcera spolu se zetěm p. Fejglem na p. Pýchovou žalobu pro urážku na cti. Pro dokreslení co je to za rodinu nutno uvést, že p. Fejgl v době, kdy pracoval na zastupitelském úřadě ve Švédsku sprostě urážel demonstranty i novináře protestující proti totalitnímu režimu v Československu. On a jeho žena pracují ve službách FMZV již od roku 1980. Pan Vágner poukazující na odbornost pracovníků ministerstva zcela přehlíží, že jedinou "odborností" p. Fejgla je absolvování hotelové školy v Poděbradech, navíc bez maturity! V kádrových dokladech p. Fejgla se uvádí, že jeho otec byl perzekuován, zatímco se na KPVČ nic takového nenašlo! Pan Dynžík z pozice náčelníka StB omezoval občanská práva majitelky vilky na Barrandově p. Pýchové tím, že jí postupně byl sebrán pas, mnohokráte byla povolána na prokuraturu a díky zásluze s. Dynžíka zbavena i možnosti zaměstnání. Vše podnikal se záměrem získání její vilky. Zmiňovaní zástupci ČSFR jsou jen zlomkem všech dalších pracovníků FMZV. Pan ministr J. Dienstbier si musí uvědomit, že nelze do nekonečna dělat z československé veřejnosti šašky. V demokratických státech by jej nic jiného nečekalo než demise. U nás má dvě možnosti: začít s vyhozením všech svých pracovníků zkompromitovaných spoluprací s bývalým režimem nebo zdiskreditovat činnost našich zastupitelských úřadů i nadále.

@PODPIS = L. Pýchová (KPVČ)

@PODPIS = M. Durdil