--------------------------------------------------------------------------------
Autor: č.: 1108
Název: Celoživotní cesta prokurátora Brunnera služebníka komunistů
Zdroj: NN Ročník........: 0002/012 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Jednou z mnoha výhod demokracie je možnost získání bližších poznatků o představitelích státních orgánů. Zatímco v dobách "socialistické a později rozvinuté soc. společnosti" jsme byli pouze informováni o předávání řádů jednotlivým členům komunistické vlády a neznali o jejich osobním životě kromě data narození, dne předání toho a toho řádu zhola nic, změněné podmínky v našem státě umožňují nahlédnout hlouběji do charakteru představitelů státní moci. Místo laciné glorioly, jsou mnozí odmaskováni před veřejností. Na osobu generálního prokurátora České republiky JUDr. Ludvíka Brunnera se jistě dívají komunisté s velkou láskou a obdivem. Zcela odlišný názor má naše redakce spolu se čtenáři našeho čtrnáctideníku. Dochází nám mnoho dopisů odsuzující jeho jednání nejen v souvislosti s věcí p. Marečka.Vystoupení gen. prokurátora potvrzují jeho celoživotní cestu. Narodil se v rodině úředníka v Praze dne 3.července 1944. Jeho otec byl členem KSČ od roku 1945. Od roku 1946 do r.1950 vykonával funkci předsedy akčního výboru KSČ. Po přestěhování celé rodiny do Jablonce nad Nisou byl v letech 1952/53 místopředsedou MNV a vedoucím katedry politické ekonomie při OV KSČ. Syn Ludvík po skončení školní docházky byl přijat na SVVŠ v České Lípě. Zatímco jeho rodiče odjeli pracovat do Kambodže (otec ve funkci obchodního rady), strávil Ludvík čtyři a půl roku na internátu MZO v Zahrádkách u České Lípy. Zde byl předsedou záv. organizace Svazarmu a kulturním referentem ČSM. Po návratu rodičů úspěšně odmaturoval a byl přijat na právnickou fakultu UK v Praze. Vroce 1965 se žení se studentkou přírodovědecké fakulty UK v Praze Olgou Brdičkovou, pozdější profesorkou SEŠ v Jablonci nad Nisou. V červnu 1968 nastupuje budoucí gen. prokurátor ČR jako čekatel na okresní prokuraturu v Jablonci nad Nisou, kde po složení závěrečné justiční zkoušky je poté jmenován do funkce prokurátora. V září r. 1970 odchází vykonat jednoroční vojenskou službu. S hodností podporučíka se vrací na svoje místo na prokuratuře. Zde sepisuje svůj životopis, z něhož vybíráme: "... veřejně politického života jsem se během mých studií účastnil jen sporadicky. Od přijetí na SVVŠ až do roku 1968 jsem byl členem ČSM a vykonával jsem v této organizaci funkce převážně v oblasti sportu či kultury. Zda jsem byl ve funkcích na vysoké škole si již nevzpomínám (ztráta paměti? pozn. red.). Ve snaze po aktivní společensko-politické realizaci jsem vstoupil v roce 1967 do Československé strany socialistické. Svoji činnost jsem v květnu 1968 u této strany ukončil. Události tohoto roku jsem podobně jako ostatní občané uvítal. Nepředpokládal jsem, že některé negativní projevy jsou tak závažného charakteru, že budou schopny ohrozit nebo zvrátit základní zásady, které jsou nezbytné pro správný vývoj socialistické společnosti. Konkrétně mám na mysli svobodu slova, pluralitu pol. stran, uvolnění stranické disciplíny v řadách KSČ atd." Osmadvacetiletý L.Brunner pokračuje ve svém životopise: "To, že zde existovaly skupiny lidí, které se nesmířily od února 1948 se změnou poměrů v ČSSR spolu s lidmi bez charakteru a kariéristy mi bylo jasné od počátku. Nepředpokládal jsem ale, že takoví lidé mohou mít na společenský vývoj rozhodující vliv. Zejména po dvacetileté, zcela jasné politické orientaci vývoje v ČSSR. Zásadní mojí chybou bylo, že jsem celé události roku 1968 vůbec neposuzoval z hlediska mezinárodně politického, přestože jsem základní teoretické vědomosti o existenci třídně a politicky rozděleného světa měl a mám. Emoce mi bránily v realistickém posuzování událostí. Tak tomu bylo i při posuzování vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu. Když po nástupu nového stranického vedení dr. G. Husáka byly postupně zveřejňovány neznámé informace o situaci v ČSSR roku 1968, uvědomil jsem si, že otázka vývoje socialismu v kterékoliv zemi soc. tábora není pouhou záležitostí té které země, ale v podmínkách rozděleného světa je to otázka celého seskupení soc. zemí. Že ohrožení socialismu v jedné zemi se bytostně dotýká všech ostatních. Že vychvaluje-li tě politický nepřítel, neznamená to, že neškodíš sobě. Že rady a upozornění politického druha nelze lehkomyslně házet za hlavu a zpochybňovat. Proto jsem pochopil smysl politické konsolidace poměrů v ČSSR a později přijal nezbytnost jejího provádění. Od mého otce jsem byl poučen o vedoucí síle naší společnosti, komunistické straně, která si i za cenu násilí nenechá toto vůdčí postavení nikdy vzít!"
Pan Ludvík Brunner si poučení vzal k srdci. Zapojil se do SČSP jako člen výboru, stal se členem komise rady ONV pro dokončení socializace vesnice a lektorem Socialistické akademie. Při výkonu své funkce specializovanéh prokurátora na úseku všeobecného dozoru důsledně plnil závěry XIV. dokonce i dalších sjezdů KSČ, zejména při prohlubování právního vědomí občanů a zajištění respektování právního řádu. Jeho vzestup po listopadu 1989, jako poměrně neznámého pracovníka justice, přesně zapadá do strategie postkomunistických sil. Čili, nenápadně obsadit důležité posty veřejného života.
Lze ještě k osobě pana gen. prokurátora Ludvíka Brunnera více dodat? Snad jen krátce z dopisu našeho čtenáře: " ... rodinu Brunnerů znám již z roku 1948, kdy otec pana prokurátora ublížil naší rodině a jeho syn používá podobné násilí jako on. Jeho pravé myšlení je stejné; komunistické." My můžeme dodat, že pan gen. prokurátor L.Brunner může nyní čekat od svých ochránců pouze pád, svoji úlohu pěšáka již splnil.
Ponz. redakce
Právní "cit" prokázal JUDr. L. Brunner při posuzování požadavků pana M. Marečka, kdy zavilou ignorací i vůči tehdy platnému právu, jímž se tak rád a často ohání, potvrdil svůj postoj zatvrzelého bolševika. ČNR, která posuzovala návrh na jeho odvolání z funkce gen. prokurátora ČR, se jako obvykle rozdělila podle politic-ké příslušnosti. Proti jeho odvolání hlasovali, jako jeden muž komunisté, HSD-SMS, OH a jasně se ukázalo "who is who" i v tzv. pravicových stranách - ODS: poslanci Cabal, Klimeš a několik dalších se zdrželo. Poslanec Chutný (KDS) hlasoval dokonce proti, zdržel se Josef Ježek (ODA). Zdrželi se i někteří poslanci za KDU a LDS, po-slanec Vaňák hlasoval proti odvolání...