--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka č.: 1112
Název: Agenti pod ochranou
Zdroj: NN Ročník........: 0002/012 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Řekla jsem něco nepatřičného. Něco, co je v dané chvíli a v dané společnosti považováno za faux pas. V takových situacích jsou lidé kolem šokováni a pohoršeni, což dají najevo, anebo, podle stupně vzdělání a celkové úrovně výchovy, přejdou poklesek takt- ním mlčením. V mém případě to bylo to druhé.

Na valné hromadě Syndikátu novinářů jsem přednesla tento příspěvek:

"Dámy a pánové, vážení kolegové. Chvílemi nevím, zda se vůbec píše rok 1992. Pan Syndik se tu div neomlouvá agentům StB z řad novinářů za to, že o nich už veřejnost ví. Namísto, abychom se styděli za to, že máme mezi sebou spolupracovníky bývalé zločinné organizace, posloucháme tady stížnosti na to, že to na nás prasklo. Aby se Syndikát vyhnul útokům, na které si nyní převážně ústy správní rady stěžuje, stačí uplatnit jednoduchý recept: nemít máslo na hlavě. Dámy a pánové, špína se nedá zakrýt hedvábným papírem, ani zamést pod koberec. Cítit je dál. A navíc - kdykoliv a kdokoliv může cíp koberce nadzdvihnout a problém se stává permanentním. Domnívám se, že správní radu jsme si zvolili k tomu, aby naše problémy řešila, nikoliv, aby je udržovala v chodu. Opakuji proto svůj návrh z minulé valné hromady. V odstavci o tom, kdo nemůže být členem Syndikátu, prosím doplnit řádek v tomto znění: ... ti, kdo nepředložili osvědčení FMV o tom, že nebyli spolupracovníky StB ve smyslu zákona 451/91 Sbírky. Žádám, aby toto bylo dáno do zápisu a aby se o tom hlasovalo."

Kompletní návrh usnesení, který byl čten o něco později, můj návrh diskrétně přešel. Po mém protestu a dotazu, jak to, že návrh, ač řádně podaný ústně i písemně, v usnesení chybí, jsem se dozvěděla překvapující novinu: PROTOŽE JE TO NEZÁKONNÉ! Byla to zjevná dezinformace. Nastala diskuse - též plná dezinformací, protože nelze věřit, že by někteří novináři byli tak málo informovaní, jak předváděli.

Syndik Rudolf Zeman o visačku kvality Syndikátu nestojí, jde mu o věc: "K čemu by to bylo, když by novináři nečlenové zůstali neprolustrovaní?"

Jiný kolega se domnívá, že každý estébák byl v kategorii agent: "Když FBIS dělala ten seznam, tak nás přece prolustrovala všechny. Tak proč lustrovat znova?"

Starší pán: "A kdo nám dá ty dvě stovky, co to stojí?" Kromě krčení ramen žádnou odpověď nedostal. Nikdo ze správní rady se ani nezmínil o tom, že by Syndikát mohl své členy z řad důchodců finančně podpořit.

Přestala jsem starým pánům rozumět v okamžiku, kdy, až na sporé výjimky, schválili, že Syndikát bude právně podporovat ty agenty, kteří se cítí být poškozeni. I důchodci platí členské příspěvky, i když nižší, a právní pomoc není nijak levná záležitost. Rozhodnutí, které nelze nazvat jinak, než jako skandální, doplňuje důrazný protest proti zveřejnění agentů a obžaloba FBIS a vlády ČR za porušení zákona. Opět jde o dezinformaci, neboť zákon neporušili, seznamy nezveřejnili a ani k tomu nedali souhlas někomu jinému.

Obavy ředitele FBIS Štefana Bačinského z dezinformací, které destabilizují společnost, Syndikát nesdílí. Naopak jeho výrok považuje za špinění dobrého jména své organizace a dokonce popírá, že by něco takového existovalo. Novináři, namísto, aby zahájili boj proti tomuto zlu, vyhlásili válku tomu, kdo na něj upozornil.

Je, velmi zdvořile řečeno, diskutabilní, zda je hlasování vůbec platné. Z celkového počtu 4 730 řádných členů se ho zúčastnilo pouze 300 (z toho pouze polovina píšících novinářů). Podle stanov, které v té chvíli platily, byla valná hromada schopná se usnášet až tehdy, je-li přítomna nejméně jedna třetina členů. I toto svým usnesením malá hrstka lidí změnila. Přijala nové stanovy, podle kterých je možné hlasovat při jakémkoliv počtu. Celé jednání dalo, aniž by to mělo v úmyslu, zapravdu i panu Bačinskému i mně. Novináři skutečně jsou (samozřejmě ne všichni) velkým nebezpečím pro stabilitu země a správní rada skutečně nechce problémy řešit, nýbrž je udržovat v chodu.

Jitka Studničná