--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka č.: 1113
Název: Nikdy více milice
Zdroj: NN Ročník........: 0002/012 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ještě dnes si mnoho lidí myslí, že Lidoví milicionáři byli pouze celkem neškodní, trochu směšní strejcové, pobíhající v pomuchlaných mundurech kdesi po dvoře, aby se, dejme tomu, ulili z práce. Ve skutečnosti to byla osobní armáda několika lidí na špičce KSČ, armáda se vším všudy, po zuby ozbrojená, vlastnící dokonce i - snad pro případ, že by se třídní nepřítel zmohl na letadlo - takové zbraně, jako jsou protiletadlové kulomety. Dokumenty, o nichž ministryně kontroly ČSFR Květoslava Kořínková tvrdila, že neexistují, na vlastní pěst objevil 13. května letošního roku ve Státním ústředním archívu poslanec Federálního shromáždění za ODS a člen branně bezpečnostního výboru Michal Malý. Velmi snadno by je na témže místě nalezla i paní ministryně, kdyby ovšem měla sebemenší zájem. Lajdáctví, neschopnost, nebo sabotáž věcí veřejných?

My nevíme, my jsme jenom ministři Na podzim roku 1990 interpeloval Michal Malý tehdejšího ministra obrany Vacka ve věci arzenálu, který v době od 1. do 16. prosince roku 1989 Lidové milice předaly armádě. Jak se z informace ministra obrany ukázalo, šlo o velmi značné množství zbraní a výstroje nejrůznějšího druhu. Pan poslanec ihned interpeloval paní ministryni Kořínkovou, aby prověřila a porovnala evidenci majetku LM s evidencí zbrojních závodů a armády, které milice zásobovaly.

Paní ministryně odpověděla, že ucelená evidence neexistuje, a proto takovou kontrolu nelze provést.

Milicím v předaném majetku chybělo 25 pistolí, přebývalo 33 malorážních pušek, přebývalo i 4,5 miliónu nábojů a 300 kg plastické trhaviny. Předaly tedy úhrnem víc, než de facto vlastnily.

Pan ministr Vacek věc odbyl ujištěním, že schodky vznikly nedůslednou evidencí LM. Leč Michalovi Malému toto vysvětlení nestačilo a požádal na podzim 1990 Generální prokuraturu ČSFR, aby se věcí zabývala.

Mlčeli a jen se dívali

Michal Malý neměl ani tušení, že na tyto schodky už 3. dubna 1990 upozornila pány ministry Sachera a Vacka a Generální prokuraturu sama paní ministryně a že informovala i Ladislava Lise, předsedu výboru, jehož je pan Malý členem.

Všichni si tyto informace nechali pro sebe a jen se dívali, jak Michal Malý opětovně žádá Generální prokuraturu, aby prošetřila evidenci LM a porovnala ji s evidencí zdrojů, od nichž zbraně pocházely. (Milice, jak zjistil, získávaly zbraně od zbrojařských závodů a bezúplatnými převody od armády buď přímo, nebo prostřednictvím ÚV KSČ, který je přes krajské výbory KSČ rozděloval krajským štábům LM). Kromě toho žádal, aby byl z těchto důvodů zkontrolován i archiv ÚV KSČ. Nikdy k tomu však nedošlo.

Po více než roce: kde nic, tu nic Pan poslanec po nekonečné řadě měsíců, kdy se nic nedělo, interpeloval paní ministryni znovu, ale nic nového, co by nevěděl, se nedozvěděl. Přesný počet příslušníků LM je nezjistitelný, protože žádný doklad není a nemá ho ani Státní ústřední archiv. Jednu překvapující novinku se přece jen pan poslanec dozvěděl: předseda výboru Lis je už dávno o krocích paní ministryně informován.

Michal Malý pátral dál, až se dostal do Státního ústředního archivu, kde nepovšimnuto leželo mnoho zajímavého písemného materiálu právě o Lidových milicích. Některé byly zcela nedávného data a nesly podpisy Karla Urbánka nebo Milouše Jakeše, jiné pocházely až z roku 1945. Jsou tu doklady prvních pokusů o legalizaci LM zákonem v roce 1948 i posledních z roku 1986. Žádný z nich však nebyl realizován. Nalezly se velmi konkrétní doklady o trestné činnosti příslušníků LM, o činnosti milic z roku 1956, kdy probíhala revoluce v Maďarsku, doklady o činnosti této ilegální organizace v letech 1968-1969, dokumenty o počtech jejích příslušníků i důkazy, že LM budovaly svoje vlastní vnitřní obranné zpravodajství. Síť agentů, která měla být tvořena z nejkovanějších soudruhů, měla donášet na méně kované soudruhy. (To podnítila Michala Malého, zastánce plošného zveřejnění konfidentů StB k úvaze, zda by nebylo vhodné rozšířit seznam i o členy Lidových milicí).

Co bylo v balíku

V době, kdy Ladislav Adamec po 17. listopadu 1989 najmenoval novou vládu, která trvala velice krátce, pokouší se generální tajemník ÚV KSČ Karel Urbánek narychlo zlegalizovat Lidové milice tím, že je 30. listopadu 1989 navrhuje převést pod FMV a zastřešit Radou obrany státu. Svůj návrh předkládá předsednictvu ÚV KSČ a text nese záhlaví: "Poslání a řízení Lidových milicí v nových podmínkách."

K 1. červenci 1989 je evidováno v ČSSR 84 821 příslušníků LM včetně záloh. Bez záloh je jejich počet 81 800, z toho v Čechách a na Moravě 63 200 a na Slovensku 18 600. V Praze samotné 7 192, v Bratislavě 1 946.

V roce 1988 k 1. lednu bylo v LM 86 494 lidí včetně záloh. V seznamu zbraní předaných armádě po 17. listopadu jsou, kromě celé řady dalších položek, tyto zbraně: 20 067 pistolí, 71 054 samopalů, 130 protileteckých kulometů, 149 bezzákluzových kanónů, 7 589 náloží trinitrotoluenu, 13 328,4 kg plastické trhaviny. Z dokladu nesoucího datum 23. 8. 1968 vyplývá, že Milouš Jakeš navrhuje předsednictvu ÚV KSČ zkvalitnit výkony LM tím, že se budou cvičit v naskakování a seskakování z ozbrojených transportérů a ve střelbě ze samopalů a kulometů z těchto vozidel.

O trestné činnosti příslušníků LM hovoří výmluvně doklad z 28. května 1961, popisující událost, která se stala na fotbalovém stadionu v Královském Chlmci. Během fotbalového utkání došlo mezi fanoušky z řad běžných občanů a příslušníků LM k výměně názorů. Jeden z milicionářů (LM v té době prováděly nedaleko ostré školní střelby) vydal čtyřem ostatním z auta samopaly, kterými pak svorně s výkřikem "pozor, střílíme!" namířili na diváky. Jeden duchapřítomný divák přiskočil k autu se zbraněmi, vzal jeden ze samopalů a s jeho pomocí milicionáře odzbrojil. KV KSČ tento incident vyřešil pouze tak, že jednotku rozpustil.

Dokument z roku 1950 říká, že vytvoření agenturní sítě vnitřního obranného zpravodajství milic velmi podporoval poslanec Pavel, který se později dvakrát stal ministrem vnitra. Dopisem, adresovaným Ústřednímu sekretariátu KSČ, kdosi s nečitelným podpisem informuje, že vnitřní obranné zpravodajství, které má být východiskem pro vybudování vlastní informační sítě, se už buduje všude.

Šlo o zpravodajskou síť, která měla obsáhnout dokonale všechny úseky národního hospodářství a veřejného života vůbec. Jejím úkolem bylo odhalovat záškodníky, třídní nepřítele (po gramatické stránce jsou mnohé doklady velmi ubohé), kteří chtějí mařit budovatelské úsilí pracujícího lidu. Pod tímto textem je podepsán Bělohorský, nejvyšší pohlavár LM.

Ze 7. září roku 1950 pochází další z dokladů o vnitřním obranném zpravodajství VOZ (nezaměňovat s vojenským!), které mělo za úkol zjišťovat:

1. Jaké mentality (?) bylo obyvatelstvo během okupace 2. Jaké jsou na okrese hospodářské a průmyslové závody a bytové podmínky

3. Zda jsou na okrese různé akce, sabotáže, výsadky či letákové akce

4. Mít na zřeteli velkostatkáře, vesnické boháče, bývalé továrníky, soukromé podnikatele a všechny osoby postižené národní očistou, tj. ty, kteří se staví k dnešnímu zřízení nepřátelsky. 5. Složka VOZ na venkově: sledovat osev, odevzdávání hospodářských produktů, sektor živočišné výroby, sklizeň, skryté pracovní rezervy, styk obyvatel, neznámé a nespolehlivé osoby. V průmyslovém kraji: odhalovat sabotáže ve výrobě, sledovat nákup a prodej zboží, krádeže, plnění pětiletky, úzkoprofilové zboží, černé mzdy, soukromé podnikatele.

6. Ve městech sledovat měšťáckou buržoazii, živnostníky, distribuci zboží, činnost spolků a kongregací, zdroje, ohniska a iniciativy šeptané propagandy, činnost osob poslouchajících zahraniční rozhlasové stanice, kázání v kostelích (a církev vůbec), armádu spásy a jiné spolky a ústavy.

Značná nespokojenost s vývojem v Maďarsku v řadách LM vyplývá z dalšího papíru z roku 1956, v němž milicionáři požadují od maďarské strany důraznější a tím i krvavější opatření.

Hovoří nálezce Michal Malý

"Za nejzávažnější z těchto materiálů považuji doklady o budování sítě agentů a hned po nich dokumenty o úsilí Karla Urbánka o převedení LM pod FMV a Radu obrany státu. A ještě jeden doklad bych uvedl jako velmi důležitý - text o zvýšeném úsilí LM v roce 1986, o dozbrojení a modernizaci výzbroje LM, která měla být použita proti demokratickým silám země.

Se vším, co jsem zjistil, jsem 19. května seznámil prvního náměstka federálního ministra vnitra Jana Rumla, ředitele FBIS Štefana Bačinského a generálního prokurátora ČSFR JUDr. Lauka. Fotokopie těchto materiálů jsem předal i prokurátorovi GP JUDr. Nechanickému.

Generálnímu prokurátorovi JUDr. Laukovi jsem navrhl - vzhledem k nedostatečnému zajištění archivu - jeho strahu a upozornil jsem ho na to, že nejzávažnější doklady v SÚA chybí. Mám za to, že v době, kdy FMV oficiálně řídil triumvirát Čalfa-Komárek-Čarnogurský, zmizely, kromě jiného, veškeré materiály týkající se 13. oddělení ÚV KSČ, což je trestuhodné."

Poučení

Vybrakované archivy, hromadné ztráty paměti. Komunisté obklopení svými dětmi StB a LM nikdy nepřestali považovat naši zem za svůj majetek, se kterým dál nakládají, jak je jim libo. Vším, co dělají, dávají nám všem najevo, že nás nikdy nebudou považovat za své partnery, i když to říkají. Kdyby tomu tak skutečně bylo, vydali by archivy, zřekli by se své minulosti v nich obsažené a pak by se ucházeli o přijetí mezi slušnou společnost. Nic z toho se nestalo. A tak jde, mezi politickými stranami, do voleb i skupina organizovaného zločinu.

Jedna malá poznámka závěrem

Poslanec Michal Malý, nedočkav se ničeho, co bylo povinností ministra obrany, šel, a bez nároku na honorář, chopil se jeho práce sám. Myslím, že by oběma prospělo, kdyby si po volbách vyměnili role.

Jitka Studničná