--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cibulka Petr č.: 1133
Název: Projev Petra Cibulky na sjezdu Charty 77 dne 2.5. 1992 v Praze
Zdroj: NN Ročník........: 0002/016 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 02.05.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dobrý den, jmenuji se Petr Cibulka a protože svůj projev považuji za zásadní, budu mluvit déle než tři minuty.

Na druhý sjezd Charty 77 v Pakulu jsem se nedostal, protože StB, která byla sjednána na ochranu tohoto sjezdu, mě během tohoto sjezdu nepustila dovnitř. Proto si myslím, že mám jeden příspěvek k dobru.

Tedy za prvé: Charta nesplnila své poslání ani před 17. listopadem, ani teď po něm. Zatímco před sedmnáctým míra selhání Charty odpovídala míře selhání celé společnosti, po sedmnáctém si Charta může stěžovat jen sama na sebe. Na nás záleží, co s Chartou dokážeme udělat.

Za druhé: Základní omyl v chápání smyslu další existence Charty je následující. Tím, že z prostředí Charty přešla do mocenských struktur ta část disentu, která byla pro KSČ přijatelná, Charta se začala stylizovat do role vítězů a vládní většiny. To zcela zlikvidovalo její kritický potenciál, díky kterému bylo její působení v minulosti ve společnosti tak pozitivní a přeměnila se ve stádo kejvalů souhlasící se vším, co komunisté a chartovní establishment provede.

Za třetí: Pokud má mít existence Charty smysl, je třeba ji přeměnit z provládní klaky na nástroj obrany těch, kteří jsou opět, nebo lépe řečeno, stále ještě utlačováni nomenklaturními zbohatlíky a s nimi spojenou novou elitou. Pokud Charta v sobě nenajde sílu přestoupit z pohodlného vládního rychlíku do opoziční lokálky, nebude jí škoda, když ji rozpustíme. Přesto se domnívám, že Charta tuto sílu v sobě najde a my dokážeme Chartu přeměnit v nástroj obrany těch, kteří si to zasluhují.

Za čtvrté: K tomuto strategickému manévru však Charta musí být připravena vybrat do svého čela lidi, kteří jsou něčeho tak velkého schopni. Když ženy, tak takové, jako jsou paní Alena Hromádková nebo Eva Vidlářová z Brna, když by to měl být chlap a ne onuce, tak někdo formátu Johna Boka nebo Antonína Bělohoubka. V opačném případě budeme svědky dalších ostudných selhání Charty. Mám na mysli naprosto konkrétní politické a morální debakly. Pro osvěžení paměti zde alespoň některé z mnoha připomenu.

Za prvé: Oficiální propaganda dnes tvrdí, že komunistické zločiny jsou promlčeny, protože promlčecí doba se počítá od 25. února 1948. Je to sprostá lež, protože promlčecí lhůty lze počítat až ode dne zrušení ústavního článku o vedoucí úloze KSČ. A Charta k takové lži mlčí, jakoby ani jeden člověk nebyl v uplynulých 42 letech postižen.

Za druhé: V těch letech bylo vyneseno 270 000 rozsudků, které dnes komunističtí soudci se skřípotem zubů rehabilitují. Přestože bylo v Československu vyneseno 270 000 nespravedlivých rozsudků, nikdo za ně nenese zodpovědnost. Ani jeden soudce, prokurátor, estébák, bachař nebo udavač nebyl za své zločiny volán k odpovědnosti. Charta k tomu mlčí. A Václav Havel taky.

Za třetí: Je to ještě mnohem horší. Všichni soudci a prokurátoři, kteří mě poslali pětkrát do vězení, zůstávají díky paní Burešové, Richterovi, Rychetskému, Novákovi a jim podobným ve funkcích a soudí dál. Všichni do jednoho. Také k tomu Charta mlčí. Za čtvrté: Podal jsem trestní oznámení na všechny estébáky, soud- ce, prokurátory, bachaře a konfidenty, kteří mě ve vězení mlátili jako zvíře, ale dnešní sametová demokratická prokuratura tyhle zločince ubránila před spravedlností. Informoval jsem o tom VONS, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a prostřednictvím 60 000 výtisků našich Necenzurovaných novin (číslo 4/91) i veřejnost. I k tomu Charta mlčí a zde přítomný Václav Malý, člen VONS, rov- něž.

Za páté: Byl přijat zákon o soudních rehabilitacích. Já říkám, že je to zákon o almužnách. Je to další podvod. Vězněným je jako odškodné proplácena pouze ušlá mzda! Za léta v komunistických věznicích v nelidských podmínkách nám tedy náleží jen ušlá mzda!!! A tu dostaneme do deseti let, nebudeme-li díky inflaci ještě něco doplácet. Přitom průměrný věk členů KPVČ je 77 let. Vůči nim je to zvlášť nestoudné. Naši lháři prohlašují, že pro oběti komunismu peníze nejsou. To jim ovšem nebrání dávat propuštěným estébákům odškodné až 150 000 Kčs! A k tomu Charta mlčí. Přitom nezapomeňte, že převážná většina estébáků slouží dále. Například v Jihomoravském kraji, kde prověrky StB řídil signatář Charty 77 Jiří Müller, dokonce slouží dál 75 % estébáků! To je statisticky prokázáno. Otázka je, pro koho nakonec Jiří Müller pracoval.

Na stejné úrovni je celá řada zákonů. Ta řada je velmi, velmi dlouhá. I k tomu Charta mlčí.

Za šesté: Charta se nedokázala celou svou vahou postavit ani za debolševizaci společnosti, nezajímá ji to. Komunisty je třeba volat k zodpovědnosti ne proto, že porušovali svoje vlastní zákony, ale proto, že je dodržovali. V opačném případě bychom zaručili předem beztrestnost všem zločincům, kteří uchopí moc v budoucnosti a vnutí společnosti vlastní zločinné zákony. Ty jim pak po jejich svržení zaručí beztrestnost. Tento zrůdný výklad právního státu, tohle svinstvo, je třeba odmítnout. Ani toho však Charta není schopna. Lépe řečeno, nejsou toho schopni svatoušci v jejím vedení. Abych to nezdržoval, i když o selhání chartovního establishmentu bych zde mohl mluvit hodiny.

Poslední debakl demokracie proběhl před našima očima před několika dny. Byl přijat zákon o privatizačních fondech. Náš sametový parlament odmítl na zakladatele privatizačních fondů uplatnit lustrační zákon. Vzhledem k tomu, že 75 % těchto fondů je pod kontrolou StB a zbytek, tj. 25 % je pod kontrolou obyčejné komunistické nomenklatury, a vzhledem k tomu, že většina účastníků kupónové privatizace dala svoje kupóny právě těmto privatizačním fondům, dnešní sametoví držitelé moci převedli tímto zákonem Československo do rukou zločinců. I k tomu Charta mlčí.

A ještě k Vaškovi Malému, který se tak usilovně snažil toto shromáždění manipulovat a potlačit kritické hlasy. Za poslední rok a půl jsem ho nikdy neslyšel veřejně protestovat proti čemukoliv z toho, o čem jsem teď tady mluvil.

Zcela na závěr: Koncentrace agentů StB v řadách Charty je nadprůměrně vysoká. Mluví se o 40 % celostátně a 60 % v Praze. Pokud chce Charta aspirovat na důvěryhodnost, musí pověřit své mluvčí provedením lustrací všech signatářů a plošným zveřejněním agentů StB v našich řadách. Pokud zde přítomní neagenti StB tento základní požadavek nedokáží prosadit, pak odmítám dál setrvávat ve společnosti konfidentů a svůj podpis Charty odvolávám. Petr Cibulka