--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kos Jan č.: 1123
Název: Sebevražda? Ano, sebevražda
Zdroj: NN Ročník........: 0002/016 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Když na prahu první světové války spáchal sebevraždu zpravodajský důstojník rakousko-uherské armády Alfréd Redl, zavedl tak pozoruhodnou tradici, která se v Čechách čas od času oživuje s podivuhodnou intenzitou. Ponechme stranou padesátá léta a připomeňme si jen, kolik sebevražd zpravodajských i policejních důstojníků bylo spácháno v pohnutém období konce šedesátých let. Byly to zejména citlivější duše mezi někdejšími vyšetřovateli z padesátých let, které nevydržely psychický teror sdělovacích prostředků nestydatě kydajících špínu na jejich minulost a podlehly štvanicím.

Jen pár zlolajných jazyků, jako byl např. uprchlý špion Frolík, se snažilo za těmito navýsost nešťastnými událostmi vidět něco jiného. K smíchu je jeho "svědectví" o tom, že tehdy KGB na našem území likvidovala nepohodlné svědky a lidi s dvojí totožností. Vždyť přece všechny případy vyšetřovala naše neúplatná SNB a vždy se jí podařilo nezvratně prokázat, že jde o sebevraždu... Další velká vlna páchání sebevražd propukla u nás mezi pracovníky zpravodajských a bezpečnostních složek nedlouho po listopadu 1989. Tentokrát to bylo Občanské fórum, které proti těmto útlocitným povahám pořádalo své dobře známé sametové štvanice, takže nejeden z nich se - jak se dočítáme z takřka stereotypních listů na rozloučenou - raději rozhodl skoncovat se životem. Soudruhu Kapkovi přitom dokonce jednu chvíli asistoval i pan prezident... Naproti tomu plukovník Bednář, korunní svědek událostí 17. listopadu 1989 na Národní třídě, zemřel sám a disciplinovaně. Zastřelil se pistolí, kterou neměl, v místnosti, ve které nebyl.

Pravda, ne všem určeným se podařilo ukázněně spáchat sebevraždu, a tak se přelom let 1989-90 vyznačoval i zvýšeným výskytem nešťastných náhod. Vzpomeňme i na ty nešťastníky, kteří nezvládli jízdu na eskalátoru a v nočním opuštěném metru si zlomili vaz! Kapitán Šebesta nepatřil k této staré gardě. A přece i jemu bylo umožněno skončit velice podobným způsobem. Do někdejšího Úřadu na ochranu ústavy ho v roce 1990 přivedl John Bok. Instituce pak několikrát změnila název a Bok z ní musel odejít. Šebesta zůstal, byť se mu nelíbilo mnohé z toho, co viděl a co se dovídal. V pondělí 25. května 1992 byl nalezen mrtev pod okny policejní budovy v Majakovského ulici v Praze 6. Vypadl z pátého patra a byl na místě mrtev. Sebevražda? Ano, sebevražda...

Člověka marně napadá, že kapitán Žák udělal vskutku dobře, když se všemi svými znalostmi a vědomostmi zmizel kdesi ve švýcarském exilu. Možná i on patří k těm slabým povahám a pokud by zůstal doma, i on by možná podlehl pokušení a spáchal sebevraždu. Jan Kos