--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Durdil Miroslav č.: 1152
Název: Karačaganak - stále ve stejných kolejích
Zdroj: NN Ročník........: 0002/016 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Malá vesnice nedaleko uralského města AKSAJ je známa jako naleziště bohatého ložiska zemního plynu, jehož vydatnost údajně přesahuje 500 mld.m3. Dle dohody mezi vládami ČSSR a SSSR z roku 1984 se naše podniky staly realizátory výstavby akce, nazvané Uralský plynárenský kombinát - KARAČAGANAK.

Již samotné přijímání pracovníků na tuto stavbu a nakonec i podobné v SSSR, nebylo zdaleka jednoduché. Občan naší vlasti, pokud nebyl členem té jediné správné strany (KSČ), musel absolvovat kromě vypsání rozsáhlého dotazníku i zpravidla roční "prověřovací" dobu. Po sepsání pracovní smlouvy byl poslán na stavby v ČSSR, pochopitelně takové, kde si mnoho peněz nevydělal a které byly normálně spíše za trest. V duchu doby byl pod přísným kádrovým dohledem, a když splnil úspěšně náročné "testování", byl pracovník konečně vyslán na stavbu do SSSR, na kterou se sám před rokem přihlásil.

Byly mu předány instrukce o místě výstavby komplexu, které samy o sobě jsou typické pro myšlení vysílajících pracovníků. Jednou z pasáží brožury je i titul "Z historie Uralské oblasti": Centrem oblasti se Uralsk (největší město v širém okolí) stal až v roce 1868, kdy se stal významným střediskem dělnického hnutí. V listopadu 1917 je zde založena bolševická strana a v lednu příštího roku přešla moc do rukou sovětu.....

(vskutku nádherné přiblížení místa pracoviště, že). Hlavní rozhodující místa na ředitelstvích, i samotných pracovištích, zaujímali i stále ještě na těchto postech působí soudruzi, kteří roční "test" absolvovat pochopitelně nemuseli. Jedním z nich je RSDr. Václav Rohlík (před listopadem 89 zdejší kádrovák), nyní vedoucí provozního úseku. Tento soudruh, pardon, pan (jak se nyní na veřejnosti rádi oslovují, zatímco v intimním šeru kanceláří oslovení soudruhu používají stále) odmítl dle něj z "profesních důvodů" návrat domů a jako nepostradatelná osoba převzal výše zmiňovanou funkci. V rámci hesla "proč by nemohl být z komunisty dobrý kapitalista" převzal i vedení místní restaurace. Sehnal si místní děvočky pro zpestření klientelů a prostřednictvím mateřského podniku Průmyslové stavby-Evia i vybavení (stoly, židle apod.). Sám krom jiného vyváží z areálu stavby lednice, různý spotřební materiál, vše pak prodává místnímu obyvatelstvu. Mezi spolupracovníky není pro svoji činnost oblíben (úmyslně použit tento výraz, vždyť se jedná o kádrováka, pozn.red.).

Společně s bývalým zástupcem vedení s. Holečkem provádí "bezpečnostní" prohlídky skříněk zaměstnanců bez jejich osobní účasti!! Ve svém namyšleném komunistickém jednání úplně ignorují skutečnost, že jsou na stavbě, nikoliv v nějakém gulagu. Dále neoprávněně sbírají pasy s přitroublými zdůvodněními: Můžete se ve vesnici nakaziti (neřeknou však, čím) a největší posměch sklidil jejich výrok o nebezpečí z tarantulí mimo areál stavby. (Pavouk - inteligent, uvnitř areálu neuškodí...).

Prostě, kdejaký nesmysl se jim hodí k omezování pohybu pracovníků.

Již toto svědčí o inteligenci "lidí", kterým byl svěřen úkol reprezentovat v zahraničí, a to stejné těch, kteří je pověřili. Tato věta však platí ve světě pouze v normálních státech, ne v zemi, kde vedoucí lež byla po dlouhá léta postavena na piedestal. Možnosti zaměstnanců ohledně pobytu mimo areál tak byly i jsou minimální. Ani spojení s domovem není v pořádku. Pouze jednou za 14 dní přijde pošta s dopisy rodinných příslušníků, když možnost telefonního spojení je blokována s. Rohlíkem. Z vlasti jsou zasílány pouze nahrané videokazety, převážně s programem OK 3, dále vybrané zpravodajství z Deníku F 1, zatímco denní tisk k dispozici vůbec není. Informace o dění v ČSFR jsou zcela mizivé. Naši pracovníci to zkrátka nemají v Karačagaraku lehké. Vykradené přepravky s jídlem se zde již berou jako součást pobytu v oblasti, která potravinami neoplývá a jen tak brzy oplývat nebude. Mor komunismu působí v této sféře nejcitelněji. Přes tyto krádeže byla strážní služba nařízením s. Rohlíka ještě více zredukována! Hned začaly neúměrně stoupat krádeže u automobilů, ukradeny byly např. rádiostanice, vícekrát byly vyloupeny sklady s materiálem (že by soudružská výpomoc!).

Na otázky pracovníků, jak bude postupováno v těchto případech, zněla odpověď: vše je předáno čs. prokuratuře. Tato se však o podklady jí prodloužené dále nezajímá! Nelze se však divit, uvědomíme-li si, kdo vede naši prokuraturu. V jejím čele ministr spravedlnosti Leon Richter (nyní odstupující) spolu s generálním prokurátorem JUDr. Ivanem Gasparovičem. Tito pánové jistě nemají zájem o objasnění případů, spáchaných jim tak blízkými sovětskými občany.

Vážení čtenáři, jen stručně jsme vás seznámili s problémy na této stavbě. V současné době se "mafie" s. Rohlíka, Holečka i dalších v článku nejmenovaných (s. Háje, Morkus, Hanák, Hruboňová) bez jakéhokoliv ohledu na zájmy druhých zabydluje ve svých pozicích. Napište nám své zkušenosti nebo vašich známých, z podobných staveb nejen těch zahraničních, nýbrž i tuzemských.

Zpracoval: M. Durdil, prosinec 1991