--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 1169
Název: Přišel jsem mezi Čechy a Slováky vnést meč
Zdroj: NN Ročník........: 0002/017 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 24.03.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
(iar) Když jedou dva na koni,
pouze jeden může sedět první
(V. Shakespeare)
Předseda SNR František Mikloško se 24. 3. 92 vyjádřil na plénu SNR k působení Vladimíra Mečiara: "Kdo mečem bojuje, mečem zhyne. Jak V. Mečiar začal, tak dnes skončil. Bude-li třeba, předložím důkazy o tom, jak Vladimír Mečiar manipuloval se seznamy spolupracovníků StB." Proto nemá V. Mečiar rád lustrace a považuje je v odpovědi českému novináři za českou záležitost? 24. 3. t.r. pak bývalý federální ministr vnitra, poslanec FS Richard Sacher hájil předsedu HZDS: "Pro mne je záhadou, že V. Mečiar byl označen za kandidáta tajné spolupráce, ale nebyl veden v registru svazků. Kdyby tomu tak bylo, byl by přečten v FS lustrační komisí jako pozitivně lustrovaný poslanec". V této souvislosti ještě doplnil, že nejvýkonnější agenti StB nebyli vůbec evidováni. R. Sacher pak potvrdil existenci tzv. "Z" fondu, který osobně v r. 1990 založil. Podle předsedy branně bezpečnostního výboru SNR Františka Javorského v rozhovoru pro denník Slovenský východ se v něm nacházely dvě registrační karty, z nichž jedna dokazuje, že na StB v Trenčíně byl založen svazek na V. Mečiara. Podle informací blízkých ministerstvu vnitra, parlamentní vyšetřovací komise v rámci lustrací se "Z" fondem pracovala. Tentýž zdroj uvedl, že zvláštní karty vytáhl R. Sacher ze statistického evidenčního střediska do "Z" fondu proto, aby vládní činitelé a někteří poslanci nemohli být lustrováni a nevznikaly tak politické aféry. Tak tímto "humánním"postupem"dobrák" Sacher ochránil buldoka, který urychlí rozdělení federace mezi německou a východoevropskou zájmovou sféru. Splnili tak agenti KGB svůj úkol na jedničku?
K tragikomičnosti situace přidala na pikantnosti i návštěva prezidenta Václava Havla v Bratislavě, který tu údajně celý týden pracoval. Doufám jen, že po celé noci svítila světla na Prešpurském hradě, aby Slovákům v podhradí sdělovala, jak je neúnavný.
V důsledku to však byl jen zoufalý tah, který měl stabilizovat rozbouřenou politickou hladinu před schůzí SNR.
Předseda Strany národního sjednocení Slováků, jako by ho znervozňovala přítomnost čehúnského grófa v staroslavném Požónu, se rozřečnil o tom, že je nutné se vyhnout tomu, aby SNR přestala být eldorádem umělců, kteří před kamerami baví hladový slovenský národ, ale že musí být v ní rolníci, dělníci (menší pauza - asi chtěl říci: a pracující inteligence), technici a skuteční podnikatelé.
Inu komplex, že se nestal umělcem, ale politikem, může někoho pronásledovat celý život.
30. 3. 92 Vladimír Mečiar tvrdí, že 97 % všech obvinění zprávy branně bezpečnostního výboru SNR je nepravdivých a vymyšlených a sleduje cíl zdiskreditovat ho jako politického protivníka. - Všimněme si, ta přesná znalost procent! A další signalizace: Jsem pronásledovaný! Nedejte ma bratia Slováci! Jak nádherný populistický smeč rozzařující oči zamindrákovaného národa. Předseda HZDS považuje lustrace za akt politicky nesprávný a neetický. Lustrační zákon podle jeho názoru odporuje právním normám Listiny základních práv a svobod. Pokud by měla být přijata skutečně mezinárodně uznávaná ústava Slovenské republiky, bude ho třeba nejdříve zrušit, dodal V. Mečiar.
V příštím odbobí zápas s nacionálními a levicovými stranami na Slovensku, nebude ani tak zápas o federaci jako spíše zápas o demokracii. Komu to dosud nedošlo a bude podporovat federaci za každou cenu, bude podporovat nacionálně levicovou korupci na Slovensku pod vedením Mečiarmafie, která po způsobu balkánského banditismu bude svoji vlastní neschopnost v řízení země na zlodějské Čechůny a bude se pokoušet České země, hlavně na mezinárodním poli, vydírat. Pravice představovaná nyní hlavně ODS, je jistou nadějí, pokud se ovšem Václav Klaus vyhne i v budoucnu ústupkům nyní již národněsocialistickému Slovensku. Přístup vidící v prosperitě uklidnění společnosti, nesdílím. Volil jsem KAN, nikoliv ODS proto, že na první místo stavím debolševizaci a mám zato, že neočištěná společnost je zhovadilá společnost, byť by se v ní lidé měli jako prasata v žitě. Proto nelituji ani svých propadlých hlasů, protože ODS bych volil pouze z malého českého rozumu a nikoliv z přesvědčení. Neštěstí je, že se nedostal do parlamentu KAN, ale Sládkovi republikáni. Populistické výroky a chování jejího vůdce postrádají totiž onoho mravního fundamentu, který měl k dispozici KAN. Pokud budou v parlamentu dělat republikáni funkci "hlídacího psa", kterou pohrdlivě někteří příliš horliví klausovci připisovali KANu, může si pravice zachovat své nekompromisní ostří a zčásti napravit, co zbabrala klika pseudohumanistů bez schopnosti sebereflexe na čele s V. Havlem a dalšími lidmi z OH. Nezapadá nynější levice do kalkulací KGB, jak restaurovat u nás socialismus tentokrát demokratickou a parlamentní cestou? Osobně se však domnívám, že strana Sládkova si nebude schopna udržet ani tento kurz. Její populismus není víc než jakousi odrůdou českého fašismu, toho, co tlí v hospodských žvástech a snění pavlačových drben všemožných odstínů. Populismus obracející se k zaostalejším vrstvám obyvatelstva je základem jak pro fašismus, tak komunismus, záleží jen na nasměrování líbivých slov obratných manipulátorů. Proto i strana Sládkova je pravicová pouze slovy, kterými sama sebe za pravicovou označuje. Ve skutečnosti je extrémně levicová. Obracím se nyní na ty republikány, kteří žízní po spravedlnosti, a proto podlehli vůdcovskému kouzlu svého šéfa, protože se jim ve vleku vlastní slabosti a bezvýraznosti Sládek jeví jako jediný problémy řešit. Všímejte si jeho líbivé propagace, tolik připomínající agitky K. Gottwalda mezi dělníky a venkovany. Strategie neomylného silného vůdce, který nepřipouští kritiku vlastní osoby a přitom řekne vše, co jemu oddaní chtějí slyšet. Všimněte si, je tu něco, co má Sládek s Mečiarem společného. Naštěstí pro nás není politická scéna v Čechách zdaleka tak iracionální jako na Slovensku.
Zatím Sládek obsadil lénum KPV, AA, KANu, kteří svojí snahou o debolševizaci společnosti, měli rozhodně daleko víc co říci podstatného, kdyby nechyběla rozhodnost spolu s nutnou vůlí a pracovitostí. K mimostranickým vlivům pak samozřejmě přispěla i značná česká pragmatičnost, která když zavětřila ohrožení demokracie a nestabilitu současného soustátí, se raději rozhodla pro bezpečnou pozici Václava Klause.
Ale vraťme se k Slovensku. Díky nárustu pravicových sil v Českých zemích východoevropskému vlku sklaply zuby. Ale na jak dlouho? Možná, že se nyní v budoucnu počítá už i s pučem.
Neměli bychom opustit demokraty na Slovensku, ale měli bychom odmítnout snášet osud Slovenska. K tomu, aby co nejříve Slováci poznali, kdo Mečiar a ostatní nacionalisté a levičáci jsou, je nutné stejně jako v milostném vztahu, který šťastně nevyšel, se rozejít. Volby, které právě proběhly, byly vlastně již jakýmsi referendem, které rozhodlo o orientaci obou států. Zcela jasně totiž ukázaly, že můžeme spolu sousedit, nemůžeme však společně žít.