--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich č.: 1172
Název: Senatus populusque bohemus
Zdroj: NN Ročník........: 0002/017 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Bedřich Karel Je po volbách a vítězné fanfáry pragmatické pravice zazněly poněkud falešně. Převaha pravicového bloku v ČNR tvořeného ODS-KDS, ODA a KDU-ČSL není zdaleka tak výrazná, jak se to ve sdělovacích prostředcích obvykle prezentuje: poměr mandátů 105 ku 95 ve prospěch konzervativců zaručuje spíše křehkou rovnováhu mezi oběma politickými protipóly. Lze rovněž očekávat brzké sjednocení neobolševické levice představované zarudlou ČSSD(b) přítele Horáka, kouzelným slepencem LSU a moravským nacionálněsocialistickým HSD-SMS s autentickými komunisty sdruženými ve Svobodově Levém bloku. Do rudozelené fronty můžeme směle zahrnout i Sládkovy republikány, přičemž permanentní oportunismus modrookého vůdce zaručí dokonalé splynutí s ostatními socialistickými fosiliemi - shovívavé a vstřícné úsměvy komunistického režiséra při tv besedě leccos naznačily. V českém parlamentu tedy pravice nemá příliš silnou pozici a každý úspěch bude tvrdě dobývat, mnoho bude záviset na shodě a jednotném postupu vlastních poslanců i ostatních pravicových subjektů.
Dům, ve kterém už nikdo nechce bydlet Ve slovenské části sněmoven drtivě zvítězila neokomunistická levice a s konečnou platností pohřbila dva roky českými federálními fundamentalisty pěstovaný mýtus o mlčící většině, která rozhodne o zachování podivného soustátí Čechů a Slováků. Definitivně se potvrdil názor, který veřejně hlásala pouze Koruna česká a víceméně i ODA, totiž, že zbývá jenom rozpad státu v zájmu zachování demokracie alespoň v Čechách a na Moravě. Poněkud opožděně českým pravicovým politikům došlo, že hrozí nebezpečí z prodlení. Postoj V. Klause je třeba ocenit, avšak obavy vzbuzuje jeho prohlášení, že "ODS je pro rozumnou federaci": z podobného termínu lze vycítit pokus o další sebevražedný kompromis se slovenskými nacionálními socialisty, který by ohrozil demokracii v českých zemích. Emancipační snahy Slovenska nelze už dále popírat a prostředky, jaké si Slováci zvolili, jsou takové, jaké jsou. Jedno je snad už občanům soustátí jasné - sedmdesátileté soužití obou národů se neosvědčilo a nezbývá, než se v klidu rozejít ...
Víme, co chceme?
Mnoho se mluví o tom, že si voliči vybrali směr, kterým se chtějí ubírat, jenž je však ovlivněn desetiletími komunistické nadvlády a setrvačností režimních návyků. Je to pravda pouze zčásti. Lidé obývající historické země a ještě více občané Slovenska, vždy inklinovali k levici. Dokazuje to i politické spektrum v předválečném Československu, kdy zde chyběla silná tradicionalisticky orientovaná pravice a v pravém smyslu jí nebyla ani agrární strana, ostatní strany byly zřetelně posunuty doleva.
Přes výhrady k postojům prezentovaným v týdeníku Respekt, musím dát zapravdu šéfredaktorovi I. Lamperovi, který řekl, že od společnosti, jež po čtyřicet let snášela komunismus nejsnadněji ze všech zemí východního bloku, se nedalo čekat nic jiného. Připojuji kacířskou myšlenku, která se mi neustále vrací, že listopadový převrat přišel příliš brzy - lidé byli "přesyceni" reálným socialismem zaručujícím bezpracné životní minimum: vytratil se sebemenší pud sebezáchovy a obranné reflexy zdegenerovaly na volání po sociálních jistotách: zdravý individualismus byl vystřídán socialistickým egoismem... To však není jediný důvod - v čísle 1/91 našich novin, jsem v článku Nostalgie po komunismu? varoval před důsledky impotentní politiky tehdejší reprezentace složené většinou z členů OH. Vše se bohužel potvrdilo v letošních volbách, které byly pouhou reflexí oněch dvou zahnívajících let. Čert vem morálku, etiku i ostatní atributy obyčejné lidské slušnosti, že soudruzi? Příliš dlouho byla za vzor dávána nepolitická politika, tolerance k lumpům a lumpárnám. Život v pravdě a lásce zůstal v proklamacích.
Prohry a vítězství
Volební neúspěch stran sdružených pod hlavičkou KAN znamená konec jedné epochy: tyto volby byly zřejmě poslední, kdy bylo možno se alespoň částečně vypořádat s komunismem pomocí zřetelných systémových změn. Vítězná ODS podobnou záruku neskýtá - vše ponechává na evolučním vývoji a prohlášení V. Klause, že termín debolševizace by nikdy nevyslovil, svědčí o mnohém. Děkuji za upřímnost, alespoň vím, proč bych svůj hlas této straně nemohl dát. Propad KAN byl způsoben i dvouletým působením politiky OH, kdy občané nabyli přesvědčení, že komunisté jsou nepostižitelní, ať už spáchali cokoliv a nejlepším předpokladem pro kariéru je členství v rudé partaji. Převládla skepse. Nezanedbatelnou příčinou byla i nepřipravená a mdlá volební kampaň, přičemž nedostatek finančních prostředků byl pouze jedním z faktorů. V konečné fázi předvolebního boje se potvrdil předpoklad, že "smlouva o neútočení" mezi KAN a ODS bude porušena druhou stranou - signálem k tomu byla výzva V. Klause o nutnosti netříštit hlasy - následoval nevybíravý útok M. Weisse na stránkách Č. deníku a redakce neváhala využít i lživé prohlášení samozvaného mluvčího HOS p. Valentíka - přesně podle hesla o účelu a prostředcích. Sem patří i dezinformační kampaň p. Strázského ve VČ kraji, během které tvrdil, že existuje dohoda s KAN o podpoře ODS voličskými hlasy, vylepování zfalšovaných plakátů s podobným námětem apod. Krátce řečeno - bolševické manýry. Útok poškodil obě strany a ve svém důsledku tak ODS paradoxně přispěla k úspěchu M. Sládka, část hlasů určených původně KAN připadlo SPR-RSČ.
Podobný výsledek bylo možno očekávat, přesto však vzbuzuje mrazení v zádech a na patře zůstává nepříjemná pachuť. Složení parlamentů se změnilo pouze vizuálně - nepolitiky z OH vystřídala rudozelená LSU a Levý blok získal více hlasů, než čekal. Jediným světlým momentem zůstává "neúčast" hnutí brouka Pytlíka, které zašlo na naprosté odtržení od reality a impotenci vládní politiky zvláště (jeho exponenti se asi do kotelen nevrátí, tučné prebendy mají však zajištěny předem).
Pravicovým stranám, které se do parlamentu nedostaly, tak zbývá jedno - sjednocení či splynutí s parlamentními stranami, jejichž volební výsledek nebyl příliš výrazný (KDU, ODA), s cílem vytvořit protiváhu Klausově ODS - dvoubarevný parlament přílišnou pestrostí oplývat nebude a vyhraněný ekonomický pragmatismus nás dědictví minulosti nezbaví. V každém případě Bůh s námi!