--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Placák Petr č.: 1194
Název: Registry svazků
Zdroj: NN Ročník........: 0002/018 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V souvislosti se zveřejněním seznamů StB se na Necenzurované noviny obrací mnoho lidí, mezi nimi i ti, kteří ke své malé radosti zjistili, že v seznamech sami nebo jejich příbuzní figurují. Většinou žádají na Necenzurovaných novinách omluvu, že žádnými agenty nebyli nebo že celou věc dají k soudu. Málokdo si přitom uvědomuje, že NN mají s uvedenými seznamy společného jen to, že je uveřejnily a ti, kteří se cítí poškozeni, že by měli svůj hněv obrátit na ty, kteří to všechno spískali - tedy na KSČ a její pochopy z StB. Je zřejmé, že v seznamech tajných spolupracovníků StB se nacházejí i lidé, kteří ve skutečnosti žádnými spolupracovníky nebyli - nějakým způsobem se třeba StB zavázali, aniž by však StB cokoli donášeli. Na druhou stranu pak z pochopitelných důvodů v seznamech nejsou ti největší grázlové, protože ti sami sebe někam zapisovat nepotřebovali. Zveřejněním tajných registrů StB se sledovalo především to, aby se jednou provždy tato choulostivá záležitost sprovodila ze světa, aby nás ještě po letech StB pomocí těchto seznamů při každé příležitosti nepronásledovala, aby ten, kdo je v registru zapsán, nemohl být někým vydírán. Zveřejnění těchto seznamů je vlastně akt vysvobození, vyvázání z tenat ďábla, po kterém dřív nebo později přijde velké ulehčení, pro všechny. Osobně si některých lidí zapsaných v těchto registrech nepřestávám vážit, protože vím, že v nekonečně dlouhém, mnohdy bezvýchodném a unavujícím zápase se zlem vykonali obrovský kus práce. Ale dejme hlas postiženým. Miroslav Hesoun z Prahy píše: "V roce 1950 jsem byl se svým otcem zatčen a odsouzen k 11 letům odnětí svobody, ztrátě čestných práv občanských, zabavení veškerého majetku a k pokutě Kčs 10.000. Stejně i můj otec byl odsouzen na 10 let, ztrátě čestných práv obč., zabavení veškerého majetku a pokutě 20.000 Kčs. Otec byl v roce 1953 umučen v Kartouzích (Valdicích), moje matka zemřela po výsleších doma v 59 letech, stejně s ní bylo zlikvidováno i moje příbuzenstvo. S rodiči jsem se již nikdy nesetkal. Byl jsem vězněn na Prankráci, v Opavě, v Ostravě, v Jáchymově (včetně vyhlazovacího tábora "Barbora"), na Příbramsku, na Vojně a na Bytízu. Boji proti komunismu jsem obětoval své zdraví a ztratil svou rodinu.
Po návratu z vězení jsem dostal ubytování ve sklepě v Malé Štěpánské v Praze 2. Zde jsem byl též hlídán StB na každém kroku. Pracoval jsem jako kopáč-nádeník na stavbách, rozvážel jsem mléko v konvích po Praze a později jsem pracoval v Povltavském prům. kamene jako manuální pracovník 9 a 1/2 roku. V té době mě asi 6 x sebrali příslušníci StB a nutili ke spolupráci. Jednou vyhrožovali a žádali podpis, podruhé jiná skupina nabízela 10.000 Kčs. Na oblečení a zařízení bytu, místo sklepa, kde jsem bydlel, nabízeli 4 pokojový byt. Další skupina vyhrožovala, že mne utopí a bez dokladů mne najdou ve Vltavě u zdymadla, a protože nikoho nemám, nikdo se po mně nebude shánět. Nikdy jsem spolupráci s StB nepodepsal!
Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že se jedná o obrovský podvod, a to, co nyní s celou rodinou prožíváme, si nedovedete představit. Věřím, že celá akce je dobře promyšlena ze strany StB a že se jedná o pokračování akce "klín". Protože jsem ve Vámi uvedených seznamech našel mnoho shodných jmen mých spoluvězňů, a některých již mrtvých, kteří se již nemohou bránit, lituji jejich rodiny. ... Praktiky StB jsou všeobecně známy, já jsem jejich pronásledování prožíval 40 let a díky Vám je mám prožívat do konce života. Jestliže StB dokázala vyrobit šifrovaný dopis a originál předložit soudu, dokázala i vyrobit řadu listin na nás, kteří jsme prošli jejich koncentráky a potom prošpikovat našimi jmény i svoje opravdové spolupracovníky a tvrdit o nich, že jsou všichni nevinní. Vy jím tímto prokazujete dobrou službu a nám medvědí."
RNDr. Václav Frei žádá omluvu za to, že mezi jinými bylo uveřejněno v seznamech i jeho jméno a píše: "Za minulého režimu jsem byl dvakrát vystaven pokusům získat mě ke spolupráci s StB: v r. 1959 po výslechu a pak zcela otevřeně v roce 1982 v souvislosti s cestou do zahraničí. Nepodřídil jsem se však požadavku utajení (v r. 1982 - poučen - důsledněji), protestoval jsem proti němu a příslušní pánové v obou případech své pokusy výslovně ukončili. Proto jsem byl přesvědčen, že tyto skutečnosti ani záznamy o nich nemohou zpochybnit mou čest ani věrohodnost působení mého nebo mých nejbližších (tím méně být zneužity k vydírání). Ze svých veřejných vystoupení mám na mysli např. články obhajující mravní záměr lustračního zákona v Katolickém týdeníku 1991/44, 48."
B. Čech, Praha: "Mám před sebou Vámi publikovaný ŢKompletní seznam spolupracovníků StBŢ. Nenašel jsem tam sice svoje jméno, ale zato jména několika mně dobře známých lidí. O některých lze předpokládat, že poslušně plnili úkoly v rámci "kontrarozvědky" na úseku boje s vnitřním nepřítelem. Našel jsem tam však také jména lidí, kteří určitě nikomu ve zlém úmyslu neublížili, naopak prokázali mnoho statečnosti. Nedivím se, že tito lidé byli předmětem zájmu StB. Abych byl konkrétní, jsou tam například vedoucí pracovníci jedné malé církve, která působí v celé čs. federaci. Je zajímavé, že to jsou jen duchovní v české části. Myslím, že tito lidé byli a jsou zcela bezbranní, protože si dovedu představit, za jakých podmínek jim byl vnucen vázací akt a jaké důsledky pro ně mohlo mít a nyní již má jejich odhalení. Jejich práce spočívá totiž na důvěře lidí, takže jejich registrace byla zřejmě součástí ideologického boje. Vykonali jste tedy pro StB perfektní práci."
JUDr. Václav Pospíšil píše P. Cibulkovi: "Nepatřím do seznamu Vámi vydaného spolupracovníků StB ani jsem nebyl organizován v KSČ. ... Pozorně jsem seznamy pročítal a musím Vám i Vaší redakci připomenout, že Vaše zveřejněné údaje osob byť i zanesených v registrech ještě nesvědčí o trestuhodnosti a důvěře již proto, že jak jistě více (Vy jste nepoznal kriminály let padesátých), že každý, kdo se dostal do rukou StB, byl jí tak důkladně fyzicky i psychicky zmanipulován, že nebyl pánem svojí osobnosti. Jsem právník a takto srovnávat postižené, duševně i psychicky zlomené a zveřejňovat jejich jména, je z Vaší strany nanejvýše nezodpovědné a chcete-li, tedy i trestuhodné, jelikož sám zápis u StB ještě nesvědčí o dobrovolné spolupráci. Celá řada osob, byť i zanesených v registrech, neměla s nimi nic společného, jen to neštěstí, že se dostali jakýmkoli způsobem do mašinerie StB. Proč je tedy uvádět? Nemám na mysli ty zaryté komunisty, agenty a udavače, a členy KSČ, kteří za peníze, kariéru a výhody toho využívali. Proč tedy neuveřejňujete seznamy těch, kteří surově vyslýchali, vyhrožovali, vydírali a pak seznamy těch členů a předsedů KSČ, kteří tato svinstva navrhovali a schvalovali, a to od nejvyšších funkcionářů až po nejnižšího partajníka."
V seznamu našel svého otce Jaroslav Špurek. Píše: "Mě, mé matky a celé naší rodiny se toto zjištění velmi dotklo, protože můj otec byl (zemřel v červenci 1990) od roku 1951-59 ve vězení za své politické názory (byl označen jako nepřítel komunismu číslo jedna). Před únorem 1948 byl spolu s Laušmanem a Mayerem hlavním iniciátorem sesazení Fierlingera z funkce předsedy sociální demokracie. Jako poslanec za Teplice byl po puči do 24 hod. vyhoštěn z pohraničí. Pak pracoval na stavbách komunismu v Ostravě. Odtud byl odveden agenty StB a 32 měsíců držen ve vyšetřovací vazbě. Mé matce bylo řečeno, že utekl na Západ. Byli jsme vyhozeni z bytu, zabavena většina majetku, a to, co zažívala moje matka, se dá velice těžko pochopit. Když se otec vrátil v r. 1959 z kriminálu, bylo mu na kádrovém oddělení řečeno (otec byl lékař), že nemůže pracovat s lidským materiálem, že nejdřív musí vzít krumpáč a lopatu a dokázat, že je hoden žít v socialismu. Po čaes, kdy pracoval jako RTG laborant, mu byl diplom vrácen. Žili jsme deset let na vesnici, kde za námi též agenti dost často jezdili. Já osobně nepochybuji o tom, že otec sice byl vedený jako agent StB, což určitě nebyl velký problém, zvláště když s ním měla StB tak blízké vztahy, ale v žádném případě se nezpronevěřil sám sobě. Byl to rovný a pevný člověk a nikdy by se nesnížil k nějakému špiclování a udávání."
V závěru dopisu se Jaroslav Špurek ptá, jestli by bylo možné nahlédnout do materiálů otce.
Žena, která se kvůli svým blízkým nechtěla podepsat, píše: "Když jsem četla jména mně tak drahých přátel, zjistila jsem, že tato jména Vám byla podvržena. Mnoho nám známých kněží tam bylo uvedeno. Byli to ti, za kterými pání StB chodili, a když se nic konkrétního nedozvěděli, tak je označili za agenty. Ing. Přemysla Coufala, který byl tajně svěcený a jeho smrt byla strašná. Špatní lidí spáchali tento zločin a i tento mučedník je v seznamu agentů. Kdybych Vám měla vypsat celou tu dobu 40 let, co jen jedna katolická rodina vytrpěla, byl by to román. Pán za naše hříchy více vytrpěl, odpustil všem, tak i já odpouštím a modlím se za naše pronásledovatele."
Všechny tyto mnohdy tragické případy nám dokazují, že komunistická strana byla zločinecká organizace a, co je hlavní, nikdo dosud nebyl za její ŢčinnostŢ pohnán k zodpovědnosti. Zveřejněním těchto seznamů se rozetnul bludný kruh komunistických intrik a špinavostí. Pomůže nám to vyrovnat se s minulostí a postavit KSČ před soud.
Petr Placák
P. S. V seznamech je samozřejmě armáda lidí, kteří opravdu škodili a za kterými se skrývá množství osudů lidí, které oni udali a o kterých odpůrci zveřejnění dokumentů ukazujících na zrůdnost komunistického režimu nemluví. Pokud se cítíte být zaneseni do seznamů StB neprávem, podejte trestní oznámení na příslušníka StB, který zápis provedl, na ministerstvo vnitra a na nomenklaturu ÚV KSČ, která nesla za vše přímou odpovědnost. Myslíme si, že označení KSČ a StB za zločinecké organizace zákonem přijatým v parlamentu by napomohlo uvést věci na pravou míru.