--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 1196
Název: Petr Uhl Poslední trockista v Čechách?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/018 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Petr Uhl Poslední trickista v Čechách?

Luboš Vydra

Adijé plechové medaile

Nedávno jsem se setkal s Aničkou Šabatovou, dcerou Jaroslava Šabaty. V našem velmi krátkém nesrdečném rozhovoru prohlásila, že to, co děláme v Necenzurovaných novinách, je naprostá špinavost. Jelikož se mi shodou okolností dostala do rukou část materiálů o činnosti jejího manžela ředitele ČSTK Petra Uhla, prosím laskavého čtenáře, aby posoudil sám, kde je více špíny. Názorový srůst obou manželů mne k tomu snad opravňuje.

Všichni jsou na něho zlí ...

ČTK by měla být vládní institucí nezávislou na politických stranách a hnutích. Že tomu však ani po listopadovém převratu nebylo, dokazuje rozhovor s jejím ředitelem Petrem Uhlem, který dne 29. 10. 90 obdržely redakce v servisu ČTK. Netýkal se však, jak by se dalo čekat, práce ČTK, ale vnitřních problémů OF. Jestliže P. Uhl měl jako občan problémy v hnutí OF, pak by jej měl vyslovit na půdě tohoto hnutí. Bylo ale neseriózní využívat vlastní postavení k prezentování svých názorů informačním servisem agentury.

Václav Klaus již v té době považoval Petra Uhla za jednoho z největších nepřátel OF, mezi které řadil celou Levou alternativu a Obrodu. Petr Uhl byl první, kdo pospíchal se omluvit agentu StB JUDr. Josefu Bartončíkovi. Prý změnil náhle názor na lustrace. Že by již tehdy tušil, že do jejich sítí spadne i jeho přítel Jan Kavan? Anebo proto, že jeho tchán Jaroslav Šabata vedl před listopadem rozhovory s Bartončíkem na sovět. konzulátě v Brně-Pisárkách? A tak zatímco na jednu stranu činnost agentů StB bagatelizuje, na straně druhé hýří žalobami a návrhy na ně, jako je tomu v případě Pavla Černockého za to, že chtěl zveřejnit jména některých bývalých agentů StB Čs. televize. Podle názoru Petra Uhla se tím Pavel Černocký měl dopustit trestného činu ohrožení státního tajemství. Stejného činu se podle něho pak dopustila i osoba, která panu Černockému podstoupila informace. Za to však, že John Bok prohlásil, že federální ministr vnitra lže a že Jiří Křižan má vliv na FMV, Petr Uhl doufal, "že ministr Langoš podá na Johna Boka žalobu a v soudním řízení se prokáže, že psychická nevyváženost Johna Boka mu nedovoluje rozpoznat pravdu od nepravdy, skutečnost od bludu." - Věru trochu zbytečná a socialistická pochybnost o Johnův zdravý rozum.

... a on je to zatím hodný člověk

Vězňové, kteří odseděli řadu let v socialistických věznicích, nevycházeli z údivu, když slyšeli, jak se Petr Uhl otevřeně zastával lidí, kteří toto peklo vytvářeli. Nemohli to pochopit, protože ho znali jako člověka, který odseděl přes devět let. Veřejnost informoval o tom, že většina "bachařů", neboli příslušníků SNV, vykonávala službu poctivě a podle platných předpisů. Petr Uhl hovořil jako člověk, který buď ve vězení nikdy nebyl, nebo tam sloužil jako příslušník SNV, či naprosto zblbl. Jeho popis situace v čs. věznicích spíše připomíná líčení poměrně idylického prostředí trochu horšího hotelu kategorie C před rekonstrukcí. Ani slovo o hrůzách pověstného "třetího oddělení" ve Valdicích, o podmínkách vězňů v samovazbě, v "díře", v celách, kde na 20 čtverečních metrech žilo dlouhá léta deset vězňů, o "záhadných" úmrtích, psychických zhrouceních a zlomených osobnostech hlavně politických vězňů. Ani slovo o podmínkách výkonu trestu, na středověkém hradě Mírov, kde P. U. seděl a kde pouhé podmínky k životu se dají srovnávat pouze se středověkými žaláři, ani slovo o sadisticky upálelém vězni v Ostrově nad Ohří, ani slovo o těch, kteří za to nesou zodpovědnost.

Rád ohromí ...

Dne 4. 10. 1991 v diskusi ve FS při projednávání tzv. lustračního zákona poslanec Petr Uhl (OH) hovořil o tom, že se obrátil s žádostí o expertízu k navrhovanému zákonu na četné mezinárodní orgány a hlavně na prokurátora generální prokuratury Francouzské republiky Louis Joineta. Nic proti těmto mezinárodním orgánům (i když mi není jasné, jestli zrovna v Úhlově případě nepatří k nějaké té "avantgardní" levici), nic proti prokutátorovi Francouzské republiky a předsedy podkomise OSN pro lidská práva, se všemi vyjmenovanými tituly a poctami, kterými se Petr Uhl snažil ohromit FS. Ty pozměňovací návrhy, které jsou údajně z podnětu tohoto právníka, si však mohl Petr Uhl ušetřit, kdyby se místo do ciziny obrátil k sobě, k svému principu mravnímu, pokud ho ještě uznává, či k těm občanům této země, kteří trpěli po léta komunistickým bezprávím a zkaženou udavačskou morálkou. Když nás žádá, abychom nemysleli na ty, kteří byli postiženi totalitní diktaturou, kteří byli vyhazováni z práce, kteří byli pronásledováni policií, kteří byli vězněni, zapomíná, že takhle může mluvit pouze sám za sebe, že je to však velká nehoráznost a sprostota, když vyzývá k zapomnění i za ostatní. Ti mrtví, ti se zmarněnými životy mu k tomu právo nedali. A když prohlašuje, že trest může postihnout pouze ty, kteří se před listopadovou revolucí dopouštěli zločinů proti tehdy platným zákonům, tak si neuvědomuje, že mnohé tehdejší zákony byly zločinné, že je tvořili zločinci a že zákony postihující těžké zločiny, jakých se komunisté podle svých zákonů dopouštěli, jsou hlubší trvalejší, a proto i mnohem starší než jejich relativně krátká vláda.

Trocký jako póza? Nebo vrostlá maska? Ale mám velké pochybnosti, že tohle Petr Uhl hlásící se k trockistickým ideálům celosvětové revoluce může pochopit. Vždyť Trocký sám byl mravním relativistou nejnebezpečnějšího druhu. Problémy morálky a mravnosti u něho zcela splývaly s problémy revoluční strategie a taktiky. Chtěl permanentní revoluci. Kdyby býval získal vrch, byl by pravděpodobně krvežíznivější než Stalin. K pro něho, jistě potupnému "změknutí", ho přivedlo až vyhnanství.

Disidentská sláva Petra Uhla začíná stále více blednout před nepochopením, jak může člověk, do kterého kopali příslušníci StB, dnes vystupovat na jejich obranu. Jednou větou si stěžuje, jak byl postižen "zákonným opatřením", které podepsal dnešní i tehdejší šéf parlamentu A. Dubček, aby vzápětí, když jde saša kolem, se k němu nevrhl a nepotřásal mu rukou. V druhé větě pak svému posluchači sdělí, že pana Dubčeka vlastně neměl nikdy rád, ale je ho potřeba podržet kvůli pravici. Proč? Trockého stoupenci jsou všeobecně ve světě známi tím, že přijímají subjektivně pojatý mravní řád a objektivně platnou morálkou pohrdají. Proto není pro ně problém odpouštět za jiné komunistickým zločincům, pokud je to v souladu s jejich cíli. A dnes je jasné, že jen vítězství levice může tyto cíle Petru Uhlovi přiblížit. Proto pozměňovací návrh ODS a dalších pravicových klubů se mu v případě jeho posuzování lustračního zákona jevil jako cesta od právního státu do barbarství. Pravý komunista totiž velmi dobře cítí, že stát je on sám a ti, co slouží jeho ideji. Jakýkoliv mravní imperativ by ho příliš svazoval v rozletu. Zážitek "být komunistou", je tak silný zážitek, že ho nikdo z těch, co ho prožili, nedokáže trvale opustit. Ba naopak, chce ho prožívat stále znova.

Don Quichote z telegrafu?

Není důležité, jak politicky smýšlí ředitel státní tiskové agentury. Jeho osobní názory však nesmějí ovlivňovat objektivitu zpravodajství. Vidíme, že to však není Uhlův případ. Kdosi napsal, že sen Trockého měl při postupující permanentní světové revoluci podobu obsazeného telegrafu. Petrovi Uhlovi, jak se zdá, se v našich podmínkách sen uskutečnil. Že by epigon svého vzoru? Zpravodajství, které z Če(t)ky vychází, ovlivňuje všechny naše deníky. Dá se tedy říci, že Petr Uhl svým působením v ČSTK trvale destabilizuje poměry v naší zemi.

Zběhlý křesťan - falešný ochránce

Nynější ředitel ČSTK působí na svém pracovišti také jako ochránce agentů StB. Tito pracovníci mají díky jemu doposud vliv na fungování této instituce. Pokaždé, když AA zveřejňuje seznamy nových ověřených agentů, Petr Uhl z horlivosti sobě vlastní nezapomene to nahlásit FMV. Proti své vůli tak slouží jako první indikátor jejich správnosti.

Naprosto svérázně reaguje i v takovém případě, jako je Dopis P. Faltuse, který z moci příslušné správy MV provádí prověřování podle ş 158, odst. 3, tr. řádu, o součinnosti při vyhledávání podkladů a o jejich poskytnutí z fondu ČTK. Petr Uhl reaguje velmi podrážděně a nejenže upozorňuje na to, že si pan Faltus musí příslušné fotokopie materiálů, o které má zájem zaplatit, ale hlavně, co mu vadí, je skutečnost, že ony dotazy se týkají materiálů souvisejícími s tzv. Moskevskými protokoly ze srpna 68 a zejména těch, které obsahují stanoviska Alexandra Dubčeka a Františka Kriegla. Rozčiluje ho, aniž by ho na tom mělo co zajímat, že jsou na něm požadovány i záznamy z projevů spolkového prezidenta SRN Dr. Richarda von Weizsakera, při jeho návštěvách ČSFR v r. 1990-91, stejně jako záznámy stanovisek A. Dubčeka, která pronesl ve sdělovacích prostředcích ke znění tzv. lustr. zákona.

Petr Uhl by měl, pro své správné sebehodnocení, myslet na to, že je v obchodě s informacemi obyčejný příručí. Vyvaroval by se tak zbytečným výstupům, na jaké jako obchodník v této branži nemá právo. Donášení na vnitro je nejen neobchodnické, ale i nevkusné. Ideologické rozhořčení by si pak měl raději nechat na schůze se svými soudruhy. Pokud bez něho však nemůže žít, ať je publikuje v Rudém právu, či jiném levicovém tisku. Nebude-li mu to přesto stačit, měl by si co nejdříve založit své vlastní noviny. A pokud to nebudou zrovna noviny pro impotenty, jsem jenom zvědav, jak dlouho mu zůstanou čisté.