--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 1243
Název: Bolševik Sládek kontra republikánská pravice
Zdroj: NN Ročník........: 0002/020 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Strana SPR-RSČ již nestojí a nepadne se Sládkem? Luboš Vydra
Byl sobotní nádherný červencový den. Před Domem stavbařů IMPULS v Brně stáli lidé, kteří sem přijeli, někteří i z daleka, aby řešili problémy SPR-RSČ. Dveře však pro ně byly zavřené. A zavřené zůstaly i navzdory tomu, že mnozí z přítomných byli poslanci této strany, a protože měli na mysli sliby dané svým voličům, tak se nepřestávali všemi diplomatickými způsoby práva vstupu domáhat. Přestože v USA jsou republikáni strana dbající demokratických pravidel, zde jako by nic z nich neplatilo. Najmutí černí šerifové se psy a pořadatelé slyšeli pouze na rozkaz jediného muže, dr. Miroslava Sládka. Člověk nepotřeboval ani tolik fantazie, aby si představil, že kdyby tento muž stanul v čele mnohalidské pyramidy, zde přítomní strážci by se zmnožili v kohorty policistů a vojáků s pendreky, vodními děly a možná i s ledasčím horším. Těch nepohodlných, a proto vyloučených republikánů by bylo pochopitelně daleko více, než na tomto sjezdu. A nepochybuji, že by se s nimi zacházelo v rukavičkách. Tento článek o vůdci Sládkovi a neutěšené situaci ve straně si vyloučení napsali sami. A je to tak lépe, než kdyby to psal někdo jiný, kdo neprožil jejich dvouleté nadšení, jejich víru a obavy z toho, aby nepřestali být demokraty. O muži pak, který jim získával tím nejostudnějším způsobem davy za voliče, dnes již prohlašují se zcela znatelnou úlevou, že je to hulvát.
Čisté víno pro Sládka
To, co řekl kdysi pan dr. Sládek na náměstí voličům a příznivcům, co jim sliboval, byla jen slova, z nichž on udělal populistické slogany. Kde jsou sliby toho, co v parlamentu vykoná, až do něho bude zvolen? Nepodařilo se mu ani pochopit, co je to poslanecký plat, co jsou cestovní výlohy a co náklady spojené s výkonem poslaneckého mandátu. Vrcholem jeho dosavadní činnosti v parlamentu bylo, že neprošel požadavek zařazení referenda na pořadu jednání parlamentu. O tři hlasy. O hlas jeho a o hlas pánů Krejzy a Lhotky, kteří sledovali, jak pan předseda republikánské strany hlasuje, aby hlasovali s ním. Hlas pana Sládka tedy pro referendum chyběl, i když na svých shromážděních referendum prosazoval.
Dalším jeho extempore bylo jeho prohlášení před vyhlášením výsledků volby prezidenta se zvednutýma rukama nad hlavou, kdy dvakrát za sebou zvolal: "Jsem king! Jsem king!" V této atmosféře se také odrážejí pohledy ostatních poslanců v parlamentě reprezentující SPR-RSČ.
Přístup pana Sládka ke svým předvolebním slibům je také praktikován ke členské základně republikánů, k těm, kteří pro stranu něco udělali. Ti z nich, kteří pracovali v aparátu strany a zjistili poměry ve vedení strany, byli shledáni nepohodlnými, nebo dokonce nebezpečnými. Jako např. paní Gráfová. Těm z místních organizací, které jsou schopné samostatné práce, jiné než spočívající v obdivných projevech adresované Sládkově osobě, odmítá pan Sládek přispět na úhradu nákladů spojených s volbami a nákladů na nejnutnější činnost sekretariátů. Přitom to ti lidé hradili z vlastní kapsy a částečně i z příspěvků členských základen. Nepohodlné členy pak rovnou vylučuje ze strany. Nakonec i o těch, kteří jej obdivují, hovoří tehdy, když se domnívá, že jej neslyší nepovolaná osoba, jako o dementech a idiotech. Plnými ústy pak hovoří o zrádcích, způsobem připomínajícím padesátá léta.
Zvláštní kapitolou je pak hospodaření pana Sládka. Pokladníka si pro jistotu jmenuje sám. Podpisové právo a právo nakládat s kontem, či konty SPR-RSČ (nikdo totiž neví, kolik těch kont je), má bůhví kdo. Nikdo se také doposud nedozvěděl, jak je to s příjmy a výdaji strany. Kolem vedení strany se pohybují různé společnosti, jejichž protagonisty jsou členové vedení strany. Vrcholem dosavadní činnosti pana Sládka byl sjezd, který se konal 18. 7. 1992 v Brně a o němž se patrně zmínil pan Sládek jako šéfredaktor Republiky v tomto časopise až po sjezdu. Na tento taky-sjezd zasílal delegačenky jednotlivým organizacím podle svého uvážení. Pro ilustraci: do jižních Čech, které sice neprošly při kandidatuře, ale měly velký počet hlasů a byly aktivní, poslal 2 ks. Nakonec se však díky své úvaze spletl natolik, že musel minimálně dvěma nepohodlným delegátům, delegačenky podepsané tajemníkem Vikem, osobně roztrhat. Těm, kteří mu byli nepohodlní, zakázal vstup na sjezd. Tento zákaz zajistil nejen pořadateli, ale i kdysi jim tak kritizovanou soukromou hlídací službou. Dokonce sem nepustil ani poslance zvolené za SPR-RSČ. Aby se nikdo nemohl domluvit o tom, co se děje vevnitř a co se děje venku, vydal zajímavý příkaz: "Kdo jednou opustí jednací sál, nesmí zpátky." Poslušní delegáti pochopitelně tento příkaz se slávou odhlasovali. Tím zároveň bránil styku delegátů se sdělovacími prostředky a s odbojnými lidmi jemu nepohodlnými. Můžeme tedy říci, že klíč k rozesílání delegačenek a výběr delegátů určil pan Sládek osobně podle svých potřeb, na což též osobně před započetím sjezdu dohlížel. Samotné jednání sjezdu bylo tímto výběrem determinováno. Nebyl vůbec projednán a schválen program sjezdu. Zpráva o hospodaření strany trvala 3 minuty, což je 70krát méně než úvodní projev pana Sládka a obsahovala podivný údaj o výdajích strany - rovných nule.
Zajímavý názor na hospodaření strany a její celkovou činnost vyjádřila jedna z delegátek sjezdu paní Dosadilová. Podle ní je opovážlivost kontrolovat předsednictvo a pana předsedu. Ti jsou zde od toho, aby kontrolovali členskou základnu.
V projevu pana Sládka zaznělo přes tyto skutečnosti, svědčící o jeho záměrně udržované neprůhlednosti v hospodaření a činnosti strany, osočování jeho odpůrců ze ziskuchtivosti, chamtivosti, a to zejména proto, že páni poslanci odmítli ze svých poslaneckých platů dát panu Sládkovi, respektive tajemníkovi poslaneckého klubu, tak říkajíc na dřevo 6.000 Kčs, pro účely, o nichž rozhodne jenom on.
Projev pana Sládka trval tři a půl hodiny. Sám se jednou chlubil před volbami, na tiskové konferenci, že stihne více mítinků než Hitler v třicátých letech. Délkou svého sjezdového příspěvku mohl s Hitlerem soutěžit také. Oproti tomu byly příspěvky ostatních delegátů, včetně poslanců, omezovány. Ti, kteří měli příspěvky panu Sládkovi nemilé, byli přerušováni. Takto bylo naloženo s příspěvkem pana Procházky, předsedy místní organizace ze Zlína, který požadoval zprůhlednění hospodaření strany, projednání stanov, které mají ostatní místní organizace jen díky panu Procházkovi k dispozici. Požadoval tajnou volbu předsednictva a alternativní volbu z více kandidátů. Osobně pan Sládek jej však přerušoval. Bylo však povoleno dokončit jakýkoliv příspěvek, který pana Sládka velebil. Požadavky místních organizací na finanční podporu byly striktně odmítány již před sjezdem, a to i nevybíravými vulgárními slovy. V této souvislosti je zajímavé upozornit na rozpor mezi takzv. nulovými výdaji strany a nákupem závodního koně jménem Republika. Na sjezd se také dostavil pan Mourek z okresní organizace v Rakovníku, který byl řádně nominován, avšak že již před sjezdem požadoval vysvětlení k finančním výdajům strany, vysvětlení ke kandidatuře pana ing. Čopa na úřad prezidenta a měl požadavky na uhrazení volebních nákladů, byl pan Mourek pod záminkou, že opustil nedovoleně jednací sál, ze sjezdu vyhozen nevybíravým způsobem. Na jedné straně tedy až hysterické projevy, při požadavcích na zprůhlednění hospodaření s prostředky strany a na druhé straně rozporné tvrzení o nulových výdajích strany, odporujících skutečnosti. Jenom nájem vozidla Favorit od firmy DUCAR stojí 8.500 Kčs měsíčně, a to bez paliva a ostatních výloh nutných k provozu. Není doposud uhrazen dluh tiskárně, která tiskne týdeník Republika, ačkoliv je vydáván přímo stranou SPR-RSČ. Zpráva o hospodaření hovořila o dluzích strany, jichž nemalá část vznikla z viny pana dr. Sládka, ať již jako soukromé osoby, nebo jako předsedy strany, nebo jako šéfredaktora týdeníku Republika. Pokuty, např. za nedostavení se k soudům, úhrady soudních výloh a náhrad za poškození občanské cti, k němž došlo díky svéraznému způsobu vyjadřování pana Sládka na adresu jiných občanů, které nemůže strana považovat za dluhy své, nýbrž za osobní dluhy pana Sládka. Navíc pan Sládek není ochoten zaplatit ani např. panu Dolejšímu, autoru Analýzy alespoň část ze zisku, který vydáním Analýzy strana získala. Kdo tedy ve skutečnosti jedná v zištném zájmu? Kdo je chamtivý?
Budování členské základny shora, díky ústřednímu sekretariátu nefunguje vůbec. Přihlášky se vyhazují do koše nebo se na ně neodpovídá. Místní organizace nemají žádný přehled o ostatních organizacích, a to zcela záměrně podle hesla: Rozděl a panuj! Tak se stává, že jsou mezi jednotlivými místními organizacemi rozdíly. Některé takzv. vegetují, jiné pracují. Ty však patří mezi nepohodlné, odbojné, zejména tehdy, mají-li vlastní názory. A ponejvíce pak tehdy, požadují-li nějakou finanční podporu. Samostatnou kapitolou je pak kandidatura pana Čopa na prezidenta. Způsob, jakým kandidaturu zajišťoval pan Sládek prostřednicvím pana Svobody, hraničí s trestným činem. Takové jednání pana Sládka není však jediné a osamocené. Je znám jeho případ urážky hlavy státu. Na sjezdu se opět vyznamenal výrokem: "Komunisti budou viset!" Tento výrok je překvapivý zejména s ohledem na přátelské styky pana Sládka s představiteli KSČM před volbami a s poslanci LB v parlamentě.