--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel č.: 1245
Název: Nezadržitelný vzestup Vladimíra Mečiara??
Zdroj: NN Ročník........: 0002/020 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 30.03.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Tři otázky a otazníky Na velké tiskové konferenci 30. března 1992 za účasti JUDr. Richarda Sachera předseda HZDS JUDr. Vladimír Mečiar všechny přítomné ohromil autorským čtením "Prohlášení" bývalého důstojníka StB v Trenčíně Ivana Horňáka jako důkazu toho, že Vladimír Mečiar nikdy nebyl spolupracovníkem StB, nýbrž naopak byl veden do listopadu 1989 jako osoba "pravicově orientovaná, nepřátelská socialistickému zřízení." Rukou psaný dokument ze dne 3. března 1992 hned po tiskové konferenci otiskl nezávislý deník Nový čas. Aféra "Doktor" obviňující pana Mečiara ze spolupráce s bývalou StB se na stránkách slovenského tisku proměnila v omluvné články a titulky s výraznou úpravou.

V posledním předvolebním týdnu dne 2. června 1992 tiskový orgán KDH Slovenský denník kromě statí na téma "Mečiar" otiskl registrační kartu StB č. 31048 Vladimíra Mečiara, signovanou vlastnoručním podpisem kapitána StB Ivana Horňáka s datem registrace 01.03.1985 a heslem "DOKTOR". Prohlášení JUDr. Richarda Sachera o bezproblémové účelové fabrikaci registračních dokumentů nevyvrací otázky a pochybnosti i o jeho tvrzení samém. Vše nelze zamlžit. V daném případě jsme bez odpovědi na následující otázky.

Připusťme, že registrační dokument byl zfalšován i s podpisem kapitána Horňáka. Proč se uvedený důstojník nebrání žalobou na Federální ministerstvo vnitra?

V případě, že dokument je pravý i s podpisem operativního pracovníka, není jasné, proč JUDr. Mečiar nepodal trestní oznámení na důstojníka StB Horňáka pro zneužití pravomoci veřejného činitele v zájmu ochrany své osobnosti zejména tehdy, byla-li evidence provedena bez jeho vědomí. Pro srovnání: V případě nesouhlasu s tiskem podává žaloby okamžitě a žádá 980 tisíc Kčs.

Věděl Vladimír Mečiar o své rezignaci? Jaké jsou skutečné důvody odchodu Ivana Horňáka do zahraničí před uvedenou tiskovou konferencí? Vrátil se již zpět do vlasti? Vyrobil kapitán StB Horňák z JUDr. Mečiara spolupracovníka StB ve snaze plnit plánované úkoly - počty, jimiž vykazoval svoji činnost?

První ohlédnutí

V exkluzivním rozhovoru pro společnost Artes dne 22. července 1992 pan Mečiar řekl, že v roce 1969 ukončil své osmileté členství v KSČ vystoupením, které bylo později "potvrzeno i mým vyloučením." O moskevských politických studiích se nezmínil. Uvedl, že tři roky pracoval jako dělník. Podle dokumentace Vladimíra Pavlíka se v předvolební kampani 1990 pan Mečiar na mítincích vyjadřoval mnohem dramatičtěji. Představoval se jako pronásledovaná osoba ze strany StB, kdy mu "zakázali v stredoslovenskom aj robiť, tak som v západoslovenskom býval a do Dubnice" (pozn. autora: Dubnica je ve Středoslovenském kraji) "chodil do roboty, to som mohol, len to potom sa sťažilo sledovanie, lebo to išlo cez dve krajské správy a cez Bratislavu, a tak som potom mal starosti. Aj tam, aj tu..." Bývalý ředitel Skloobalu Nemšová pan Ján Motola se na dané téma o létech 1970 až 1973 v životě pana Mečiara vyjádřil: "Odkdy znám Mečiara? Přišel k nám v roce 1973. Předtím pracoval v ZŤS v Dubnici nad Váhom jako tavič. Začal však chodit na vysokou školu do Bratislavy, začal studovat právo. V Dubnici pracoval na směny a dělalo mu to při studiu problémy, proto si hledal jiné zaměstnání. Byl za mnou asi dvakrát, já jsem ho nikdy předtím neznal. Pak jsme se dohodli, přijal jsem ho, zpočátku dělal pomocníka podnikového právníka a přitom chodil do školy." (Eva Petrášová, Prípad Mečiar: Ako to bolo naozaj? vyd. Agentura Cesty, Praha 1991) "Pronásledování Státní bezpečností" Vladimíru Mečiarovi umožnilo úspěšně promovat na právnické fakultě Univerzity Jana Ámose Komenského, zastávat funkci podnikového právníka, být předsedou plaveckého oddílu TJ TTS Trenčín, spoluorganizovat právnické plesy v Trenčíně, jichž se velmi rád zúčastňoval akademik Milan Číč, vypomáhat socialistickému zemědělství jako právník na vedlejší pracovní úvazek v JRD Vlára Nemšová, jehož tehdejší předseda ing. Peter Baca je nyní ministrem zemědělství vlády Slovenské republiky.

Ve stejné předvolební kampani podle videozáznamu z archivu Vladimíra Pavlíka v Povážské Bystrici dne 26. května 1990 před osmi sty účastníky ve funkci ministra vnitra pan Mečiar svoji odbojovou protikomunistickou činnost shrnul následovně:

"Nakoniec tie starosti končili až 17. novembra preto, že niečo zistili a už boli dosť blízko, už tak okolo toho 10. novembra. Už nám bolo strašně ťažko, strašně ťažko nám bolo. Vy si nemyslitě, že keď sa dneska nehlásime, že čo sa robilo, že sme sedeli so založenými rukami a nerobilo sa nič, tak to nie je pravda. Len život beží tak. A načo si budeme robiť zásluhy z minulého života. Treba si robiť zásluhy dnešnou prácou." O rok později jako předseda vlády byl Vladimír Mečiar sdílnější a o své disidentské činnosti řekl: "... rozmnožovali sme nelegálnu literatúru, rozširovali ju po okolí, mapovali v teréne a správy dávali ďalej, sem-tam bolo treba čosi povedať, urobiť protestnú akciu... Pokúsili sme sa o vytvorenie ilegálnej organizácie... už v roku 1987 sme prišli k záveru, že režim možu zvrhnúť len občianské iniciatívy, pretože vo vnútri strany niet sil schopných politických zmien..." (Život č. 36, 1991)

Není bez zajímavosti, že ve funkci ministra vnitra pan Mečiar občanské iniciativy rozkrývající závažnou hospodářskou kriminalitu komunistických nomenklatur v okrese Povážská Bystrica veřejně označil za nelegální, samozvané a státem neuznané přesto, že dokumentace této iniciativy ve dnech 22. a 23. května 1990 dovolila bývalému okresnímu prokurátorovi JUDr. Vladimíru Kolníkovi zahájit energické vyšetřování uvedené trestné činnosti, včetně uvalení vazby, a ministr Mečiar o tom věděl. V kterém demokratickém státě je tato občanská iniciativa nelegální? Záhadné výroky pana Mečiara o své disidentské činnosti a činnosti skupiny, jejíž měl být členem, vedly a vedou k různým hypotézám ve vztahu k jeho osobě i oné blíže neurčené skupině, které pan premiér vlády Slovenské republiky označuje za kampaně proti své osobě vytvářené bezpečnostními složkami federálních orgánů ministerstva vnitra - teorie a dohady o jeho vztahu k StB a KGB. Pan Mečiar je občanům stále dlužen odpověď na otázku, jak je možné, že o nepřátelské činnosti jeho osoby a skupiny StB naprosto nic nevěděla, případně co až kolem 10. listopadu 1989 se jí podařilo zjistit. Z čeho skupině Vladimíra Mečiara bylo těžko? Pokud je pravda vše, co říká.

Úděl chartisty Karola Korbela

V době normalizačního režimu rodina Karola Korbela své opoziční názory neskrývala. V tomto smyslu vytvářela nebezpečný precedens, neboť v každé tyranii se jí navzdory po čase k jedné vztyčené hlavě přidávají další. Podstatu této vlády staří Řekové odhalili příběhem-podobenstvím tyrana, který na obilním poli utrhl každý klas převyšující ty ostatní, aby tak beze slova odhalil svému nástupci tajemství moci. Rostlinu i život člověka lze taky ničit záměrným zhoršením životních podmínek.

Karol Korbel pracoval v TOS Trenčín jako samostatný referent. Vedení ho považovalo za velmi dobrého pracovníka, a tak měl v podniku zastání. Jeho koníčkem a láskou byla práce s dětmi v plaveckém oddíle TJ TTS Trenčín, kterému předsedal JUDr. Vladimír Mečiar. Výbor oddílu pana Korbela doporučil do placené funkce metodika Střediska plaveckého výcviku s plným úvazkem. Karol Korbel ji opakovaně odmítal přijmout. Ve svém odvolání k Okresnímu soudu v Trenčíně v kauze 9C 177/85-34 uvedl, že na nabídku přistoupil až po návštěvě tajemníka tělovýchovné jednoty ing. Bečvarovského a předsedy plaveckého oddílu JUDr. Vladimíra Mečiara, který mu slíbil, že sportovní organizace splní jeho požadavek na uzavření pracovního poměru bez jednoměsíční zkušební doby s tím, že v Zákoníku práce "takáto možnosť existuje." Ústní jednání 12. listopadu 1984 bylo písemně potvrzeno dne 14. listopadu 1984 za přítomnosti JUDr. Mečiara jako svědka, který však doklad následujícího znění nepodepsal: "Tělovýchovná jednota TTS týmto potvrdzuje, že s. Korbel Karol bude prijatý do trvalého pracovného pomeru v našej organizácii dňa 15. 11. 1984 na funkciu metodika strediska plaveckého výcviku so základným platom 2.500,- Kčs a 30 % výkonnostných odmien. Ing. Bečvarovský Jiří." Takto obelstěn pan Korbel důvěřivě podepsal nacyklostylovaný formulář pracovní smlouvy, v němž přehlédl nenápadnou větu o jednoměsíční zkušební době a vstoupil do Orwellova světa. Politická denunciace anonymním udáním ("politicky nespolehlivý člověk nemůže pracovat s dětmi") na OV KSS byla vedením TJ TTS Trenčín dne 13. prosince 1984 využita k okamžitému rozvázání pracovního poměru. Z rodiny Korbelů se stali štvanci. Zvláštní pozornost jim věnovali zejména korunní svědek Mečiarovy lustrační bezúhonnosti, kapitán StB Ivan Horňák a příslušník SNB Vladimír Janíček. Karol Korbel mohl živit rodinu jen příležitostnou prací. Nakonec byl nucen vystěhovat se s ženou a dvěma dětmi do Kanady. Ale i zde byla past.

Paní Petra Korbelová ve svém odvolání proti zamítnutí vystěhování dne 28. března 1987 píše: "... dňa 20. 3. 1987 bolo mojmu manželovi oznámené s. Horňákom, pracovníkom Štátnej bezpečnosti v Trenčíne, aby sa najskôr vysťahoval z ČSSR on a potom sa možem vysťahovať ja s deťmi..." Záměr rozdělení rodiny StB zdůvodňovala humanitními zřeteli. Karol Korbel měl "v zahraničí připravit podmínky pro její příchod". Takto nepostupovali ani nacisté při vystěhování Židů před zahájením holocaustu!

Dokumentace Vladimíra Pavlíka svědčí mimo jiné o tom, že pana Korbela na výslechy StB nikdy nevozilo její auto Škoda Rapid SPZ BAO 64-16, v němž byl vídáván JUDr. Vladimír Mečiar ve společnosti kapitána StB Mikšíka povýšeného polistopadovým ministrem vnitra vlády Slovenské republiky do hodnosti majora a sloužícího v trenčínském policejním sboru.

Smutek slovenské matky

Moravské rčení "Má nohy jako Slovenka" označuje krásnou ženu s pěknou štíhlou postavou. A přesto nádheru slovenských žen převyšuje jejich statečnost, kterou mateřským mlékem předávají i synům, aby ji většina z nich promarnila i v borovičce krčem spolu s postupnou ztrátou soudnosti. Jak jinak si vysvětlit, že slovenští chlapi nechají matky v osamění bojovat za svoji čest? Jako v případě paní Marty Korbelové.

"Podpísaná Marta Korbelová, bytom Hurbanova č. 23, 911 01 Trenčín, dávam oznámenie o podozrení z trestného činu zneužitia právomoci verejného činiteľa, podla par. 158, odst. 1, písm. a) na Vladimíra Mečiara, predsedu HZDS.

Dňa 14. 5. 1990 ma navštívil istý pán, ktorý sa mi predstavil ako pracovník KS ZNB v Bratislave a oznámil mi, že chce so mnou hovoriť Vladimír Mečiar, v tom čase minister vnútra SR, a že o 13.00 hod. príde pro mňa auto. To sa aj realizovalo - bola som zavezená k p. Mečiarovi. Ten ma privítal so slovami: Kanada volala Trenčín (Kanada = syn paní Korbelové - pozn. autora). Potom nahodil reč na JUDr. Ketceru, bývalého pracovníka Okresnej prokuratúry v Trenčíne, ktorý odtiaľ musel po r. 1968 odísť, lebo nesúhlasil so vstupom tzv. spojeneckých vojsk 21. 8. 1968 do Československa.

Začal mi tvrdiť, že moj syn bol pronásledovaný a prepustený z práce kvôli anonymnému listu, ktorý na OV KSS v Trenčíne napísal JUDr. Ketcera. Ďalej mi začal p. Mečiar rozprávať, že JUDr. Ketcera má ísť pracovať na Generálnu prokuratúru SR a že treba tomu zabrániť. Zároveň ma požiadal, aby som na JUDr. Ketceru napísala trestné oznámenie a aby som ho adresovala osobne jemu (Mečiarovi). Nadiktoval mi niekoľko bodov a upozonil ma, ako mám postupovať. Ja som sa podľa jeho pokynov zariadila, trestné oznámenie na JUDr. Ketceru som napísala v ten deň a na druhý deň osobne odovzdala. Ešte dňa 14. 5. 1990 sa mi p. Mečiar zaručil, že JUDr. Ketcera bude - na základe mojho podania potrestaný. Odvtedy som od p. Vladimíra Mečiara nedostala na toto odpoveď. Asi po roku som sa dozvedela, že JUDr. Ketcera začiatkom osemdesiatych rokov bol podať na Vladimíra Mečiara, ktorý v tom čase vykonával taktiež funkciu predsedu plaveckého oddielu TTS Trenčín, trestné oznámenie za finančné machinácie. Ako som sa teraz dozvedela, toto mal vyšetriť npor. Martiška, vtedajší pracovník z OS ZNB Trenčín, který ale toto oznámenie ututlal. Paradoxom ostáva, že moj syn Karol Korbel bol na základe vykonštruovaných obvinení protiprávne vyhodený zo zamestnania a komunistický súd na čele s JUDr. Oľgou Hlucháňovou sa na tom podielal. Preto sa pýtam:

Prečo vtedy Vladimír Mečiar, ktorý v tomto procese ako svedok vystupoval, nepovedal, že pisatelom anonymného listu, na základe ktorého bol moj syn protiprávne z práce prepustený, je JUDr. Ketcera?

Mám dôvodné podozrenie, že keď Vladimír Mečiar ako minister vnútra SR zistil, že JUDr. Ketcera bol po novembri 1989 rehabilitovaný a mal ísť robiť na GP SR, dostal strach, že začne prešetrovať jeho trestnú činnosť." (Oznámení paní Marty Korbelové ze dne 22. března 1992 otiskl Slovenský denník 27. 3. 1992). Matka chartisty Karola Korbela se dožadovala veřejné konfrontace s Vladimírem Mečiarem. Dodnes se jí nedočkala a ani se jí tato sedmdesátiletá nemocná žena nedočká. Možná i proto, že už slovenští chlapi asi zapomněli, že vatra je strážný oheň signalizující nebezpečí. Zapomnění role muže je zradou slovenských žen a matek. Protože jinak by se nutně postavili i proti pragmatickému kompromisu pana Václava Klause, který dopustil, aby se prvním legislativcem společného státu stal akademik Milan Číč, "vědecký" obhájce vražedného paragrafu 231 a 232/1948 Sbírky, podle nichž byla popravena Milada Horáková (v Právnických štúdiích XX, 1972 Slovenskej akadémie vied).

Druhé ohlédnutí

Ministr předseda Výboru lidové kontroly JUDr. Martin Hvozdík v srpnu 1990 připravil na jednání vlády Slovenské republiky materiál č. j. 3571/102/90 s datem 16. srpna 1990 v počtu 60 evidovaných výtisků a názvem "Správa o výsledku šetrenia sťažnosti na hospodárnie rekreačného zariadenia Biela Skala a na nesprávne postupy pracovníkov Slovenského rybárskeho zväzu". Rekreační středisko Biela Skala bylo využíváno předsednictvem ÚV KSS, jehož apartmá v předlistopadové době užívali zprvu bezplatně a od května 1989 za měsíční poplatek 100 (jednosto) Kčs soudruzi Janák, Šalgovič, Biľak, Ševc, Šaling, Knotek (od 1. 7. 1989) a Boďa. Blaho vybraných aparátníků zajistily investice ve výši 10 386 145,48 Kčs. Ztrátové hospodaření pokrývaly příspěvky z rozpočtu federace pro ÚV KSČ (v létech 1969-1989 dosáhly výše 5,62 miliónu Kčs) na základě formálního a věcného schvalování Vasila Biľaka včetně jeho požadavků na krytí ztrát ze státního rozpočtu. Dobře se měl i personál zařízení. Zpráva konstatuje, že jen rodině Luptáků byly neoprávněně vyplaceny mnohatisícové částky v rozporu s platným platovým řádem.

Kontrola hospodaření Slovenského rybárského zväzu na jeho přidělených rybářských revírech odhalila rozsáhlé machinace v zarybňování revírů, bezplatně vydávaných povoleních na rybolov, darech a výlovech ryb včetně nezákonného obohacování v souhrnné mnohamiliónové částce. Ve srovnání s plánem výlovků "rybáři" na Bielej Skale minimálně desetinásobně překračovali slovenskou normu výlovku 25 kg ryb na osobu ročně...

V závěru Zprávy se konstatuje, že nedostatky v hospodaření byly prokázány ve všech prověřovaných oblastech s tím, že finanční vyčíslení škod nebylo možno ve všech případech vymezit pro neexistenci účetních dokladů. Kárné postihy a náhrada škod měly být realizovány po projednání výsledné zprávy na Předsednictvu a plénu Slovenského rybárského svazu v září 1990. Veřejnost se o výsledcích a postizích mnoho nedozvěděla. Jakoby se nad zprávou zavřela voda i v úřadu premiéra Slovenské vlády přesto, že patřila k dokumentům názorně ukazujícím slovy pana Mórice ty, kdo "vyžierali" Slovensko: komunisty a jejich nomenklaturu. Některé politické síly neměly zájem na tom, aby slovenská veřejnost byla informována o "vyžierání" Slovenska slovenskými komunisty. Vývoj událostí ukázal, že tyto síly byly zainteresovány na krytí uvedené hospodářské kriminality taky proto, aby mohly rozpoutat čechobijství a šovinistický požár.

Sám voják v poli ?

V bratislavském Justičním paláci otevřela 13. července 1992 soudkyně Městského soudu paní JUDr. Mária Šrámková kauzu Vladimír Pavlík versus Vladimír Mečiar pod spisovou značkou 6 C 5/92. Nezaměstnaný dělník (řádně registrovaný jako "uchazeč o zaměstnání") se domáhá osobnosti proti veřejným výrokům JUDr. Mečiara, učiněným před asi osmi sty účastníky mítinku v Povážské Bystrici dne 26. května 1990, kdy označil za nelegální občanskou iniciativu rozkrývající hospodářskou kriminalitu komunistické nomenklatury v Povážských strojírnách, a osobnost chartisty Pavlíka snížil v její důstojnosti. Vše se odehrálo v situaci zahájeného vyšetřování včetně uvalení vazeb na ty, kteří zpronevěřili téměř dvanáct miliónů korun. Podle Vladimíra Pavlíka bylo důsledkem Mečiarova vystoupení ve funkci ministra vnitra postupné zastrašování iniciativních občanů, jejich propouštění ze zaměstnání v rámci "reorganizace", výhrůžky a terorizování anonymními dopisy. Komunistická nomenklatura v okrese udržela moc a vyšetřování uvázlo na mrtvém bodě. I postupná izolace pana Pavlíka se zdařila. Podle jeho sdělení se lidé již bojí svědčit. Tím spíše, že se přesvědčili o lichosti polistopadových slov. Nomenklatura své pozice po volbách 1992 zesílila. Okresní prokurátor JUDr. Kolník, který případ Povážských strojíren začal v květnu 1990 energicky vyšetřovat, byl po volbách 1992 svého místa zbaven.

Signatář Charty 77 a člen Klubu angažovaných nestraníků Vladimír Pavlík svůj zápas za demokracii, pravdu a právo nevzdal. Podle sdělení předsedy Ústřední rady Klubu angažovaných nestraníků pana Bohdana Dvořáka, rada na jednání rozhodla hradit soudní výlohy svého člena vzhledem k jeho sociální tísni a účinně mu pomoci v případě pokračování persekuce jeho osobnosti, ať ve skryté nebo otevřené formě.

Kauza 6 C 5/92 vzbudila velkou pozornost veřejnosti. Podle posledních zpráv se soudního jednání 4. září 1992 v 9.00 hodin chce zúčastnit i NTV a Československý rozhlas.

Odplata prišla neskôršie

Jedna z ústředních postav neúspěšného úsilí o rozbití komunistické moci a odhalení její kriminální činnosti v okrese Povážská Bystrica žilinský okresní prokurátor JUDr. Vladimír Kolník byl ze své funkce odvolán Ivanem Špeníkem (krajský prokurátor v Banské Bystrici) šestý den po vyhlášení výsledků voleb 1992. Důvodem odvolání bylo "nevhodné chování v občanském životě", jehož se dopustil tím, že v tisku kritizoval stav prokuratury na Slovensku, její svázanost s totalitním režimem a členstvím většiny prokurátorů v KSČ, čímž "hrubě narušil vážnost prokuratury a snížil důvěru občanů k ní." Pan Ivan Špeník svoji akci proti JUDr. Kolníkovi opřel o zákony a pokyny z let 1965 - 197l. Ramenem spravedlnosti a vůle těchto zákonů byla kárná komise ve složení JUDr. Peter Bedlovič (předseda komise, náměstek krajského prokurátora, jemuž bylo levně prodáno osobní auto, určené pracovníkům Okresní prokuratury v Žilině), JUDr. Agáta Bocianová (KSČ) - okresní prokurátorka v Liptovském Mikuláši, JUDr. Etela Šebestová (KSČ) - okresní prokurátorka v Martině. Bývalý pétépák JUDr. Kolník nebyl nikdy členem KSČ. V roce 1968 odmítl souhlasit s okupací Československa, a v listopadu 1989 byl od počátku v "první linii". Je svědkem arivistického vzestupu Vladimíra Mečiara. V rozhovoru pro Slovenský denník dne 23. května 1992 uvádí: "V. Mečiar si 27. novembra (1989 - pozn. autora) dal zavolať osadenstvo závodu o pol desiatej do Nemšovej s tým, že kto sa večer zúčastní generálného štrajku, bude vyhodený z práce. No o dva dni bol už na VPN-ke v Trenčíne s bývalým tajomníkom KSČ Krajčím. Ako mohli tohto spraviť ministrom vnútra? M. Číč bol vtedy predsa len členom ÚV KSS, minister spravodlivosti. To bola komunistická hra." V další části rozhovoru JUDr. Kolník upozorňuje na to, že V. Mečiar byl s Číčem, Dubčekem a Ciklaminim v klubu Obroda s tím, že se Dubček a Mečiar velmi dobře znali: "Dubčekov švagor Krajčí doviedol V. Mečiara na VPN do Trenčína. Keby nebolo v tej VPN-ke toľko vylúčených komunistov! Pozrite sa, v Obrode začal prvý vystupovať na pódium Univerzity Igor Cibula. Nadporučík Štátnej bezpečnosti. Absolvent KGB v Ljubjanke, fakulty na dezinformácie. Boľ i tlačovým tajomníkom Mečiara, komentátorom v Národnej obrode. Odkiaľ sa tito dvaja poznali? Na VPN bol konkurz na funkciu ministra vnútra. Prišiel Ondruš. "Je tu jeden kandidát, ktorý preukazuje geniálne vedomosti..." JUDr. Kolník o absolventu moskevské bolševické politické školy Mečiarovi tvrdí, že byl po těchto studiích připraven na svou roli (jako krtek? - pozn. red.) a do listopadových událostí nasazen s konkrétními úkoly (v dané souvislosti jsou velmi zajímavé přiznané úzké kontakty s JUDr. Richardem Sacherem a Jaroslavem Šabatou) s tím, aby ve hře o Slovensko tuto zemi ovládly nacionálně socialistické síly, v něž se komunisté transformovali podobně jako Hlinkovi gardisté v komunisty po roce 1945 včetně plánu na rozbití Československa v případě vítězství nacionálně socialistických na Slovensku ve volbách 1992.

Názory vyslovené dva týdny před volbami byly téměř předpovědí. Stejně jako odplata odvoláním z funkce a dopis Slovenské oslobodzovací armády Slovenského štátu, odsuzující okresního prokurátora Kolníka k trestu smrti zastřelením. Je příznačné, že uvedená armáda útočí na antikomunisty, že držitel propůjčeného bytu StB, herec a poslanec SNS Štefan Kvietik byl ozdobou červencových vater a oslavně vítán... Zdá se, že JUDr. Vladimíra Kolníka čeká ještě mnoho těžkých chvil. Nechť je stále přijímá s věrností svému kredu: "Kresťanmi sme tou mierou, akou kladieme odpor zlu."

Třetí ohlédnutí

Veřejná doznání Vladimíra Mečiara k příslušnosti k jakési skupině, kterou nechce blíže určit pod rouškou slov "a načo si budeme robiť zásluhy z minulého života, treba si robiť zásluhy dnešnou prácou", jsou již via facti méně záhadná. Čechy, Moravany a Slezany postavila před volbu priority. Zda společný stát zachovat na úkor demokracie a prosperity, nebo přijmout rozluku se Slovenskem. Volba rozluky se stala šancí i pro Slovensko, šancí na zadržitelnost nezadržitelného vzestupu arivisty Mečiara. Možná, že v ní budeme muset být občanům nezávislého Slovenska stejnou oporou, jakou jí byli naši otcové a dědové v době po ústavním a zákonném nástupu Adolfa Hitlera, zpečetěném volebním vítězstvím, pro demokratické a antifašistické Němce a pronásledované Židy.

Pavel Blažek