--------------------------------------------------------------------------------
Autor: č.: 1311
Název: Zvykáme si!
Zdroj: NN Ročník........: 0002/022 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Soudě podle množství výroků, o ohrožení demokracie, bylo by možno bez nadsázky považovat za největší obránce demokracie komunisty. Jsou to právě oni, kteří se na stránkách novin, časopisů a zejména v televizi a rozhlase nejčastěji "smuší" nad porušováním demokracie, ohrožováním demokratických práv, potlačováním občanských svobod a podobně.

Momentálně "dokazují" tato svá tvrzení zejména tím, že vítězné strany ODS a HZDS nedbají zájmu lidu a protiprávně chtějí rozbít společný stát.

Například Peter Weiss, předseda Strany demokratické levice "pociťuje reálnou bezmocnost občanů" a v tom, podle něj, spočívá krize demokracie. A v čemže ta krize je: "Když jsem si přečetl zprávu o výsledcích červencového výzkumu veřejného mínění, která říká, že většina obyvatelstva si rozdělení státu nepřeje a v referendu by pro něj nehlasovala.....tak jsem si z toho udělal závěr - už tady máme i hlubokou krizi demokracie." (Rudé právo 30. 7. 92). A basta, spadla klec, závěr je udělán. On snad pan předseda SDL při výuce marx-leninismu nedával pozor, nebo co. Jinak by si musel pamatovat, že vůli lidu u komunistů vždycky určovalo politbyro. Ohánění se průzkumem veřejného mínění a názory obyvatelstva, kterého se dopouští komunistický předák, je nejen nestydaté, ale i trapné. To, že se o tyto názory nikdo z nich nezajímal více než čtyřicet let, si totiž dnes pamatuje každý občan této země starší sedmnácti let. "V součinnosti ODS a HZDS se de facto realizuje koncepce 7,5 procentní SNS a 5,5 procentní ODA. V tom podle mě nyní spočívá krize demokracie, v tom, že pociťujeme reálnou bezmocnost občanů i ostatních politických sil při hledání jiné varianty státoprávního uspořádání," tvrdí v tomtéž rozhovoru dnes nejoblíbenější slovenský politik (opět podle průzkumu veřejného mínění na Slovensku).

Jestliže nám předseda přejmenované, leč stále komunistické strany vypráví, že pociťuje bezmocnost občanů a dalších politických sil, a domnívá se, že se občané nenaštvou, je naivní. Jestli totiž něco bylo pilířem moci komunistické strany, tak to byla právě systematická práce na tom, aby občan byl naprosto bezmocný, k čemuž bylo používáno všech prostředků od zastrašování až k fyzické likvidaci těch, kteří se stále bezmocnými cítit nechtěli. To jsou fakta tak notoricky známá, že už řadě z nás skoro připadá zbytečné je opakovat.

A na to právě komunističtí koryfejové spoléhají a sázejí. Demokratická práva vybojovaná tisíci mrtvých v letech padesátých, zaplacená statisíci zmařených lidských osudů, nadějí a talentů v dalších letech, jsou nyní s neuvěřitelnou drzostí využívána právě nedemokratickou levicí a komunisty k pokusům o vybudování pozic pro opětné uchopení moci. To je až neskutečná opovážlivost, která nemůže zůstat bez odezvy a bez potrestání.

Předseda KSČ J. Svoboda si dovoluje žalovat pracovníky televize a varuje, že záměrně manipulují veřejným míněním a což lze podle něj kvalifikovat jako trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele a stěžuje si v této souvislosti na nedostatek prostoru, který je v televizi komunistům poskytován (na tiskové konferenci KSČ počátkem srpna 1992).

Levá alternativa (která byla součástí volební koalice Levý blok) ústy svého předsedy V. Votavy stanovuje ultimátum HZDS a ODS a v případě, že nevyhoví jejich požadavku, aby do 24. 8. t.r. iniciovaly v národních radách vypsání referenda, hrozí organizování generální stávky.

A my k tomu mlčíme, místo toho, abychom je "vynesli v zubech." (i V. Havel přece nedávno pravil, že i básníci mají zoubky). Prostě zvykáme si na věci, o kterých jsme si ještě nedávno mysleli, že už si na ně nikdy zvykat nebudeme muset.

Nevzchopíme-li se velmi rychle a nezatrhneme jim to, může se stát, že si brzo budeme muset zvykat i na novou normalizaci. Nenechme se ukolébat tím, že mezinárodní situace je jiná, než před rokem 1989. Je, ale demokracii si musíme zařídit sami. Svět nám pomůže jen tehdy, když si pomůžeme sami.

Nebezpečí je stále aktuální, nedejme se zmást uklidňujícími řečmi postkomunistických představitelů naší o demokracii usilující společnosti.

Připomeňme si citát K. Gottwalda z 5. 2. 1946: "Je špinavou pomluvou, ..... jakoby strana připravovala puč, jestliže by volby dopadly neuspokojivě (pro KSČ - pozn. autorky).... nic takového nemá zapotřebí ... hlásají to ti, co jsou slabí a nahrazují to dobrodružnými plány."

Za dva roky na to přišel únorový komunistický puč. Je velmi nebezpečné domnívat se, že komunisté jsou zanedbatelná a v podstatě směšná skupina lidí, která nás nemůže ohrozit. Není to pravda, stále zde existuje mnohatisícová armáda bývalých nomenklaturních kádrů, jejichž čelní reprezentanti, např. pan Adamec, nadále sedí v parlamentech. Dále tu existuje početná vrstva komunistů, kteří měli v důsledku svého členství ve straně celou řadu výhod a výhodiček a hlavně pocit, že jsou důležitější než nestraníci, mají větší práva a jsou těm ostatním spoluobčanům nadřazeni. Každý člen strany měl v posledních dvaceti letech ze svého členství neoprávněné výhody. Ať už to byly výhody ekonomické, poziční či jiné a ať už byly velké, či šlo pouze o to, že předsedkyně občanského výboru, drbna a štěkna, byla uctivě zdravena např. světovou kapacitou v léčbě ledvinových onemocnění. Tento pocit jim velmi chybí, ukázat své kvality osobním přičiněním, výsledky své práce se nenaučili a ztrátu svého nadřazeného postavení nám nikdy neodpustí.

Nikdy také nepřestanou usilovat o jeho opětné získání! V sobotu 22. 8. 1992 prohlásil předseda KSČ Svoboda, že na podzim očekává krizi. Krize znamená v učení marxleninském revoluční situaci, jež je nejpříhodnější pro nazrání revoluční situace. Již sám velký Lenin tvrdil, že krize je živnou půdou revoluce. Destabilizaci KSČ usilovně vyrábí, po ní by následovala krize a pak by následoval revoluční puč. Stále stejný model, který počítá se slabostí demokracie a chybami jejích představitelů.

P.S.: V této souvislosti upozorňujeme pány Weisse, Svobodu a spol na reprezentativní průzkum veřejného mínění, provedený Necenzurovanými novinami. V tomto průzkumu (který je přinejmenším stejně věrohodný jako průzkumy Institutu veřejného mínění) se 73 % respondentů vyslovilo pro zákaz KSČ a pro potrestání komunistických zločinců. Vyzýváme soudruhy Weisse, Svobodu a další komunistické dobrovolníky, aby nasadili všechny síly, které mají komunisté k dispozici, pro realizaci tohoto přání a odvrátili tak krizi demokracii.