--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla č.: 1312
Název: O levici, FBIS a Šabatovi
Zdroj: NN Ročník........: 0002/022 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Václav Benda, předseda KDS a předseda Sněmovny lidu FS poskytl rozhovor Necenzurovaným novinám.

Jak se díváte na neustálé zdůrazňování ústavnosti kroků při rozdělení státu, co to vlastně je? Komunistická ústava je vlastně jen mírně poupravená, nová ústava nebyla přijata zřejmě proto, aby se dnes různí levicoví politici mohli na starou nevyhovující ústavu odvolávat. Zdá se, že to byl dlouhodobý cíl levice nepřijmout novou ústavu a dnes se ohánět ústavností. Co byste nám k tomu mohl říci?

Ve své podstatě je to pošetilost. Sebeprávnější státy nezanikají na základě ústavních předpisů. Předpisy upravují existenci státu. Nikoliv jeho vznik, ani jeho zánik. Jejich stálé odvolávání se na to, že referendum je jedinou ústavně předepsanou formou možného zániku státu nebo rozchodu obou republik, je zase jenom polopravda. Generálně je v ústavě garantováno právo na sebeurčení národů, resp. na sebeurčení obou republik, až do jejich odtržení a na druhé straně zákonně referendum stejně neupravuje vlastní proces rozdělení státu. K tomu, aby se dalo hovořit o ústavní cestě, by bylo potřeba přijmout řadu nových zákonů o rozdělení majetku, nástupnictví atd. Tady se pohybujeme na půdě spíše chimér, to, co je dneska už nezvratným faktem, faktickým stavem, je pokojné, legální, kultivované rozdělení společného státu a v případě možnosti další spolupráce těchto nově vzniklých států. Můžeme hovořit o jeho větší či menší ústavnosti, ale to je pseudoproblém. Důležité je, jak ten rozchod proběhne. Je důležité, aby proběhl tak, aby byla možnost hned navázat nové formy spolupráce dvou samostatných státních celků. Ohánění se ústavností je skutečně jenom záminka pro prodlužování státoprávní krize. Referendum je navíc nereálné, přece nebudeme konat referendum ve chvíli, kdy už bude všechno rozhodnuté a kdy jakýkoliv výsledek referenda nemůže už vlastně nic změnit. My jsme o možnost vypsání referenda usilovali v parlamentě minimálně poslední rok, byla to levice a slovenské nacionální síly, které možnost vypsání referenda blokovaly. To, že se dnes referendem ohánějí, je skutečně jenom pokus blokovat státoprávní procesy, které probíhají a které jsou reálné a nezvratné. Teď jde o to, abychom zabránili balkanizaci tohoto prostoru.

Podle posledních výroků pravicových představitelů se zdá, že se pravice konečně zbavila iluzí, že je možná recionální dohoda s levicí. Je to tak?

Já pevně doufám, že v tomto ohledu jsme se zbavili iluzí, představ o nějaké dobré vůli levice jako takové, nebo jejím zdravém rozumu a možnosti na tento zdravý rozum apelovat. Ovšem určitým dohodám nebo kompromisům ve vztahu k české a slovenské levici se nevyhneme. Jenom v tomto ohledu, alespoň za sebe bych chtěl velmi důrazně prohlásit, že to v žádném případě nebudou ústupky toho druhu, které by umožňovaly nový návrat levice k moci. Jsme připraveni čelit možnosti nového února všemi prostředky, které máme k dispozici. Máme k tomu přinejmenším mandát od většiny českých voličů, kteří si návrat starých poměrů nepřejí.

V roce 1948 byla záminkou nebo rozbuškou vládní krize otázka změny ve velení SNB. Dnes se stala záminkou parlamentní krize otázka obsazení funkce předsedy zvláštního kontrolního orgánu pro činnost FBIS při FS. Vidíte v tom, že se otázky kolem vnitra staly už podruhé záminkou jakési krize, nějakou souvislost? Jsem přesvědčen, že věcná souvislost v tom není, stejně jako není věcná souvislost mezi rokem 1948 a letošním rokem. Rozdíly zejména mezinárodní konstelace jsou tak propastné, že běží o odlišné procesy. Je však příznačné, že přesto došlo k vyhrocení právě v těchto velmi podobných věcech. Charakterizuje to starou nemoc komunistů nebo kryptokomunistů, že oni vlastně nedělají politiku jako normální politické strany, že to jsou paramilitární organizace, zaměřené na uchopení a udržení moci. Všichni ti, kteří dnes vystupují jako levičáci, ať už mávají praporem jakýmkoliv, jsou odkojeni touto mocenskou filozofií, a proto mocenské složky, jako je vnitro a armáda, pro ně hrají podstatnou úlohu a v tomto smyslu nebylo náhodné, že ke sporu došlo ve velmi podobné věci.

Myslíte, že složité problémy kolem FBIS se mohou vyřešit pouze tím, že se tato instituce "národnostně" rozdělí? Nedojde tím ke konzervaci současného stavu, pro který je charakteristické další přijímání bývalých důstojníků SNB, ČSA a dlouholetých komunistů do FBIS?

Já bych problém nereduktoval jenom na FBIS, to je problém ministerstev vnitra jak federálního, tak národního, je to problém vojenské kontrarozvědky, ministerstva obrany, problém prokuratur a dalších institucí.

Sumárně lze říci, že na tomto poli pokročil proces budování demokratického státu a jeho mocenských orgánů kupředu jenom nesmírně málo. Dokonce skeptici se mohou ptát, jestli šlo o pokrok nebo naopak o zhoršení sitauce v některých ohledech. Bude nezbytně nutné, a to bude úkol při budování nové České republiky, velice zásadním způsobem změnit, (případně zrušit) některé tyto instituce nebo jejich složky a v každém případě provést radikální personální změny. V tomto ohledu chce KDS vyvíjet velmi aktivní politiku. Domníváme se, že ODS, a je to asi správné, soustředila většinu svých sil a většinu svého intelektuálního potenciálu právě na oblast ekonomickou a že došlo k určitému zanedbání v těchto sférách a my bychom, jako koaliční partner, rádi pomohli nápravě právě v těchto směrech.

Pan Jan Ruml se vyjádřil, že česká tajná služba by zase měla být nějakým způsobem zařazena pod ministerstvo vnitra, co tomu říkáte?

K tomu bych se radši nevyjádřil, protože ten výrok neznám a neznám jeho kontext.

Má KDS a vy osobně možnost se podílet na utváření koncepce činnosti vnitra, FBIS, armády a podobných složek?

Snažíme se, horší je to v oblasti armády, protože tam nemáme dostatek odborníků na tuto problematiku, abychom věcně a užitečně mohli přispět k řešení. Máme ale k dispozici dost odborníků a máme k dispozici i koncepce, pokud jde o bezpečnostní složky, včetně tajné služby, i pokud jde o prokuraturu a snažíme se podílet na jejich budoucím stavu.

Počítáte s tím, že člen KDS by byl náměstkem českého ministra vnitra, případně náměstkem ředitele FBIS?

Pokud jde o náměstka českého ministra vnitra, je to součást koaličních dohod. Počítáme ovšem se svým zastoupením i v oblasti prokuratury a v jiných institucích. Tady bych vás ovšem opravil v tom, že my nepostupujeme stranicky v tom smyslu, že by tyto funkce musel zastávat člen KDS, může to být člověk, který není členem naší strany, a který má naši důvěru. Často navrhujeme za KDS odborníky, kteří nejsou členy naší strany. Nejde o to, kolik členů KDS bude v těchto bezpečnostních strukturách, ale abychom tam měli lidi, o kterých předpokládáme, že je budou přebudovávat správným směrem.

Jak byste hodnotil činnost pana Šabaty na funkci ministra bez portefej, jeho činnost při utváření československých vztahů a její vyústění?

Já velmi nerad kopu do mrtvol a vyjadřování o panu Šabatovi a jeho činnosti mi připadá velmi nešťastně. Pan Šabata, ať už je, jaký je, nepochybně je talentovaným politikem, kterých nemáme nazbyt. Dnes se ovšem jako politik dostal do situace, kdy je prakticky v izolaci, hájí cíle a zájmy, které mu snad nejsou příliš blízké a kde ho také přiliš vážně neberou. Nerad bych nad panem Šabatou dělal definitivní kříž, ale osobně si myslím, že by měl velmi přehodnotit svoji dosavadní politiku a možná skromněji a pokorněji se snažit o takové politické působení, které by ho z role více méně šaška, kterou hrál v posledních několika měsících, vrátilo do role důstojné. Myslím si, že je ho škoda.

Tím, že se stal poradcem pana Kováče, vzbuzuje pan Šabata podezření, že aspiruje na roli jakého moravského Mečiara. Myslíte si, že je to správná úvaha?

Ta úvaha je svým způsobem správná. Určitě hraje roli ve vnitřní motivaci pana Šabaty, myslím si ovšem, že jako politická koncepce je to naprosto nereálné, proto jsem také hovořil o kopání do politických mrtvol. Dnes se pan Šabata dostal do pozice, ve které by mohl být úspěšný jenom v případě naprosto tragického rozvratu v naší republice, což si ani on přece nemůže vážně přát. Zvolil si tedy dráhu velmi nešťastnou. Máte možná pravdu, že to je dráha moravského Mečiara, ovšem já si nemyslím, že by takovýto "Mečiar" mohl na Moravě uspět. Znovu opakuji, bylo by to možné jenom v případě naprosto katastrofického, tragického vývoje tohoto státu, jeho úplného rozvratu. Jen v takové situaci by takováto politika měla šanci na nějaký úspěch.

Vy znáte pana Šabatu dlouho a mě i čtenáře by také zajímalo, jak byste ho hodnotil z hlediska křesťanské morálky a mravnosti. Protože on už zamlada se vzdal svých rodičů, zřekl se jich, potom byl dlouholetým funkcionářem KSČ, pak byl jeden z nejvíce pronásledovaných odpůrců normalizačního režimu a teď tedy je poradcem HZDS. Co to je za zvláštní vývoj?

Jaroslav Šabata se ke křesťanství nehlásí, čili nikdo není oprávněn hodnotit ho z pozice křesťanské morálky. Já si myslím, že ten případ je velmi složitý. Na jedné straně je tu Šabatova vina v padesátých letech, která není samozřejmě na úrovni hrdelní viny jako u některých jiných reformních komunistů, kteří v padesátých letech byli horlivými stalinisty a potom obrátili. Samozřejmě i pan Šabata se dopustil naprosto nepřijatelného chování v padesátých letech, ale myslím, že tam nejsou z jeho strany zločiny v přesném smyslu slova, nemá na rukou krev. Na druhé straně, na rozdíl od mnohých jiných reformních komunistů, kterým se po 68. roce víceméně nic nedělo a byli pouze ve vágní a opatrné pozici, Jaroslav Šabata byl v tomto postoji důsledný. Patří k nejpronásledovanějším lidem v této republice v posledním dvacetiletí, odseděl si ve vězení více než devět let. Jeho mandát opozičníka tedy rozhodně není něčím narychlo vyrobeným. Já prostě nerozumím jeho počínání v posledních dvou letech. Měl jsem s ním několikahodinový rozhovor v poslední době, nevím, co ho dotlačilo do pozice, v které je dneska a s kterou já nemohu v žádném případě souhlasit. Domnívám se, že dělá kroky až trestuhodné. Myslím si však, že ani postoje brněnského OF nebyly vůči němu vždycky férové, a to je asi jeden z důvodů této jeho možná panické reakce a příklonu k HZDS.

Ovšem svým současným chováním a jednáním vlastně potvrzuje oprávněnost výhrad, které vůči němu část OF měla.

Máte pravdu, ale možná, že ho na dráhu, na které je, přivedlo i to, že proti němu byly používány velmi nevybíravé metody. Nešlo spíše o to, že na základě výhrad a útoků, které vůči němu byly v brněnském OF vedeny, pocítil ohrožení své politické kariéry, byl přece vždycky člověkem ambiciózním a že to ho vedlo k této cestě?

Ano, máte pravdu, s Jaroslavem Šabatou nelze v tuto chvíli souhlasit: tedy s tím, co dělá. Myslím si ovšem, že je schopný politik, že dokázal, že je člověk statečný a že česká politika nemá schopných lidí tolik, aby nad nimi mohla zcela zlomit hůl. Ptala se Pavla Grünthalová