--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kos Jan č.: 1317
Název: Svoboda v nás aneb novinářská etika
Zdroj: NN Ročník........: 0002/022 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 08.08.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jan Kos Smysl pro spravedlnost, čest a inteligenci jsou jedny z hlavních předností dobrého novináře. Naši novináři většinou mají buď jedno či druhé, nebo třetí. Zatím to vypadá tak, že se sami zbavují možnosti být nezávislými a být novináři. Nasvědčují tomu úmyslné či neúmyslné dezinformace, deformování informací a jejich jednostranný výklad či dobrovolná stranickost, podřízení se tu jedné, tu druhé ideologii.

Nezaškodí několik příkladů. Jan Lukeš z Lidových novin ve svém článku Fantóm minulosti (8. 8. 1992) použil k deformování skutečnosti informaci o autorovi seriálu Případy podporučíka Haniky. Smysl pro spravedlnost vede Lukeše k upozornění na zločince - autora seriálu, bývalého předního vnitráka a estébáka Antonína Prchala (píše pod jménem Ivan Gariš), ale nedostatek inteligence a cti jej vede k překrucování faktů - k dezinformaci. Cituji: "Dokonce by možná bylo lépe opět cudně mlčet, aby nás snad někdo neobvinil z denuncianství jako zastara. Jenže v době, kdy jsou tisíce lidí skandalizovány různými seznamy, na nichž se ocitli třeba jen proto, že vyhověli pozvání na úřad, nemělo by se zapomínat na skutečné viny těch, kteří tyto úřady řídili". Jde o zjevnou lež. NIKDO nebyl zanesen do registru pouze proto, že neodmítl pozvání na úřad. Alespoň co se týče zveřejněných seznamů - rezidenti, držitelé propůjčeného bytu, agenti. U rozhodování (i vázacího aktu) byli přítomni nejméně další dva estébáci - kolega a nadřízený. Omlouvání svinstev, jichž se agenti StB dopouštěli, není však v Lidových novinách nic neobvyklého. Vladimír Liberda z Ostravy ve svém článku Filozofie pomluvy obhajuje novinářku Olgu Šulcovou: "Když nepomáhala ani častá předvolání na StB, tak to referent vyřešil tak, jak se to tenkrát dělalo všude, a zfalšoval splnění plánu, tj. přidělil Olze Šulcové krycí jméno agenta a inkasoval prémie". Jaká je však skutečnost: 150 (stopadesát) schůzek Olgy Šulcové s řídícím důstojníkem. Řídící důstojník spolu s O. Šulcovou plnili tedy plán na 100 %. Tajná politická policie je základem totalitního režimu, předpokladem k jeho fungování a udržení. Tam se nesmělo nic ošidit. Kdo se pokusil falšovat plán - byl vyhozen. Dokud budou Lidové noviny negovat snahu po spravedlnosti, dokud budou dezinformovat, ochraňovat vybrané zločince a omlouvat zločiny, degradují svůj list na předlistopadovou úroveň Rudého práva.

Jiná situace je v Českém deníku. Tyto noviny se naopak snaží prosazovat spravedlnost, mluvit pravdu a nezamlčovat informace potřebné ke spoluvytváření veřejného mínění. To vše ovšem pouze v rámci Občanské demokratické strany, její politiky a vládnutí. Tam, kde je novinář spravedlivě rozhořčen nad jednáním politiků, se jedná vždy o ty, nemající stranický průkaz ODS. Pokud naopak někdo z ODS udělá to samé, za co byli po právu kritizováni jiní, tak Český deník přinejlepším decentně mlčí.

Dobrým dokladem mého tvrzení je článek Štěpána Salače Informace je součástí života: "Prvním krokem, který zasel nedůvěru mezi sdělovací obec, byl nový seznam agentur a deníků, které mají přístup na tiskové konference vlády Slovenské republiky.

... v pozadí se však skrývá vyškrtnutí některých sdělovacích prostředků z původního seznamu... Svobodný přístup k informacím patří k základům demokracie, jejich selekce naopak vyvolává pocit něčeho nesvéprávného... neboť ve vyspělém světě není zvykem překrucovat a utajovat informace". Když ovšem prakticky totéž učiní Jan Ruml, ministr vnitra ČR z ODS a namísto ohlášené tiskové konference ministerstva na jeho popud proběhne pouze neformální setkání s VYBRANÝMI novináři, tak pan Salač a Český deník mlčí. Když je Mečiar oprávněně kritizován za zasahování do práce televize, je na toto téma v ČD ihned komentář. Pokud něco podobného řekne Klaus, Český deník zapomíná na své rozhořčení, není schopen občanu ukázat, že nedemokratickým chováním se nevyznačuje pouze vůdce Mečiar, nýbrž i vůdce Klaus. (Předseda ODS a české vlády nedávno prohlásil, že: "Jsme svědky doslova orgií demagogie kolem dělení federace... dochází k zaměňování možnosti demokracie vyslovit vlastní názor s možností tento názor prezentovat např. v hlavním vysílacím čase největšího sdělovacího prostředku. Na to nikdo nárok samozřejmě nemá".

(Téměř shodnými slovy začal Mečiar svůj útok proti svobodě slova a šíření informací). Štěpán Salač (a ti, kdo v Čechách deníku rozhodují o tom, co se otiskne a co nikoli) svou přirozenou inteligencí odhalil podstatu útoků na demokracii ze strany slovenských politiků z HZDS a dalších stran, neměl však natolik cti a smyslu pro spravedlnost, aby na totéž poukázal v případě představitelů ODS. Dokud bude Český deník jenom fakticky stranickým listem ODS, tak z něj nikdy nebudou takové dobré nezávislé noviny, jaké nám sliboval pan Kudláček při výměně minulého redakčního kolektivu za nynější.

Pokládám Lidové noviny a Český deník za formálně velmi dobré. Jen obsah je jaksi poznamenán něčím důvěrně známým z předlistopadového tisku. Čím to asi bude?