--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Lukeš Jan č.: 1318
Název: Fantóm z minulosti
Zdroj: NN Ročník........: 0002/022 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

,,... taky jeden takovej fantóm, ale z minulosti," pravil na závěr čtvrté části televizních Případů podporučíka Haniky její hrdina. Čtvrteční pokračování neslo název Fantóm podniku a o jeho dramatičnosti svědčí to, že se tu pátralo mimo jiné po ukradeném dortu a housce se salámem. Nic proti tomu, ovšem soudím, že pro diváka víc než podporučíkova bývalá láska, bude skutečným "fantómem minulosti" scénárista celého seriálu.

Režimní Slovník české literatury 1970-1981 z roku 1985 ani netají, že Ivan Gariš (nar. 1923), vlastním jménem Antonín Prchal, "od roku 1945 působil na ministerstvu vnitra", jen cudně zamlčuje, jak tam působil. Na jeho stránkách se s Prchalem setkáme zase až od roku 1956 jako s pracovníkem SONP Kladno. V 60. létech byl mj. reklamním pracovníkem Čs. cirkusů, pak vedoucím odboru PZO Škodaexport. A od 70. let začal publikovat kriminální a špionážní prózy (např. i zfilmovaná Akce v Istanbulu). Měl k tomu kvalifikaci: můžeme se o tom přesvědčit v Hejlově Zprávě o organizovaném násilí či ve Zprávě o činnosti Státní bezpečnosti a 5. oddělení MNO hlavního štábu v 50. letech, předložené v dubnu generálním prokurátorem ČSFR a federálním ministrem vnitra poslancům Federálního shromáždění.

Od roku 1945 nastoupil totiž Prchal u zpravodajského orgánu Zemského odboru bezpečnosti, v roce 1951 byl jmenován zástupcem velitele StB, rok na to prvním náměstkem ministra vnitra. Od vzniku StB byl "jednou z klíčových postav této organizace, (...) je spoluzodpovědný za provedení procesu s tzv. ŢSpikleneckým protistátním centremŢ, za zatčení a dlouhodobé věznění řady dalších osob" (byl například náčelníkem útvaru Modřín, který zatýkal Clementise) i "za celkovou koncepci činnosti StB v 50. letech". V roce 1956 byl propuštěn a později za schvalování nezákonných metod vyšetřování odsouzen na šest let. Hejl jej charakterizuje jako "bezcharakterního kariéristu", už za odboje naverbovaného sovětskou agenturou.

Seriál Případy podporučíka Haniky nese datum vzniku 1989, na obrazovky se před listopadem už nedostal a celkem si dovedu představit, jak se nad ním od té doby asi váhalo. Nakonec patrně zvítězila ekonomická rozvaha, zvláště když opravdu pátrání po housce se salámem jistě nikoho neurazí. Dokonce by možná bylo lépe opět cudně mlčet, aby nás snad někdo neobvinil z denuncianství jako zastara. Jenže v době, kdy jsou tisíce lidí skandalizovány různými seznamy, na nichž se ocitli třeba jen proto, že vyhověli pozvání na úřad, nemělo by se zapomínat na skutečné viny těch, kteří tyto úřady řídili. Nejde o nic víc, ale ani o nic míň, než nezapomínat, kdo je kdo. Jen tak se zbavíme fantomů minulosti, když už jejich vlastní chucpe jim nedovolí ani po tom všem zůstat stranou.

Jan Lukeš

Lidové noviny, 8. 8. 1992