--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vančura Antonín č.: 1321
Název: Politický seismograf Brno
Zdroj: NN Ročník........: 0002/022 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vyprahlé léto Brno se stalo místem pokusů o eskalaci letošního horkého politického léta. "Vůdce" Sládek si zde však místo povolebního triumfu natrhl žaket "vůdcovského principu". Komisař Ivan Sviták před tisícovkou křiklounů 3. srpna 1992 vyrobil plagiát pověstných "Dubnových tezí" Uljanova-Lenina, vyhlášením ultimáta Václavu Klausovi a reformním silám. "Moravany" HSD-SMS a Moravské národní strany zaskočily aféry pana Kryčera a neblahé zvěsti o minulosti a skutcích pana Dřímala, taktovka "poradce" pana Šabaty pod prapory Mečiarova HZDS, a vyděsilo je balkánské strašidlo "čučorietkové bitvy" na moravskoslovenském pomezí. Nekomunistické síly v brněnské organizaci ODS řadily prohru k prohře ve svém úsilí zabránit v infiltraci své strany stoupenci Jaroslava Šabaty podporovaných křídlem pana Jozefa Zieleniece v pražském ústředí a spolupracovníkem StB ing. Ivošem Bajerem v žabovřesské organizaci ODS. Ztráta motocyklové Grand prix zasáhla srdce brněnského patriotismu a stala se vítaným otrušíkem levicové destrukce v mysli brňáků rozdmycháváním nové vlny averze vůči Praze a vládní koalici pod pláštěm "moravanského pokřiku" vůči "cajzlovské proradnosti". A rozsévači větrů opět větří naději na svou žeň. Pan Jaroslav Šabata je od roku 1948 šedou eminencí brněnského politického dění. Vždy velmi pružně reagující na politické změny. Tak, aby se nedotkly pozic jeho skupiny zformované v létech Gottwaldovy tzv. generální linie výstavby socialismu. Jako učitel marxismu-leninismu a vedoucí katedry psychologie na brněnské filozofické fakultě si pan Šabata vybudoval silnou pozici mezi inteligencí a se svými spolupracovníky velmi pečlivě svoji skupinu doplňoval o vytypované studenty, které skrze mistrnou kabinetní politiku rozmisťoval do významných míst v aparátech KSČ, státních orgánů, podniků, vysokých škol a podobně. V totalitárním systému po roce 1956 se činnost "šabatovců" jevila progresivisticky. V roce Pražského jara tato skupina tvořila reformní proud, který však jako vždy byl limitován vlastními mocenskými záměry - vystupování pana Šabaty proti obnovení sociální demokracie v roce 1968, proti zrušení vedoucí úlohy KSČ, proti otevřenému pluralitnímu politickému systému, prosazování Leninovy teze práva na sebeurčení až do odtržení atd. Sovětská okupace a kolaborantský normalizační režim šabatovce až na dobře zakonspirované výjimky z komunistických mocenských struktur vyřadil. Pan Jaroslav Šabata se s mnoha svými spolupracovníky stal významnou postavou disentu, sympatickou svojí statečností, důsledností a pracovitostí. V disentu reprezentoval levicový proud, jenž se později zformoval v Obrodu mající vlastní mocenské cíle.

V listopadu 1989 se Jaroslav Šabata spolu s Petrem Zemanem a Jiřím Müllerem stali vedoucími činiteli Občanského fóra v Brně a na jižní Moravě s téměř absolutními rozhodovacími pravomocemi. Jejich skupina byla početná a měla autoritu. Tvořili ji například Milan Uhde, prof. Milan Jelínek, Petr Pospíchal, ing. Petr Kučera, JUDr. Tomáš Vencálek, Václav Grulich, generál Domaňský, ing. Jan Krajíček, Petr Fridrich, Jaroslava Chalupová, RSDr. Zdeněk Přikryl, Luděk Kavín, Zdeněk Kotrlý, ThDr. Jan Šimsa, MUDr. Marta Holanová, PaeDr. Vilém Buriánek, ing. arch. Václav Mencl, J. P. Kříž, MUDr. Valík, Jiřina Nehybová, MUDr. Ruben Bartoš, pan Přidal ...

"Železný" sklon pana Šabaty ke kabinetní politice a jejím intrikám spolu s podporou vybraných komunistů v různých orgánech (komunistický primátor Brna Pernica atd.) se velmi brzy dostal do rozporu s touhou po debolševizaci jako systémové změně a spravedlnosti jako odpovědí na spáchaná zla brněnských občanů a řadových členů OF. Politické zápasy na sebe v lednu 1990 vzaly podobu sporu Šabata versus Cibulka. Pražské KC OF pana Šabatu a jeho skupinu všemožně a místy i nevybíravě ve sporu podporovalo - Jan Urban, Ivan Fišera, Petr Kučera. V proticibulkovském boji byly zaznamenány i snahy prohlásit Petra Cibulku po vzoru StB a KGB za duševně nemocnou a narušenou osobnost bezprostředně před shromážděním Charty 77 dne 18. března 1990 ...

Brněnské politické zápasy vyústily v eliminaci vlivu šabatovců v brněnském OF a jeho debolševizaci. Boj brněnští delegáti OF přenesli i na republikovou půdu a otevřeli tak diferenciační procesy uvnitř OF, které vyústily ve vznik Občanské demokratické strany jako nekomunistického a důsledně reformního směru zformovaného z vůle okresů na rozdíl od kompromisnických a intelektuálních seskupení typu OH a ODA. Na fakt, že se šabatovci ocitli v menšině, KC OF v Praze reagovalo přiznáním statutu "Institut OF" této skupině, vyňaté tímto způsobem z brněnského OF a placené z pražských prostředků. Po volbách 1990, které se nedotkly pozic Šabatovy skupiny, vznikla pro její mocenské pozice v Brně hrozba v podobě komunálních voleb 1990. Vzhledem ke ztrátě pozic v OF část šabatovců vystoupila z OF a kandidovala pod hlavičkou "Sdružení pro Brno" - nynější primátor ing. arch. Mencl a další - financovanou záhadným panem Janderou (firma Davay se sídlem v Bratislavě). "Sdružení" ve volbách obdrželo 10 % hlasů a v osobě ing. arch. Mencla získalo post primátora. Dočasný úspěch v další politické polarizaci naší společnosti vedl k postupné ztrátě získaných pozic - "aféra" Holanová ve zdravotnické oblasti, "aféra" Kavín v divadelnictví, "aféra" Jelínek na Masarykově univerzitě, nezdar JUDr. Vencálka v konkurzu na místo ředitele rozhlasu, "aféra" radniční vrátný (na hodinu vyhozen primátorem Menclem jen proto, že mu večer pro předepsanou obchůzku včas neodemkl vstup, když si pan primátor přiběhl pro zapomenutou insignii svého úřadu pro svou roli při koncertu pana Firkušného)... Upadnutí "Sdružení pro Brno" do bezvýznamnosti a další ztráty vyvolaly z hlediska udržení moci nutnost politických přestupů do perspektivních stran a seskupení. Pro zdar operace bylo s čím licitovat, neboť sir Frank Lampel se do svého Brna po pádu komunistického režimu vrátil jako majitel britské firmy BOVIS s velkorysým projektem Technologického parku typu Silicon Valley s cílem učinit z Brna jedno z významných evropských výzkumných, informačních a podnikatelských center.

Nové přestupy a převleky

Na konci loňského roku vznikl v brněnské Občanské demokratické straně vážný konflikt v otázce přijetí a členství primátora ing. arch. Mencla, který byl v ústředí ODS interpretován dezinformačním způsobem jako osobní spor primátora se svým podřízeným prvním náměstkem panem Horákem (v době sporu předseda Oblastní rady ODS). Konfliktu věnoval pozornost i brněnský tisk. Podle důvěrných zdrojů oblastní rada ODS primátoru Menclovi nedůvěřovala a snažila se zabránit jeho vstupu do své strany. Z tohoto důvodu bylo užito bočního vstupu skrze místní žabovřesskou organizaci ODS a jejího funkcionáře spolupracovníka StB ing. Ivoše Bajera, který těchto operací uskutečnil několik desítek a stavěl tak oblastní radu ODS metodou fait accompli před hotovou věc s patřičným "pražským" jištěním. Sám pan primátor svůj úspěch v dosažení členství v tisku nazval rozhodnutím na základě "vnitřního boje a směřování" doplněným odkazy na výzvy ke vstupu do ODS "pražským ústředím, jejími členy v Radě a organizacích ODS v místě bydliště." Představitelé oblastní rady ODS o uvedených nabídkách a výzvách nic nevěděli, ale nedokázali veřejně nazvat věci pravými jmény. Předseda oblastní rady ODS pan Horák a její člen pan Drahola 13. ledna 1992 ze svých funkcí v ODS odstoupili... Brňané reagovali se svojí typickou osobitostí. Události nazvali "papalášskými tunely" a ve volbách 1992 dali ODS důvěru jen 20 % svých hlasů. V jejich zklamání a zlobě zavětřili svou šanci svobodovci, sládkovci a trnkovci... a všichni bojovníci za partikularistickou rozdrobenost a následná štěpení.

Brno, 21. srpna 1992

Brněnský "štatl" byl zmalátnělý vedrem letošního mimořádně horkého léta. Invalidní prodejce bolševické Naší pravdy z ostravské produkce sbíral pod záminkou petice za zachování Československa podpisy pod výzvu komisaře Svitáka. Byl vcelku úspěšný. Staré ženy do linek psaly jména a adresy celého příbuzenstva a zdařile měnily rukopis a podpisy. Kousek dál od tohoto místa, jemuž brňáci říkají "U Lamploty", vytrvale ryčel kamelot Sládkových republikánů, rómská děvčata šeptem nabízela kolemjdoucím erotické služby "za pár šupů" s lhostejností vědoucích, že jejich čas přijde až v pozdní večer. Štatl už zapomněl na zavražděného dělníka Debnára a učně Žemličku sovětskými okupanty v roce 1968, na zavražděnou Danušku Muzikářovou z normalizační pistole zločinné úderné pěsti KSČ uniforem LM... Jen žíznivé předměstské čtyřky nezapomněly a řvaly svou bolest až do hluboké noci. Omílaly brněnské aféry, spílaly generálu Domaňskému za jeho nestoudnost, s níž se snažil získat svědectví manželky pana Zaspala (signatář Charty 77 ze skupiny prof. Jana Patočky, zbavený rehabilitace a degradovaný z popudu spolupracovníka StB a místopředsedy pověstné Pillerovy rehabilitační komise generála Jaromíra Frýberta, který se po listopadu 1989 stal opět hlavním rehabilitátorem (potvrzující pravdivost denunciací Čepičkových oficírů a VKR, spílaly magistrátu za zašantročení pozemků Grand prix, spílaly sametově chráněným komunistům a členům LM v jejich zachovaných funkcích a úspěšném podnikání "odkudnatovzali" ... A v bezmocném vzteku se trýzněni vzpomínkami opíjeli zklamaní z toho, že se dosud spravedlností neodpovědělo zlu. A šaliny nočních rozjezdů u Hlavního nádraží v noc toho dne byly plné opilých krásných dívek. Antonín Vančura