--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František č.: 1323
Název: Kolektivismus nebo demokracie
Zdroj: NN Ročník........: 0002/022 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Zásahy státu do ekonomiky a svoboda jednotlivce Napsal: František Kostlán
Nacionalismus, který se ve střední Evropě zrodil po napoleonských válkách, již dávno zvolna, ale jistě nastoupil svou cestu, kterou charakterizoval Franz Grillparzer jako cestu "od humanity přes nacionalismus k bestialitě". To velké množství jazyků ve střední Evropě přestalo sloužit ke komunikaci a začalo sloužit k oddělení, odlišení, separaci a nenávisti... Obecně můžeme konstatovat, že idea rovnováhy v Evropě, jedna ze základních politických ideí kontinentu, která měla řadu vynikajících zastánců, byla od začátku největší překážkou cesty ideje národního státu ve střední Evropě a setkávala se s nenávistnými výpady ...
Rudolf Kučera, Kapitoly z dějin střední Evropy
První světová válka neobyčejně přispěla k tomu, že se zvětšil rozsah státní moci a tím i její ničivá síla a možnost útlaku. Před rokem 1914 býval státní aparát malý... Oblast skutečné činnosti státu představovala v průměru 5 až 10 procent hrubého národního produktu... V Japonsku však, a především v carském Rusku, přebíral stát v životě národa zcela novou úlohu tím, že pronikal do všech odvětví průmyslového hospodářství... Carské Rusko představovalo ve své poslední mírové fázi rozsáhlý pokus o kolektivní kapitalismus... obava z rychlého růstu ruské hospodářské (a tím i vojenské) moci byla dokonce jednou z hlavních příčin, proč se Německo rozhodlo pro válku.
Paul Johnson, Dějiny 20. století
V televizním pořadu Co týden dal, dne 2. srpna, klouzala, tak jako vždy, diskuse vesele po povrchu věcí. Televize se v dojemné shodě s našimi předními politiky rozhodla nezatěžovat nás hlubším pohledem na věc. Představte si tu hrůzu některých oficiálních představitelů a jejich rádců, kdybychom se náhodou dozvěděli, o co vlastně jde, kde je podstata a základ problému.
Roduverný Slovák, předseda SNS a místopředseda SNR Jozef Prokeš zářil jako večernice nad Tatrami, když prohlašoval, že Václav Klaus je více vlevo než většina Slováků, protože se celé dva roky v jeho rukou scházely všechny nitky rozhodování o ekonomice. Vhodně jej doplnil zástupce slovenské sociální demokracie L. Bystrický výrokem, že Klaus je spíše než levicovým politikem, přímo "levičák". Chabá obrana Jiřího Vlacha (ODS) pak byla důsledkem dnes už choroby ODS, respektive jejích představitelů: nechuť či nemohoucnost účinně argumentovat, radši problém zahrát do autu, aby se občané náhodou nedozvěděli názory jednotlivých politiků, kteří určují praktické provádění politiky, či aby se lépe udržel pracně vyrobený mýtus. Chápu, že Václav Klaus tuto invektivu přejde mlčením v zájmu dalšího jednání, úsilí o oboustranně výhodné dohody v oblasti cel, trhu atd. Co však nedokážu vstřebat, je naprostá absence (ze strany politiků, kteří se považují za pravicové) upozorňování na podstatu problému. Pouhé konstatování Jiřího Vlacha, ale i dalších, zřejmě především "praktických" politiků, že ekonomika Slovenské republiky a ekonomika České republiky jdou každá jiným směrem, a proto jsou neslučitelné, je sice pravdivé, leč nic nevypovídá o nebezpečí, které by nás mohlo čekat při zachování společného státu (v jehož částech by se ekonomika ubírala dnešním rozdílným směrem). Neslyšel jsem nic o vazbě mezi ekonomikou a svobodou jednotlivce, ani o historicky doloženém, zákonitém dozoru národního či jiného kolektivistického státu nad ekonomikou. Nevím, zda nevyslovování se našich pragmatiků k těmto problémům předurčuje jejich menší zájem (nebo vědomí) o svobodu jednotlivce, či doufají, že vše zvládnou postupnými účelnými kroky, je to však mlčení nebezpečné. Občané si totiž nemají možnost vybrat z různorodých náhledů na uspořádání společnosti - založeném například na obecných principech - žádná jim nejsou prezentována a zároveň odůvodňována. Proto volí strany a politiky především podle míry popularity. Tedy podle věci vrtkavé. Lze namítnout, že takto je to bězné v demokratických zemích. Tam ovšem lidé díky dlouholeté tradici a neustále probíhající polemice mají svým cítěním či věděním větší jasno, bližší vztah a vědomí o svobodě jako hodnotě, principu. K čemu a kam nás může zavést kolektivistické vidění světa, není z praktické politiky, logicky postavené pozitivně, zřejmé. Vnější znaky individualismu, filozofického základu pravicové politiky, dnes přejímáme v kolísavé intenzitě, zároveň se stoupající nebo klesající popularitou jeho zastánců. Je proto potřeba využít každé, obzvláště veřejné polemiky, k jednoznačnému odsudku kolektivismu a jeho syndromu omezení a ztráty svobody.
Podstatě problému se nejvíce přiblížil, aniž to zřejmě tušil, jeden z představitelů slovenské národní politiky Jozef Prokeš. Mimo jiné se jen tak letmo zmínil, že: "stát má mít zákonný nárok ovlivňovat ekonomiku". Toto kolektivistické pojetí v rámci "národního státu" se zřejmě nezastaví u přechodného, drobného ovlivňování (jednorázová pomoc některým podnikům), spíše si bude nárokovat dirigování ekonomiky či (alespoň do určité míry) její plánování. Domnívám se, že při prosazování údajného prospěchu kolektivu k tomu musí nutně dojít. Řazení hodnot u každého jednotlivce je různé, individuální. Pokud chce někdo v údajném zájmu státu, národa, kolektivu prosadit počátek ovlivňování či plánování ekonomiky, musí seřadit tyto hodnoty podle svého zájmu (do rámce své ideologie) a čekat, jestli jednotlivci přijmou tuto tabulku hodnot za svou (v rámci něčeho "vyššího" nebo z důvodů jiných), nebo jim své řazení hodnot vnutit. Buď zdánlivě demokratickou cestou, nebo nějakým druhem násilí. Pokud by k této proceduře nedošlo, mohl by novodobý "Mesiáš" ovlivňovat ekonomiku ku prospěchu "společného zájmu" pouze přechodně.
Prosazování "společného zájmu", nadřazeného nad zájmy jednotlivce, je úměrné míře dosažené moci jeho prosazovatele. Ta se dá nejlépe dosáhnout a následně posílit především získáním větší možnosti organizování, plánování či dirigování ekonomiky. Jsou to prvky na sobě závislé a provázané a mají jeden společný "vedlejší" efekt: omezení nebo ztrátu osobní svobody jednotlivce! Ekonom, filozof a politolog rakouského původu F. A. Hayek se rozporům mezi kolektivismem na jedné straně a liberalismem a individualismem na straně druhé (ve vztahu k demokracii), zabývá ve svém díle: "Společný rys všech kolektivistických systémů je možné charakterizovat formulí, která je tak drahá socialistům všech škol: záměrná organizace společenské pracovní kapacity k dosažení určitých společenských cílů... Různé druhy kolektivismu - komunismus, fašismus, atd. - se mezi sebou liší v povaze svých cílů, ke kterým zamýšlejí upřít úsilí společnosti. Všechny se však liší od liberalismu a individualismu úmyslem organizovat celou společnost a všechny její zdroje k tomuto jednotnému cíli a odmítáním uznat autonomní sféry, ve kterých cíle jednotlivců platí za nejvyšší... Pokud však demokracie přestává být zárukou individuální svobody, může v nějaké formě dobře přetrvat i v podmínkách totalitního režimu. Začne-li centrálně řídit ekonomický systém pravá "diktatura proletariátu", dokonce, i když bude mít demokratickou formu, zničí pravděpodobně osobní svobodu tak dokonale, jako žádná autokracie nikdy před tím... A tak dohoda o tom, že plánování je nezbytné, spolu s neschopností demokratických shromáždění plán vytvořit, bude vyvolávat stále silnější a silnější požadavky, aby vláda nebo nějaký jednotlivec dostali pravomoc jednat na vlastní odpovědnost. Začne se šířit přesvědčení, že odpovědné autority musí být osvobozeny od pout demokratické procedury, mají-li se věci pohnout z místa. Se zaváděním kolektivního systému bude prosazován požadavek tzv. sociální rovnosti a dalšího "rovnostářství". Méně schopní, líní či zmanipulovaní jedinci i skupiny, si to pravděpodobně nenechají ujít. Tento požadavek je už přímo prvkem omezujícím svobodu druhého a lze provést pouze jeho diskriminací. Pavel Bratinka ve své recenzi k Hayekově knize Právo, svoboda a zákonodárství shrnuje tuto myšlenku v několika větách: "Jakýkoli pokus aplikovat pojem spravedlnosti na stav věcí, zejména na stav rozdělení bohatství ve velké společnosti, a nikoli na chování jednotlivců - nutně vede k celospolečenskému plánování a tudíž k totalitní společnosti. Nikdo nemá a nemůže nikdy mít žádná měřítka, kterými by mohl určovat spravedlnost v rozdělování. Když se o to někdo přesto pokusí, nemůže to udělat jinak než usurpováním svobody jiných a nemůže to mít jiné následky než úpadek společnosti, neboť její prosperita kriticky závisí na svobodě každého jednotlivce využívat své znalosti pro své účely." Požadavky leaderů slovenské politiky na právo státu zasahovat do ekonomiky a na "sociální spravedlnost" tak s sebou přinesou ztrátu osobní svobody a tudíž i prosperity, která se v demokratické společnosti k individuální svobodě úzce váže. Vnucování kolektivistické ideje (pro všechna stejná řazení hodnot) a jejich udržení se začíná už dnes na Slovensku projevovat. Svědčí o tom ignorování práv a požadavků menšin (národních, politických atd.), veřejné ocejchovávání nepřátel, snaha o jednotný informační systém směrem od centra k občanům - zcela zjevné usurpování sdělovacích prostředků a jejich využití k prosazování "jediné skutečné pravdy" (vládní), prokazatelné lhaní a dezinformování některých předních slovenských politiků, atd. Tlak na občany není prováděn jen z centra. Zcela nepokrytě jej provádějí zastánci kolektivismu, socialismu (ať už v jakékoli podobě). Někteří novináři a učitelé, emigranté - zastánci fašistického Slovenského štátu, místní fašisté i komunisté (zjevní i skrytí), samozvaní agitátoři z řad "národovců" i různé orgnizace - např. Matice slovenská, atd. Za cílem získání moci a prosazení "nejvyššího" jediného společného zájmu, je zneužívána přirozená touha slovenského národa po emancipaci.
Při zachování společného státu by se tedy nejednalo o pouhý fakt rozdílnosti ekonomik a obtížnému vyrovnávání se s tím. Čeští a moravští kolektivisté různého zabarvení (KSČM - Levý blok, ČSSD/b/, LSU, OH, HSD-SMS, SPR-RSČ, Šabatova síť prolínající stranami a společenskými organizacemi a mnozí další) se snaží udržet společný stát především z toho důvodu, že velmi správně vidí možnost (při současném rozložení sil ve federaci) k dosažení svého cíle: prosazení organizování společnosti - s vědomým potlačením osobní svobody a kolektivistického zájmu - s následnou ztrátou či regulací demokracie.
Pokud se chceme pokusit zabránit, aby to, co se nyní děje na Slovensku, jsme zakrátko neprožívali i my, je nezbytné rozdělení státu. Po rozdělení federace naše levice nemá tak velké možnosti prosadit svůj světový názor, protože občané žijící v České republice vytvářejí společnost pluralitnější a zatím nedochází k sociálním nepokojům či jiným potenciálním možnostem spojení většího množství občanů pod jedním praporem, jedním cílem. Záleží především na pravici, jak se dokáže vyrovnat s minulostí, a to jak v oblasti ekonomické a legislativní, tak ve věci přerušení kontinuity s komunistickým režimem a duchovní obnovy zdevastovaného národa.
Nemůže se však jednat jenom o vytvoření a snahu o funkčnost institucí, jak jsme svědky dnes. Jde především o to - jakým způsobem a jak rychle se pravici podaří prosadit a zavést mechanismy, umožňující a spoluvytvářející demokracii a svobodu jednotlivce, založené na návratu spravedlnosti jako tradičního principu.
Použité prameny: F. A. Hayek: Cesta do otroctví, naklad. Rozmluvy F. A. Hayek: Právo, zákonodárství a svoboda,
naklad. Academia, přeložil Tomáš Ježek Rudolf Kučera: Kapitoly z dějin střední Evropy,
vydal Institut pro středoevropskou kulturu a politiku
Paul Johnson: Dějiny 20. století, nakl.Rozmluvy, přeložil Jan Čulík