--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka č.: 1327
Název: I k debolševizaci potřebujeme balík zákonů
Zdroj: NN Ročník........: 0002/022 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Rozhovor s Janem Vidímem, poslancem FS za ODS První myšlenka, která mě při pohledu z novinářské galérie Federálního shromáždění na zbrusu nové, slib skládající poslance, napadla, byla zcela apolitická: Bože, jak nám ti poslanci najednou zestárli. A kam se poděl ten šarm, který do těchto prostor vnesli jejich polistopadoví předchůdci?

Mnohá ze šourajících se postav už svým pouhým znaveným krokem evokovala k pomyšlení, že buď poněkud přecenila své síly, anebo podcenila poslaneckou práci, o níž vím, že je velmi vyčerpávající. Jak se ukázalo, situaci lze řešit jednoduše. Stačí negovat cokoliv, co někdo jiný do parlamentu přinese. Není to nikterak namáhavé.

Oproti šedi sněmovny a jakési nakyslosti čpící ze zdí kuloárů, která tu rovněž nebyla, v klubu ODS se celkem nic nezměnilo. Život tu kypí jako dřív, šarmu je tu dost, atmosféra - milo posedět.

Jedním z nejmladších poslanců klubu a vůbec celého sboru je Jan Vidím, zvolený už podruhé do Sněmovny lidu. Jako člen bývalé komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu se začal zajímat o bezpečnostní problematiku a u ní už zůstal. Dnes je členem branného a bezpečnostního výboru.

V prvních svobodných volbách kandidoval za OF jako student VŠE a člen Studentského parlamentu. Aby zvládl poslaneckou práci, musel studium přerušit.

Dovolím si připomenout pánům poslancům z některých ostatních klubů, že to byly požadavky studentů, a Jan Vidím je jedním z nich, co jim otevřelo brány tohoto shromáždění. Duch těchto požadavků je mnohým z nich naprosto cizí a nepochopitelný a věru nevím, co lidé, kteří je volili, na náměstích roku 1989 vlastně pohledávali.

S Janem Vidímem si povídáme o debolševizaci společnosti, ke které dosud nedošlo. Na moji otázku, co si pod tímto pojmem pan poslanec Vidím představuje, odpovídá:

Problém vidím ve dvou rovinách. V té první mám na mysli trestně právní odpovědnost špiček bývalého režimu, které u nás, na rozdíl od Bulharska nebo Německa, nebyly dosud obžalovány. Bylo by bylo jedině správné, kdyby došlo k soudnímu jednání, k jakési obdobě Norimberského procesu. Na lavici obžalovaných patří nejen ti, o kterých nejvíc mluvíme, Jakeš, Biľak a další, ale in memoriam také Gottwald a jeho garnitura, Zápotocký a řada jiných. Nedojde-li k tomu, pak tu do budoucnosti zůstává model typu "čím větší zločin, tím menší stíhatelnost", což považuji za velmi nebezpečné. Když někdo ukradne motorku, jde do vězení. Lidé, o kterých hovoříme, páchali daleko větší zločiny, a to opakovaně, celých čtyřicet let. Není možné, aby zůstali nepotrestáni jenom proto, že jejich zločinnost byla vyšší a trvala déle. Podle našich současných zákonů, jak tvrdí generální prokuratura, je stíhat nelze.

V Německu přijala spolková rada návrh zákona, který ještě musí projednat spolkový sněm, a ten mění u některých trestních činů promlčitelnost co do lhůt a u některých ji dokonce úplně ruší. To umožní německým úřadům nejen stíhat Honeckera, ale i jeho předchůdce. Podobný zákon potřebujeme i my.

To by ale znamenalo zpětný zásah do zákona. Určitě i tam se najde nějaký ten pan Rychetský nebo Jičínský, který bude dokazovat, že to nejde.

Ano, je to retroaktivní záležitost. Němci vycházejí z faktu, ze kterého bychom měli vycházet i my, totiž, že po čtyřicet let nebylo vůbec možné uplatňovat vůči určité skupině osob zákon. V minulém volebním období jste schválili zákon o době nesvobody navržený panem poslancem Hubálkem, který říká: "V letech 1948 až 1989 komunistický režim porušoval lidská práva i své vlastní zákony." Mnoho lidí v té době (i poslanců) říkalo: no a co? Stejně se nedá k ničemu použít. Řekla bych, že jeho čas teprve nastane, a to v okamžiku, kdy se bude projednávat retroaktivní zákon, o kterém si tu povídáme. Poslouží jako právní podklad, bez kterého by to sotva šlo. Nemám pravdu?

Ano, ten zákon je velmi důležitý. I přesto, že z původního znění, ve kterém se hovořilo o komunismu jako o zločinecké ideologii, zbylo zásahem Občanského hnutí to, co zbylo. I tak se o něj dá opřít. Jako se mezinárodní instituce po druhé světové válce opíraly o původní norimberský tribunál. Tehdy se v dalších a dalších zemích přijímaly retroaktivní zákony. Také měly trochu zpoždění, schvalovaly se až v padesátých letech a hovořily o tom, že v letech 1938 až 1945 vyjmenované zločiny lze dodatečně trestně stíhat. U nás to bylo, tuším, v roce 1956, kdy mezinárodní dohody, odvíjené od Norimberského procesu, doplnily i náš právní řád.

Pokud tomu dobře rozumím, komunisté v té době na retroaktivitu přistoupili. Dnes na ni přistoupit nechtějí a tvrdí naopak, že je to protiprávní.

Ano, tak to je. I některé Benešovy dekrety jsou retroaktivní. Takže - precedens tu je, je tu určitá paralela s některými jinými státy bývalého komunistického bloku, které jsou už o něco dál v této věci, je tu zákon o době nesvobody, paragraf 260 trestního zákona k tématu také cosi vypovídá. Právní argumenty tedy jsou. Zbývá už jen specifikovat konkrétní trestné činy, kterých se zpětný zásah do zákona týká, ano?

Ano. Dokonce si myslím, že by zákon mohl být o něco širší a mohl by hovořit nejen o oblasti trestně právní, ale i o oblasti pracovně právní. Šlo by vlastně o jakési doplnění současného lustračního zákona.

Zastavme se na chvíli u něj. Lidé se z nejrůznějších novin a i od ústavních činitelů dozvídali, že lustrační zákon je záležitost vlastně trestní a že zakazuje určitým lidem dělat jejich povolání. Obojí je lež jako věž, které občané, kteří zákon nikdy nečetli, často i věří. Někdo vlivný a známý na obrazovce lže a my, novináři, máme do konce života o práci postaráno. Vysvětlujeme do omrzení, že lustrační zákon je příbuzný zákoníku práce, nikoliv trestního, a že nejde o povolání, ale o funkce. Kdo necítí ten rozdíl, tomu musíme vysvětlovat, co je to zaměstnanec a co člověk ve funkci. Ale vraťme se k debolševizaci. Představme si, že jste schválili zákon, který Gottwalda považuje za zločince. Soudní moc však zákony jí dané buď využívá, nebo nevyužívá. Vidíme, že prokuratury si například nedodržování lustračního zákona vůbec nevšímají. Nestíhají ani jiná nedodržování zákonů, které jste přijali. Jak chcete zajistit, aby zákon, který schválíte, také fungoval? Aby k procesům skutečně došlo?

Nemyslím si, že by šlo o nějakou sérii procesů. Spíš si představuji jedno soudní projednání s obžalovanými, kterých by bylo nevím kolik desítek. Trvalo by možná dva roky, možná i déle, ale po jeho uzavření by se konečně dala udělat ta tlustá čára, o níž je často řeč. Mimochodem, možná, až vyjde tento rozhovor, bude už na místě generálního prokurátora ČR Brunnera někdo jiný, pevně v to věřím. Už v minulém volebním období se naši poslanci v ČNR snažili ho odvolat, nepodařilo se, myslím, že teď už se to povede. Jenže - jedno je odvolat hlavu a druhé je změnit systém. U nás dosud platí sovětský model orgánů činných v trestním řízení. Ve své struktuře jsou naše prokuratury téměř polovojenskou organizací, abych tak řekl, a ODS má zato, že takový systém nemá v demokracii co dělat. Bude potřeba změnit systém prokuratur na systém vyšetřovacích soudců, naprosto nezávislých. Prokurátoři totiž nejsou nezávislí. Nikoliv snad v tom smyslu, že by bylo možné generálnímu prokurátorovi cokoliv nařizovat, ale v tom smyslu, že generální prokurátor může zastavit, dokonce i zcela ukončit řízení, které zahájil jiný prokurátor, jemu podřízený. Vzájemná nadřízenost a podřízenost prokurátorů musí být zrušena, aby každý prokurátor měl naprosto volné ruce. Teprve pak bude nezávislý.

Nestačí tedy změnit zákon o prokuratuře? Alespoň prozatím? Zcela určitě. Mluvíme tu vlastně o celém balíku zákonů, které se týkají trestné činnosti vůbec. Musíme například zavést institut krátkodobých trestů, které by velmi a účinně zacvičily s běžnou pouliční kriminalitou. Použiji-li znovu příkladu ukradené motorky - pachatel by měl mít dvě možnosti: buďto zaplatit padesát tisíc (kromě vrácení věci), anebo šup na nějaký ten týden do vězení. To je v Německu, v Americe, téměř všude. U nás to možné není, máme jen vlastně tresty dlouhodobé, náročné na čas prokuratur i soudů, vznikají při nich návaly.

Jsou tu také problémy personální, mnohé vznikají z nedostatku peněz. Dobrý prokurátor raději půjde dělat komerčního právníka, protože tam si vydělá víc. Dokud se nebudeme umět o tyto lidi skutečně dobře postarat, nemůžeme čekat, že se nám na tato místa pohrnou ti nejlepší, spíš naopak.

Říkáte balík zákonů. Zabýváte se jimi, anebo už je ponecháte České národní radě?

Dokud máme federaci, nemůžeme se zříkat žádné své ústavní povinnosti. My sami ve federálním parlamentu už těžko něco kloudného uděláme. Musíme se tedy alespoň pokoušet umožnit převedení kompetencí na ČNR, která by pak mohla některé zákony přijmout. I tomu se bude bolševik zuby nehty bránit, protože tady má ve všech těch různých partajích převahu. V ČNR ji nemá. Já osobně jinou možnost než rozdělení státu, nevidím.

A ta druhá rovina, ze které vidíte problém debolševizace? To je existence KSČM vůbec. Je, bohužel, dokonce i parlamentní stranou.

Jak k tomu mohlo dojít? KAN podal stížnost pro porušení trestního zákona, protože se KSČM navzdory paragrafu 260 zakazujícímu propagaci komunismu, zúčastnila voleb.

Stížnost byla zamítnuta.

???

Prokurátor může, anebo nemusí zahájit trestní řízení. Záleží na jeho úvaze. V tomto případě došel k závěru, že nedošlo ke skutkové podstatě trestného činu pro porušení paragrafu 260. Jak je to možné?

Podoba paragrafu 260 je taková, že si nejsem jist, zda je vůbec použitelný. Účinnější by byl zákon o době nesvobody. Ten však, pokud vím, KAN ve stížnosti neuvedl.

Pojí se s tou druhou rovinou i různé komunistické mafie ať už ve sdělovacích prostředcích, či v hospodářské sféře?

Tady vidím jenom jedno řešení: maximální urychlení privatizace. Všeho. Nejen průmyslu a zemědělství, ale i dosavadních ústředních masmédií, televize, rozhlasu, ČSTK.

Dovolte mi ještě jednu otázku navíc. Co si myslíte o možnostech občanů kontrolovat moc zdola?

Občané delegovali svou moc na poslance. Jednou za čtyři roky je každý občan králem a rozhoduje. Není-li pak spokojen s prací těch, které si zvolil jako své zástupce, příště už je nezvolí. Máte zřejmě na mysli voličskou odpovědnost.

Ano. Občané jsou sami sobě odpovědni za to, jak a koho volit. Někteří snad ještě dost dobře nepocítili váhu a důležitost svého rozhodnutí. Následky, které potom voliči nesou, je snad samy dovedou k větší rozvážnosti.

Přece jen - petiční právo například mají. Na petice málokdo odpovídá, nikdo se jimi příliš nezabývá, nevyřizují se. Snad by bylo dobré, kdyby iniciátoři peticí současně s jejich odesláním dali klubu ODS na vědomí obsah a jméno adresáta petice. Je-li to věc vskutku závažná, bude se jí poslanecký klub zabývat a nenechá ji usnout.

Pane poslanče, děkuji vám za vaše názory i za čas, který jste mi věnoval.

Jitka Studničná