--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Slabý Josef
Název: Reakce na článek p. Hrubého z Reflexu/přetištěno z Reflexu/
Zdroj: NN Ročník........: 0002/023 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
dovoluji si reagovat na Váš článek Čára se nekoná. Zveřejnění sítě agentů StB v Necenzurovaných novinách definujete jako braní práva do vlastních rukou.
Kdyby toto tvrdil ten, kdo včera spadl z Měsíce československo-sovětského přátelství, snad by mu bylo možno prominout. Ale zde žijící člověk, kterému slouží paměť do té míry, že si v souvislosti se spolupracovníky StB vybaví jména jako Bartončík, Bárta nebo Kavan, lze těžko prominout poruchu paměti. Takového člověka asi těžko přesvědčí současná politická povolební realita, ve které pan Klaus jedná s panem Doktorem (druhé krycí jméno neznámo, alespoň prozatím) o státní subjektivitě Slovenska v rámci Československa. Ne nepodstatný detail je, že se pan Doktor jako jeden z prvních kroků rozhodl zrušit lustrační zákon, a to s plným pochopením a doporučením samotného šéfa slovenských komunistů (o českých ani nemluvě). Dalším z bodů zmíněného chirurga je zrušení federálního vysílání. Až bude v těchto bodech učiněno Chartě lidských práv zadost, nebude překážet "hnutí demokracie" nic podstatného.
Jednat pan Doktor s paní Burešovou či odborníkem na dvojdomky, asi by tomu skutečně tak bylo. To ovšem by ještě nebyla ta nejhorší alternativa z reprezentace OH, vzpomeneme-li posledních aktivit soudruha Šabaty. Závidíte sílu a přesvědčení lidem z okolí Necenzurovaných novin, kteří na sebe vzali odpovědnost za otisknutí seznamu. V tomto jediném bodě máme stejný názor. Dále, sám nejste přesvědčen, jestli byste takové břímě unesl, jestli ho vůbec může jednotlivec nebo skupina jednotlivců nemající od společnosti žádný mandát, unést.
Mandátem v tomto případě bude, mimo jiné, pane Hrubý, fakt, že seznam pracovníků StB je autentický. Dovolil bych si ocitovat náměstka Generální prokuratury ČR Ctirada Löffelmanna: "Seznamy spolupracovníků StB zveřejněné AA se GP ČR jeví jako autentické, ale k jejich věrohodnosti se vyjádřit nemohu."
Dále podle Vás proti plošnému zveřejnění lze mít mnohé výhrady. Patrně nejpodstatnější se Vám jeví fakt, že vina a její míra jsou vždy individuální, a pak také to, že pro politicky méně vyspělou část veřejnosti se lustrace stávají příležitostí k alibistickému mytí rukou. Domníváte se, že vina jiných jim dá pocit, že oni sami se zbavují odpovědnosti za nynější stav společnosti. Máte obavy, aby třeba bývalí ředitelé fabrik a politruci všeho druhu nedopadli jako zloděj, který křičí: "Chyťte zloděje!" Tak především, pane Hrubý, mluvit o vině a její míře lze až u soudu, a tím Necenzurované noviny nejsou. Myslím, že i soud by mohl těžko posoudit míru viny konkrétního agenta. Asi bude rozdíl práskat z ideologických důvodů či za peníze, popřípadě si potenciální ztrátu svobody vykupovat ztrátou svobody jiných. Zřejmě budou při posuzování viny důležité okolnosti, za kterých k navázání spolupráce došlo. Například v padesátých letech při výkonu trestu dvacetiletého žaláře z politických důvodů s vyhlídkou na šibenici a s rodinou "zatím" na svobodě půjde patrně o rozdílné důvody než v letech sedmdesátých přislíbit spolupráci taktéž za příslib, třeba devizový. Ale v jednotlivých případech bude o vině či nevině rozhodovat někdo jiný a rozhodoval by stejně i bez zveřejnění seznamu agentů, a to kýmkoliv. A poku jde o bývalé ředitele a politruky, nevidím žádnou souvislost ani s agenty, ani s lustračním zákonem, ani s Vaší čárou. Že by vzhledem ke své minulosti či minulosti své strany začali křičet chyťte zloděje, je Vaše naprosto iluzorní představa. Je totiž otázka, zdali kdy křičet přestali. Situace je dnes taková, že si "řadoví" politruci nebudou třepit hlasivky na "táborech lidu", a tím na sebe zbytečně upozorňovat. Mají totiž své mluvčí, chráněné poslaneckou imunitou.
Ale nazývat, pane Hrubý, bývalé politruky a ředitele fabrik politicky méně vyspělou veřejností, je přinejmenším relativní. Soudruh Svoboda bude mít asi jiný názor a pan Dobrovský by Vás mohl vyzvat na souboj, neboť mu většina bývalých politruků pracuje v (staro)nových funkcích k jeho velké spokojenosti. Ale pokud by se Reflex rozhodl zveřejnit (bylo-li to takto míněno) výše uvedené kategorie, získala by tím AA spolu s NN důstojnou konkurenci, a tím by odpadla obava, aby snad jim příliš slávy do hlavy neráčilo vstoupit, a tak zpohodlnět dříve, než začnou být stíháni za to, že si na sebe vzali příliš velké břímě (ať už státní, či služební). Jestli si dobře vzpomínám, Reflex v podstatě konkurenci NN uveřejňováním seznamů příslušníků StB i s fotografiemi dělá, byť téměř s ročním zpožděním oproti NN. Snad se čekalo na reakci kompetentních orgánů a pak si troufl sám. Těžko posoudit, rozhodně je to jedna z možných alternativ. P.S.
Faktem zveřejnění seznamu spolupracovníků StB v NN se zabýval v Hovorech z Lán i náš pan prezident. Komentoval to v tom smyslu, že NN dělají právě to, co jim StB kdysi naplánovala s cílem rozeštvání společnosti. Řekl to s takovým přesvědčením v hlase, jako by snad o několika agentech přímo v redakci věděl. Kdyby tomu tak skutečně bylo a odhodlal se alespoň dva veřejně označit, byly by si v tom případě Hrad a Necenzurované noviny fifty fifty. Opačně se totiž tak již stalo. Skoro by se zdálo, že mu některý z dříve označených spolupracovníků při sestavování zmíněné kritiky koukal přes rameno.
Pak by v tom případě bylo na místě ono známé pořekadlo o potrefené huse.
Josef SLABÝ, Svatonice
REFLEX, 26/92