--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Placák Petr
Název: Opět trochu legrace pane Škutino
Zdroj: NN Ročník........: 0002/024 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Kolovalo několik verzí o mém agentovi. Jedna, že jsem se dal zavřít a nechal se bít celých pět let jen proto, abych o tom mohl napsat knížku. Druhá - že jsem vůbec nebyl zavřený, ale že jsem žil v jakémsi rekreačním době StB. Třetí verze - dokonce prý úřední, že jsem se nechal naverbovat v průběhu kriminálu, že jsem dostal krycí jméno ŢHistorikŢ a že jsem byl vyslán jako rezident do Švýcarska. Tato verze byla nejrozšířenější - byli i tací (blízcí Hradu, mezi nimi i Otka Bednářová), kteří prý můj svazek na vlastní oči viděli. Pak se mi jedna kopie dostala do ruky. Bylo to pár stránek z mých výslechů - dole podepsaných jako každý výslech, kde jsem vůbec o nikom nic nevypovíal. Většina stránek zněla: ŢNevím, nepamatuji se!Ţ Jen jedna jediná stránka byly nesouvislé bláboly, dole mnou podepsané, které ovšem nesly datum z roku 1991.

Vladimír Škutina

Polygon č. 1/92

V nedávné době přišli bývalí plukovníci StB na to, že slovní pomluvy už nestačí. Vytipovali si proto spolupracovníky mezi soudobými Herostraty a za jejich pomoci a za komunistické peníze začali vydávat plátek s výstižným titulem RUDÉ KRÁVO, kde uveřejňovali různé podvržené seznamy a úplně hloupé zvěsti o každém, koho bylo třeba v očích jiných hlupáků pošpinit. V červnu sáhli k prostředku nejmasovějšímu - za pomoci bývalého pacienta psychiatrické léčebny vydali plukovníci StB třídílný seznam více než 74 tisíc jmen občanů, seznam podvržený a nikde jinde neexistující, do něhož shromáždili většinu politických vězňů, tisíce emigrantů a jinak jim nepohodných lidí a společně s již prokázanými agenty je vrhli do společnosti. V Čechách neuspěli. Prezident Havel tento seznam odkázal na WC, lidi se tomu vysmáli. Zato v emigraci se seznam RUDÉ KRÁVO setkal s náramným ohlasem. Vladimír Škutina, Polygon 5/92

Hlupák Herostrates zapálil chrám bohyně v Efezu, aby se dostal do novin a školních čítanek. Bývalí vysocí činitelé StB a KSČ si vyhlédli naše současné Herostraty, poskytli jim dostatečnou finanční úhradu z utajených komunistických peněz a podstrčili jim rafinovaně sestavený seznam, aby jej jako třídilné "Necenzurované noviny RUDÉ KRÁVO" otiskli. Naši novodobí Herostratové tak rádi učinili. Vůbec nepřemýšleli, že budou v očích veřejnosti přinejmenším směšní. Kdyby uvažovali hlavou, muselo jim dopadnout, že kdybych já byl agentem nebo aspoň kandidátem tajné spolupráce, nenechalo by mě StB pět let na Hradě plném bláznů. Když jsem viděl, kdo je pod seznamem podepsaný, a když prezident Václav Havel řekl, že to číst odmítá, že to patří na WC, chtěl jsem pamflet RUDÉ KRÁVO ignorovat. Jenže se našli třeba v České televizi a různých novinách dobráci a začali zdvihat prst: prý pozor! Ať napřed dokáže... Jenže já nemám co dokazovat! Ať mi oni předloží aspoň jeden jediný důkaz, že jsem kdy něco podepsal, že jsem někoho udal, někomu ublížil - zkrátka ať dokáží, že jsem byl agent nebo aspoň vyhlédnutý tajný spolupracovník. Nic takového neexistuje!!!

Vladimír Škutina, Leták zasílaný autorem na adresu různých známých, mimo jiné také těch, které udával.

Praha, září 1992

Krycí jméno HISTORIK

Vladimír Škutina začal svou policejní kariéru jako uliční udavač - od roku 1963 byl informátorem náčelníka OO VB v místě bydliště. Spolupracovat s StB začal až v době svého věznění na Mírově. 30. 11. 1972 na něj byl zaveden svazek KTS. Podle jeho vyjádření byl ochoten spolupracovat se Státní bezpečností, aby "dokázal, že není nepřítelem socialistického zřízení". Hájil se tím, že jen poukazoval na jeho chyby. StB měla zájem na ukončení zahraniční kampaně za propuštění V. Škutiny. Škutina souhlasil s tím, že dá podnět k ukončení akce za slib podmíněného propuštění. Na požádání StB napsal dva dopisy, ve kterých žádal zastavit kampaň za jeho osvobození na Západě. Dopisy pak byly "konspirativně" - pomocí agenturní sítě - vhozeny do schránek příslušných osob v NSR, mimo jiné Pachmanovi. K podmíněnému propuštění přispělo i informování V. Škutiny na jeho spoluvězně, Petra Uhla. Brzy po svém propuštění byl Škutina 4. 6. 1974 zverbován na agenta s krycím jménem HISTORIK. HISTORIK je ochoten spolupracovat, aby "neměl existenční problémy a mohl se brzy uplatnit v kultuře". Svou úlohu hrála i obava, aby se znovu nedostal do výkonu trestu (vzhledem k dvouleté lhůtě podmínky) a rodinné důvody. Jeho tehdejší řídící orgán mjr. Hiřman hodnotí HISTORIKA jako vychytralého, egoistického, se snahou o co největší osobní prospěch. Bezohledně využívá možností k osobnímu prospěchu.

V roce 1974 uskutečnila StB s HISTORIKEM celkem 23 schůzek. Odehrávaly se v Prokopském údolí, které bylo vybráno pro svou odlehlost. Na nich HISTORIK "bez zábran informuje na lidi, na kterých mu nezáleží". Podle hodnocení podal v tu dobu 40 zpráv "dobré kvality".

Zúčastnil se dezinformační akce proti časopisu LISTY vypracováním zpráv o Čs. televizi pro Pelikána. K předání zpráv byla zneužita Otka Bednářová. Za informace o večírku Hutky na rozloučenou před jeho vystěhováním dostal jednorázovou odměnu 1 000,- Kčs. Co se týká jeho oficiálního vystupování v kultuře, rozhodující nebyla vůbec StB - pro kterou by to bylo jen výhodné - ale hlavní slovo měli bosové z KSČ, kteří nemohli překousnout, aby Škutina opět vystupoval.

Bylo proto použito náhradní řešení, a sice povolení výjezdu HISTORIKA do zahraničí. StB doporučuje jeho vystěhování proto, že nelze splnit HISTORIKOVU podmínku, aby mohl publikovat a pro jeho špatnou hmotnou situaci.

HISTORIK udržoval pravidelný kontakt s řídícími orgány, v jehož průběhu předal orgánům MV řadu hodnověrných poznatků o nepřátelském jednání a činnosti předních pravicových exponentů. Přes tyto okolnosti mu nebylo plně důvěřováno, neboť dle provedených prověrek bylo zjištěno, že nepředává materiály v plném rozsahu (HISTORIK postupoval při svém udávání selektivně - bez zábran práskal na exkomunisty nebo své osobní nepřátele). Z těchto důvodů nebyl v té době uznán vhodným pro využití v zahraničí. Přesto bylo uvažováno o vytvoření operativně vhodných podmínek pro jeho výsadek. Nakonec bylo rozhodnuto neprojednávat otázku jeho zpravodajského využití v cizině. Bylo konstatováno, že se seznámil s formami a metodami zpravodajské činnosti a že byl ve styku s plk. Irovským, pplk. Hiřmanem, mjr. Grahmüllerem, mjr. Novotným, kpt. Svobodou a podporučíkem Dremsou.

Přes styky s pracovníky MV zůstal nepřátelsky zaměřen. Řadu zpráv, které předal, napsal vlastní rukou, některé namluvil na magnetofonové pásky. Na základě jeho informací byla prováděna profylaktická opatření, rozkladné akce, izolace v CPZ a domovní prohlídky. Byl odměňován dosti vysokými částkami, které písemně potvrzoval. Podle StB "na základě jeho charakterových vlastností lze předpokládat, že svoji spolupráci s orgány StB neprozradí, neboť se bude obávat, že by se tím vytvořila ze strany emigrace i bezpečnostních služeb nedůvěra k jeho osobě".

Zajímavá je zmínka, že předseda socialistické strany Kučera poslal telegram, který dostal ze Ženevy, s žádostí o pomoc Škutinovi, ministrovi vnitra Obzinovi!

Dva roky po emigraci studoval Historikův svazek náčelník odboru 31 I. Správy StB (rozvědka) pplk. Jan Pokorný za účelem eventuálního zpravodajského využití HISTORIKA v zahraničí. Zde, na I. Správě StB, Historikovy stopy mizí.

Je zajímavé, že po svém výjezdu do ciziny se Škutina velmi zajímal o místo ředitele ve Svobodné Evropě. Nebyl přijat ani jako řadový redaktor, ani jako externista - západní služby měly zřejmě dobré zprávy.

HISTORIK informoval na: Kyncla, Hájka, Uhla, Kubišovou, Hejdánka, Luboše Kohouta, Pavla Kohouta, Bednářovou, Vaculíka, Kriegla, Hübla, Havla, Klímu, Dubskou a další. Na základě jeho informací bly paralyzovány některé schůzkové a publikační akce signatářů Charty 77.

HISTORIK uskutečnil 142 schůzek s řídícími orgány, předal 194 zpráv a na odměnách dostal 38 590,- Kčs.

V. Škutina zřejmě k smrti nenáviděl (nenávidí) komunisty. To mu však nebránilo, aby nespolupracoval s komunistickou tajnou policií - proč by taky ne, měl z toho přece výhody a mohl si také vyřídit pár osobních účtů. Dnes se cítí ukřivděný, že ho ti komunisti opět doběhli - to celé není ale nic jiného než pan Škutina osobně.

Petr Placák

P.S.: Vaše nestoudné výroky na adresu NN, pane Škutino, jsou zralé na pořádný výprask!