--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František
Název: Vřed na těle společnosti
Zdroj: NN Ročník........: 0002/024 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
František Kostlán Světovláda židů pomocí kapitálu a zednářských lóží, útoky na lustrace a jejich zpochybňování, propagování jediného správného křesťanství - katolicismu (a to ještě ne jako celku, jen té jeho pravověrné části), panslavismus pod ochrannými křídly Ruska, rozdělení KGB na sympatickou část - proslovanskou, a část zaprodanou - prožidovskou, Talmud jako návod pro nejhorší zla páchaná ve jménu světového židovstva, zla dokonce horšího, než páchali nacisté a komunisté, které (jak nacismusty komunisty) dosadila do mocenských postů sionistická lobby v rámci širšího plánu dosažení světovlády, pohrdání obyčejnými lidmi, preferování jediných skutečných a čistých vůdců národa, národa slovanského, pravověrně katolického, protižidovského, kompaktního a kolektivistického, národa pokorného k vizím svých vůdců, kteří jako jediní vidí, kam směřovat a jak národ vychovávat, zlí Němci - hodní ruští či ukrajinští šovinisté, hodný a lidový Jakeš - zlí a odporní Klaus a Havel (židovští zaprodanci), odpor ke kapitalismu, za všeobecný marasmus ekonomický i mravní, mohou pouze polistopadoví vládci, nikoli komunisté (odvádění pozornosti od komunistických zločinů - za vše může polistopadová garnitura, všechno řídí CIA a Mosad - dokonce i KGB je podřízen těmto tajným službám USA a Izralele, komunistický výklad palestinsko-izraelských vztahů, hlavní sloup sionistického bolševismu New York, Stalin zaplatil vlastním životem ve snaze o nezávislost na sionistickém bolševismu ...
Už raději dost. Obávám se, že kdybych takto heslovitě pokračoval, tak laskavý čtenář odloží Necenzurované noviny a bude se věnovat zahrádce či sledování naší "drahé" televize. Kde se berou výše popsané skvosty evropského myšlení, odkud jsem převzal tyto patologické výdobytky zmrzačeného uvažování? No samozřejmě, kde jinde než v Týdeníku politika, který vydává bratislavské nakladatelství AGRES, známé též vydáváním padělaných dokumentů, ze kterých čerpají radaktoři a přispěvatelé tohoto pozoruhodného plátku.
Nakladatelství AGRES spolu s Týdeníkem politika jsou nesporně hlavními odpůrci a hanobiteli všeho židovského, ale i kapitalismu, nekatolického a nepravoslavného křesťanství a, což je asi nejpodstatnější - zdravého rozumu. Výrazným způsobem přispěli k nové vlně antisemitismu na Slovensku a o totéž se snaží i u nás. Pravděpodobně nejzrůdnější myšlenkou, prolínající časopisem Týdeník politika - je tvrzení, že židovská americká (sionistická) lobby se zasadila o vznik bolševismu a fašismu, nacismu, následně pak o vyvražďování a genocidu židovského národa v Evropě. Myslím si, že něco tak protilidského, jako je uvažování redaktorů Týdeníku politika, lze vysvětlit pouze jediným způsobem: podle sebe - soudím, neboli-oni by byli takového jednání schopni, a proto jej přisuzují i druhým. Nenávist k židům a jejich způsobu života a kultuře (která prolíná i kulturu evropskou) vede až tak daleko, že na pomoc pro svá tvrzení zlidšťují nejmasovějšího vraha v dějinách lidstva-Stalina. V čísle 77 tohoto roku v článku Valentina Prussakova Internacionálka to zařídila, se mimo jiné píše: "Zarudlý elán ŢsvobodnéhoŢ Západu vytrval do roku 1937, kdy Stalin se svým programem budování socialismu v jedné zemi započal sveřepě čistit internacionální agenturu, která se v letech 1917 až 1920 postavila v Rusku do čela revoluce. Tato čistka v žádném ohledu nesnese srovnání se zvěrstvy židovských vůdců Sverdlova, Trockého, Zinověva, Kameněva atd., ale západní humanisté ihned procitli a zoufale zaúpěli - nedotýkat se našich!" O kus dál rozvíjí "křesťan" Prussakov své teze ještě dovedněji: "Avšak po válce Stalin, jenž se výborně zorientoval v situaci a ještě koncem 30. let, pochopil, že nemůže být řeč o nějaké samostatnosti, kdyby prodléval v objetí světové demokratické chobotnice - učinil smělý pokus osvobodit se a vést zemi ruskou cestou. Jinými slovy řečeno, ukázal celému světu, že nehodlá dál "tahat kaštany z ohně" pro anonymní internacionální hnutí. Víme, že Stalin zaplatil vlastním životem za snahu o nezávislost. Nehledě na pomluvy ze všech stran "strýček Joe" dokázal cosi udělat, proto právě ho tak zuřivě nenávidí různorodá demokraticko-humanistická pakáž!" Prussakov omlouváním Stalinových zvěrstev neútočí jen svým svérázným způsobem proti židům a jejich domnělému internacionálnímu působení, ale ukazuje nám též, kde můžeme nalézt záchranu před demokraticko-humanistickou pakáží, k níž se, když dovolíte, počítáme, koho si slovanstvo má postavit do čela, aby se zmenšil vliv židovsko-zednářsko-bolševické celosvětové a nadnárodní organizace. Cituji: "Žijeme ve století triumfu judaistických ideálů a nepozorovat to znamená podobat se pštrosovi, ukrývajícím hlavu do písku. Komunismus, socialismus, kapitalismus, jsou pustá a nevýznamná slova, určená těm, koho Talmud nazývá Ţlidským stádemŢ. Nevidět to na konci 20. století - toť opravdová vlčí mlha. Stín Antikrista, jednotné světovlády, již dostává zcela patrné obrysy. Netřeba se však dávat klamat a okouzlovat obratnými demokratickými sirénami - ochechulemi: světovláda se jistě promění ve všepotírající nadvládu, v nejkrutější tyranii lidské historie. Vzdor strašnému kolapsu ruské státnosti a bez obav, že vyvolám úsměšek na rtech koumalů celého světa, dovolím si tvrdit: poslední nadějí lidstva na svobodu a nezávislost je ruský národ. Jestli duch ruského národa není zlomen definitivně (vodkou, pozn. red.), jestli se Rusové dokázali udržet po nejkrutějším a nejkrvavějším experimentu, jestli se zachoval aspoň stín tradic, víry a nacionálních rysů, pak jde o jediný národ na světě, který zná skutečnou cenu ŢinternacionálkyŢ a je schopen postavit se jejím plánům na světové panství." Tolik tedy Prussakov v Týdeníku politika. Promiňme nyní demagogickou argumentaci autora článku a řekněme si, jestli to náhodou není naopak. Jestli se nám někdo nesnaží vytvořit obraz nepřítele - světového žida, aby mohli ruští šovinisté znovu ovládnout střední a východní Evropu. Nechci však stavět nové, ničím nepodložené konstrukce. Úryvky z Prussakova článku jsem použil jako snahu o "pravdivý obraz Týdeníku politika", nepostižený etickou samoregulací.
Dlouho jsem přemýšlel, jak nejlépe definovat činnost a obsah Týdeníku politika. Chtěl jsem použít příkladů z historie nebo problém intelektuálně rozebrat do hloubky, jako to umějí pánové Voříšek, Tomáš či Mutínský - stěžejní sloupy slovanského antijudaismu v Čechách, žádná charakteristika však nebyla výstižnější než ta, kterou jsem objevil v čísle 32 TP, v článku Petra Kursy, nazvaném České fašistické hnutí, který byl napsán jako součást seriálu Politické strany v I. republice. Budu tedy citovat pasáže, které podle mého názoru vystihují Týdeník politika nejvýstižněji: "Zdlouhavý sjednocovací proces fašistických skupin vyvrcholil v roce 1926 vznikem Národní obce fašistické (NOF), která zůstala po celé období I. republiky nejvýznamnější z českých politických organizací otevřeně se hlásících k fašismu. Její ideová orientace od začátku korespondovala v hlavních rysech s koncepcí italského fašismu. V ekonomické oblasti navíc požadovala naprosté vyvlastnění německých a židovských podnikatelů a převedení jejich majetku do národních českých rukou ... Vnitropolitický program byl zaměřen na vytvoření všemocného československého státu, měl být založen syndikát práce a parlament měla nahradit korporativní komora. Cílem zahraničně politické části programu bylo vytvoření Spojených států slovanských. NOF poukazovala na korupční aféry, šířila pověsti o mravním úpadku, čelné politické představitele obviňovala z neustálého obohacování. Příčinu hospodářské krize a bídy viděla v "kapitalistické ofenzívě", v zájmech "bankovního velkokapitálu" a v systému politických stran... Ve svém programu se Národní liga pokoušela - pod vlivem Mussoliniho - skloubit ideál sociální spravedlnosti, převzatý z programu českých socialistů (později národních socialistů), s principem vyhraněného nacionalismu. Její kampaň většinou spočívala ve volání po očistě veřejného života od korupce a po boji proti "vykořisťování" a nezaměstnanosti, přičemž se terčem její kritiky stávali zejména německo-židovští průmyslníci... Do svého programu zakotvila zásadu boje proti marxistům a komunistům, židům, zednářům a velkokapitalistům.
Jistěže nemáme nic proti upozorňování na zlo a protilidskost, jež se skrývá pod programem a uvažováním marxistů všeho druhu. Odpor proti této spodině společnosti musí být ovšem podmíněn vznikem demokracie, nikoli režimu fašistického, jenž si ve své zrůdnosti v ničem s režimem komunistickým nezadá. Neustálé spojování marxistů s německo-židovským kapitálem je jedna z nejvýraznějších úchylek Týdeníku politika. Jediným sympatickým rysem tohoto protidemokratického týdeníku zůstává fakt, že na svých stránkách dokáže poměrně přesně definovat svou vlastní myšlenkovou ubohost."
Pokračování příště