--------------------------------------------------------------------------------
Autor:
Název: Více než hloupost, méně než slušnost
Zdroj: NN Ročník........: 0002/024 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zrůdnost žurnalistické demagogie a indoktrinace je skryta v umění směšovat dohromady nesmísitelné, to jset různě dávkovat fakta, lži a polopravdy a budit přitom zdání objektivního a intelektuálního nadhledu. Tyto praktiky nejsou výhradně výsadou totalitních a programově ideologických režimů. Zjednodušení pohledu tam, kde je třeba rozlišovat, pak přináší zkreslující obraz, že vše, co je nesmiřitelné, je bezezbytku destruktivní a vždy zavání fanatismem. Odmítá-li někdo zlo ve všech jeho podobách, ale prokazatelné skutky, které po sobě zanechalo, není to projev nesnášenlivosti. Obrana mravních principů se ve svých důsledcích odráží v obraně jedince proti jakékoliv svévolnosti moci, ať již ideologické nebo státně administrativní.

Vyvraždění Židů nebo zavraždění dvou chorvatských batolat, holocoust Afričanů hladem nebo systematické šrotování lidského materiálu totalitními režimy během tohoto "neuvěřitelně" zhovadilého století, má stejného jmenovatele. Je jim lhostejnost, nelidskost neboli neschopnost, lépe řečeno neochota, ztotožnit se s údělem těch druhých, těch, kteří strádají, s údělem nesvobodných a ponižovaných.

Zrůdnost a hrůznost likvidace statisíců Arménů počátkem našeho století, žijících v turecké Anatólii, neztrácí i přes odlehlost v čase na své naléhavosti. Likvidace šesti miliónů Židů o několik desetiletí později, bylo v logické návaznosti zločinu spáchaného Turky. Stejně tak lze chápat návaznost planetárních zločinů spáchaných komunismem. Od jeho vzniku pokračuje do dnešních dnů systematickým vražděním na Balkáně. Krvavá cesta svévolné a vražedné moci je, jak je vidno, nekonečná a přes technickou vyspělost naší civilizace stále stejně primitivní.

Ten, kdo není schopen rozlišovat, ten, kdo usilovné snažení po nápravě křivd a potrestání zločinů záměrně zaměňuje za pomstychtivost a odmítá nacházet rozdílu od čitelných projevů rasismu, antisemitismu, ideologické nesnášenlivosti a sklonů k zavedení "pořádku" jakoukoliv formou autoritativní, to jest totalitní moci, je pro lidskou společnost mnohem nebezpečnější než kterákoliv forma extremismu, neboť takovýto postoj je nečitelný, zavádějící, matoucí a ve svých důsledcích stejně destruktivní.

Jedním z mnoha příkladů takovéhoto pokrytectví a nezodpovědnosti, až školním, je článek Petra Příhody, příhodně píšícího do Lidových novin a měsíčníku Přítomnost. Skryté levičáctví a manipulace s fakty usvědčuje autora článku "Občanská válka slovem a skutkem", LN č. 217 z úterý, 15. září 1992, z příslušnosti k marxistické ideologii, která s neuvěřitelnou dokonalostí rozvrátila toto století a vykloubila dějiny. Fenomén levičáctví otravuje nadále přítomnost, a i přes optimistická tvrzení, že komunismus je na ústupu, a že přestal ohrožovat existenci lidstva, zůstává skutečností, že vše, co bude dějinně následovat ve vývoji světa, bude v nemalé míře ovlivněno kolektivistickou ideologií. I nejnovější formy unifikované byrokratické moci, nadnárodní a transkontinentální, například v podobě Velké Evropy, budou odezvou jednoho z nejhrůznějších experimentů tohoto století.

Autor zmíněného článku srovnává nesrovnatelné. Klade vedle sebe úroveň některých periodik tak, aby nezbytně dospěl k závěru, že jedno vedle druhého jsou nebezpečná, a v budoucnu možnými základnami terorismu. Představuje upadlé a zhovadilé plátky, šířící rasovou a ideologickou nesnášenlivost a záměrně k nim řadí periodikum, které jako jediné kritizuje a odkrývá přežívající a stále se méně skrývající mechanismy a provázané vztahy mezi nositeli a strůjci bývalého režimu a nemalou částí nynější politické, parlamentní a vládní reprezentace. Ne, toto není obrana "Necenzurovaných novin", neboli jak záměrně a účelově píše autor Rudého kráva.

Je to obrana soudnosti a slušnosti vůči těm, kterým jsou informace tisku určeny. Zároveň je to pokus o obnažení demagogie, která skrývajíc se za maskou objektivní a etické novinařiny, nemravně a žlučovitě mate, tak jak si to mnozí, pod vedením zločinecké partaje, kterou komunistická strana byla a je, osvojili. Zloděj křičí "pozor zloděj", aby zakryl svoje zlodějství. Napadat někoho, že si vytváří nepřítele a sám, jedním dechem, označit téhož za potencionálního nepřítelem celé společnosti, je nejen zavádějícím a nebezpečným skutkem, ale i důkazem upadlé morálky.

Dětské nemoci, které obtěžují a trápí naši společnost, jsou logickým důsledkem padesátiletého pobytu v politicky sterilním prostředí. Neznamená to, že bychom těmto nemocem neměli věnovat pozornost a léčit je. Je však nebezpečné jim přisuzovat víc, než jim náleží a přitom přehlížet jejich příčinu a případné zdroje infekcí.

Nechme ale pana redaktora jeho Přítomnosti a Lidovým novinám, neboť život je plný různých příhod, bez kterých přítomnost, i ta, ve které žijeme, je nemyslitelná a ve které má pořád své stálé místo nepřerušovaná a vynalézavá levičácká taktika. Ač levičáctví hýří mnoha odstíny, vždy je jenom rudé.