--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: O kariéristickém rozletu akademika Čiče
Zdroj: NN Ročník........: 0002/024 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Odbornost podle HZDS Veřejné prohlášení Vladimíra Mečiara o záměru zrušit v příštím roce platnost lustračního zákona na Slovensku nikoho nepřekvapilo. Personální politika tohoto hnutí od počátku nebrala tento zákon na vědomí a byla vedena tak, že vyvolávala dojem pohrdání v roušce odkazů na listinu práv a svobod, která se spolu s rozsáhlou amnestií stala dokumentem hájícím komunisty a jejich zločiny. Federální orgány nedokázaly prosadit zákon do praxe ani v českých zemích, zejména v hospodářské oblasti, ale ani v zákonodárných sborech samotných. Tato neschopnost k činu se ukázala dračí setbou, která do roka a do dne začala vydávat svoji žeň. Ve slovenských poměrech volání po "odbornících" naplno otevřelo proces renesance nomenklatur komunistického režimu a jejich návrat do dočasně ztracených pozic, který skrze dohody vítězných politických sil začíná "voláním po odbornících" zasahovat i českou společnost jako zhoubné bujení. Pomineme-li mravní principy na výraz naší snahy po "konstruktivním" projevu, který je nyní "pod hrozbou nebezpečí balkanizace" žádán, nevolíme jen amoralitu, nýbrž i "odbornost" bez schopností a zdatnosti zbankrotovaného nomenklaturního režimu, který činil odborníky ze svých přisluhovačů. Dosud jen Němci díky zkušenostem s denacifikací a tvorbou demokratického režimu nepodlehli zmíněné lsti a vykázali komunistické odborníky do patřičných zemí se zdravou sázkou na um, zdatnosti a schopnosti občanů bývalé NDR. Stále si neuvědomujeme, že i pragmatismus má hodnotový a normativní řád a vůli prosazovat jej v praxi bez nečestných kompromisů a politické podpory neúnosných osobností typu akademika Číče.
"Čo som mal otca zabiť?"
V místnosti děkanátu právnické fakulty bratislavské univerzity J. A. Komenského dne 14. ledna 1958 v čase od 12.30 do 14 hodiny zasedala disciplinární komise ve složení: děkan doc. dr. Peter Colotka (předseda), prof. dr. Štefan Luby, proděkan doc. dr. Ján Tomko, juc. Milan Číč (zástupce ČSM), Vladimír Polášek (zástupce ZO KSS), doc. dr. Karol Plank (zástupce FV ROH), proděkan pro DŠ doc. dr. Martin Vietor a kádrová pracovnice Ceconíková. Podle zápisu byl obětí této komise student pátého ročníku Flimmel a kolega-student dnešního akademika Číče, který byl již tehdy z titulu své politické funkce pravou rukou děkana Colotky a dalších orgánů včetně StB, vyhledávajících po potlačené maďarské revoluci 1956 vnitřní nepřátele kariér osobností typu Colotky a Číče. Duch jednání komise dokumentuje zápis dvěma poznámkami v závorce "rozplakal sa" v odpovědích studenta Flimmela, jeho snaha hájit čest otce, který v té době pracoval ve funkci revizora JRD Kúty, a zoufalé úsilí o uhájení možnosti dokončit studium v situaci, kdy ho od promoce dělilo jen pět měsíců posledního semestru. Ve stavu hluboké úzkosti student Flimmel pronesl větu: "Pokiaľ ide o moju rodinu, čo som mal otca zabiť?" (rozplakal sa) "Ja vari len zaňho nemôžem." Ale nenechal se donutit k tomu, aby zradil své kolegy - autory rezoluce kritizující tehdejší poměry. Jeho cti neubírá ani možný fakt zbytečnosti odporu, způsobený dokonalou informovaností StB. Doby, v nichž politické a represivní složky měly v každém vysokoškolském ročníku a studentském kruhu své Číče, minuly teprve nedávno. A je děsivé, volá-li tyto Číče dnešek opět k moci jako "odborníky". Odborníky na co???
"Vina" studenta Flimmela
Pozdější významný exponent kolaborantského husákovského režimu Peter Colotka v "Zápisnici z disciplinárnej komisie" provinění definuje takto: "Súdruh Flimmel, zavolali sme Vás, aby sme Vám oznámili výsledok prešetrenia kádrového materiálu. Na základe tohto materiálu, pokiaľ by išlo o Vaše prijatie na fakultu dnes, neboli by ste prijatý. Na fakultu v r. 1952 ste boli prijatý len na základe nesprávnych kladných posudkov a tiež hlavne tej skutočnosti, že ste uviedli do dotazníka, že otec vlastní 0,5 ha pôdy, neuvedli ste jeho politickú stránku, čím ste zatajili vedome významné kádrové skutočnosti. Vaše chovanie na fakulte nevyvážilo túto skutočnosť, ktorú ste zatajovali. Do práce v ČSM ste sa aktivne nezapájali, v študentských udalostiach a tiež počas kontrarevolúcie v Maďarsku, ste sa nijak pozitívne neprejavovali. Slovom nebolo Vás v kolektíve či už v ročníku, alebo na fakulte ani v týchto udalostiach cítiť."
"Vina" otce JuC. Flimmela
Na základě "důvěrných" informací a vlastních iniciativ členů disciplinární komise (zejména kádrové pracovnice Ceconíkové) za pomoci kútských rodů Mjartanovců a Krškovců byla vina otce JuC. Flimmela vymezena následovně.
1. Otec byl členem Demokratické strany a vykonával do února 1948 funkci předsedy ONV.
2. V únoru 1948 odmítl svůj úřad odevzdat "obrozeným slovenským orgánům" - revolučnímu výboru.
3. Za první republiky údajně na základě důvěry agrární strany dostal v rámci pozemkové reformy zbytkový statek o výměře 14 ha. 4. Otec vlastnil pomocnou cihelnu v Brezanech.
5. Otec byl klasifikován jako kulak a kapitalista vykořisťující námezdní pracovní síly.
Verdikt disciplinární komise
"Komisia hodnotiac všetky skutočnosti obsiahnuté v kádrových materiáloch a zápisniciach dospela k následujúcemu rozhodnutiu: s. Flimmela vylučuje zo štúdia na PFUK. Dôvod spočíva v tom, že pri svojom príchode na fakultu i počas celého štúdia zamlčal, prípadne nepravdivo uviedol, významné kádrové skutočnosti zo svojho života. Predovšetkým nepravdivo vyplnil kádrový dotazník a vyhotovil vlastný životopis, v ktorých jednak zakrýva triedny profil svojich rodičov, jednak zamlčuje ich celkovú politickú činnosť, najmä kontrarevolučný postoj svojho otca vo februári v roku 1948, ktorý zaujal ako vtedajší predseda ONV v Prievidczi. Zotrvávajúc v tejto neúprimnosti vôči dekanstvu i organizácii ČSM svojou prácou na fakulte nepreukázal, že by si uvedomil vlastné nedostatky a vyvážil ich uvedomelou politickou prácou.
Svoju neuprímnosť a prekrúcanie i zámerné prevracanie zistených skutočností ukázal i pri rokovaní pred disciplinárnou komisiou, kde sa opäť snažil politicky rehabilitovať a nesprávne obhajovať profil a politický zástoj svojho otca.
Všetky vyššie uvedené skutočnosti viedli disciplinárnu komisiu k záveru, že svojím konaním hrubo porušil svoje občianske a študentské povinnosti, a preto i napriek tomu, že je poslucháčom V. ročníka, treba ho vylúčiť zo štúdia na Právnickej fakulte UK, nakoľko u neho niet predpokladov, že by mohol pracovať ako právnik v záujme výstavby socialismu."
Dne 14. ledna 1958 se ve 14.30 hodin podpisy členů komise nad možnou odborností studenta Flimmela zavřela voda.
Vířivé schizofrenní proudy
Osud pana Flimmela je jedním z mnoha set tisíců osudů, na nichž budovali své kariéry nositelé revoluční bdělosti, kteří nám nyní jsou vnucováni jako "odborníci" s potřebnými zkušenostmi a praxí. Zhlediska taoistického myšlení lze jako odbornost chápat i schopnost "být všeho schopen". Dnes tito odborníci začínají opět své kariéry vyviňováni i některými svými oběťmi z "pragmatických důvodů". Nebezpečných pro úděsné zapomnění varujících myšlenek Fjodora Michajloviče Dostojevského, "zlého génia", podle vyjádření Uljanova-Lenina, který na adresu gründerů a nihilistů své doby důrazně řekl, že žádné, ani to nejmenší zlo, není vykupitelné ani tím největším budoucím dobrem. Vykupitelnost je možná jen v pokání. Jím není a nikdy nebude dychtění po moci ani tehdy, je-li pociťováno a motivováno touhou po konání dobrých skutků. Nositelé zlých činů nejsou schopni konat. Vyviněni z pokání nejsou osvobozeni z Jidášových sfér páchání. A páchat dobro nelze. Nejen z těchto důvodů je nebezpečný pragmatický kompromis učinivší z akademika Číče prvního legislativce Československa, byť ve vládě-hrobařce. V mravní indiferentnosti některých kompromisů Václava Klause vane mrazivý dech latinskoamerických oligarchií, v rozporu s jeho i naší tužbou po cestě do demokratické Evropy a severní Ameriky.
Pavel Blažek
Poznámka: Děkuji signatáři Charty 77 a členu KAN panu Vladimíru Pavlíkovi z Povážské Bystrice za zapůjčení části "Číčovské" dokumentace, z archivu jeho antikomunistické iniciativy a za povolení publikovat z ní část, i když je panem Pavlíkem zpracovávána jako příspěvek na konferenci o zločinech komunismu.