--------------------------------------------------------------------------------
Autor:
Název: Jáchymovské peklo
Zdroj: NN Ročník........: 0002/024 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Mnoho lidí se už všelijak pokoušelo popsat či vylíčit tento nešťastný kraj v Krušných horách. Myslím, že se to nikdy nikomu nepodaří beze zbytku, protože na utváření jeho podoby v letech, kdy si vysloužil svůj název, pracovalo tolik různých zájmů a snah, tolik mozků géniů i zločinců, tolik rukou lidí zašlápnutých do prachu a každý mu vdechl část své bytosti, každý se podepsal do jeho zářivé i stinné historie tak, jak byl okolnostmi přinucen, nebo se svobodně rozhodl. Tento kraj má slavnou historii svých stříbrných dolů a po objevech rádia Madame Curie získává postavení jednoho z mála míst na světě, bohatého na smolinec. Objevy druhé světové války a po ní, daly tomuto území možnost zasáhnout do technicko-vědecké revoluce 20. století. Bohužel, jako již několikrát, to nakonec někdo zpackal, a tak Jáchymovsko s jedním z nejžádanějších artiklů padesátých let, uranovou rudou, se stává absolutní doménou sovětského válečného průmyslu a kraj pod tvrdou botou sovětských militaristů a jejich československých pomahačů se stává izolovaným územím s nelichotivým názvem: "Jáchymovské peklo".
"Uran, uran, více uranu," je stálé volání Moskvy v těchto letech a poslušná komunistická vláda v Československu, která neví, co s přeplněnými kriminály, nachází východisko v budování koncentračních táborů v oblasti Jáchamova. Řeší tím problém věznic, problém pracovních sil pro uranové doly a koneckonců i problém utajení, který je pro všechny komunistické státy stálým bolehlavem. Jáchymov se svými nalezišti musí být důkladně střežen, musí být zabráněno vstupu agentů západních rozvědek do objektů. Jak ideálně je ten problém vyřešen, když místo civilních zaměstnanců jsou použiti vězňové, kteří jsou izolováni přímo na šachtách - nic nemohou prozradit a s nikým se stýkat. Obráceně, i nežádoucí pozornost veřejnosti k věznicím se vyřeší odvezením vězňů do izolované oblasti - tam se za nimi nikdo nedostane a oni se svým vynalézavým rozumem budou ve vzduchoprázdnu.
Protože u těchto režimů se věci řeší přes noc, nebo ještě rychleji, je Jáchymovsko bleskurychle zadrátováno a připravují se rezidence pro novodobé otroky. Výstavba táborů, pokud nebylo využito starých zajateckých prostorů, pokračuje rychle a v průběhu roku 1949 jsou skoro všechny zaplněny. Teď už se jen doplňují podle potřeb správy dolů.
Celá organizace zásobování otroky je jednoduchá a účelná. Správy dolů oznamují své požadavky a ústřední tábor buď žádá nové vězně z věznic, anebo přísun přibrzďuje. Tábory jsou vždy, až na malé výjimky - "Nikolaj", přilepeny hned k šachtě a celé osazenstvo tedy pracuje "doma".
Pátek, 1. srpna 1951
Přichází řada i na mne. Proti své vůli odjíždím s transportem spoluvězňů z Borů do Jáchymova na ústřední tábor, který nese honosné jméno "Bratrství", jako památku na komunu z "Velké francouzské revoluce" (Rovnost-Svornost-Bratrství) z r. 1792, kdy byla vyhlášena Robespierem po svržení krále Ludvíka XVI. tzv. Francouzská republika, kdy popravoval na gilotině každý každého. Lůza z ulice se chopila moci a krev tekla potokem. - Když člověk prvně přijíždí do této oblasti, má různé představy, které většinou neodpovídají skutečnosti. Tábor "Bratrství" je položen v nevelkém kaňonu a připomíná městečko ze zlatokopecké horečky v devatenáctém století z amerických filmových kovbojek. Dlouhé přízemní dřevěné baráky a všude před nimi dřevěné chodníky dávají tušit, že je zde stále vlhko a rozbahněná půda. Jednotliví vězni přecházejí táborovým prostranstvím, esenbáci vcházejí a vycházejí z budovy velitelství, skladišť, kuchyně, procházejí baráky. Kudy procházejí, vězni se staví do pozoru a smekají čapky. Táborový rozhlas stále vyvolává jména a hlášení. Nezasvěcený pozorovatel nevidí na první pohled nic, čím by se toto místo lišilo třeba od normálního vojenského tábora. Jediný viditelný rozdíl je v tom, že tábor je obehnán dvojitým vysokým plotem z ostnatého drátu s vnitřním koridorem, kulometnými věžemi a vnitřním i vnějším prostorem označeným výstražnou tabulkou "Ostřelovací pásmo", ohraničeným ostnatým drátem na nízkých kolících.
Stojíme před budovou táborové nemocnice a čekáme, až nás zavolají k "prohlídce", která má rozhodnout o našem zařazení do práce. Pochopitelně jsme všichni schopni práce v dolech, to mě už nepřekvapuje, jinak by nás sem neposílali. Tímto okamžikem se stávám otrokem Jáchymovských uranových dolů pod evidenčním číslem 017.156. Jak se tak rozhlížím, spatřím stát v řadě mého dobrého přítele, kmotra a spolupracovníka v "Třetím odboji" - Ing. Jaroslava Cuhru, se kterým jsem se viděl naposled 22. května 1948 v jeho bytě ve Vlašské ulici v Praze. To je neuvěřitelná náhoda a radostné setkání, i když za takovýchto tvrdých okolností. Celkem si nás nikdo nevšímá, a tak využívám situace, abych trochu prozkoumal tábor. Někdo na mne volá křestním jménem, otáčím se a vidím svého komplice Františka Wierbicu, se kterým jsem se neviděl od soudu v Českém Těšíně v dubnu 1950. Ihned mě odvádí na barák a na světnici, kde je s ním také "ubytován" člen národního hokejového mužstva Jirka Macelis. Vypráví mi spoustu věcí o společných známých, o životě na táboře a o všem, co mě teď musí zajímat, abych měl nějakou naději, že to zde přežiji. Po borské drezúře jsem překvapen poměrnou volností pohybu a chování v táboře a nerozumím dobře kamarádovi, který se směje a říká, že to pochopím později, až uvidím, co se za tím skrývá. Vidím, že oběd, který vězni dostávají, je mnohem větší než na Borech. Na poličkách ve světnicích mají cigarety, chleba, cukr, margarín, marmeládu a jiné potraviny. Myslím si tedy, že tady nemůže být tak zle. Zahlédnu noviny a knihy, které jsem oficiálně dlouho neměl, a tak si skoro říkám, že všechny ty pověsti o Jáchymově budou asi hodně nadsazené a jsem skoro přesvědčen, že je to úleva po těch třech hrozných letech na Borech. To jsem ještě netušil, že ze mne bude za krátkou dobu do smrti mrzák.
(1. pokračování)