--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Durdil Miroslav
Název: Nevyrovnané účty nespravedlivě odsouzených
Zdroj: NN Ročník........: 0002/024 Str.: 031
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Mir. DURDIL Jsou věci, kterými možno člověka jistěji zabít, než kdybychom číhali někde v lese, abychom jej přepadli. Měl jsem vždy větší strach z pera, z lahvičky inkoustu a kousku papíru než z kordu nebo pistole ...
Světoznámý román francouzského spisovatele Alexandra Dumase "Hrabě Monte Christo" líčí příběh Edmonta Dantése, nepohodlného soka Fernanda, který pomocí falešného nařčení je uvržen do vězení na ostrově "IFNI". Představitelé komunistického režimu se v padesátých letech plně ztotožňovali s praktikami udavačů, popsaných v Dumasově románu. Vykonstruovaná obvinění přivedla do bolševických vězení tisíce našich občanů, nepohodlných vládnoucímu režimu. Útěk Edmonta Dantése z vězení dopadl pro hrdinu románu úspěšně a on sám se stal váženým občanem, postupně se vyrovnávajícím s původci svého zatčení. V životě lidském však není osud stejný jako v románech. V odlišných podmínkách, nikoliv ze středomořského ostrova, nýbrž ze středoevropského hradu MÍROV, přeměněného komunisty v padesátých letech na kruté vězení, se rozhodli 2. listopadu 1952 utéci političtí vězňové z cely č. 24.
"JENOM NOHAMA NAPŘED"
Někdy na podzim padesátého druhého roku zjistili vězni při těžké práci na výkopu kanálu na dvoře věznice, že tudy vede cesta na svobodu. K tomuto účelu se jim podařilo propašovat do cely i plátek pilky, potřebný k přeřezání mříže na okně své cely. Po vzájemné dohodě se rozhodli utéci všichni, až na Dr. Stehlíka, který pro svůj vysoký věk nebyl fyzicky schopen k útěku. Jeho úkolem bylo odříznutí prostěradel, sloužících k provedení zamyšleného útěku. Netušíc, že veškerá příprava byla předem prozrazena spoluvězněm Chrásteckým, byla o půlnoci, přesně podle plánu spuštěna připravená prostěradla. Ondrej Budko vyjmul uříznutou mříž, protáhl se vzniklým otvorem a spouštěl se dolů. Druhý v pořadí Eduard Kusnierz se poté rovněž uchopil prostěradel a v momentě, kdy již byl nohama těsně nad zemí, se náhle z několika stran ozvala zběsilá střelba... Ondrej byl zasažen čtyřmi kulkami a Eduard postřelen do nohy. Podle svědecké výpovědi bachařů měli být pro výstrahu druhým vězňům zastřeleni. S neuvěřitelnou brutalitou se vězeňská stráž vrhla na oba uprchlíky, Eduarda zbili a poté dokopali na bránu, kam se doplazil s posledním zbytkem sil. Tam po úderu do hlavy pozbyl vědomí. Druhého dne, kdy teprve znovu nabyl vědomí, zjistil, že se nalézá v malinké místnůstce, hlídán členy vězeňské stráže. V odpoledních hodinách jej navštívil neznámý muž v civilu. Když si mu Eduard Kusnierz postěžoval, jak byl zbit, muž na něj zakřičel: "Nikdo tě nebil, spadnul jsi z okna a navíc si nepamatuješ!" V místnůstce, kde ležel, bylo malé okénko, které se nepravidelně otvíralo a členové vězeňské stráže na něj řvali:
"Ty kurvo zločinecká, kdybych já měl službu, tak tu už nejsi!" anebo "U nás žádný zrádce nepřežije, živý Mírov neopustíš, když, tak jen nohama napřed."
V zemi, kde bezpráví a zločinecká svévole zvítězila Jen samotný Bůh snad posoudí žalobu a s ní spojenou ztrátu 13. let nejproduktivnějšího věku prožitých v odporných komunistických kriminálech. Muž, který prošel po svém odsouzení na osmnáct let vězení takovými kriminály, jako byly věznice na Pankráci, koncentračním táborem v Jáchymově i Vitmanově, již zmíněným vězením na Mírově, byl podmíněně propuštěn po dlouhých třinácti letech, 30. června 1964 z výkonu trestu. Bolševická justice mu kladla za vinu velezradu, spiknutí proti republice, znevažování veřejných činitelů i šíření letáků. Pětatřicetiletý Eduard Kusnierz trpící občasnou ztrátou rovnováhy, trvalým tlakem v hlavě, který někdy ustupuje, jindy naopak sílí. Bolesti a hučení v uších zesilují vždy při nachlazení, kotník částečně ztuhlý s omezeným pohybem. To je živý obraz komunistické zlovůle. Útěk na Západ
Po svém podmíněném propuštění prožil E. Kusnierz relativně poklidnější čtyři roky, sledován příslušníky StB. Po okupaci Československa v roce 1968 vojsky Varšavské smlouvy mu byla nabídnuta spolupráce se Státní bezpečností. Zdravotně zlomený člověk se nechce ještě i duševně zlomit, a proto se rozhodne k útěku na Západ. Po strastiplné cestě přes Jugoslávii, pomocí prostých lidí, kteří jej ukryli před tamější policií, se dostává v šedesátém devátém do Rakouska. Odtud odchází se skromnými úsporami do Lucemburska, kde se usadil. Rodilý Čech a dnes lucemburský občan je významným činitelem tamního ministerstva pro výchovu. Po listopadu 1989 chce navštívit svou rodnou zem a zároveň i přispět natolik, československými občany předpokládaný ekonomický i politický vzestup. Jenže ...
"Jménem republiky"
Krajský soud v Ostravě v neveřejném zasedání konaném dne 12. 12. 1990 v trestní věci vedené u bývalého Státního soudu v Praze, odd. Brno, pod sp.zn. 1 Ts II 67/51, proti obviněnému Eduardovi KUSNIERZOVI, rozhodl takto:
obviněný E. K., narozený 28. 9. 1929 v Smilovicích, posledně bytem... Fischbach, Luxembourg, je účasten soudní rehabilitace, a ustanovením ş 2 odst. 1 c) zák. č. 119/90 Sb., je zrušen pravomocný rozsudek bývalého Státního soudu v Praze, odd. Brno ze dne 13. 10. 1951, pokud jim byl obviněný uznán vinným trestným činem velezrady dle ş 78 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d), z. č. 86/50 Sb., a to k datu, kdy byl vydán. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí ohledně jmenovaného v téže trestní věci, pokud se vztahují jen k uvedenému trestnému činu velezrady dle ş 78 ..., která na původní rozsudek ve zrušené části navazovala, a to k datu, kdy byla vydána.
Podle ş 2 odst. 2 zák. č. 119/90 Sb. se trestní stíhání obviněného pro trestný čin velezrady ş 78 ... zastavuje. Podle ş 2 odst. 2 zák. č. 119/90 Sb. se stanoví za trestný čin sabotáže dle ş 84 odst. 1 písm. a), odst. 2 z. č. 86/50 Sb., na který se rahabilitace podle tohoto zákonného ustanovení nevztahuje a kterým byl jmenovaný obviněný rovněž uznán vinným shora uvedeným rozsudkem, přiměřený trest, a to trest odnětí svobody v trvání 5 let nepodmíněně.
V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Ostravě dále píše: pokud se týče trestného činu sabotáže dle ş 84 odst. 1 písm. a), odst. 2 z. č. 86/50 Sb. rehabilitací ze zákona nedotčeného spočívající v přípravách na zapálení či poškození určitých objektů, stanovil krajský soud přiměřený trest, a to trest odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby pro tento trestný čin v trvání 5 let. Vyhodnotil přitom závažnost jednotlivých deliktů, posoudil jejich vzájemný vztah, okolnosti spáchání trestného činu, skutečnost, že k jeho dokonání nedošlo a poté rozhodl výrokem shora uvedeným.
Za správnost rozsudku poslaného panu Eduardu Kusnierzovi je podepsán JUDr. Alois Klár.
Dopis justici
V lednu tohoto roku posílá pan Kusnierz dopis, adresovaný "monsier" Aloisi Klárovi do Ostravy: "Dávejte dobrý pozor, soud mě odsoudil v roce 1951 na celých osmnáct let za ozbrojenou akci proti bolševikům, samotná StB mě ujišťovala, že smrti neujdu a jen díky tomu, že tehdejší soud usoudil, že trest smrti by nebyl politicky pozitivní čin, jsem zůstal naživu. V době, kdy jsem byl odsouzen, seděli v talárech špičkoví zločinci, kteří plnili věznice nevinnými lidmi. Podle Vás je třináct let za prokázanou ozbrojenou činnost a pět let za vymyšlený delikt, přiměřeným trestem ve svobodné zemi, za jakou se Československo v současnosti vydává? V zemi, kde by právní vědomí nemělo být v rukách lumpů, kteří už dávno měli kopat uhlí a zametat ulice. Porovnejte Vámi vynesené rozsudky s kolegy padesátých let. Snad se mne nikdy tak hluboko nedotkla lidská podlost, jako ve vašem případě. Vy, který jste se ještě neomluvil za vlastní špínu a zločiny své rodné strany (KSČ). Víte, co prožívá člověk, kterého vaše strana zbavila na dlouhá léta lidské důstojnosti a bolševická zvířata v podobě Státní bezpečnosti ohrožovala na životě? Nejste ve stavu pochopit tragédii, když vám StB "nabídne" dvě možnosti, buď spolupráci s ní, nebo zpátky do mého posledního vězení, Leopoldova. Raději jsem zvolil emigraci. Víte, jak se těžce v cizině takto zmasakrovanému člověku buduje existence, začínajíc od naprosté nuly?
Když z vašeho organismu zůstne následkem řádění příslušníků SNV jen slabá půlka a ta vám působí trvalé zdravotní potíže, může takto pomalu vražděný člověk mít smilování nad smečkou, která z vlastních obětí dělá znovu oběti? Mým cílem zůstává, aby každý tyran měl takový konec, jaký si zaslouží. Neboť ten, kdo mne a moje spoluvězně odsoudí na pět let vězení v roce 1991, je zločinec horší těch z padesátých let, vemte zase VY tuto skutečnost na vědomí ..."
Nevyrovnané účty
Dnes, kdy až na malé výjimky, stále působí v naší justici lidé, kteří vystudovali práva na fakultách, kde rozhodujícím faktorem pro přijetí byla stranická příslušnost rodičů a poté jejich vlastní, jsou podobné rozsudky vydávány všem podobně odsouzeným. Zrušit článek v ústavě, pojednávající o vedoucí úloze strany (KSČ), lze sice s hořkým svíravým pocitem v srdci komunisty (existuje-li vůbec?), ale plně a veřejně odsoudit počínání svých předchůdců z let padesátých i pozdějších? Rakce komunisty JUDr. Aloise Klára je zvlášť výmluvná: "Vážený pane Kusnierz, k Vašemu sprostému a hulvátskému dopisu ze dne 27. 1. 1992 sděluji, že Vaše opětovné urážlivé výroky budou předány prokuratuře k trestnímu stíhání. Na Vaše případné další výroky již nebudu reagovat....."
Je pozoruhodné, jak se zástupci naší justice podobají svými skutky justici z románu "Hrabě Monte Christo". Arogance vůči občanům, podlozavost vrchnosti a v případě československé justice ještě chorobné lpění na komunistických zákonech. Naši političtí vězňové proto nemají vyrovnané účty s původci svých útrap. Pomozme jim vyčistit ten Augiášův chlív!