--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šišák Luděk
Název: Každé bezpráví lze napravit ?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/024 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 08.01.1991 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
- Pane Hučín, kdy poprvé jste se dostal do konfliktu se státní mocí komunistického režimu?
- V roce 1971 se v Přerově v Komuně konala výroční schůze KSČ a já jsem si šel koupit kofolu. Číšník mne odmítl obsloužit a já jsem byl napaden zasloužilými ometálovanými účastníky této schůze, neboť je asi vyprovokovaly moje dlouhé vlasy, které jsem v té době nosil a tudíž můj vzhled asi neodpovídal tehdejší normalizační normě - jak by měl vypadat mladý člověk socialistické společnosti. Tito opilí členové KSČ mne zkopali a pokoušeli se nacpat mi hlavu do záchodové mísy. Předseda senátu u okresního soudu v Přerově JUDr. Filipský Jaroslav (nynější náměstek okr. soudu v Olomouci, pozn. redakce) mne odsoudil k deseti měsícům srážek ze mzdy podle ş 202 výtržnictví. Já jsem šel k soudu s přesvědčením, že poškozený jsem byl já. V důsledku tohoto soudního rozhodnutí jsem musel odejít ze studia na střední škole. U soudu, jemuž předsedal JUDr. Filipský, jsem totiž mimo jiné tvrdil, že mým vzorem nemohou být opilí ometálovaní soudruzi, zasloužilí členové KSČ, kteří mne bezdůvodně zmlátili. - To bylo tedy Vaše první poučení z krizového vývoje, které jste zažil na vlastní kůži. Doufám, že poučení mělo své pokračování? - Okamžitě po tom, co rozsudek nabyl právní moci, mi byly odňaty cestovní doklady. Zaměstnání jsem sehnal po nějakém čase na místním hřbitově. Od té doby jsem byl pod dohledem orgánů StB jako závadová osoba. Bylo mi "změněno" místo, neboť na hřbitově se asi mým opatrovatelům těžko pracovalo.
Byl jsem nastoupen do Přerovských strojíren v roce 1973 na pomocné provozy, kde jsem byl pod přímým dozorem Antonína Mikeše a dalších agentů StB, kteří podle mého mínění, přímo s osobním zaujetím ostražitě sledovali každý můj krok. Členové Lidových milicí ve strojírnách cvičili na mojí pracovní skříňce v šatně boj proti vnitřnímu nepříteli, neboť mi za mé nepřítomnosti kontrolovali její obsah, zda tam nemám zbraně, výbušniny nebo střelivo, nebo snad literaturu a tiskoviny nepřátelského charakteru. V této době se Antonín Mikeš se mnou sbližuje. V tomto období jsem měl plán činnosti na vytvoření skupiny, která by se zabývala bojem proti komunistickému režimu. Tento boj byl zaměřen na "oslavy" různých výročí, např. 1. máj, VŘSR, 21. srpen apod. Tedy od roku 1973 jsem všechny výroční dny slavil svým způsobem, pochopitelně zcela odlišným od oslav oficiálních. Docházelo tedy po Přerově k poškozování informačních skříněk organizací tehdejší NF, KSČ, SČSP, k vydávání letáků.
V říjnu 1976, před volbami do zastupitelských orgánů, oznámil bezpečnostním orgánům v Přerově Antonín Mikeš, placený pracovník agenturní sítě StB v Přerově, že já, Vladimír Hučín, spolu s dalšími vlastní zbraně hromadného účinku, ruční granáty, jakož i krátké palné zbraně 9 mm s tím, že je použijeme proti volbám ve dnech 22. - 23. října 1976 a proti vystoupení zpěváka Deana Reada, kterého jsem podle Antonína Mikeše měl podezírat z toho, že je agentem východoněmecké Stassi. Na základě tohoto zpravodajského materiálu jsem byl zatčen a umístěn na cele zvláštního určení č. 198 v Ostravě. Obhájcem mi byl "vnucen" JUDr. Jaroslav Novák (otec dnešního ministra spravedlnosti), přesto, že jsem s jeho osobou, jako mým právním zástupcem, nesouhlasil, a to hned při jeho první návštěvě ve vazbě. Když jsem si mu stěžoval, že mi StB zabavila i věci, které nesouvisely s mojí údajnou trestnou činností, tím jsem myslel chemikálie, starožitné šavle, literaturu, negativy záběrů ze srpnových dní roku 1968 v Praze, řekl mi, abych byl rád, že to se mnou StB neskončila hned při zatčení. Dále mi sdělil, že se o zajištěné věci nemám dále zajímat, mám být potichu, ať si uvědomím, jakou trestnou činnost jsem spáchal a že je povinen mne poučit o tom, že přiznání se k trestné činnosti je polehčující okolnost, což při každé své návštěvě ve vazbě neustále zdůrazňoval. Po osmi měsících vazby jsem byl z Ostravy převezen do Olomouce. V době mého věznění ve vazbě byl činěn příslušníky StB na spoluobviněného nátlak, ale i na další svědky, kteří byli StB přinuceni vypovídat v můj neprospěch. U okresního soudu v Přerově proběhlo přelíčení, kdy jsem byl odsouzen k trestu odnětí svobody, jehož délka byla podle mínění soudu dostačující délkou mého pobytu ve vyšetřovací vazbě StB v Ostravě. Můj "obhájce" JUDr. Jaroslav Novák mne u soudního přelíčení opět vyzýval k přiznání mojí trestné činnosti. Prokurátor se v zákonné lhůtě proti výši trestu na nátlak orgánů OV a KV KSČ odvolal. U krajského soudu v Ostravě jsem byl odsouzen k 9 měsícům odnětí svobody nepodmíněně. V tuto dobu se o můj případ začaly zajímat organizace v zahraničí Amnesty International a bylo na nátlak ze zahraničí od zvýšení trestu upuštěno. Takže jsem si nemusel odkroutit ještě jeden měsíc v NVÚ, ale dostal jsem podmínku na 2 a půl roku. Když jsem se chtěl vrátit na své pracoviště ve strojírnách, byla ZO KSČ na mém pracovišti svolána schůze a spolupracovníci měli hlasováním rozhodnout o mém návratu. ZO KSČ byla proti, ale řadoví pracovníci svým hlasováním rozhodli, že se do práce mohu vrátit. A tak jsem dál pod kontrolou spolupracovníků StB v Přerovských strojírnách neúprosně rozkrýval a odhaloval jejich agenturní síť, neboť jsem se nemohl smířit s praktikami normalizátorů. Zhruba třikrát měsíčně jsem byl pracovníky StB zadržován na "dobu nezbytně nutnou" a byly u nás v domácnosti prováděny domovní prohlídky. V tomto období jsem se také fyzicky připravoval na další zásahy proti mojí osobě, tím myslím tělesnou odolnost. Agent Antonín Mikeš se opět snažil "získat si mou důvěru", což jsem mu zcela vědomě umožnil, neboť jsem potřeboval získat další poznatky o agenturní síti StB. V roce 1983 explodovala u agenta Antonína Mikeše nálož.
Dne 2. prosince 1983 jsem byl zatčen pracovníky StB Přerov a v noci odvezen do vazby StB v Ostravě, kde jsem byl umístěn na základě podezření ze způsobení výbuchu. K tomuto obvinění byla přidána další obvinění, a to podle ş 104 hanobení států světové socialistické soustavy, ş 100 pobuřování, dále jsem byl obviněn z loupeží zbraní, které měly být určeny podle tvrzení obžaloby ze strany StB a jejich svědků s vykonstruovanými obviněními k likvidaci příslušníků LM, KSČ, SČSP a jejich agentů a kolaborantů. Svědkové proti mojí osobě pocházeli z řad příslušníků LM a zaprodanců, kteří se svými tvrzeními snažili mne vmanipulovat do pozice spolupracovníka izraelské tajné služby. Ve vazbě byl na mně neúspěšně použit polygraf tzv. detektor lži, ale i jiné "metody", na jejichž popisování není v tomto rozhovoru dostatek prostoru, snad příště.
- Byl Vám opět "doporučen" nějaký obhájce? - Moji obhajobu započal JUDr. Zachar, který velmi brzy onemocněl, takže se na mně vystřídali tři obhájci. V době konání soudu obhajoval spoluobviněného JUDr. Jiří Novák (nynější ministr spravedlnosti - ODS), který vyzvedl "morální kvality" svého mandanta, neboť tvrdil, že jeho mandant od počátku trestního řízení "spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení (StB)" a tímto jeho jednáním se podařilo usvědčit z trestné činnosti Vladimíra Hučína, tedy mne, jako nepřátelskou osobu politického zřízení (režimu).
JUDr. Jiří Novák vyzvedl "spolupráci" svého mandanta na vysokou úroveň morálních kvalit občana státu s komunistickým režimem. Byl mi vyměřen trest odnětí svobody nepodmíněně, podle ş 100 tr. z. za pobuřování, a to ve výši dva a půl roku ve II. NVS Minkovice, kde jsem byl zařazen do III. diferenční skupiny. V průběhu konání mého trestu se pokoušely orgány StB znovu obnovit trestní stíhání mojí osoby za pomocí svědků a jejich vykonstruovaných obvinění.
Při výkonu mého trestu došlo k úmrtí mého otce, které bylo způsobeno neustálými útoky a sledováním příslušníků mojí rodiny ze strany StB. I když jsem žádal, nebylo mi umožněno poslední rozloučení s otcem, neboť jsem byl držen v přísné izolaci. Dva měsíce před ukončením trestu jsem byl obviněn a znovu ve vězení vyslýchán orgány StB, neboť jsem měl v době výkonu trestu za pomoci další osoby vykonat atentát na osobu, která potvrzovala moji protistátní nepřátelskou činnost. Asi týden před propuštěním na "SVOBODU" mi byl soudně určen ochranný dohled se zdůvodněním, že jsem v NVÚ nechtěl spolupracovat na své "převýchově" s "výchovnými" orgány NVÚ a údajně jsem narušoval plnění výkonostních norem výroby tzv. šatonů a inklinoval jsem k osobám "stejného ražení", jako jsem já. Trest jsem ukončil o hodinu později, neboť jsem odmítl podepsat mlčenlivost o metodách výslechů a poměrech v NVÚ Minkovice (koncentrační tábor Minkovice).
Po ukončení trestu jsem se nakontaktoval na signatáře Charty 77 Tomáše Hradílka a HOS-Hnutí za občanskou svobodu a moje činnost je nakonec veřejnosti známa díky "předlistopadovému" deníku Nová svoboda, kde jsem byl popisován jako nejhnusnější zločinec. Na závěr bych chtěl říci, že jsem se neobjevil jen tak, z ničeho nic, jako odpůrce minulého režimu, ale myslím si, že minulý režim mne k odporu vůči němu vychoval.
- Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám v práci v Občanské komisi hodně úspěchů.
Zapsáno 8. ledna 1991
Luděk Šišák
Proč tento rozhovor zveřejňuji až dnes? 9. března 1992 u okresního soudu v Olomouci pokračovalo veřejné soudní jednání z 9. prosince 1991 ve věci MIKEŠ-HUČÍN. Po oficiálním zahájení sdělila předsedkyně senátu JUDr. Lamparová, že lustrační šetření, týkající se pana Antonína Mikeše, o nějž předsedkyně senátu v prosinci roku 1991 navrhovatele požádala, zaslalo FMV ČSFR okresnímu soudu v Olomouci až po několika urgencích, 20. ledna 1992.
JUDr. Lamparová sdělila, že FMV ČSFR uvádí ve svém prohlášení, že pan Mikeš není evidován v registru svazků jako agent StB. Po výslechu svědka pana Čeladníka, operativního pracovníka StB v letech 1955-1980, sdělil obhájce navrhovatele pana Mikeše JUDr. Jan Kozák senátu, že v důsledku "nepravdivých údajů pana Hučína došlo ke snížení důstojnosti jeho mandanta", proto se jeho mandát domáhá soudní ochrany jeho osobnosti a jako úhradu za toto bezpráví vyžaduje částku jeden milión Kčs. Tento výrok byl v řadách účastníků veřejného přelíčení považován za profesně nemístně volený žert a vyvolal na jejich tvářích lehký úsměv. Neboť odpůrce Hučín požádal o předvolání dalších svědků, bylo jednání paní předsedkyní odročeno na neurčito. Dobere se soud pravdy?
Luděk Šišák