--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Příliš podezřelé hlasování
Zdroj: NN Ročník........: 0002/025 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
koncem minulého roku, se nedávno dočkal novely, o jejíž platnosti lze mít velmi vážné pochybnosti. Zatímco předchozí parlament zákon přijal (jako jeden z nejobtížnějších, po nekonečných diskusích a s mnoha pozměňujícími návrhy) hlasováním se zákazem majorizace, novela byla odhlasována bez zákazu majorizace. Jako argument pro změněné hlasování posloužil fakt, že v době, kdy parlament nezasedal, a kdy jeho funkci převzalo předsednictvo FS, přijali členové předsednictva nové znění zákona jakožto opatření předsednictva Federálního shromáždění rovněž bez zákazu majorizace.
Pro méně orientované čtenáře v parlamentní problematice odbočím do jednacího řádu FS, který, jak se zdá, byl v tomto případě porušen.
V době, kdy parlament několik týdnů před volbami ukončil svoji činnost (nebo v době, kdy už zasedání parlamentu skončilo), přebírá jeho funkci předsednictvo. Rozhoduje o naléhavých záležitostech samo, přičemž právě tak, jako za normálních okolností shromáždění poslanců, hlasuje. Jeho rozhodnutí však nemají charakter hotového zákona, nýbrž jen tzv. zákonného opatření, které, aby se mohlo stát zákonem, musí na nejbližší schůzi schválit shromáždění poslanců, jinak ztrácí platnost.
Vynález zvaný zákaz majorizace platí jak pro hlasování při společné schůzi obou sněmoven, tak pro hlasování v předsednictvu při přijímání zákonných opatření.
Čtenáři se často ptají, co to ten zákaz majorizace vůbec je. Znamená to, že se dvoukomorový parlament stává pro krátkou chvíli hlasování parlamentem tříkomorovým: Sněmovna lidu zůstává beze změny, Sněmovna národů se rozdělí na českou část a slovenskou část. Každá ze tří skupin hlasuje zvlášť, přičemž zákon musí přijmout všechny tři. Odmítne-li jej jedna z nich, je to závazné i pro ostatní dvě: zákon není přijat.
Zákaz majorizace (většinového rozhodnutí), který umožňuje relativně malé skupince poslanců rozhodnout oproti síle většiny, že zákon nespatří světlo světa, se nikdy nepodařilo zrušit, a to právě proto, že zákon rušící zákaz majorizace, musí být přijímán hlasováním se zákazem majorizace...
V praxi to znamená, že dokud bude federace federací, bude o zákonech zásadní důležitosti rozhodovat hrstka lidí. Pro přijetí federální ústavy, kde navíc musí v každé skupině hlasovat PRO tři pětiny poslanců, je to katastrofa. Ze tří set zvolených poslanců stačí zákon teoreticky zablokovat desetina z nich (resp. 31 poslanců). Zbývajících devět desetin, i kdyby všichni byli PRO, se musí podřídit. Stará komunistická ústava s drobnými kosmetickými úpravami stále platí. Parlament v demokratických podmínkách není schopen ji změnit a také ji za celé tři roky nezměnil.
Podivuhodnosti, Federálním shromážděním nezrušitelné, vezmou za své jediným způsobem, a to tehdy, kdy FS samo sebe rozpustí a federace nebude.
Nicméně zákon o zákazu majorizace platí, a byl-li použit jednou, musí být u téhož zákona použit znovu, jinak vzniká podezření, že je tohoto ustanovení zneužíváno jednou uplatňováním a jindy ignorováním, podle toho, co je právě výhodné pro levici!
Ačkoliv poslanci ODS, KDU a KDS upozorňovali na procedurální nedostatek při hlasování o novele transformačního zákona (změny v části pojednávající o osobním vlastnictví k bytům) a poukazovali na to, že způsob hlasování nelze u jednoho a téhož zákona měnit jen tak podle momentální nálady, předsedající J. Stank (SDĽ - slovenští komunisté) dal hlasovat, jak sám uznal za vhodné, a to prostou většinou přítomných poslanců. Podmínky přijetí zákona tak změnil mávnutím ruky z nejobtížnějších v nejjednodušší. Z přehledu hlasování jednotlivých poslanců je zřejmé, že kdyby bylo postupováno stejně, jako při přijímání zákona minulým parlamentem, novela by neprošla v české části Sněmovny národů.
Změna zákona je tudíž vlastně neplatná. Jenže - a v tom je ten háček, neplatnost zákona, i kdyby byla všem lidem na světě nad slunce jasnější, nemůže vyhlásit nikdo jiný než Ústavní soud. A ten, a zde je další háček, si tlachání novinářů nevšímá, protože si ho ani všímat nemá. Žádost o přezkoumání platnosti zákona může podat jen ústavní činitel, a tím novinář není. Je jím v tomto případě skupina nejméně šedesáti poslanců, a zde je háček třetí. Žádná taková skupina se na Ústavní soud v této věci neobrátila.
Ti, kterým nezákonné postupy nikdy nebyly proti mysli, nemají důvod, a ti, kteří tento problém v kuloárech víří, nemají čas. Není totiž nikterak snadné mít titul vládní koalice a přitom být v parlamentu v menšině. ODS, KDS a KDU se totiž na svého koaličního slovenského partnera HZDS nemohou spolehnout. Hlasuje až příliš často, k nemalé radosti české levice, s opozicí.
@PODPIS = Jitka Studničná