V tomto duchu lze jen dodat, že rozdíl v chápání boje proti zlu mezi nevěřícími a věřícími je jen v závěru boje, a sice v tom, že pro věřícího existuje (a znovu cituji) "... další dimenze, jež umožňuje Bohu provést přeměnu zla v dobro..." ve chvílích, kdy se zdá, že lidské síly končí, ale křesťanu víra v hodnotu oběti zůstává. Je to víra v Boží všemohoucnost, která nám dovoluje rezignovat jen ve smyslu ponoření se v Jeho pomoc.

Možná, že bude pro Vás zajímavé, že na překladu tohoto díla se podílel Jan Sokol. Proto mne tím víc překvapuje, že právě on figuruje v řadách OH, které má tak daleko ke skutečné spravedlnosti a právu.

Já sama jsem přesvědčena, že většina věřících lidí obstála v úsilí za pravdu a spravedlnost. Řada z nás obětovala své povolání. A věřte, že nebylo pro nás, katolické matky, nejsnadnější přihlašovat každý rok své děti ve škole do náboženství s vědomím, že budou zesměšňovány spolužáky a šikanovány některými pedagogy, a to zcela bezostyšně. Člověk snese pokořování své osoby celkem bez problémů, ale vědomí, že se stává sám svým jednáním dobrovolně příčinou pokořování svých dětí, je vždy bolestnější. Ale snažily jsme se vytrvat. Proto si také nesmírně vážím všech, kteří se dokázali za cenu osobní svobody proti totalitě otevřeně postavit a dosud bojují! To se ovšem netýká exkomunistů, dokonce ani z Charty 77. Jejich smysl pro spravedlnost se bohužel probouzel jen v souvislosti s vlastní osobou.

Své povinnosti boje proti zlu dostála i církevní hierarchie (viz např. encyklika Pia XI. proti nacionálnímu socialismu - 1937, encyklika téhož papeže proti komunismu - 1937, sociální encyklika Sollicitudo rei socialis Jana Pavla II. - 1987 atd.). A to vůbec nemluvím o nesmírných obětech kněží a řádových sester za komunismu (např. vysokoškolsky vzdělané řádové sestry, absolventky Karlovy univerzity, 40 let jako pradleny lnu pod státním dozoremStB v pracovních táborech, obdobně kněží v nejtěžším vězeních až 20 let).

Děkuji Vám a přeji více porozumění u našich občanů!

@PODPIS = Boh. Vajdová, Ostrava

Vážená redakce,

rád bych se vyjádřil ke dvěma bodům, které se týkají mne i Vašich novin.

Zaprvé bych rád zaujal stanovisko k faktu, že moje jméno bylo uvedeno mezi "tajnými spolupracovníky". Protože jsem se nedopustil ničeho a vím, oč jde, chtěl jsem nad tímto faktem mávnout rukou, ale nahlížím, že i pro mne bude lepší, když celou záležitost hodím na papír.

V sedmdesátých letech, kdy jsem již nesměl přednášet ani publikovat, jsem byl pozván na brněnskou StB ("Leninka") a dotazován na svého přítele, který na své zahraniční cestě navštívil mou bývalou manželku ve Skotsku a po návratu tuto skutečnost neuvedl, čímž se stal podezřelým. Spatřil jsem v tom příležitost příteli prospět (celý můj příběh je prošpikován mými tehdejšími naivními představami) a neodmítl jsem komunikaci s tím,že jsem se snažil vykreslit přítele v barvách přijatelných pro režim. Nezdá se, že to mělo naději na úspěch - přítel byl nadále pod ostrým dohledem s konkrétními důsledky - ale tehdy začal působit první faktor, který vedl k mé fiktivní "spolupráci": snaha o "pacifikaci" fízlů v zájmu mých přátel a o dezinformování. Abych působil věrohodně, choval jsem se zdvořile a sdílně. Byl jsem zván vícekrát (i do bytu, zřejmě "konspirativního") a příslušníci se mnou jednali velice medově. Tehdy začal působit druhý rektor: sděloval jsem příteli (i některým dalším přátelům a manželce) informace o svých "seancích" a začal jsem být pyšný na svou (jak jsem poznal, nicotnou a patrně zbytečnou) "hru".

Po mém odchodu z brněnské fakulty r. 1977 mě začali zvát pražští estébáci. Ti měli dva zájmy. Zaprvé chtěli informace o kroužku, který se scházel u I. M. Havla a který jsem navštěvoval (a aktivně v něm působil). Na základě prvního uvedeného faktoru jsem vypovídal o nevinném, "odborném" charakteru těchto diskusí a o tom, jak I. M. Havel má především zájem o práci v kybernetice. Na základě druhého faktoru jsem o svých "slyšeních" informoval I. M. Havla. Zadruhé na mně estebáci chtěli informace o názorech na politickou situaci. Zde zapracoval třetí faktor, o kterém se téměř stydím mluvit - svědčí o mé totální naivitě a omluvou je snad jen to, že v tehdejší situaci bylo více lidí přesvědčeno, že by na následující fámě "mohlo něco být": V době působení "vnitráka" Andropova a nějakou dobu poté kolovala mezi některými naivními intelektuály fáma, že KGB a v napojení na ni StB hodlá svrhnout vládu (v SSSR a ČSSR) a nahradit ji "rozumnějšími lidmi". Byla to blbost, které se dnes každý bude řehtat, ale tehdy se i docela inteligentní lidé (někteří) chytali jakéhokoli stébla, které mohlo vést k destabilizaci vlády blbů. "Ušlechtilá role" tajné policie měla být vysvětlena tím, že na rozdíl od komunistické špičky, beznadějně odtržené od reality, měli estebáci možnost získávat skutečné informace o neudržitelnosti situace. A tak jsem řekl "svým estebákům" téměř doslova: "Já vám klidně řeknu, jaké panují názory na situaci, ale nikdy vám neřeknu jediné jméno." Načež jsem uplatnil při několika málo "slyšeních" své představy o absurdnosti systému. Výsledek byl, že jsem několik posledních let před listopadem 1989 přestal být obtěžován návštěvami estebáků.

Jak bych to vše střízlivě shrnul. Moje snaha využít "hry" s StB byla naivní a patrně neúčinná. Nebyl jsem ovšem udavač a moje "spolupráce" byla fiktivní. Také jsem se nedopustil té chyby, o níž mluví ve zmíněné stati Pithart: slib mlčenlivosti jsem nedodržoval - široký okruh mých přátel byl o mých stycích informován.

Tolik k mé věci a nyní druhý bod. Koncepci Vašich novin lze v naprostém klidu kritizovat aspoň v jednom bodě: Nenabízíte nic pozitivního a (což s tím souvisí) Váš pohled na život je značně zjednodušující. Mne např. nezajímá to, jestli Kocáb někdy byl či nebyl "kontaktován": mne eminentně zajímá to, že dokázal splnit úkol zbavit naši zemi okupační armády. Čalfa mohl být všelijak namočen, ale jako premiér v tom velmi důležitém období si nepočínal špatně. Některé lidi lze skutečně špatně "spolknout" - W. Komárka, M. Zemana, I. Svitáka apod. - ale spíš na základě toho, jak si počínají dnes. A chcete odsoudit např. P. Kohouta pro jeho žalostně komickou roli v 50. letech? Dokážete navrhnout do čelných funkcí bezúhonné anděly namísto "v bolševismu namočených" čertů? A na závěr? Pene Placáku, pokládáte za "ubohou" Havlovu zmínku o záchodcích. Mohu být k té zmínce také kritický, ale co je to vaše "É..." jiného než ubohá sprostota?

S pozdravem

@PODPIS = prof. PhDr. Pavel Materna

P. S.: Mimochodem, Vaše zjednodušující koncepce je v čisté podobě předvedena Vaším heslem: Komunista zůstane komunistou, i kdyby trakaře padaly. To je krásné vidění lidí, kteří se podle toho zřejmě dělí na dvě skupiny: na ty, kdo se vždy mýlí a nemohou omyl napravit, a na ty neomylné. To už tady jednou bylo.

Vážený pane profesore,

k Vašemu druhému bodu. Máte pravdu, že nabízíme málo pozitivního a že se ohlížíme příliš na minulost. Mohu Vás však uklidnit tím, že jsem přesvědčen o tom, že Necenzurované noviny budou v této podobě vycházet nanejvýš ještě pár měsíců - pak buď zaniknou, nebo začnou psát pozitivně jako seriózní tisk o punkáčích, Cikánech, prostitutkách a podobných aktuálních věcech a všichni si konečně od té Rudé krávy, co se tak nevybíravým způsobem šťourá v naší minulosti, oddechnem (já teda určitě).

Chtěl bych s Vámi ovšem polemizovat, co se týká našeho zjednodušeného pohledu na svět. Nesouhlasím s Vámi! Já osobně mám např. v zásobě tolik pohledů (nemyslím pohlednic), že mi dělá potíže vybrat ten "pravý". Nezlobte se, ale mně se naopak zdá, že ten Váš pohled je poněkud zjednodušující a jednostranný. Přisuzujete mi např. sprostotu, že jsem do textu o Václavu Havlovi vložil "É", abych zřejmě napodobením Václavem Havlem často používaného citoslovce pana prezidenta zesměšnil. Chyba, pane, ta "É" se v mém textu nevyskytovala a kdybyste nebyl předem vůči mně (Rudému krávu) předpojatý, tak byste musel z kontextu poznat, že jde o překlep písaře, když článek přepisoval do počítače a snažil se zapsat uvozovky (navíc v tom samém článku písař asi tři věty zprasil tak, že pozbyly i toho skromného smyslu, který původně snad měly. Ostatně, stejná chyba je o dvě strany dál).

Ve Vašem zjednodušujícím schématu dělíte lidi na ty, kterým je dáno pochopit tu základní pravdu, že nic na světě není černobílé, a na ty, kterým Bůh toto štěstí upřel. Mohu Vás ubezpečit, že nikdo z nás si večer před spaním 10 x nepřeříkává komunista zůstane komunistou, i kdyby trakaře padaly, aby snad neupadla jeho bojová morálka a jeho ostré černobílé vidění se nerozpilo. Jde o výrok pražského básníka Andreje Stankoviče a myslím, že trochu poezie nikdy neuškodí.

Píšete, že Vás zajímá pouze to (nebo hlavně), že nás Kocáb dokázal zbavit okupační armády (mimochodem, Kocáb nás žádné armády nezbavil - ten mohl jenom tento nezvratný proces urychlit nebo zpomalit). Ale ano, doufám však, že uznáte, že to je jen jeden Kocáb a že těch Kocábů je poněkud víc. Zatímco o tom Vašek Kocábovi (který vyhnal Rusy), se celý český tisk předháněl v napsání co nejdelšího a nejdojemnějšího discopříběhu - nebo jak bych to jinak nazval (vůbec jsem překvapen, že žádného barrandovského tvůrce nenapadlo o M. Kocábovi natočit TV seriál), tak já jsem si dovolil napsat o Kocábovi jiném, a mohu Vás ujistit, že destruktivní mně připadá ten první druh článků, který dle mého podlamuje v člověku schopnost vlastní úvahy a kritického myšlení. Je to přesně ten druh reklamy, který svobodný úsudek jedince nahrazuje podmíněným davovým reflexem. Koneckonců tento druh článků je destrukcí i samotného pana Kocába, který musí nutně z takové hromadné marmeládové kanonády vylézt jako absolutní blb.

@PODPIS = Zdraví Petr Placák

@PODPIS =

P. S. Na pana Pavla Kohouta nevím, jak jste přišel - nepamatuji se, že bychom se o něm kdy zmínili. Co se týká Vašeho názoru na působení pana Čalfy v roli premiéra po 17. 11., tak se nedivím Vaší naivnosti, jak píšete, při styku s příslušníky StB.